Banshee

2. Anděl

Tak je tu další kapitola, omlouvám se že to tak trvalo. 

Je tu také upozornění kdo nemá rád sexuální scény (znásilnění) NEČÍST.

„Ty jsi anděl?" Ozval se dětský hlas. Harry měl co dělat, aby se nezačal smát. Díval se do dětských očí, které ho tolik uchvacovaly. Bylo v nich plno dobra a nevinnosti. Byly zkrátka dokonalé, stejně jako jejich majitel.
Oba se zdáli být fascinováni tím druhým, takže si nevšimli ženy, stojící kousek od nich. Agnes nevycházela z údivu, on to opravdu dokázal! Uzdravil ho z vlkodlačího kousnutí. Jenže to, jak se na něj díval, bylo děsivé. Agnes tenhle pohled viděla jen jednou a na ten okamžik nikdy nezapomene. Banshee si našla druha a to jejího malého synovce. Toto poznání jí projelo, jako ledový nůž a než se kdokoliv z nich stačil vzpamatovat, Agnes do Banshee prudce strčila. Když měla cestu volnou, popadla vyděšeného synovce do náruče a tasila hůlku a neváhajíc jí namířila na zvedajícího se Harryho. Kouzlem ho znovu srazila bolestně na zem. „Jak si mohl mého synovce, tak pošpinit! Ještě že jsem přišla včas!" Vykřikla Agnes vztekle a ruka s hůlkou jí jen vibrovala.
„Já mu nechtěl ublížit, paní Princeová," Harry ležící na zemi se ani nepokoušel vstát. Nechtěl Agnes provokovat. Víc ho zajímal chlapeček v její náruči, který byl očividně vyděšený.
„To ti tak budu věřit, nejsi nic jiného než zrůda," Agnes se pomalu, ale jistě přestala ovládat. Harry viděl chlapce, jak si zakrývá uši a z očí mu tečou slzy. Bolelo to, tolik to bolelo, že to snad možné nebylo. Tohle ještě nikdy necítil, emoce se mu vyhýbaly. Cítil jen občas nějakou a to velmi slabě a teď jich bylo najednou tolik, že měl pocit, že se z nich udusí. Přesto všechno ale slyšel, co mu Agnes povídá: „Zakazuji ti ho ještě někdy vidět, nebo se ho třeba i jen malíčkem dotknout!"
Do Harryho jakoby uhodilo. Cítil, že se někde uvnitř něj něco zlomilo. Nedokázal to ovládnout a z hrdla se mu vydral ohlušující vřískot typický pro Banshee.
Nemoct se k němu už nikdy přiblížit bude pro něj něco jako pomalá smrt, která bude trvat po staletí. Dokud nepovstane nová Banshee, která se mu může rovnat a on tak upadne do zatracení. S tím, že nikdy nesplynul se svým druhem. K tomu ho dnes Agnes odsoudila. Jediné co mohl udělat, bylo ochránit svého druha a jeho blízké. Klekl si na kolena a připlazil se k Agnes a než ho znovu stačila srazit k zemi, šáhl si do vlasů a vyrval si dva dlouhé bílé prameny vlasů. Které jak ztratily kontakt s pokožkou se změnily v tenké stříbrné řetízky. „Dej jim to," prosil Harry zoufale, „když to budou nosit, nebude jim moc už nikdo ublížit."
Agnes váhala, nakonec mu ale oba řetízky vyrvala z rukou a bez jediného pohledu se k němu i s chlapcem otočila zády. Maličký se v její náručí začal vzpouzet, žena mu ale něco zašeptala do ucha. Na to začal chlapec prudce kroutit hlavou. Agnes se ho rozhodla ignorovat a dál pokračovala v chůzi ke schodům. Chlapec se jí ještě chvíli snažil vzpouzet, ale pak to vzdal a místo toho upřel oddaný pohled na zlomeného anděla, ležícího na zemi ze zavřenýma očima a bolestným výrazem vepsaným ve tváři. V myšlenkách prosil Merlina o možnost se s ním zase někdy setkat. Neměl ale ani tušení, že jeho teta má už plány jiné, chtěla mu Banshee tak zhnusit, že tu bytost bude Severus z celého srdce nenávidět.

