Banshee

64. Dítě

Harry se od profesora prudce odtrhl. Na tváři zamračený výraz. „Nedělej si ze mě legraci Severusi, dnes se to opravdu nehodí," okřikl Snapea popuzeně. Ten nadzvedl jeden koutek rtů ve svém typickém úsměvu. „Harry, já si nedělám legraci, opravdu jsem svobodným mužem." Chlapec zalapal po dechu, nemohl uvěřit Severusovým slovům.
„J- jak je to možné, říkal jsi přeci..."
„Vím co jsem říkal," kývl Severus hlavou, v očích měl podivný stín smutku. „Je to pravda bohužel."
Harry se položil Severusovi zpět do náruče. „Ví to už Emily?" zeptal se tiše. Nenávidějící se za to, že cítí radost a podivnou lehkost na duši.
„Ne, ještě ne, zprávu jsem obdržel dnes brzy ráno," odpověděl Severus, nevědomky přitom Harryho hladil po vlasech.
„Jak se to stalo?"
„Našli ji v Obrtlé uličce, pobodanou několika ranami nožem." Severus musel párkrát polknout, aby mohl pokračovat. „Nejdříve to vypadalo na vraždu v milostném afektu. Teď bystrozorové vyšetřují teorii, že se někdo toužil zbavit dítěte." Bodné rány totiž výhradně mířily na břicho."
Harrymu přejel mráz po zádech když si uvědomil, že zemřel jeden z nevinných životů. Vzteky zaťal ruce v pěst, jak on nenáviděl tuto dobu, kdy si společenství neváží ani lidského života. Zatnutých pěstí se dotkly hřejivé dlouhé prsty a donutily Harryho zatnuté pěsti uvolnit. Prsty tak proplést s těmi dlouhými.
„Tahala nás všechny za nos. Dítě je na světě už několik týdnů a já hlupák si myslel, že je na začátku těhotenství."
Harry zvedl hlavu, která doposud ležela na mužově hrudi. Vykuleně se podíval do Severusových očí. „Dítě tedy žije?"
„Ano žije," potvrdil Severus.
„Ale, jak jsi se to tak rychle všechno dozvěděl? Povídal jsi mi, že tvou ženu našli v Obrtlé uličce a já dobře vím, že včera ještě žila. Práce bystrozorů přeci nemůže být zas tak rychlá?" Harry přimhouřil podezřívavě oči a bedlivě sledoval Snapeovu reakci.
„Našli ji dnes brzy nad ránem a hned co si zjistili její totožnost, kontaktovali mě, abych identifikoval tělo. Považoval jsem to nejprve za hloupý vtip. Jak se o půl hodiny ukázalo, mýlil jsem se. Navštívili mě Nymphadora Tonksová a Kingsley Pastorek. Podle jejich tváří jsem usoudil, že se o vtip rozhodně nejedná. V jejich doprovodu jsem dorazil ke Svatému Mungovi, kde jsem potvrdil totožnost Dariany Snapeové."
Harry obdivoval Severusův klid, on sám by asi zmatkoval a ještě teď by byl v šoku.
„Jedna z ošetřovatelek mi oznámila, že si můžu zajít pro svého syna do dětského oddělení. Dovedeš si představit, jaký to pro mě byl šok, doposud jsem si myslel, že dítě zemřelo spolu s ní. Podle všeho bylo dítě v době vraždy zastrčené v temném rohu, tak aby na něj útočník neviděl. Nevím co tam s dítětem Dariana dělala, ale našel ho jeden z bystrozorů co prohledával místo činu."
Harry nevycházel z údivu, tolik informací najednou.
„Co bude s dítětem?" zeptal se nakonec, potom co si všechno srovnal v hlavě.
Po této otázce Severus uhnul pohledem a zadíval se někam za Harryho.
„Dokážu, že není moje a po sejmutí genetického kouzla půjde do sirotčince." Severusův hlas najednou nabral na tvrdosti, jasně tím dával najevo, že je pevně rozhodnut. Harry sice nesouhlasil, ale pochopil, že toto byl Severusův boj.
„Dobře, je to tvé rozhodnutí, do toho, já ti to vymlouvat nebudu," řekl Harry smířlivě, zvedající se ze země. Ještě se nestačil narovnat a za ruku ho chytla Severusova.
„Věřím, že po tomhle rozhovoru se už nikam nechystáš!"
Harry nemohl ubránit úsměvu, zamračený Severus byl k popukání. Naklonil se a dal mu pusu na čelo. „Nemrač se tolik, budeš mít vrásky," oznámil, jakoby se nechumelilo a vymámil paži ze Severusova sevření.
Rozhlédl se po učebně a povzdechl si, tady už se nedá nic zachránit. Líně mávl rukou a zničené věci a špína zmizeli, zůstala pouze holá místnost.
