Banshee

76. Tři měsíce

Harry se přemístil do Agnesina domu. Jaký obrovský šok ho čekal, když místo domu našel jen jeho ohořelé trosky. Stál uprostřed spáleniště a horečně se rozhlížel kolem sebe. V mysli se mu objevoval jeden katastrofický scénář, za druhým. Srdce se mu pomalu začínalo plnit děsem, když uslyšel kousek od sebe hlasité prásk. Skřítek Anki se objevil pár kroků od Harryho.
„Banshee, půjde prosím se mnou." požádal skřítek a natáhl k němu svou malou ručku.
„Co se tady stalo? Kde je Severus a děti!" křičel na skřítka Harry. Ten se, ale nenechal rozhodit.
„Banshee musí jít s Ankim, pán Banshee vše vysvětlí." Na skřítkovi bylo poznat, že mu na tom, aby s ním Harry šel opravdu záleželo. Harry překonal vzdálenost a chytil se skřítka za ruku. Tajně přitom doufal, že Anki mluvil o Severusovi.
***
Pomocí skřítka se Harry ocitnul v cizím obývacím pokoji. Pustil se ho a otočil se na něj. „Kde to jsme Anki?" zeptal se a během dotazu se rozhlížel kolem. Místnost byla útulně zařízená. První čeho si vstupující všimnul, byla dvě obrovská okna posazená těsně vedle sebe. Potom tu byly dvě na první pohled pohodlné sedačky, krémové barvy, postavené naproti sobě. Nemohl chybět samozřejmě krb, ve kterém vesele plápolal oheň. Na krbové římse se nacházelo několik rodinných rámečků, na nichž k Harryho úlevě, skutečně byli Severus a Emily. Na některých už dokonce byl i malý William. Harry se neubránil úsměvu, tady měl jasný důkaz, že v tomto domě skutečně bydlí, víc nepotřeboval. Předčasně ukončil prohlídku a upřel vyčkávající pohled na skřítka.
„Pán Vám vše vysvětlí, počkejte tady prosím." Sotva to dořekl už ho nebylo, Harrymu nezbylo nic jiného než čekat. Sotva však udělal krok směrem k sedačkám, na chodbě se ozvaly spěšné kroky. V Harrym se vše sevřelo, neměl ponětí kolik času uběhlo, od chvíle kdy zmizel. Co když už v jejich životech pro něj není místo. Srdce mu tlouklo čím dál bolestněji do žeber, dech se zkracoval, až Harrymu přišlo, že už se nikdy nenadechne. Čím byly kroky blíž, tím se to zhoršovalo, takže když se otáčel ke vchodu do pokoje, málem sebou seknul. Naštěstí se v tu samou chvíli vyloupla zpoza rohu Emily. Harry od ní nemohl odtrhnout oči. Tváře měla celé červené od toho, jak po celou dobu běžela, vlasy neučesané na několika místech zacuchané. Harry udělal nejistý krok směrem dopředu. „Emily." hlesl neslyšně.

