Banshee

27. Úkoly

Krvavá lázeň smrtijedů

Dnes v noci byla prolita krev smrtijedů. Těla se našla v různých uličkách po celé kouzelnické Británii. Vyšetřovací tým bystrozorů pátrá po pachateli. Šéf vedoucího oddělení, Kingsley Pastorek, se nám k tomu odmítl vyjádřit. My jsme se nevzdávali a ze spolehlivého zdroje jsme zjistili, že by zatím mohla stát Banshee. Určitě jste šokováni stejně jako my. Co mohlo dohnat tak obávaného tvora k tomu, aby zabil dvacet lidí?

Je to hrdina, nebo postrach ulic?

Rita Holoubková

Tento krátký novinový článek četla většina lidí ve Velké síni. V každém z nich zanechal různé pocity. Strach, vztek, radost. Dojmů bylo hodně, nebylo proto divu, že ve Velké síni se probíral právě onen krátký článek. Harry seděl u stolu a poslouchal každou spekulaci, kterou přes ten hluk dokázal slyšet a nestačil se divit, co ti lidé nevymyslí. Nejlepší spekulace byla, že Banshee si staví armádu nemrtvých, aby mohla čelit Voldemortovi. Když to zaslechl poprvé, měl co dělat, aby nevyplivl toust se šunkou, který právě žvýkal. Po celou dobu snídaně se ani jednou nepodíval k učitelskému stolu. Rozhodl se rodině Snapeů vyhýbat co nejdéle to bude možné. Nechtěl je vidět zejména proto, že byl sám na sebe naštvaný. Prozradil se tak brzy, neměl to vůbec v plánu. Celý život nedělal chyby a jen co nastoupil do Bradavic, seká jednu za druhou. Proto se dnes odpoledne rozhodl, že půjde hledat viteál. Byl pátek, tak nechá učení učením a konečně se pustí do toho, kvůli čemu zde je.

***

Vyučování proběhlo jako každý den - mizerně. Na hodině obrany proti černé magii se už většina dokázala soustředit na šťastnou myšlenku a díky tomu dokázali vyčarovat bílou mlhu. Jenom Harry byl pořád na začátku a začalo to budit nechtěnou pozornost. Profesor Lupin si ho po hodině zavolal k sobě a jednoduše mu oznámil, že za ním bude chodit každou sobotu na doučování. Harry se snažil vymluvit, ale neměl na výběr. Další vyučovací hodiny proplouval bez komplikací. V půl druhé odpoledne se konečně dostal do svého pokoje. Unaveně se svalil na postel, tašku s učením hodil vedle sebe na zem pro dnešek ji nechtěl vidět. Kdo by to byl řekl, že být student je tak namáhavé? Byl na pokraji vyčerpání. Do Bradavic se vrátil až nad ránem celý od krve, takže první, co musel udělat, bylo jít se vykoupat. Poté, co vyšel ze sprchy a podíval se na hodiny zjistil, že je půl páté. Nemělo cenu lézt do postele, raději si sednul za stůl a prošel si učení, kterému nerozuměl. Teď konečně ležel v posteli, všechny nutné povinnosti za sebou. Oči se mu samovolně začaly zavírat, už si chtěl sundat boty a zachumlat se do postele a spát, když se ozvalo zaťukání na dveře. Nejdřív to chtěl ignorovat, ale pak si to rozmyslel a vstal. Tašku, kterou hodil na zem sebral a jak procházel okolo židle u stolu, pověsil ji na opěradlo. S povzdechem se rozešel ke dveřím. Klepání se ozvalo znovu, tak Harry vzal za kliku a prudce otevřel.

„Ahoj," pozdravila Emily nejistě v okamžiku, kdy se dveře otevřely.

„Můžu dovnitř?" zeptala se, ale do očí se Harrymu nepodívala, raději si hrála s uchem svého malířského kufříku a tvářila se u toho jako hromádka neštěstí.

Harry neměl to srdce jí vyhodit, proto mávnul rukou směrem dovnitř. Emily se celá rozzářila a doslova vhopkala dovnitř.

„Děkuju, děkuju! Slibuju, že tě nebudu otravovat," slibovala vesele a položila si kufřík na stolek a sedla si na pohovku. Harry zavřel dveře a podíval se na holčičku. Zrovna otvírala kufřík a vytáhla z něj velkou sadu pastelek a štos papírů.