Banshee

54. Čas vypršel

Smlouva se opravdu podepsala. Harry z toho měl obrovskou radost. Konečně se někam posunuli, sláva Merlinovi! Poté všem vytvořil kopie a před zamračeným pohledem ředitele je rozdal. Takhle si vytvořil pojistku, že chlapce budou učit i když by se s ním zítra něco stalo.
Nevillovi se to muselo rozležet v hlavě, protože vypadal nadšeně když se smlouva podepisovala.
Harrymu po celou dobu vrtalo hlavou, do koho Neville může být zamilovaný. Jaký to byl pro něj šok, když na to chvíli po tom co vešli zpět do ředitelny přišel. Nejdřív tomu nemohl uvěřit, ale čím víc Neville házel nenápadné pohledy na onu osobu, tím víc si byl jistější. Chudák kluk, bude se muset odmilovat, jelikož tady nemá šanci i kdyby se na hlavu stavěl.
Poté co bylo všechno zařízené, se Harry vytratil z ředitelny jako první. Konečně ho přestal pálit onyxový pohled do zad.
Ten den se ještě vydal hledat viteál po hradě. V duchu sám sobě nadával, že to neudělal dřív. Hrad byl obrovský, neměl možnost ho za tak krátkou dobu celý projít. Musel volit jinou cestu. Vrátil se do pokoje ve sklepení, cestou měl dojem, že zahlédl Emily jak mizí za rohem, ale jistý si nebyl. Rozhodně nehodlal holčičku pronásledovat.
V pokoji si sundal boty a hábit a zůstal jen v černých kalhotách a bílé košili. Kravatu strhl už u vchodu do pokoje, neuvěřitelně mu vadila okolo krku. Uvelebil se na posteli a zavřel oči. Nechal tělo úplně se uvolnit. Myslí se pomaličku napojil na hrad. Na samotné zakladatele a podstatu hradu. Poprvé ho hned vyhodili, podruhé se Helga z Mrzimoru snažila zjistit co se děje, než jí v tom Godrik Nebelvír zabránil a Harryho znovu vyhodil. Nakonec Harry nechal mysl prostoupit myšlenkou na viteál. To vzbudilo konečně pozornost, tak jim Harry vše vysvětlil. Když pochopili, nechali Harryho napojit se na hrad. Málem ho to položilo, ale udržel se a postupně procházel hrad. První známka něčeho zvláštního se ukázala v sedmém patře. Harry se to snažil zachytit a pevně uchopit, ale neměl šanci. Bylo to jako kdyby tam viteál byl a zase nebyl. Přišlo mu to zvláštní, už se chtěl odpojit, ale najednou se ve spojení s hradem objevilo něco dalšího, temného a nebyl to viteál. Harry to bázlivě pronásledoval. Teskně to šeptalo, otíralo se to mazlivě o Harryho mysl. Ať to bylo cokoli, bylo to osamocené. Harry se chystal zjistit něco víc, když ho zakladatelé nevybíravě vyhodili.
***
Probudit se nebylo dvakrát příjemné. Harry přemýšlel, kdy stačil usnout. Jediné co ho napadlo, že musel odpadnout potom co ho vyhodili zakladatelé. Hodiny na budíku ukazovaly sedm hodin ráno. Harry útrpně zasténal, čas mu právě vypršel... Donutil se vstát a nemyslet na to co ho dnes čeká. Pohled mu jako naschvál padnul na onu lahvičku. Hruď se stáhla, srdce rozeběhlo, jako kdyby si chtělo zabalit kufry a zdrhnout, srab jeden. Člověk by se mu ani nedivil, Harry by taky nejraději vzal kramle. Na férovku dostal strach, nechtěl lektvar vypít, všechny dosud dostupné záznamy co o lektvaru četl nebyly hezké, mírně řečeno.
