Banshee

60. Rodinná idylka

„Tak to gratuluju," vylezlo z Harryho nakonec. V hlase nebyla znát jediná emoce. Mozek naprosto stávkoval, srdce naopak bušilo až bolestně do žeber. Ruka mu prudce vystřelila k bolavé hrudi. Bolelo to víc než si myslel že bude. Problém byl v tom, že hlavní bolest sice sídlila v srdci, ale postupně se šířila dál. Nikdy nic takového nezažil. Crucio bylo proti tomu jen lechtání. Jak mohl dopustit do toho spadnout, tak snadno a rychle, ale hlavně nevědomě. Sám sobě si přísahal, že se do Severuse Snapea nikdy nezamiluje! Tak proč má právě teď pocit, že ztratil něco velmi důležitého. Bez čeho bude těžké žít! Ne žít ne, přežívat. Uvědomění lásky k muži vedle něj přišlo, náhle a přesto příliš pozdě. Z černých myšlenek ho probralo až prudké zacloumání jeho tělem. Donutilo ho to vnímat opět realitu.
„- Harry no tak vnímej už konečně!"
To byla první věta, kterou se mu jeho velectěný mozek rozhodl přeložit. Následovala další mnohem podstatnější.
„Poslouchej, to dítě není moje!"
Harry překvapeně zamrkal. „Dítě není tvoje?" zachrčel těžce přes knedlík v krku. Musel znít, asi opravdu hrozně, protože Severus beze slova vstal a odešel někam do prostor bytu. Dal tak Harrymu chvíli na to aby se z toho vzpamatoval. Bohužel ona chvilka, pro Harryho příliš rychle uběhla.
„Není díky Merlinovi." Ozvalo se za ním, Harry na pohovce nadskočil leknutím. Otočil se na Severuse, který k němu kráčel jen v zelené košili a černých kalhotách. Harry těžce polknul, zavděk proto přijal sklenici vody, ze které se hltavě napil. Severuse tahle oblečeného ještě nikdy neviděl, byl buď v hábitu nebo v saku, ale ne takhle ležérně.
„Já se v tom nějak ztrácím Severusi," řekl Harry a odtrhl pohled od objektu, který mu nedovoloval rozumně myslet. „Jak není tvoje? Nejste snad sezdáni?" pokládal jednu otázku za druhou.
„To jí, ale nebrání sexuálně žít Harry," odpověděl Severus, následně musel zabránit úsměvu, co se mu dral na rty po chlapcově výmluvné reakci.
„Kam jen ten svět spěje," povzdechl si teatrálně Harry a odložil napůl dopitou skleničku.
„Teď mluvíš, jak nějaký důchodce," prohlásil Severus a sedl si do křesla.
„No řekněme, kdyby nebylo mého mladistvého vzhledu, tak bys o mě nezavadil ani pohledem," zasmál se hořce Harry. „To jsme, ale odbočili od tématu. Co hodláš dělat s nevěrnou manželkou, rozvedete se?" zeptal se napjatě, snažil se přitom nedat najevo, jak moc mu na odpovědi záleží.
„Ne, nejde to, Voldemort použil velmi starý kouzelnický svazek. Podle mých právníků, je jen jedna cesta, jak s toho ven a to když jeden z nás zemře. Jinak je svazek nezrušitelný." Zaskřípal Severus vztekle zubama. „Musíš mi věřit Harry, že jsem se z toho snažil vyvléknout, ale nejde to. Myslíš, že jsem nepochopil, proč se mi v jistém směru stále vyhýbáš." „Pozorovat tvé reakce na mou osobu je téměř zázrak, když uvážím, co jsem ti před lety provedl. O to frustrovanější je pocit že nemohu zajít dál, protože tvé morální zásady to nedovolí. Aby toho nebylo málo, Lily spolu s Raddlem jsou na mě nalepení, jak přísavky. Pro Merlina vždyť nejsem žádný ukázkový krasavec tak proč?" Poslední slovo zahuhlal Severus do svých rukou. Přišel si tak moc unavený, nejraději by lehnul do postele a všechno zaspal.
Harry vykuleně poslouchal ten vodopád slov, co se ze Severuse vyvalily. Byl tomu rád, však Severus se potřeboval vypovídat. I ten nejuzavřenější člověk, jakým Severus je, to někdy potřeboval. Muselo toho být na něj příliš, k tomu ty kruhy pod očima a příliš nezdravě bílá pleť. Nebylo proto divu, že byl podrážděný. Harry rozhodně vstal a přešel ke křeslu. Jednal rychle, snad aby si to jeho mozek nerozmyslel. Usadil se Severusovi do klína.
