Banshee

50. Ztráta kontroly

15+

 Tahle kapitola patří všem mým příznivcům.    

Střet přišel dřív, než Harry čekal. V jeden moment byl vlkodlak u okna a v dalším ho srazil k zemi. Harry těžce vydechl, muž mu zasedl hrudník a znemožnil mu tak přísun kyslíku. Přeměna v Banshee byla spíš dílem instinktu přežití, než čehokoli jiného. Vlasy se mu začaly prodlužovat, školní hábit zmizel, nahradil ho čistě bílý, jako poslední zmizely brýle. Odkryly, tak sytě smaragdové oči.

Harrymu se před očima začaly tvořit černé skvrny. Přesto se, ale plně ovládal. Položil ruce na vlkodlakovu hruď, dlaně se zeleně rozzářily a kouzlem ho odhodily. V okamžiku, kdy mohl volně dýchat, se přetočil na břicho a co nejrychleji se zvednul. Do kouzla nedal tolik síly, aby to vlkodlakovi ublížilo, přeci jenom ho nechtěl zabít, ale přivést k rozumu a vše mu vysvětlit. Vlkodlak se vzpamatoval z omráčení, párkrát zatřepal hlavou. Harry počkal až se zvedne, nemělo cenu s ním teď mluvit nejprve mu ukáže, že není kořist.
Vlkodlak se zvednul a měl v úmyslu kolem Harryho začít kroužit jako šelma a nahnat mu strach. Chlapec ho, ale přechytračil, rozpohyboval se, takže oba obcházeli kruh, navzájem se pozorovali čekajíce na další útok. Harry byl trpělivý, dopředu věděl, že k sobě vlkodlaka nesmí pustit moc blízko a nechat se zranit. Jinak by se nemohl zúčastnit zítřejší trachtace s Malfoyem. Vlkodlačí zranění umělo Banshee pěkně potrápit a to nehodlal riskovat.
Vlkodlakovi musela dojít trpělivost, jelikož zuřivě zařval a vystartoval po něm. Harry zadoufal, že řev přiláká vlkodlakova druha. Ten jediný dokáže rozběsněného tvora uklidnit. Harry rychle uskočil, když se ho vlkodlak snažil chytit do kleští. Nerad si to přiznával, ale pokud někdo nepřijde, dopadne to pro něj dost bledě. Banshee se začala drát na povrch, vycítila, že je jejich lidská schránka v nebezpečí. Harry jí však nedovolil se projevit. Bohužel, jak vlkodlak tak Banshee, toužili po boji a dávali to Harrymu silně najevo. Ten jim oběma v duchu nadával, jak špaček. Copak jim to nedocházelo bláznům. Rvačka teď by byla katastrofa, navíc pro vlkodlaka dost neférová. Mohl by taky čichat ke kytičkám zespodu. Harry měl štěstí, že měli oba své limity. Banshee ještě nebyla po včerejšku úplně fit a vlkodlak se nemohl přeměnit do své úplné podoby, když nebyl úplněk. Díky za ty dary.
Neustálé uhýbání, sem tam rána do nějaké části vlkodlakova těla, začalo to být pro Harryho únavné. Po zádech mu tekly čůrky potu. Pomalu, ale jistě mu docházely síly. Nepoužíval na tvora kouzla. Bál se, že by to v nestřeženou chvíli přehnal a muž by dopadl blbě. Ze zoufalství zatoužil po Voldemortovi. Raději toho hadího blbce, se kterým by si Harry nemusel brát servítky. Místo toho dostal vlkodlaka, co se neumí ovládat. Harryho bere, jak kousací hračku, se kterou si chce momentálně hrát. Bonus k tomu, to nevychované psisko nikdy nikoho nezakouslo ani nepokousalo, tudíž je nevinný a Harryho tak staví do prekérní situace. Harry se otáčel, aby zjistil kde se vlkodlak nachází. To, ale neměl dělat, nohy se mu zapletly a upadl. Stačil se ještě otočit, na záda, když mu ramenem projela ostře štiplavá bolest. Vlkodlakovi drápy, se mu zaryly hluboko do ramene. Bílý hábit se v tom místě zbarvil do rudé. Harry zasténal, spíš překvapením, než-li bolestí. Bylo mu jasné o co vlkodlakovi šlo, chtěl Banshee vyprovokovat. Okolo krku se mu obtočily silné prsty a brutálně stiskly. Harry zalapal po kyslíku. V ten moment, zavrzaly dvoje dveře. Harry si nejprve myslel, že má slyšiny. Ty se však vyvrátily, když se ozvaly dva naprosto odlišné mužské hlasy.
„Remusi!" ozval se první s jasným děsem v hlase.
„Jdi od něj!" vykřikl druhý, hlubší hlas.
Prsty z Harryho krku zmizely. Chlapec se nestačil ani pořádně zvednout dosedu a už mu pomáhali dvě silné paže.
„Jsi v pořádku?" zeptal se Snape.
Harry překvapeně nadzvedl hlavu, opravdu nečekal, že z bryndy ho bude tahat právě Snape.
„Dá se říct, že ano," zaskřehotal Harry, v krku ho přitom nepříjemně zabolelo.
