Banshee

58. Konečně venku!

Období na ošetřovně plynulo jednotvárně. Harry postupně sílil. Vše vypadalo podle madam Pomfreyové v pořádku. Harry si tu postarší ženu oblíbil. Tedy až poté, kdy kvůli ní málem prožil menší mrtvičku.
***
Ten den začal docela normálně, Harry se vracel z koupelny zpět do postele. Madam Pomfreyová mu dávala na noční stolek snídani. Harry kráčející k posteli si připravoval v duchu pádné argumenty, proč by ho měla pustit z ošetřovny. Nestačil však ani otevřít pusu, když ho Poppy zarazila.
„Ani to nezkoušejte, pane Morteme," řekla Poppy zvesela a naklepala chlapci polštář. Harry si lehnul a prošpikoval ošetřovatelku pohledem. „Jak víte, co jsem chtěl říct?" ohradil se napruženě.
„To je jednoduché Harry, zkoušíte to od té doby, co se udržíte na nohách. A já Vám stále říkám to samé."
Harry si povzdechl a znuděně si vzal tác s jídlem. „Víte, když já se tu příšerně nudím!"
„Tomu bude dnes konec milé dítě. Zmínila jsem se Severusovi, že máte dlouhé chvíle, když tu není Emily."
V Harrym zahořela jiskřička naděje. Severuse neviděl od té chvíle, co se probral. Chtěl si s ním promluvit ohledně Banshee a dalších záležitostí. Jenže ředitel Zmijozelské koleje, sem ani nepáchl. Občas ho zaslechl za dveřmi, jak mluví s madam Pomfreyovou nebo Lily Potterovou, ale s ním nikdy. „Tak jsme se s panem profesorem dohodli, že za tebou někdo bude chodit, aby tě zameškanou látku doučil." Dostaly se do Harryho mysli poslední věty, které jiskřičku spolehlivě zažehnaly.
„Teď se najezte Harry, já zase přijdu." poplácala chlapce po ruce, při tom jí pohled nechtěně sjel na medailon pověšený kolem Harryho krku. Ten si pohledu všimnul a srdce mu zastavilo, tenhle druh pohledu znal až příliš dobře. Hmátl po starší ženě tak rychle, že i on sám překvapeně zamrkal. Oba se změřili pohledy. Harryho pohled byl tesaný ze žuly. „Jak to víte!?" zeptal se ledově.
Pohled madam Pomfreyové naopak zůstal milý. Pohladila Harryho po tváři. „Neboj se hádě, nic není tak horké jak se uvaří." zašeptala a vypáčila ruku z Harryho ledových prstů a odešla.
Harry se za ní šokovaně díval. Z šoku si omylem namočil prsty do míchaných vajíček. Cuknul sebou, když si je spálil. Naklonil se a ze šuplíku si vzal čistý ubrousek. Prsty si vztekle otřel a tác položil na stolek. Na jídlo neměl momentálně ani pomyšlení. Ví to, ona to ví! Panikařil v duchu Harry, ze samého zoufalství si vjel rukama do vlasů. Myšlenky mu létaly jedna přes druhou. Co bude dělat, ví to čím dál víc lidí, to není dobrý. Počkat! Jak na to přišla! Harry silně pochyboval, že se před ní nevědomky přeměnil. V tom muselo být něco jiného, ale co! No tak Harry ty pitomče, přemýšlej přece. Přivezli ho sem ve vážném stavu, muselo se provést jistě hromadu vyšetření, ale z nich se to tak lehce zjistit nedá... Leda z krve, no jasně! Krevní testy! Sakra to je průšvih! Musí je co nejdřív zničit, ale ještě předtím je musí vidět a zjistit kolik v něm Banshee zůstalo. Protože něco v něm být musí, jinak by to Pomfreyová nezjistila! Harry nevěděl, jestli se má radovat nebo panikařit! Žaludek to rozhodl za něj. Zhoupnul se tak rychle, že to Harry málem nestihl na záchod. Nevyzvracel toho moc, neměl co naštěstí. Další důkaz, že Banshee tam někde je a má hlad, dlouho nezabíjela. A začíná se to projevovat. Předešlá radost z objevení byla fuč. Harry si znovu vyčistil zuby. S hlavou plnou starostí vyšel z koupelny. Pohled mu padl na osobu stojící u oka. Srdce se Harrymu rozbušilo o sto šest. Nohy se vyčerpaně podlomily. „Sakra," zaklel a chytil se zdi. Svým hlasitým projevem stáhl na sebe pozornost.
„Netušil jsem, že mi v momentě kdy se objevím, budeš padat k nohám. Stačilo by i obyčejné děkuju, ale ani tohle není špatné."
Harry po Snapeovi hodil nakvašený pohled. „Já jsem si tě spletl s Brumbálem to víš, máte podobný styl oblékání. To se pak snadno splete." vrátil mu to Harry i s úroky.
