Banshee

56. Tma

Bezvědomí je krásná věc. Nic Vás nebolí, nikdo po Vás nic nechce. Je to ráj na Zemi. Bohužel i ten ráj má své trhliny a tou je tma. Hluboká, nekončící tma, nahánějící hrůzu. Harry nebyl zastáncem tmy, ale ono se dá zvyknout na ledacos. Neměl vůbec tušení, jak dlouho ten podivný stav trval a bylo mu to jedno, měl se fajn a to se počítalo.

První trhlina, v jeho skoro dokonalém světě nastala, když začal cítit bolest. Tato schopnost je tak zvláštní. Vlastní ji každý živý tvor, přesto je někdy až nedoceněná. Protože v momentě, kdy jste jak kus šutru nic necítíte, bolest Vám nic neříká. Ale jakmile se stav jen malinko změní, zažíváte peklo. Cítil se, jako kdyby mu někdo rval srdce s těla. Co bylo horší, nemohl u toho křičet, jeho ústa ho neposlouchala.
Druhá trhlina, sluch. Slyšel, ale nemohl odpovědět. Slyšel Emily, která u něj plakala a prosila ať se uzdraví, jinak se mu nebude moct omluvit za ošklivosti, co na něj křičela. Chtěla aby to bylo jako dřív. Harry ve své hlavě vyl jak poraněný vlk, ale jinak byl bezmocný. Emily u jeho postele sedávala často. Nemohla tam být, ale pořád tak její místo, k Harryho překvapení, zastupoval Severus. Harry profesorův hlas po čase rád poslouchal, když zrovna nekřičel, byla to píseň pro uši. Profesor se mu také přiznal, že vzal část lektvaru na utlumení Banshee a povedlo se mu namíchat protilék, aspoň v to sám Snape doufal, podle testů co provedl, než ho Harrymu aplikoval. Ten nestačil v duchu žasnout a klaněl se Severusovi Snapeovi za jeho genialitu. Často cítil jak se ho někdo dotýká, podle intenzity a jemnosti po nějaké době rozpoznal, kdo je kdo. Emily poznal hned, malé něžné ručky braly Harryho často za ruku, nebo si k němu lehala a její malé tělíčko ho hřálo na boku. Když se pak loučila, vysloužil si od ní pusu na tvář. U Severuse stačily jeho elegantně dlouhé prsty, jen tomu nemohl uvěřit. Nesedělo mu to k muži, jakého znal. A co víc, jako zázrakem mu profesorův dotek nepřišel nepříjemný. Jemné precizní ruce Harryho masírovaly, staraly se o něj s takovou pečlivostí, až to Harryho málem položilo. Chladné dlouhé elegantní prsty mu sem tam pročísly vlasy a jen tak mimoděk občas zůstaly na tváři. Nejraději měl Harry, když Severus mluvil. Vyprávěl, jak se o něj bál když ho viděl se potácet po aréně a kdyby byl Nebelvír, tak tam pro něj snad i skočil a celou tu ubohost zastavil. Harry se v mysli usmíval jak měsíček na hnoji a v hrudi mu rozkvetlo něco strašně hřejivého. Kdyby Severus i jen tušil, že Harry jeho slova vnímá, nikdy by je nevyslovil nahlas a Harry byl rozhodnutý odnést si je do hrobu. Největším překvapením pro něj bylo, když se mu Severus svěřil, že potrestal Draca lektvarem vlastní výroby. A byl to skutku úžasný lektvar, účinky byly famózní. Pokaždé, když se Malfoy pokusí říct něco povýšeného nebo chytrého, začnou ho bolet celá ústa a jediné co mu uleví od bolesti, je říct nahlas, že je nula. Severus uměl být setsakramentsky vynalézavý ve své pomstě. Harrymu vrtala hlavou jen otázka, proč to udělal?
Další ze smyslů, které se přihlásily o slovo, byly čich a chuť. Škoda jen, že to nemohl dát nijak najevo, jelikož jeho tělo se stále úplně neuzdravilo. Rozhodlo se Harryho mysl věznit tak dlouho, jak jen bude potřeba. Ne jednou, když měl dlouhou chvíli, hledal v podvědomí Banshee. Zatím po ní nebylo ani stopy a Harry pomalu ztrácel naději a proklínal sebe i Malfoye, že to takhle dopadlo. Na konec se to rozhodl všechno řešit, až bude moct aspoň vstát z postele.
Nudil se jako ještě nikdy v životě, ani poškrábat na nose se nemohl! Pravda, někdy měl nečekané bolestné vzrůšo. Mladá paní Potterová se zde zaučovala jako lékouzelnice a byla ve své práci, no řekněme, dost hrubá. Harry vždy když zjistil, že se k němu blíží ve své mysli strnul, připraven předem na bolest.