„A to jsem si myslel, jak jsem ve svém chování nenápadný. Mohlo mi dojít, že bývalého dvojitého špiona neoblafnu," mluvil Harry, jako kdyby se nic nedělo snad jen trochu rychleji než normálně. Ucítil paže na svém pase a bříška prstů, která ho začala v uklidňujících kroužcích hladit po boku. „Pokud jde o tvou ženu, důkaz, že to dítě není tvoje, by se snad sehnat dal ne?" optal se, Harry s mírně rozklepaným hlasem, ruka na jeho boku ho nezvykle příjemně hřála.
„To jistě, ale podle Ministerských zákonů, je dítě moje, jelikož bylo počato v době manželství. S Dariou jsem se chtěl rozvést už dříve, jenže vždy to zůstalo pouze u myšlenky, až donedávna." Severus se přitom díval na Harryho a tomu skrytý podtext došel. „Začal jsem se zajímat, jak ze svazku ven a tehdy se Daria objevila poprvé Milá, zábavná, zajímající se o svou dceru. Jsem Zmijozel a především špion, mě milými řečmi neoblafla. Tak jsem na ní uhodil. V první chvíli, zapírala citově vydírala, ale na konec se přiznala. Dozvěděla se, že se chci rozvést, tak jí zatrnulo. Proto to náhlé zjevení a zájem. Jinak se, ale mezi námi nic nezměnilo to ti přísahám!"
Harry uvěřil, na tváři se mu objevil obrovský úsměv. „Já ti věřím," zašeptal a jen tak náhodou se mu otřel rty o ty jeho. Nebyl to polibek, ale ujištění že nikam neodchází.
„Všechno bude zase v pořádku, teď by ses měl jít ale pořádně vyspat," rozhodl Harry a vstal ze Severusova klína.
„Nejsem ospalý," protestoval Severus. „Raději půjdu udělat pár lektvarů pro ošetřovnu." Zvedl se z křesla s úmyslem jít rovnou do laboratoře.
„Tak to ani náhodou!" rozzlobil se Harry na oko a čapnul Severuse za ruku a táhnul ho do ložnice. Muž k překvapení neprocestoval. V ložnici ho Harry pustil, prstem ukázal na dveře od koupelny.
„Myslím že jsem tě měl radši, když jsi byl zakřiknutej!" usmál se kysele Severus a šel do koupelny.
Těm dnům odzvonilo chlapče, řekl si Harry pro sebe, když si byl jistý, že ho Severus neslyší. Rozestlal postel, z hábitu vytáhl jednu ze svých lahviček a položil jí na stolek. Pak si sedl do křesla a počkal, až se bručoun vrátí z koupelny. Po chvilce čekání si vzal z nočního stolku jednu z knih. Kniha byla zajímavá, takže nebylo divu, že se do ní ponořil. Vyrušilo ho až vrznutí dveří. Prudce zvedl hlavu ve dveřích stál Severus v černém hedvábném pyžamu. Přešel k posteli, ale nelehl si na ní. Místo toho si dal paže přes hruď a shlížel na Harryho.
„Sedíš v mém oblíbeném křesle," řekl tónem o kterém si myslel, že na Harryho zabere a stáhne se.
„Mě to nevadí," ozval se Harry a otočil na další stránku knihy. „Ty ho teď stejně nevyužiješ! Jelikož se chystáš do postele odpočinout si," pokračoval v lehkém provokování. Zabouchl knihu a dal ji zpět na stolek. Severus obešel postel a sednul si naproti Harrymu na postel. Harry sedící v křesle se natáhl pro lahvičku. Konečkami prstů se dotkl hladkého skla, jenže nestačil lektvar ani vzít mezi prsty, když ho Severus chytil za zápěstí.
„Nechci bezesný spánek!" řekl tvrdě, dívajíce se Harrymu do očí.
„Proč, odpočineš si," odvětil Harry nechápavě.
„Prostě ten lektvar nechci," procedil skrz zuby lektvarista. Pro jistotu Harryho zápěstí pustil nerad by mu v náladě, v jaké se právě nachází, ublížil.