***
Roky plynuly a za tu dobu se toho stalo tolik... Harry se uzavřel ještě víc do sebe. Jediné co bylo dobré, že ho Agnes tehdy poslechla a dala jim oběma stříbrný řetízek. Mohl tak cítit, že je jeho druh naživu a v pořádku. Další novinka byla ta, že se objevil další černokněžník, který si říkal Lord Voldemort. Nebýt toho, že našel v způsob jak obcházet smrt. Harry by se do toho nepletl, je to věc čistokrevných kouzelníků. Jenže když začal obcházet smrt tak narušoval přírodní rovnováhu, nikdo se nemůže vyhýbat smrti věčně. A sama Smrt z toho byla hodně nakrknutá, když zjistila, co má ten ubohý lidský červ v plánu. Bohužel sama tomu nemohla zabránit a tak pověřila Banshee, která se jí mohla v moci vyrovnat - Harryho. Ten sice nebyl nadšený, ale co mohl dělat. Voldemort vraždil nevinné lidi a kouzelnická společnost žila ve strachu. Ale našlo se i pár jedinců, co se proti němu snažilo bojovat. Například Fénixův Řád, tajné společenství, kde lidé, které Voldemort pronásledoval našlo ukryt a bezpečí. Nikdo z nich, ale nedokázal vysvětlit, jak o společnosti vědí. Jediné co z nich Brumbál dokázal dostat bylo, že se u nich doma zjevil záhadný cizinec s bílými vlasy a očima jako dva smaragdy, aby je varoval a dal jim přenášedlo, které je rovnou přeneslo do Fénixova hlavního domu. Kde si je pak vzal na starost Brumbál.
Prvních pár let se ho ředitel snažil odhalit, ale proti Harrymu s mocí Banshee neměl šanci. Celá ta léta tak Harry úspěšně sabotoval Voldemortovo vraždění. Přesto všechno měl dost jedinců, kteří ho následovali. Tohle Harry upřímně nechápal, copak jsou lidi tak mimo, že následují vraha jen proto, že jim řekne, že z toho bude sláva, prachy a moc. Tak přízemní až z toho bylo šoufl.
Poslední dobou toho bylo na něj moc. Měl hodně starostí, ale nejvíc mu dělala starost matka jeho druha - Eileen Snapeová. Objevila se na prahu domu před dvěma dny a svěřila se Agnes, že umírá. Ta okamžitě zburcovala Harryho. Proto právě teď Harry kráčí k ložnici, kde leží smrtelně nemocná Eileen Snapeová, měl jí za každou cenu vyléčit. Nutno podotknout, že jak byl Harry blíž a blíž, chtělo se mu kvílet. Jeho Banshee se dostávala na povrch. Ocitl se před dveřmi ložnice. Pocítil, jak pach smrti zintenzivnil. Nechal projít tělem moc Banshee. Vlasy mu narostly do pasu a zbělaly, oči dostaly svůj pekelný lesk. Vzal za kliku a pomalu zmáčknul a otevřel dveře. Vstoupil do ložnice tiše. Na posteli ležela žena, vlasy, které dříve byly husté a krásně černé jako havraní peří teď byly řídké a šedivé, pohled na ženu byl vskutku žalostný. Harry viděl už hodně umírajících lidí a na první pohled poznal, že tahle žena už svůj boj se životem vzdala. Nejde uzdravit někoho, kdo si nepřeje žít. Z jeho myšlenek ho vyrušil pohyb na posteli. Eileen k němu otočila tvář. Na moment Harry ztuhnul, co když si ho nebude pamatovat a pohled na něj jí akorát vyděsí? Naštěstí se tak nestalo, Eileen ho poznala, okamžitě vřelý úsměv, který se jí objevil na rtech mluvil za vše. „Ráda tě vidím, Banshee. Neposadíš se tady ke mně?" řekla a poklepala na postel vedle sebe. Harry byl z její reakce zmatený, měl co dělat, aby si udržel masku lhostejnosti. Žena počkala, až se usadí a pak teprve začala mluvit poměrně naléhavě na Harryho vkus. „Vím o co tě setra požádala, nebo spíš co ti přikázala." Najednou její pohled nebyl tak jistý, začala očima bloudit všude možně po místnosti. Harry čekal, nic neříkal, jen mlčel. Netušil, co má Eileen na srdci nebude to asi nic lehkého, když se vyhýbá jeho upřenému pohledu. Nakonec se ale odhodlala a odvážně se na něj podívala. „Já si to ale nepřeji, být uzdravena." Harry tohle tak trochu čekal, jenže Eileen ještě neskončila. „Agnes to vidí jednoduše, ale já ne, svůj život jsem prožila a nechci si ho prodlužovat." Oči se jí zalily slzami. „Můj muž je mrtvý, chci ho v klidu následovat..." „A co váš syn," Promluvil poprvé Harry. Na Eileeně tváři se objevil nefalšovaný smutek. „Ten je zcela v moci Agnes a Temného pána. Víš přeci, že mu je teprve šestnáct a už má znamení." Harryho tahle informace znepokojila. Ne, opravdu neměl ani tušení, že jeho druh má znamení Zla a je ve službách toho netvora. Zabíjí a následuje šílence jako ovce na porážku. Toto uvědomění bylo zdrcující. Z Harryho nepříjemných myšlenek, probral až dotek na ruce. Cuknul sebou, jelikož nebyl na dotek zvyklý. Dotek ale nad jeho reakcí nezmizel, naopak se zpevnil. Harry sklonil hlavu a podíval se na ten prapodivný obrázek. Ještě ho nikdy nikdo nedržel za ruku. Bylo to jiné, ale né špatné naopak, to hřejivé teplo bylo příjemné. Harry zvedl hlavu a podíval se na ženu, která se ho neštítila dotknout a byla první kdo to kdy udělal. Eileen nevěnovala jeho pocitům žádnou pozornost, dívala se na něj uplakanýma očima ve kterých byla vina. „Vím, že jsem hodně sobecká a že žádám po tobě hodně, ale jen tě prosím - vyslechni mě." Harry se díval do očí ženy prosící o poslední přání zemřít důstojně. Kdo je on, aby jí tuhle žádost upřel. Až později si přál, aby jí nikdy nevyslyšel. „Poslouchám," řekl hlasem zbaveným emocí. Eileen si oddychla a pustila jeho ruku. Harrymu ten dotyk na jednou začal chybět. Než se to, ale projevilo jako nežádoucí pocit, zadupal to co nejvíc do sebe a dál to neřešil. Snažil se plnou pozornost věnovat Eileen. „Tuším, že to pro tebe bude těžké, ale chci, abys mi pomohl odejít bezbolestně!"