***
Lily Potterová nevěřila, že by ten kluk cokoli cítil, vždyť byl v bezvědomí. V tomhle se s Poppy neshodovaly, stará lékouzelnice tvrdila, že i když je osoba v bezvědomí, může slyšet i cítit. S chlapcem proto zacházela jak s porcelánovou panenkou, dokonce na něj i mluvila. Lily nad tím vždy protočila oči. Ona věděla své, podle příruček to nebylo možné a tak k tomu i přistupovala. Madam Pomfreyová si chlapce ze Zmijozelu většinou obstarávala sama, ale dnes měla jednání u ředitele. Tak si Lily řekla, že se o Zmijozela postará. Vzala si vše potřebné na pojízdný vozík a vydala se k lůžku. Chlapcovo lůžko bylo oddělené od ostatních, nacházelo se v místnosti pro těžké případy. Rozhodli se ho sem umístit po dohodě s ředitelem, který odmítal hospitalizaci u Svatého Munga. Chlapec byl mimo už víc jak měsíc. Lily se po pár dnech snažila je všechny přesvědčit, že lépe bude chlapci u Munga, ale neuspěla. Dokonce jindy racionální Severus v tomhle držel za jedno s ředitelem, později i Poppy Pomfreyová. Vše bylo takové pokřivené. Severus každý den chodil za chlapcem. Nevěděla co tam dělá, ale trávil tam veškeré své volno. Stejně tak jeho dcera Emily. Ta v pokoji, byla dá se říct neustále. Ne jednou ji načapala jak spí vedle chlapce. Pokoušela se k holčičce emočně přiblížit, ale to děvče, pokud se nejednalo o její rodinu a toho Zmijozela byla nepřístupná. Pokud šlo o Severuse, na první pohled působil stejně, přesto byl jiný, stačilo se podívat jak se chová k dceři. To by se dalo ještě pochopit, je to jeho jediné dítě, jenže proč tráví čas s tím mladým Zmijozelem. Co je na něm tak zázračného?
Otevřela dveře a vjela i s vozíkem do místnosti. Pohledem přitom zavadila o chlapce ležícího v posteli. Přitlačila k němu vozík, dívající se mu do obličeje. Za tu dobu co tu Zmijozel ležel, výrazně pohubl, i když se tomu snažili všelijak zabránit. To byla další podivnost, co jí nedávala spát. Poppy ze začátku její pochybnosti sdílela, ale pak se musela něco dozvědět, jelikož nechtěla Lily pustit ke chlapcovým krevním testům a od té doby trvala na tom, že se chlapce bude starat sama. Jenže někdy měla pochůzky, tak to stejně zbylo na Lily.
Odkryla pohublé bledé tělo, vzala do ruky houbičku a ponořila ji do lavoru, který stál na vozíku. Chvíli ji v lavoru máchala a pak vytáhla a vyždímala. Ledabyle omyla chlapci obličej. Poté se vrhla na ruce a nohy, nezáleželo jí na tom, jak s končetinami zachází. Byla do toho tak zabraná, že si nevšimla očí, které pozorně sledovaly celou její práci. V momentě, kdy myla druhou nohu, se za ní ozval ledově klidný hlas.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to tu s tím chlapcem vyvádíš."
Lily se lekla a prudce se otočila ke dveřím. Srdce jí bylo jako splašené. Uklidnila se teprve tehdy, když poznala svého manžela stojícího ve dveřích.
„Jamesi, co tu děláš! Víš, jak jsem se lekla!" vyčítala mu, ale v hlase jí byla znát úleva. Na sekundu si myslela, že je to Severus. Ten by jí dal, kdyby viděl jak zachází s jeho křehkým Zmijozelem.
„To vidím, ale stále jsi mi neřekla co tu děláš?" zeptal se James a vešel.
„Co by, myju chlapce, nevidíš!?" pokrčila rameny a pokračovala v činnosti. Hůlkou odstranila nemocniční košili. Rychle ho omyla a už se mu chystala natáhnout košili zpátky, když ji k jejímu šoku James zastavil.
„A co záda a otření do sucha?"
Lily se k němu otočila s tak vzteklým pohledem, že raději sklopil pohled ke svým botám. V duchu sám sobě nadával, že nedržel hubu.
„Jsi ošetřovatel ty, nebo já!" vyštěkla vztekle a vyčarovala na chlapce čistou košili. Bez toho, aniž by ho i jen přikryla, se vyřítila ven.