Dívence se z očí spustily slzy. Brada se jí začala třást. Stála na místě jako přibitá, dokonce se jednou rukou křečovitě přidržovala futer.
Harry nevěděl co říct, všechna slova se mu najednou z hlavy vypařila. Chtěl promluvit, ale přes tu bouli v krku, kterou se snažil ze všech sil spolknout, nemohl.
„Kde jsi byl tak dlouho?!" zašeptala plačtivě.
Harrymu někdo sevřel srdce ledovou pěstí. „Emily... já..." dostal ze sebe stěží.
Dívenka se zamračila. „Tři měsíce Harry, tři dlouhý měsíce," hlesla, než se naplno rozplakala.
To bylo i na Harry příliš, aniž by přemýšlel, rozběhl se k Emily, popadl ji do náruče a pevně objal. Holčička mu kolem pasu obtočila nohy a drtila ho vší silou, co ve svém malém tělíčku našla. Tvář mu tiskla ke krku, její usedavý pláč ne a ne přestat. Harry neustále šeptal Emily omluvy a líbal ji do jejích rozcuchaných vlásků, ale dívenka nebyla k utišení. Nakonec se Harry rozhodl sednout si na jednu ze sedaček a nechat Emily ve svém náručí vyplakat. Sám měl mokré tváře.
Neměl ponětí jak dlouho na té sedačce spolu seděli a bylo mu to celkem jedno, hlavně aby mu Emily odpustila, že byl tak dlouho pryč.
„Nemáš kapesník?" ozvala se najednou Emily.
„Jasně," vyhrkl Harry zvedající tvář z jejích vlasů. Honem přičaroval kapesník a podal jí ho.
Emily zvedla hlavu z Harryho ramene. „Celého jsem tě oslintala," řekla huhňavě a převzala si od něj kapesník.
„To nevadí." řekl Harry a nechal mávnutím ruky veškerou špínu na rameni zmizet. Emily se mezitím vysmrkala, kapesník držela i nadále pevně v ruce, když se Harrymu podívala do očí. „Už nikdy nikam nepůjdeš!" prohlásila jako hotovou věc.
Harry jí to jako kývající panáček, s úsměvem na rtech odkýval. „Už nikdy od Vás nikam neodejdu," přislíbil. To holčičce stačilo, úlevně se na něj zhroutila.
„Bez tebe to bylo hrozný, táta si tvůj odchod dává za vinu, přesto že jsi nechal vzkaz, že se vrátíš." začala tiše vyprávět.
Harry ji k sobě, pokud to bylo ještě možné, přitáhl blíž a napjatě poslouchal.
„Týden po tvém odchodu, nechal ten strašidelný dům srovnat se zemí a přestěhoval nás sem," řekla a ohnala, se po prameni vlasů, který ji lechtal na obličeji. Pramen černých vlasů jí tam následně spadl znova. Harry, aniž by přerušil její vyprávění, jí pramen dal za ucho. „Pak jsme mysleli, že v klidu počkáme na tvůj návrat, jenže jak padl Voldemort dveře se u nás netrhly," dořekla a zvedla k němu pohled.
Harry jí věnoval úsměv a znovu, jako už několikrát za tu dobu, jí prohrábl vlasy. „Vy jste při stěhování ztratili hřebeny?" zeptal se, aby odlehčil napjatou atmosféru. Emily při jeho dotazu zrudla, jako rajčátko a něco zabrblala. Harry nadzvedl tázavě obočí. Holčička pokrčila otráveně nos a odpověď zopakovala nahlas.
„Česání od táty děsně tahalo."
Harrymu cukly koutky úst, když si přestavil Emilyino neustálé stěžování a Severusovo vzteklé skřípání zubů. Natáhl se po jednom z pramenů a suše konstatoval. „Myslím, že tohle už hřeben nespraví." Emily výraz stál opravdu zato.
„NE ostříhat né," vykřikla a přikryla si hlavu rukama.
Harry se hlasitě rozesmál. „Ty jsi ťuňťa, viď. Nemyslel jsem přímo ostříhat, ale umýt kondicionérem," vysvětlil, stále se pochechtávajíc.
Emily na něj opatrně vykoukla zpoza paží. „Přísaháš, že mě neostříháš?" ujišťovala se.
Harry kývl, tak se zase posadila normálně. „Emily, co William?" položil otázku, které se od začátku děsil. Stále měl v živé paměti, kdo je jeho pravý otec.
„Roste jako z vody," řekla a sklouzla z Harryho klína. „Pojď se podívat," poskočila a táhnutím za ruku ho přinutila vstát. „Taky se mu po tobě stýskalo, prvních pár dní nebyl k utišení, pořád plakal." vyprávěla cestou do chlapcova pokoje.
Harry poslouchal breptající Emily jen na půl ucha. V hlavě měl hotový zmatek. Určitě chtěl chlapečka vidět, jenom se v něm vůči Williamovi pralo tolik pocitů, že je od sebe nedokázal rozlišit.