Ze skříně si vzal čisté oblečení a zašel do koupelny, cestou se vyhýbajíce pohledem na onu lahvičku. V koupelně to Harrymu trvalo dvakrát tolik času, takže když vyšel ven, popadl hábit a natáhl ho na sebe. Lahvičku hodil hrubě do vnitřní kapsy hábitu. Prsty na rukou se mu mírně třásly, když bral za kliku. Naposledy se chtěl rozhlédnout po pokoji, když si všimnul druhé lahvičky. V duchu se praštil pořádně do čela, jak na to mohl zapomenout!? Ze stolu vzal jeden prázdný pergament na něj načmáral rychlý vzkaz, lahvičku zabalil do pergamenu a pouhým lusknutím prstů poslal k adresátovi. Jak on miloval magii. Poté už neměl důvod se zdržovat vyšel ven z pokoje s kamennou tváří, za kterou skrýval rozbouřené emoce a zamířil na snídani.
Ve Velké síni to vřelo, jak v včelím úle. Příbory cinkaly o talíře a vládl zde hotový chaos. Harry vešel dovnitř v domnění, že zůstane nepovšimnutý. Šeredně se spletl, celá Velká síň postupně zmlkla ve chvíli kdy se objevil. Od Zmijozelského stolu se zvedl Draco Malfoy, s dvěma zmijemi po boku. Harry zůstal stát a počkal, až k němu dojdou. Žaludek se mu houpal, jak na horské dráze.
„Co chceš Malfoy," syknul zle, hned co byl chlapec na doslech. Napětí v něm narůstalo.
„Ponížil jsi mě a mou kolej! Vyzývám tě proto na souboj!" Malfoy si dával pozor, aby ho celá síň slyšela, tudíž nemohlo dojít k pochybení.
Na Harryho rtech se objevil výsměšný škleb. „To by mě zajímalo Malfoy, co jsi dneska po ránu chlastal, že tě napadají takové hovadiny!" chystal se v klidu obejít celou jejich partičku. V momentě kdy obcházel černošského chlapce, se mu na paži objevila ruka, která ho prudce strhnula zpět dopředu. Na krku ucítil hůlku, následně se ozval Malfoyův zvučný hlas.
„Harry Morteme, já jako člen zmijozelské koleje a dědic vznešené rodiny Malfoyů tě vyzývám na kouzelnický souboj, který se bude konat zde v Bradavicích!" Poslední slovo Malfoy mladší vykřikl na celou síň. Díval se přitom Harrymu do očí s pohledem, který Harryho prosil aby výzvu přijal.
Harry se vytrhl černošskému zmijozelovi a vrhl na Malfoye vzteklý pohled, který nemusel ani moc hrát. „Konečně jsi to řekl tak jak to má být, přijímám tedy." řekl rychle, jelikož se k nim blížil Brumbál, spolu se zbytkem učitelů.
„Doufal jsem, že jsou to jen klepy, chlapci moji, proto jsem nezasahoval." promluvil Brumbál smutně jen co k nim došel. Harrymu věnoval zklamaný pohled. „Měl jsem zasáhnout, třeba byste se nedostali do této katastrofy. Pane Malfoyi, co Vám můj chráněnec provedl, že jste se rozhodl zajít do tak krajního řešení?" zaměřil pro tentokrát svou pozornost na Malfoye.
„Pane řediteli, Váš chráněnec mě ponížil a urazil." Na mladém Malfoyovi mohl každý ve Velké síni vidět vztek a rozhodnost potrestat toho pitomce, co si sem jen tak nakráčí a uráží Zmijozel a ponižuje své spolužáky.
Harry se nestačil divit jakého divadla je Malfoy schopen. Byl hotový řečník, každý v místnosti mu věřil do posledního písmenka. Brumbál se ho pokusil zarazit, snažil se chlapci horlivě vysvětlit do čeho se tímto soubojem pouští a proč je kouzelníci už dávno nepoužívají. Neměl, ale šanci i kdyby snad Draco chtěl, nemohl couvnout, jelikož Harryho už dávno vyzval a dušoval se před svou kolejí, že Harryho porazí. Tady nebylo cesty zpátky.
Nakonec se Brumbál otočil zády k chlapcům a rázným krokem došel ke stupínku, kde obvykle přednáší své veledůležité projevy.
