Banshee

26. Karafa

„Máš pravdu, jsem sobec," ozval se do ticha Snapeův hlas.

„Ty nemáš ani ponětí, jak mě to zevnitř užírá. Je to jako kyselina. A víš, co je nejhorší? Já jsem si to v ten daný okamžik užíval." Snape zvednul hlavu a podíval se Harrymu přímo do očí. „Líbilo se mi, jak trpíš. Chtěl jsem ti způsobit stejnou bolest, jakou jsem cítil já."

Harry se díval do Snapeových očí a neviděl nic. Jen prázdnotu. Žádný cit, se v nich neodrážel. Jenže stačilo vypozorovat reakce těla a poznal, jak ho mučí se Harrymu přiznat.

„Nemáš ani tušení, jak jsem se cítil, když jsem našel matčin dopis. Trvalo mi dvě minuty ho přečíst, nemohl jsem uvěřit, co v něm stálo. Nechtěl jsem tomu rozumět, ona obětovala šanci na uzdravení jen kvůli tomu netvorovi, který si říkal můj otec a mě tu nechala vlastnímu osudu. Syna, který je stejný, jako jeho otec. Zrůda." Snape neuhnul pohledem ani o píď. Díval se na Harryho a vše ze sebe při tom dostával. „Poté, co mi vše došlo jsem se pozvracel vedle postele. Nepřipadal jsem si už jako člověk, ale nelítostná bestie. Nedokázal jsem tě tam tak nechat, snažil jsem se tě ošetřit. Věděl jsem, že od tety nemohu čekat žádnou pomoc, tak jsem ti vyčistil a zahojil rány. V komodě jsem našel základní lektvary proti bolesti a horečce. Donutil jsem tě je vypít, přiznám se, že poprvé v životě se mi u toho klepaly ruce. Konečně jsi byl mimo ohrožení života. Přikryl jsem tě čistou dekou a šel vše uklidit. Do pokoje k tobě už jsem se ale nevrátil."

Harry poslouchal každé slovo a čím víc toho slyšel, tím víc mu bylo Snapea svým způsobem líto. Taška z ramene mu sjela na zem a on ji následoval. Klekl si naproti Snapeovi. Věděl, co musí udělat. „Poslouchej mě, Severusi." Oba při zaznění jména sebou trhli.

„Když tě tvá matka přinesla, ucítil jsem tu nekrásnější vůni a Banshee byla přítomná víc než kdy dřív. Nešlo ji udržet, chtěla ti být nablízku, odstrčila mě na okraj vědomí. Nejdřív mi to nešlo na rozum, chovala se jinak. Snad tě chtěla chránit. To byl její první pud následovalo vlastnictví. Abys pochopil, Banshee jsou děsně majetnické." Harrymu se přitom na rtech objevil ušklebek.

„Chvíli mi trvalo, než jsem ji dokázal dostat pod kontrolu. Za tu dobu už jsem stál na schodech a slyšel tvojí matku jak říká, že tě pokousal vlkodlak. Chtěla po tvé tetě, ať tě vyléčí. Tvá teta odmítla mě o cokoli žádat, neměla se mnou zrovna dobré vztahy. Já se ale rozhodl, tedy respektive Banshee se rozhodla, tě vyléčit. Vzpomínám, že jsem z toho byl tenkrát hodně zmatený. Banshee vůbec neotálela a jednoduše mi vysvětlila, že si v tobě našla druha." Harry se zatajeným dechem sledoval, jak Snape zareaguje. Neudělal nic, vůbec nic a tak Harry pokračoval.

„Byl jsem zásadně proti, byl jsi v tu dobu ještě dítě, neměli jsme žádné právo si tě nárokovat. Děsilo mě, co jsem v sobě začal cítit a to jsem tě ani pořádně neznal. Banshee se mě snažila přesvědčit pomocí svých pocitů k tobě, abychom si tě nechali, ale nepovolil jsem a společně jsme tě vyléčili z vlkodlačího kousnutí." Až tady si Harry všiml změny ve Snapeově obličeji. Celý najednou zbledl. Harryho to zarazilo a tak se zeptal. „Stalo se něco?"

Snape byl tak šokován, že málem přeslechl Harryho otázku.

„Ze mě mohl být vlkodlak?" hlesl sotva slyšitelně a koukal se na Harryho, jako kdyby viděl ducha.

Harry kývnul.

„Ano, mohl, matka tě ale přivedla v čas, takže v tobě kletba v podobě vlkodlačího kousnutí nemohla ještě pořádně usadit," vysvětlil a čekal, až to Snape zpracuje. Ten najednou vstal tak prudce, až se Harry lekl, ale zůstal sedět na místě. Snape se rozešel ke dveřím v zadní části kabinetu, kterých si Harry do teď nevšiml. Bez jediného ohlédnutí zmizel za nimi. Harry nadzvedl obočí, to ho tolik rozhodilo, že mohl být vlkodlakem? Zeptal se sám sebe. Zakroutil hlavou a rozhodl se počkat přesně pět minut. Mezitím mávl rukou a nábytek a vše kolem se změnilo do původní podoby. Miloval kouzla, s nimi jde všechno ihned líp. Brýle, které ležely kousek od něj si nasadil na nos, pro dnešek bylo riskování až dost. S očekáváním se otočil ke dveřím ve kterých se ztratil Snape a v duchu odpočítával minuty. Dopočítal se třetí minuty a čtyř vteřiny, když uslyšel za dveřmi šramot. Snape otevřel a zůstal zaraženě stát mezi dveřmi. Oči mu putovaly po místnosti, až se zastavily na Harrym. Sledoval ho a přitom se konečně rozhýbal.