Kolem pasu ho znenadání objali paže. Na zádech pocítil příjemné teplo. Harry se do obětí opřel jelikož vycítil, jak je Severus ve svém jednání nejistý.
„Neodpověděl jsi mi na otázku," zašeptal profesor.
„To měla být otázka?" ušklíbl se Harry poťouchle. „Mě to spíš znělo jako rozkaz." Z úšklebku se stával úsměv, ten se ještě rozšířil, když za ním profesor rozmrzele zabručel. Harry se v objetí otočil čelem ke Snapeovi. „Nikam neodejdu, přísahám! Nedokázal bych to, raději bych se na tebe denně díval a trýznil se tím, jak jsi mi nedosažitelný."
„Mě si sladkými řečmi, kolem prstu neomotáš," snažil si Snape udržet tvář, kousavými poznámkami.
„To, neznamená že to nemůžu zkusit," pokrčil s úsměvem Harry rameny a dal Severusovi dětskou pusu.
Severus nad tím zakroutil hlavou. „Kdybych věděl co to s tebou udělá, asi bych to zvolil na méně veřejném místě. Svítíš totiž jako žárovka.
„Jsem momentálně na vrcholu blaha Severusi, protože konečně je všechno jak má být." V Harryho očích se na chviličku mihla přítomnost Banshee, takže si Severus nebyl jistý od koho slova vlastně jsou.
„Vím, že ti musím připadat, no řekněme hodně živý, ale nemůžu za to. Jsem šťastný jako blecha a má radost se mísí s tou Banshee," vysvětloval Harry.
„Chápu a akceptuji," kývl Severus rázně.
Harry si najednou přišel trapně, odtáhl se z dosahu mužových paží a napjatě čekal, co Severus udělá. Když se po delší dobu nic nedělo, jen na sebe zírali, Harry se rozhodl jednat. Po zkontrolování času zjistil, že tu strávili nejméně hodinu.
„Budu muset jít, tak se potkáme později dobře?" Ujišťoval se Harry, sám nevěděl proč, možná sžíravá touha muže zase vidět.
„Jistě, ale pokud můžeš rád bych, abys mě následoval do mých komnat, Emily se po tobě bude schánět."
Neřekl to přímo, ale Harry uměl číst mezi řádky a úleva vepsaná v Severusových očích, když se beze slova rozešel s ním do komnat, mluvila za vše.
***
V komnatách je čekal obrovský šok. Dětská postýlka uprostřed obývacího pokoje a kolem ní vesele poskakující Emily. Harry stojící vedle Severuse, se na něj opatrně podíval. Mužův výraz se dal přirovnat sopce před výbuchem. Pohledem provrtal nebohého domácího skřítka, který se choulil v rohu pokoje.
„Říkal jsem ti přece, že to dítě máš hlídat v ústraní!" procedil skrze zuby Severus. Tón mužova hlasu budil v druhých znepokojení. Nebohý Anki se přikrčil ještě víc a začal něco nesrozumitelně blekotat. Emily se zarazila ve svém veselém skotačení okolo postýlky a dívala se na tátu, jak se přibližuje ke skřítkovi. Dítě v postýlce vycítilo napjatou atmosféru a začalo brečet. Harry najednou litoval, že sem vůbec lezl. Rozhlédl se kolem a zhodnotil co je potřeba vyřešit nejdřív.
„Severusi dost! Děsíš děti." Křikl, hlas prosycený autoritou. Zabralo to, Snape se skutečně zastavil a pomalu se otočil k chlapci, v tváři vepsané překvapení. Chvíli se měřili pohledy, napětí se dalo krájet na nudličky. Nakonec Snape povolil ztuhlost v ramenou, otočil se na skřítka a poslal ho pryč s tím, že si to později ještě vyřídí. Ankiho nepřítomností se ovzduší v pokoji uvolnilo.
Emily, šokovaná z toho co viděla, došla ke Snapeovi. „Tati co tu dělá to miminko?" zeptala se, otáčející hlavu neustále k postýlce, kde poplakávalo dítě.
Severus nejistý si ve svém jednání, poklekl k dcerce. Při pohledu do jejích očí se mu stáhlo hrdlo, nejraději by jako správný Zmijozel z toho vyklouzl. To však nebylo možné, musel to udělat on sám a nikdo jiný. Očima kmital po místnosti ve snaze urovnat si myšlenky, až narazil pohledem na postýlku. Svižně se vyhoupl na nohy.
„Pojď Emily, půjdeme do tvého pokoje, kde budeme mít klid," oznámil chladně, chytající Emily za ruku nutící jí tak k pohybu.
„Klid k čemu tati?" zašeptala Emily znepokojeně, ale následovala otce do pokoje, než ale překročila práh, otočila se naposledy k dětské postýlce. „Neměli bychom ho utěšit?" ozvala se nejistě.