K Harrymu přišla profesorka McGonagallová. „Pojďte za mnou, pane Morteme," řekla příkře a bez ohlédnutí se otočila, mířící skrz Velkou síň ke dveřím za učitelským stolem. Harry profesorku pomalu následoval. Malfoy šel kousek před ním s hlavou pyšně zvednutou. Profesor Snape ten podivný průvod uzavíral. Harry ho citelně cítil za sebou. Profesorův plášť se mu sem tam během chůze otřel o lýtka. Harry se snažil nedívat do tváří svých spolužáků, na rozdíl od Malfoye se v pozornosti studentů nevyžíval. Došli ke dveřím, profesorka McGonagallová otevřela dveře a oba studenty nahnala dovnitř.
„Zvládneš to tu Severusi?" zeptala se profesorka přeměňování, když ji Snape minul ve dveřích.
„Jistě Minervo, není třeba, abys tu s námi zůstávala, tvoji lvi to nejsou," odpověděl Snape arogantně.
Vedoucí koleje kolegu zpražila pohledem a vyšla ven. Nezapomněla za sebou víc bouchnout dveřmi.
V místnosti zůstali sami. Harry se rozhlédl kolem, ignorujíce dva páry očí, které ho rentgenovali pohledy. Nechtěl se s nimi bavit. Raději si prohlížel místnost, ve které kupodivu nebyly obrazy. Jinak to byl pokoj docela obyčejný, nechyběl krb, ve kterém vesele praskal oheň. Všude po místnosti byly rozprostřeny pohovky s křesly a stolky. Působilo to příjemně.
„Co bude dál, Severusi?" položil otázku Malfoy a vyrušil tak Harryho z lelkování.
Profesor si založil ruce na hrudi a naštvaně přimhouřil oči. „Draco, četl jsi knihu co ti dal otec?!" Chlapec se pod jeho pohledem začal ošívat.
Harryho rozhovor zaujal, tak přišel blíž.
„Pouze začátek, moc jsem toho nestihl. Ostatní ze Zmijozelu mi pořád radili, jak mám Mortema nejlépe ponížit. Nemohl jsem je nevyslechnout." Malfoy div nešoupal nohama o podlahu, jak se snažil své jednání obhájit.
„Tupče!" zašeptal vytočeně Severus. Malfoy se snažil něco říct, ale Snape ho pohybem ruky zarazil. „Nesnaž se vymlouvat, víš že to nesnáším a na nikoho svou neschopnost nesváděj. Draco, zklamal jsi mě! "
Zmijozel vykulil oči a zblednul. „Z-zklamal...to ne...já..." koktal chlapec, díval se kmotrovi do kamenné tváře.
Harry netušil, co to ty dva mezi sebou měli, ale zdálo se, že Malfoy něco pěkně podělal. Podle jeho postoje si to plně uvědomoval. Harry sáhl do kapsy hábitu, na bříškách prstů ho zastudila lahvička. „Severusi, kdy to podle tebe celé vypukne?" zeptal se Harry ve snaze zahnat to napětí, co v pokoji panovalo.
Severus odtrhl opovržený pohled od Malfoye a podíval se na Harryho „Podle mých výpočtů tak za hodinu. Brumbál právě teď zrušil veškeré vyučování na dnešní den. Potom se svolá tým Bystrozorů, kteří budou informováni. Samozřejmě nesmím zapomenout na nejnovějšího ministra kouzel. A teď mě omluvte, jdu sehnat tvé rodiče Draco a pomoct přestavět famfrpálové hřiště." vyprskl Snape, jak vzteklá kočka věnující poslední pohled Harrymu než odešel.
Harry si sednul na jednu z pohovek, ruce si dal mezi kolena a koukal se do hořícího ohně.
„Zlobí se na mě," promluvil Draco šeptem, sedajíce vedle Harryho „A o tebe se bojí, proto se chová jak špatně naložená kluběnka." Mortem na to pokrčil rameny, to Draca rozzlobilo, tak se zase zvedl a začal chodit po pokoji sem a tam. Oba neměli potřebu si zjišťovat, kolik času uběhlo. Takže se lekli, když do místnosti najednou vtrhli dva Zmijozelové.