Harry Severusovo jednání zprvu nechápal, vždyť bezesný spánek je určený ke klidnému spánku beze snů. Není životu ohrožující, jediné co snad hrozí, je při dlouhodobém využívání závislost... Poslední slovo se před Harryho očima zjevilo velkými tiskacími písmeny s hromadou vykřičníků po obou stranách napsaného slova. Dostal chuť se do čela pořádně praštit, ale to může potom. Vzal lahvičku z nočního stolku, převracel ji v prstech, tiše začal vyprávět: „Před lety jsem četl novinový článek, psali v něm o ženě, která si díky své náročné práci vypěstovala závislost na bezesném spánku. Já se tehdy strašně nudil a tak, abych zahnal nudu, jsem sám pro sebe vymyslel lektvar, který je na stejné bázi jen bez vedlejších účinků."
Harry mluvil tiše, že ho nebylo skoro slyšet, profesor lektvarů měl sluch za ta léta ve třídě plné puberťáků tak vybičovaný, že mu neuniklo ani slůvko. O čem tady Harry mluvil, byl průlom v lektvarovém světě, ale pro Severuse něco jako splněný sen. Noční můry trápily Severuse léta, díky nim si vypěstoval silnou nespavost. „Máš někde ověřené, že to funguje?" zeptal se oči upřené na záhadné lahvičce.
V Harrym svitla naděje, proto si rychle pospíšil s odpovědí. „První testy proběhly na krysách úspěšně. Poté jsem s lektvarem zašel za lektvarovou komisí, co to po mém svolení ozkoušela na lidech. Úspěch byl 10 z 10 bylo mi doporučeno, abych si lektvar nechal patentovat. Jestli chceš vidět patent..."
Severus zakroutil hlavou a natáhl dlaň po lahvičce. Harry mu jí s obrovským úsměvem vložil do dlaně. Napjatě se díval, jak Severus lektvar odzátkoval a k obsahu v lahvičce přičichl.
„V pořádku," řekl spíš pro sebe a obsah do sebe hodil jako panáka vodky. Účinky se dostavily téměř okamžitě. Severusovi začala padat víčka, jen tak tak si stačil lehnout. Deku na sebe natáhnout už nestihl. Harry vstal z křesla a popošel k posteli. Vzal ze Severusových prstů prázdnou lahvičku. Natáhl se pro deku a muže pečlivě přikryl. Konečně za tu dobu co se vrátil z ošetřovny mohl pro Severuse něco udělat, zmenšil se tak obrovský dluh co u něj měl. Ještě než odešel, přitopil v krbu.
V chodbě zamířil ke dveřím dětského pokoje. Lehce zaklepal, zevnitř se neozval žádný zvuk. Tak pomalu vzal za kliku a otevřel. Proklouzl do dětského pokoje, kterému na první pohled vévodila bílá postel s nebesy. Jak se tak rozhlížel, tak celý interiér pokoje byl laděn do bíla, kromě zdí, ty byly vymalovány fialově.
„Pěkný pokoj," pochválil Harry upřímně. Emily při zaznění jeho hlasu zvedla hlavu z polštáře. „Kde je táta?" zeptala se opatrně ležící na zádech uprostřed postele, v rukou převracela skleněné těžítko.
„Spí, potřeboval si odpočinout," odpověděl Harry.
Emily se po této odpovědi na posteli napřímila. „Táta? Ten přeci v pět hodin nikdy nespí, není mu něco?" Strachovala se holčička.
„Nic mu není, jen se potřeboval vyspat," pokrčil Harry rameny. „Máš hlad?" změnil raději téma.
„Jo!" vykřikla Emily, Harry by přísahal, že na té posteli i poskočila.
„Tak se obuj a přijď do obýváku, něco zatím objednám," řekl Harry s úsměvem na rtech.
Odešel z pokoje a ještě nebyl ani u krbu a už stál ten malý ďáblík vedle něj.
„Co si dáme?" ozvala se zvesela Emily.
„Nevím, co obvykle večeříš? Znejistěl Harry, nikdy se o malé dítě nestaral. Emily mu mohla nalhat cokoli, taky to hned zkusila mrška jedna.
„To je různý, táta mě většinou nechává vybrat, podle toho na co mám chuť."
Harrymu se její tvrzení nezdálo, pro teď to ale nechal být. „Tak dobře a na co máš tedy chuť?" Nabral do ruky špetku letaxu, čekající na odpověď.
„Na buchtičky se šodóu," olízla se mlsně.
„Nevím, nevím, posledně co jsem tu byl na večeři, jste měli salát s masem. Nejsem si jistý, jestli by ti tohle u Severuse prošlo." Mračil se Harry na Emily, které pomalu klesal úsměv.