Víc se k tomu nestihla vyjádřit, jelikož ji otec donutil vejít dovnitř a zavřel dveře.
Harry to celé sledoval mírně znepokojeně. To, že se Emily dozvěděla o existenci dítěte, věci značně zkomplikovalo. Pokud je řeč o dítěti, to stále poplakávalo. Harry začínal proklínat Severuse, že poslal skřítka pryč. Nevěřil, že by skřítek na jeho volání přišel, na to byl příliš vyděšený. Dítě plakalo čím dál hlasitěji, Harry se vnitřně otřásl a donutil nohy k pohybu směrem k postýlce. Chodidla pomalinku šoupal po podlaze ve snaze dojít k postýlce co nejpozději. Byl regulérní srab a kupodivu mu to pro tentokrát nevadilo. Zesilující dětský pláč ho nakonec donutil zrychlit krok. Stojící těsně u postýlky, nechal zmizet z obličeje otřesné brýle, tak nějak tušil, že by malého vyděsily. Silou vůle se donutil ke klidu, pak se opatrně naklonil nad dítě.
To jakmile zjistilo, že není samo přestalo plakat a se zájmem novorozence se dívalo nahoru na člověka. Líbil se mu, proto ve snaze dostat se blíž začal znovu pobrekávat.
Harry netušící co dělat, ve zmatku sáhl po dítěti, instinktivně dal přitom pozor na hlavičku. Vytáhl ho z postýlky a přitiskl k sobě. Chlapeček se okamžitě uklidnil. Za to Harry měl pocit, že sebou každou chvílí regulérně sekne. Nikdy nedržel v rukách křehké dítě. Pocit, že stačí jedno špatné zmáčknutí a dojde k neštěstí ho děsil. Přesto maličkého i nadále držel v náručí. Podivoval se, že dítě nevříská na celé kolo, vždyť musí z Harryho cítit, že je jiný.
Dívali se na sebe fascinovaně. Harry, aniž by si to uvědomil, s dítětem lehoulince houpal.
Chlapeček byl spokojený u člověka s podivnýma očima, cítil se v bezpečí, jako ještě nikde. Navíc jako bonus pěkně voněl. Tak se rozhodl dát si malého šlofíka.
Harry viděl jak dítěti padají víčka, tak ho chtěl dát zpět do postýlky, jenže v tu chvíli se rozrazily dveře dětského pokoje a dítě sebou cuklo plně bdělé. Harry očekával, že se nanovo rozpláče, chlapeček, ale neplakal, naopak. Podíval se nahoru, ujistil se, že je pořád na tom samém místě a neplakal. Harry zvedl pohled od malého a podíval se ke dveřím. Stáli tam oba ve futrech a zírali na Harryho. Emily měla na tváří zaschlé slzy, ale pusu od ucha k uchu. Severus po prvním zjištění nevypadal naštvaně, k Harryho úlevě. Na tváři měl emoci, kterou Harry nedokázal rozeznat, sevřela mu však hrdlo. Nevydržel to a odtrhl od těch dvou pohled, na jazyku přichystané vysvětlení. Nestačil však ani otevřít pusu, jelikož Emily si vzala slovo jako první.
„Tati prosím, nechme si ho, vždyť je to můj bratr!" prosila Emily tak úpěnlivě, že by nad ní i kámen ustrnul. Otec ji, ale vůbec neposlouchal, nadále zíral na jev před sebou. Zcela rozčarován řekl slova, kterých bude později určitě litovat.
„Dobrá tedy, nechme si ho," hlesl bezmyšlenkovitě. Až když Emily zavýskla radostí, došlo mu co se stalo. Souhlasil, že si nechají cizí dítě! Na tvář si nasadil masku bez emocí a doslova uprchnul do úkrytu své laboratoře.
Harry sledoval Severusův útěk. Věděl, že to co před chvílí vyklouzlo ze Severusových rtů, byl omyl, který se však nedal vzít zpět. Emily by tím hodně trpěla, zkrátka teď už vzít dané slovo zpět nebylo možné. Jemné zatahání za hábit ho donutilo zanechat myšlenky myšlenkami a vrátit se do přítomnosti. Emily se dívala na něj, v očích slzy. Harry si ji bez přemýšlení přitáhl k sobě. Emily se okamžitě rozplakala žalem tak velkým, jaký může vzniknout jen po ztrátě matky. Všichni Snapeové trpěli, chyba byla, že ne společně.
***
Pohřeb se konal tři dny poté. Severus, společně s Emily pochovali manželku a matku. Doprovod jim dělali Malfoyovi a několik vycvičených bystrozorů. Harry na ně mezitím čekal v komnatách s malým novorozencem, které dostalo jméno William Severus Snape.

Tak co jste hodně překvapení novou postavou v příběhu ? 

Děkuju vám všem za podporu :)