„Draco!" vykřikla dívka a hned se hodila blonďákovi kolem ramen. Chlapec co jí těsně následoval na Malfoye kývl. "Buď rád, že tam nejsi Draco, venku se dějí hotové divy, celé famfrpálové hřiště předělávají! Snape na každého štěká a strhává body jako šílenec, tak mě napadá, jestli jsme nezašli moc daleko."
Harry naslouchal jejich rozhovoru a srdce mu bilo čím dál rychleji. Malfoy se snažil ho za tu dobu co tu byli rozmluvit, ale Harry neměl zájem. Kdo by taky měl, že, když možná zemře? Malfoy si stále ještě neuvědomil do čeho jdou a už vůbec ne jak dnes Harry dopadne. Pro něj to bude rozptýlení dne, ale pro Harryho očistec...
Dveře se opět otevřeli, za hlasitého smíchu tří Zmijozelů. Dovnitř vkročili Narcisa a Lucius, spolu s malou Emily.
„Vidím, že se bavíš synu!" Luciusův ledové ostrý hlas donutil Zmijozeli zmlknout.
„Otče, já..." obhajoval chabě své chování, jediný dědic rodu Malfoyů.
Lucius ho úplně ignoroval. Mávnutím ruky dal jasně najevo, kam si omluvy může strčit. Otočil se k synovi bokem a pohled zabodl do dvou Zmijozelů. „Co Vy tady děláte. Zmizte!" zasyčel, jak kobra skoro mu nebylo rozumět. Dívka i chlapec zašeptali své omluvy a odešli. Potom nastalo peklo, které podle chování madam Malfoyové bylo v rodině na denním pořádku. Chytla manžela za rameno ve snaze ho uklidnit, ale její syn snahu své matky zmařil mávnutím ruky.
„Otče proč jsi je vyhodil, jsou to mí přátelé," rozčílil se Draco. Luciusova tvář zkameněla o stupínek víc než před chvílí. „Draco nepokoušej mou trpělivost," z hlasu Luciuse se dalo vyčíst jasné varování. I mladý Malfoy musel vycítit, že přestřelil, protože zvolil zpátečku.
Harry to sledoval s netečným pohledem, tak nějak mu bylo jedno, co se kolem děje. Připadal si znecitlivělý od všech pocitů. Koutkem oka viděl Emily, jak se na něj dívá. Neoplatil jí pohled, radši se otočil zpět k ohni. Za ním se zatím rozpoutala hádka. Lucius Malfoy vyčítal synovi, jak se chová a ptal se manželky, kde udělala ve výchově chybu. Hádku přerušil až Severus Snape. Vešel do dveří a všechny páry očí se na něj upřely.
„Za deset minut to začne," řekl a vzal rozrušenou Emily do náruče. „Co se tady děje?" zeptal se, přecházející k rozhádané rodině.
Lucius se ozval jako první. „Nic co bych od svého syna nečekal. Chová se jak rozmazlený spratek a ne jako dědic starodávného rodu!" dostával se Lucius do ráže. Jeho manželka se na něj zamračila, ale jinak zůstala zticha, však si to s ním vyřídí až budou v soukromí. Stačí, že její manžel dělá scény, nemusí se k němu přidat.
Severus se na přítele zamračil. „Luciusi ovládej se! Tvůj syn se někdy chová přiměřeně svému věku, však ty jsi nebyl jiný. Pokud jde o jeho rozmazlenost, za tu z větší části můžeš ty!"
Harry se nestačil divit. Snape s Malfoyem pěkně zametl, to se musí nechat. A co víc Malfoy po jeho projevu, k obrovskému překvapení, pokýval pokorně hlavou a přešel k Dracovi a něco mu pošeptal do ucha. Syn se na otcova slova šeptaná do ucha pousmál, z očí mu zmizelo napětí, které tam dosud bylo.
Harry si nikdy nepřišel tak sám, jako právě teď. Draco Malfoy je možná rozmazlený fracek, ale má to o čem Harry ve skrytu duše snil. Rodinu...

Tak každý uhádne k čemu se schyluje. Příště se máte na co těšit :)  

Všem vám moc děkuju za podporu. U Banshee čísla stále rostou a to díky vám jste senzační.