„Poppy by ti měla vyšetřit hlavu, pleteš nesmysly," odsekl Severus a rozešel se k Harrymu stále opřenému o zeď. Schválně se postavil pár kroků od něj, tak aby ho stihl včas zachytit. „Dojdeš k té posteli ještě dneska, nebo tě mám odnést?"
„Prosil bych odnést." dělal si Harry srandu. Nečekal, že se v další chvíli kolem ramen obtočí paže a druhá mu podtrhne kolena a jednoduše ho zvedne.
„P-počkej Severusi, vždyť se strhneš!" vykřikl Harry a dal Snapeovi ruce okolo krku.
„Chceš mě urazit," řekl Severus a lehkým krokem se rozešel k posteli.
Harry mlčel, něco se v jeho nitru dělo v okamžiku, kdy se Severuse dotknul.
„Harry?" oslovil chlapce Severus, když ho pokládal na postel. Ten sebou trhnul. „Severusi něco se děje!" vyhrkl ze sebe, oči jako dva tenisáky kulil na Snapea. Severus už se chtěl zeptat co, slova mu ale odumřela na rtech. Pod Harryho kůží se rozzářily bílé čáry.
„Banshee," vydechli oba, Harrymu se po tváři rozlil úsměv. „Zdá se, že už víme, čím Banshee dostaneme zpátky." konstatoval a dal ruce pryč z Severusova krku. Nijak ho nepřekvapilo, že čáry zmizely.
Dívali se na sebe oba plní tichého štěstí, že se vše vrací do normálu. Harryho tvář najednou nabrala vážnější výraz. „Severusi máme problém, mohl bys prosím použít kouzlo proti odposlouchávání? Severus se nerad od Harryho odklonil a splnil jeho přání.
Harry mezitím Severuse pozorně sledoval. Působil unaveně, hluboké kruhy pod očima mluvily za své. Harry se zastyděl za své dřívější myšlenky.
„Co se děje?"
To dokázalo Harryho myšlenky dostat zase zpátky k problému.
„Madam Pomfreyová ví co jsem zač." dostal ze sebe Harry.
„Čekal jsem to," kývl Severus a sedl si na židli vedle Harryho postele.
„To mi řekneš jenom tohle! Co když to někomu řekne!" rozhodil Harry kolem sebe v rozčílení rukama.
„Neřekne a uklidni se!" chytil Severus Harryho paže.
„Jak, to můžeš pro Merlina vědět, má momentálně nejlepší šanci jak mě zničit, jsem slabý jako kotě!"
Severusova tvář se po Harryho výlevu emocí zatvrdila. „Byla za ředitelem a kdyby se někdo o něco pokusil, musel by projít přes mě. Můžeš mi věřit, že k tobě by se nikdo nedostal. Navíc, jak si viděl, Banshee v tobě stále je, jen je podle mého úsudku vyčerpaná a tak se schovává. Tak nepanikař a buď trpělivý. Prozatím si tvou ochranu vezmu na starost já."
Harry zůstal ohromeně zírat, čekal jisté uklidnění, ale takové teda rozhodně ne. Jen jedna věc se mu nelíbila. „Já nepotřebuju chránit!" procedil skrz zuby.
„Ale jistě," zatvářil se Severus samolibě. Donutil, tak Harryho zaskřípat zuby. Byl donucen zavřít oči, jinak neměl šanci se uklidnit a mohlo by dojít k nechtěné nehodě.
„Tak co pane Morteme, už jste se ráčil uklidnit," ozval se Snapeův hlas, jenže blíž než Harry čekal. Cuknutím otevřel oči. Severusova tvář se nacházela těsně u té jeho. Nevědomky zabořil hlavu víc do polštářů. Zírali na sebe Harry, kdo ví proč položil dlaně na Severusův hrudník. Nevěda jestli ho má odstrčit nebo ne.
„Vypadáte, vyplašeně pane Morteme," promluvil Snape hlubším hlasem než je obvyklé. Očima kmitnul k Harryho rtům.
„To si pletete pane profesore s rozčílením, neuvěřitelně mě totiž vytáčíte," zašeptal Harry bez dechu, takže to co říkal neznělo vůbec přesvědčivě.
„Proč ti to nevěřím Harry."
„Nemám vůbec tušení..." hlesnul dotyčný z posledních sil a celý omámený nadzvedl hlavu s úmyslem zrušit tu poslední mezeru.
Místností se rozeznělo klepání na dveře. Severus zmizel z Harryho zorného pole, tak rychle, že Harry zmateně zamrkal.
„Severusi nechci tě rušit, ale hledá tě tu tvá žena." Lily Potterová vstoupila do pokoje. Uviděla, jak Severus strnule sedí na židli. „Jistě už jdu," řekl prkenně a vstal.