„Tak fajn neprošlo, ale zkusit jsem to musela, ach jo Harry, s tebou není žádná legrace." Posmutněla na oko Emily, smutek jí však nevydržel dlouho. Očka se jí znovu rozzuřila, jako vánoční stromeček. Harry se už předem vnitřně přikrčil s obavou s čím přijde tentokrát.
„Špagety prosím, prosím." Zaprosila Emily úpěnlivě, že Harry neměl srdce ji odmítnout, proč taky, sladké to není, pravda zdravé také né, ale jednou za čas se svět nezblázní. Objednal tedy Emily špagety, pro sebe něco trochu jiného. Špagety sice nikdy nejedl, jen o nich slyšel, ale dnes měl chuť na něco jiného než jsou těstoviny. Mezitím co jim skřítek připravil jídlo, si byli umýt ruce, takže když se pak vraceli z kuchyně s opláchnutýma rukama, jídlo už bylo na stole prostřeno a krásně vonělo. Oba zasedli za stůl a pustili se každý do svého jídla. Emily byla tak zabraná do špaget, že si ani nevšimla co že to Harry jí. Teprve až měla půlku porce dojedenou si všimla topinek na kterých bylo podivné maso s kousíčky cibule.
„To se ti na tu topinku někdo vyblinkal?"
Emilina nevině položená otázka zapříčinila, že Harrymu zaskočilo sousto.
Když se mu zaseknuté jídlo uvolnilo. Sáhl po skleničce s vodou a pořádně se napil. Někdy se stávalo, že ho Emily šokovala svým vyspělým chováním, ale pak si řekl je Snapeová. O to víc z ní byl vedle, když se projevila jako dítě.
„Ne Emily na topinku se mi nikdo nevyblinkal to je syrové mleté maso-"
„No fuj! Jak to můžeš jíst," skočila mu Emily do řeči. Nedůvěřivě si měřila topinku v Harryho ruce, snad se bála, že jí kousne.
„Mě to chutná a tím, že je to syrové neznamená, že je to hned špatné," řekl Harry a schutí se opět zakousl. Všimnul si Emily, jak na něj s nakrčeným nosem kouká.
„Vždyť to nemá chuť ne?" Byla Emily stále skeptická.
„Ale má díky koření, cibuli a česneku." Nedal se Harry.
„Dáš mi ochutnat?" vypadlo najednou s holčičky. Harry k ní přisunul talířek s topinkami.
Emily si patrně vzala topinku s tím divným masem do ruky. Prohlédla si opečený chleba ze všech stran. Harrymu tím připomněla Severuse. Na tváři se mu díky tomu objevil úsměv. „Kdyby ses chtěla seznámit než do toho kousneš stačí říct rád Vás seznámím."
„Velmi vtipné Harry," řekla nakvašeně Emily a konečně se odhodlala do té hrůzy kousnout. Příjemně to zakřupalo, když si kousla, zuby musela zabrat, aby sousto ukousla. První dojem byl dobrý, dokud se topinka s masem v ústech nesmíchaly. Ta chuť syrového masa se mazlavě rozprostřela na patře. Rychle položila nakousanou topinku na talíř. Pouze vychování jí nedovolilo sousto vyplivnout, ale spolknout.
Harry napjatě sledoval celé divadlo. Uvědomil si, kdy se u Emily přesně stal bod zlomu. Čekal, že sousto zhnuseně vyplivne. Nestalo se, ona ho statečně spolkla.
„Skutečně zajímavá chuť Harry, já mám radši klasické topinky." S tímto k Harrymu přisunula talíř a vrátila se ke svým špagetám.
„Ty jsi mi, ale diplomat děvče." Pochválil Emilyinu řeč Harry. Po večeři sklidil nádobí do kuchyně, však oni si s tím skřítkové poradí. Bylo ještě brzy dívku hnát spát, usoudil Harry po zkouknutí hodin. Nabízela se tedy otázka, jak Emily zabavit. Harry si tím lámal hlavu cestou zpět do obýváku. Emily to vyřešila za něj.
„Pojď Harry, zahrajeme si člověče nezlob se!"

Tak jsme zase u kulatého čísla pane bože! Čtenářů stále přibývá nemůžu tomu uvěřit. 

Stejně tak reakci na minulou kapitolu, tolik komentářů jsem vůbec nečekala děkuju moc všem.  Proto tuto kapitolu věnuji právě Vám protože díky Vám povídka stále běží :) To vy mě stále poháníte kupředu.