James si povzdech a přikryl chlapce sám. Odhozenou houbu vrátil na vozík.
„Odpusť jí to, nemůžeme mít dítě a jí to ničí," šeptl k chlapci než odešel.
Za dveřmi se srazil se Snapem. Obvykle si neodpustil pár zlých poznámek. Teď ho jen s hanbou obešel. Nemusel být žádný jasnovidec, stačilo se podívat Srabusovi do očí, aby mu došlo že vše slyšel. Dveře za jeho zády cvakly. James se vydal ke krbu zpět do práce. Lily teď nechtěl ani vidět, jejich manželství se řítilo do záhuby i když se tomu snažil zabránit. Jeho drahá Lily mu prokluzovala mezi prsty, jako písek. Šílená po dítěti, které jí on nemohl dát. Doma stále jen slyšel o Srabusovi a jeho dceři, bylo to k zbláznění a jen to zvyšovalo jeho nenávist k netopýrovi.
Zmiňovaný netopýr právě v ten okamžik znovu, ale hlavně opatrně a pečlivě omýval chlapce. Veškerý vztek, co měl na ženu co odtud vyběhla, aniž by pořádně udělala svojí práci, potlačil. Raději začal na Harryho tichým hlasem mluvit.
„Dnes jsem měl těžký den. Studenti v Bradavicích jsou rok od roku hloupější a to je teprve konec října. Nevěřil bys, co udělal jeden prvňák z Nebelvíru. Hodil do vroucího kotlíku žvýkačku. Dovedeš si představit, co se stalo. Celá třída byla otrávená výpary. Strhl jsem mu padesát bodů a uložil školní trest."
Severus odložil houbu a vzal do ruky ručník.
„Hned na mě nastoupila Minerva. Bránila své lvíče jak kdybych ho uštknul. Vysvětlil jsem jí, co se stalo. Unavující, ale mělo to své výsledky. Za své neoprávněné žalování, si chlapec vysloužil ještě doučování z lektvarů."
Otočil se k Harrymu zády, pohledem našel mast. Zručně ji otevřel a ze zvyku k ní přičichl. Mast byla jeho vlastní výroba, sloužila k tomu, aby prokrvila svaly. S její výrobou začal asi týden po tom osudovém střetu. Výroba trvala dva dny. Poppy mezitím vyléčila vše co se dalo. Severus jí nemohl být vděčnější. Dokonce se neptala na lektvar, který do chlapce nalil hned po tom co ho přivezli. Od té doby uplynul nějaký čas a Poppy na sobě nedala znát žádnou změnu v chování. Stále byla stejně laskavá, ale pedantská. Ani otázky, které od ní Severus napjatě očekával nepřišly.
Z pochmurných myšlenek ho vyrušil až podivný zvuk. Na sekundu ztuhnul jako solný sloup, než se s rychlostí sobě vlastní otočil k posteli. Na první pohled bylo vše stejné. Severus s bušícím srdcem pozoroval Harryho. Nemohl mu proto uniknout mírný pohyb víček a pohnutí levé ruky na prostěradle.
„Harry," zašeptal tiše a naklonil se nad postel. Pohyb víček se zrychlil.
***
Harry napjal všechny síly a konečně otevřel oči. Zrak mu zastínila černá šmouha, která postupným mrkáním nabrala tvary. „Severusi." zasípal těžce. V krku ho škrábalo, jako by spolykal všechen písek na Sahaře. U rtů se mu z ničeho nic objevilo hrdlo sklenice. Severus mu nadzvedl hlavu a Harry se hltavě napil.
„Pomalu Harry, pomalu." brzdil ho Severus a opatrně mu oddálil sklenici od úst. Položil chlapcův zátylek zpět na polštář a nenápadně Harrymu bezhůlkovou magií vyčaroval na tělo košili. Harry byl dost mimo na to, aby si něčeho všimnul a Severus si udržel tvář. Nikdo nemohl tušit, že se Harry probudí zrovna, když se ho Severus chystal masírovat. Byl by to trapas, ale v tom momentě to jednomu z nich nedocházelo a druhému to bylo jedno. Hlavní bylo, že se Harry konečně probral. Severus chlapce přikryl, Harry měl oči opět zavřené, ale tentokrát jen spal. Severus měl chuť zůstat, ale musel informovat Poppy.

Tak v první řadě bych Vám ráda oznámila že nápad jak potrestat Draca nebyl můj ale mé korektorky : Ewky Vychodilové @LezataOsmicka Snad to Se mnou holčina dlouho vydrží :)  

Všem vám děkuju za podporu.