Harry, ležel bez hnutí na posteli, v hlavě se mu jako ozvěnou ozývala dvě slova: Tvá žena. Vycítil Severusův naléhavý pohled, ale nedokázal se na něj podívat. Cítil se zrazený a při tom neměl důvod. Z nich dvou přeci můžou být jen přátelé, nic víc! Tak proč se ho chystal políbit. Sakra všechno je vzhůru nohama a pro tentokrát to na Banshee svalit nemůže. Otočil se zády ke dveřím a se zavřenýma očima čekal až klapnou dveře. Konečně se ozval onen vytoužený zvuk a on si mohl oddechnout. V hlavě měl mišmaš, snažil se pochopit proč udělal to, co udělal. Zdá se, že doteky od Severuse už mu nedělají problém. To bylo první velké zjištění. Druhé horší bylo, že ho Severus Snape přitahuje i když si namlouval, že ne. Třetí Severus byl silný kouzelník, schovávající svojí moc za kotlíky a lektvary. Harry věřil, že kdyby se střetla hůlka Brumbála a Severuse, byl by to velmi vyrovnaný souboj. Tak jo konečně si to přiznal, ale to nic nemění!
***
Doučování bylo pro Harryho jedno velké překvapení. Dvojici Draca Malfoye a Hermionu Grangerovou nečekal ani v těch nejdivočejších snech. Ani jednoho pořádně neznal, takže v prvních momentech to bylo dost rozpačité. Navíc z Draca nebyl vůbec nadšený. O to divnější bylo, jak se k němu zmíněný Zmijozel choval. Pokorně a s určitým respektem. Dokonce Hermioně nenadával, jak je u Zmijozelů zvykem. Harry se pod vedením těch dvou učil rychle. Nebelvírka ne jednou zmínila jeho chytrost.
***
Severusova teorie se ukázala, jako pravdivá. Harry ve svém vědomí skutečně po čase nacházel první úponky Banshee. Pokud šlo o Severuse, tak ten si z nějakého důvodu našel každý den čas, aby ho společně s Emily navštívil. Harry byl z něj nervózní, ale čím víc návštěv bylo, tím ta nervozita opadala. Jednou se Severuse zeptal na Malfoye. Nic kloudného se nedozvěděl a Emily o tom měla od otce zakázáno mluvit.
***
Harry si vázal Zmijozelskou kravatu. Konečně byl po tak dlouhé době propuštěn na svobodu. Cítil se skvěle. Vzal si brašnu a vyšel ven ze dveří. Rozhlédl se po ošetřovně. Na druhé straně zahlédl madam Pomfreyovou. Koutky rtů mu cukly vzhůru. Pevným krokem k postarší ženě zamířil. Poppy stlala postel po jednom z prvňáků, který se přejedl sladkého a tak strávil noc na ošetřovně. Nevšimla si Harryho, až do doby kdy jí mladík dal ruku na rameno. „Harry co to děláš! Polekal si mě," vyčetla mladíkovi ošetřovatelka a držela si ruku na hrudi.
„Promiňte já nerad, jen jsem se přišel rozloučit," omluvil se Harry, ale na tváři měl úsměv. „Děkuju Vám za všechno, nebýt Vás Merlin ví, kde bych byl.
„Ach Harry, nemáš vůbec zač, je to moje práce," řekla madam Pomfreyová dojatě.
„Já vím, ale i tak," kývl Harry rozpačitě a utáhl si popruh na rameni. „Už musím jít, tak nashle madam," mávl Harry naposledy vyhýbající se ženině dojatému pohledu.
Před ošetřovnou na něj čekala Emily. „Ahoj Harry, tak co těšíš se na do hodin!" vykřikla Emily a čapla Harryho za ruku. Ten jí zpražil pohledem. „Jak to že nejsi ve školce!"
„To je kvůli mámě, je teď u nás pečená vařená a chová se fakt divně. Chce se mnou a s tátou najednou trávit více času." Emiliin hlas zněl při nejmenším otráveně.
„To je snad dobře ne?" zeptal se Harry i když sám měl o tom jisté pochybnosti.
„No jak se to vezme..." Začala Emily váhavě. „Léta jsme s tátou žili sami. Máma mě navštěvovala sem tak, když si zrovna vzpomněla. Teď se u nás dveře netrhnou, řeknu ti je to otravný."
„Počkej, jak myslíš, dveře netrhnou?" Nechápal Harry.
„No moje máma, Potterová, a Raddle. Ti všichni jsou u nás, každou chvíli. Táta je s toho na nervy.
Harrym při poledním jméně zatrnulo. „Co tam u Vás dělá Raddle?" zasyčel Harry vztekle.
„Ups to mi ujelo," podívala se na Harryho vyplašeným pohledem. „Neměla jsem ti to říkat. Jen tak mimochodem září ti oči." Dodala a v klidu si kráčela dál.
Harry se zastavil v chůzi a zavřel oči. Vnitřně se donutil uklidnit. Raddle měl, jak se zdá na něj stejné účinky, jako červený hadr na býka. Jak on ho nenáviděl! Když si byl zase jistý sám sebou, zase rozešel. Emilyinu ruku ve své.
Už byli na schodech vedoucí do Velké síně, když se ozvala Emily. „Víš Harry, já být tebou, tak se tak nezlobím. My máme stejně nejradši tebe." S tím šokovaného Harryho pustila a utíkala do Velké síně sama.

Tak jak moc teď Lily nenávidíte? :D 

Všem vám moc děkuju za čtení které roste, každým dnem stejně tak počet hvězd.  

Největší dík, ale patří těm, kteří sem napíšou komentář a neuvěřitelně mě tak potěší a pohání do další  kapitoly :)