Emily zastavila u modře natřených dveří. Jednou rukou se ho stále držela, zatímco druhou vzala za kliku a otevřela. Její hlásek se okamžitě roznesl po dětském pokoji.
„Wille, koukni koho ti vedu," zašvitořila na chlapečka ležícího v postýlce, hrajícího si s chrastítkem.
Wiliam na hlas své sestry okamžitě reagoval zavýsknutím a otočením hlavičky za hlasem.
Emily zatáhla zkoprnělého Harryho do pokoje a poté co za nimi zavřela dveře, přešla k postýlce. Opatrně z ní bratra vytáhla.
Harry nestačil zírat, pamatoval si Williama jako malinké miminko zabalené v zavinovačce. A teď měl před sebou důkaz, jak dlouho byl pryč a kolik času s rodinou ztratil. Z malého miminka, se stal velký kluk, zbožňující svou velkou sestru. Emily se k Harrymu rozešla s Willem v náručí. Harry si automaticky kleknul na zem. Nemohl od těch dvou odtrhnout oči. V hrudi ho při tom pohledu, příjemně zabolelo. Malý William mohl mít otce mizeru, ale za to měl kolem sebe lidi, kteří ho milovali a Harry byl jedním z nich. Nikdo a nic to nezmění. V očích ho zase začaly pálit slzy, ale udržel je v očích, nechtěl se před dětmi rozbrečet.
Holčička se zastavila dva kroky od něj.
Will se na klečící cizí osobu díval se zvědavostí. Líbila se mu, tak jí věnoval bezzubý úsměv.
„Wille," zašeptala Emily, dítěti do ouška. „Harry je konečně tady." sdělovala mu to, jako největší tajemství. Dítě hlasitě zavýsklo, až sebou dívenka polekaně cukla. „No teda brácha, ty taky musíš všechno zkazit," kroutila s úsměvem hlavou.
Harry nemohl jinak, než se smát. „Je malý Emily, ještě všemu nerozumí a určitě si mě ani nepamatuje," řekl trochu smutně.
Emily zakroutila nesouhlasně hlavou. „Pamatuje si tě, jenom se podívej, jak si tě prohlíží."
Harry se po Emilyině tvrzení, na chlapečka ještě jednou pořádně podíval a opravdu. Wiliam si ho se zájmem prohlížel. Harry k němu natáhl opatrně ruce, čekající na chlapečkovu reakci.
Will váhal, ale zvědavost zvítězila nad strachem. Natáhl se a čekal, až si ho vezme do náruče. Muž si ho přitiskl k sobě a chlapeček zabořil nos do jeho ramene. Vůně, která ho udeřila do nosánku mu byla povědomá, se zalíbením zavrněl a přivřel očka. Muž na něj promluvil, nerozuměl mu, ale tón hlasu mu stačil, aby věděl, že v téhle náručí mu nic nehrozí.
Harry k sobě přitisknul Williama a tentokrát se slzám neubránil. Natáhl se po Emily, ta se k němu okamžitě přitiskla. Držel je pevně u sebe a sám sobě si tiše přísahal, že už je nikdy neopustí. Z kouzelného okamžiku, je vyrušilo skřítčí přemístění.
„Anki nemohl pánovi říct o Banshee. Pán si nepřeje být rušen." sdělil skřítek, nervózně se přitom tahající za uši.
Harry se chystal skřítka uklidnit, ale Emily byla rychlejší.
„To nevadí Anki, jdi prosím do kuchyně a přines nám do tátovy pracovny ty dobré koláčky, co jsme měli k snídani a čaj prosím."
Skřítek přikývl a zmizel.
Harry se zmateně díval na zvedající se Emily. „Trochu se bojím zeptat, co máš za lubem prcku.
„Nic hrozného, jenom tátu vyrušíme od té jeho veledůležité práce," řekla s pokrčením ramen.
Harryho její odpověď neuklidnila, ale nechal to být. Zvednul se společně s Williamem, který si hrál s knoflíky na jeho hábitu, tiše něco mumlajíc.
Nechal Emily aby ho vedla chodbami, dokud nedorazili k cíli. Dívenka rázně zaklepala a zevnitř se ozval sytý baryton.
„Emily, řekl jsem jasně, že nechci být rušen, mám hodně práce!"
Emily se na Harryho podívala s úšklebkem. „Nikdy nepochopím Harry, jak mě může táta přes ty dveře poznat."
Na chlapcovo jméno, dala zvláštní důraz. Svůj účel to splnilo, za dveřmi se ozvala rána. Harry s Emily se po sobě vykolejeně podívali, ani jeden nestačil nic říct, jelikož dveře se rozrazily dokořán.

Ahoj, jak se Vám líbila kapitola? Setkání s Emily proběhlo docela emotivně že? Doufejme, že shledání s naším Severusem bude ještě lepší :)

Jinak, všem moc děkuju za podporu :)