„To vidím," zabručel Snape a opatrně mu prohmatal krk. Harry sebou cuknul, ale jinak se nebránil. Potom co s tím Snape skončil, si neodpustil pichlavou poznámku: „Přežiju to, léčiteli." Snape ho za to zpražil pohledem a přesunul se k rameni, které stále silně krvácelo. Harrymu se tak odkryl pohled na vlkodlaka, který částečně tělem zakrýval Siriuse Blacka, co k němu mluvil uklidňujícím hlasem. Chlapec byl tak svědkem toho, jak se pomalu do očí vlkodlaka vkrádá nazpátek Remus Lupin. Zatajil se mu z toho dech a někde v oblasti srdce ho nepříjemně píchnul osten smutku. Odvrátil pohled a raději zaměřil pozornost na své poraněné rameno. Cítil se najednou, tak podivně prázdný, něco v tom obrázku, co před chvíli viděl v něm probudilo touhu. Po někom, koho by mohl chránit a kdo by stál po jeho boku. Zvednul pohled, díval se přímo do tváře Severuse Snapea, který mu s pečlivostí sobě vlastní, ošetřoval rameno. Harry na něj koukal takovým intenzivním pohledem, že to Snapea na chvilku pozastavilo v práci.
„Děje se něco Harry?" zeptal se a kmitnul po něm jedním okem.
Harry neodpovídal, počkal až Snape ránu zaváže, pak teprve odpověděl. „Děkuju Severusi."
Profesor jen kývnul krátce hlavou a zvedl se. To co udělal v následující okamžik, vyrazilo chlapci dech. Postavil se před Harryho tak, že ho částečně kryl. Chránil ho vlastním tělem, připraven kdykoli vytáhnout hůlku. Nešlo si nevšimnout, že to samé na druhé straně dělal vlkodlak, který naštěstí už byl při smyslech. Harrymu neuniklo, jak na něj Black zírá. Dostal chuť na něj zamávat, ale nechtěl vlkodlaka provokovat.
„Lupine můžeš mi, vysvětlit proč jsi napadl studenta!" Snapeův hlas zasvištěl místností, jako dobře namířený šíp, připraven zasáhnout svůj cíl. Lupin se však nestačil nadechnout, když si slovo vzal Sirius Black.
„Tak moment Srabusi!" Black obešel Lupina, vystavil tak svého ochranářského vlkodlaka menšímu infarktu.
Harrymu neušlo, že Snape na tu podivnou přezdívku zareagoval zatnutím pěstí.
„Ty tady chceš po Remusovi, aby ti vysvětlil proč vystartoval po někom, jako je on?!" ukázal prstem na Harryho. „To my by jsme se měli ptát, jak je možné že tady ta stvůra studuje! Jak někdo jako ty, to s klidem toleruje a ještě ho ošetřuje, když Remusem pohrdáš a denně s ním, vytíráš slovně podlahu pro to kým je!" Black se očividně dostával do ráže, tváře měl rudé, vlasy mírně rozcuchané, v očích vztek co si vybíjel na Snapeovi.
Se Snapem ten výlev nic nedělal, aspoň to si Harry myslel, než profesor ledově vzteklým hlasem zašeptal: „Být tebou Blacku, mlčím o tom kdo je tady zrůda. Jinak se ti taky může stát hodně ošklivá nehoda, když tě bude vlkodlak venčit, nebo to bude naopak? Řekni Blacku."
„Ty!" zařval Black a vytáhl hůlku, stejně tak učinil i Snape.
Harry i Lupin se pohnuli současně, ale ne aby šli proti sobě, chtěli zastavit ty dva blázny. Pravda, Harrymu trochu dělalo problém zvednout se s pochroumaným ramenem. Uznal, ale že pověsit se na Severusovu nohu, bez toho aniž by vstal, není dobrá volba. Vyškrábal se na nohy a došel ke Snapeovi. S obezřetností mu položil ruku na rameno.
„Ale to snad není nutné, vytahovat hůlky jen kvůli něčemu, co byla vlastně nešťastná nehoda." Harry se snažil situaci uklidnit, ale zřejmě zvolil špatnou taktiku. Snape po jeho slovech hůlku nesklonil, spíš naopak.
„Ty tomu možná říkáš nešťastná náhoda. Já zas že se zablešenec neumí ovládat. Vždyť tě málem uškrtil!" vykřikl Snape zuřivě.
Harry na to nestačil nijak zareagovat, když je přerušil Black.
„Kdo je u tebe zablešenec, ty netopejre!" Blacka najednou přerušil jeho partner a něco mu šeptem povídal. Black udělal tu chybu, že přitom od Snapea odtrhl zrak.
Harry byl, ale ve střehu, neznal sice Snapea zas tak dobře, jenže byl to Zmijozel a ty, jak je známo, není radno spouštět z očí. Harry postřehnul ve Snapeových očích zvláštní jiskru. Rychle si před něj stoupl.
„Nevím co máš za lubem, ale ať tě to ani nenapadne," zašeptal výhružně a nevědomky mu potykal.
Severus k Harryho překvapení, sklonil hůlku. Na jeho rtech se objevil úšklebek. Nahnul se k Harrymu a do ucha mu šeptl, tak tiše, že měl Harry problém zachytit jeho slova. „Budu si muset na Vás dát pozor, pane Morteme, jste velmi vnímavý."
Harry se nevědomky se otřásl, když mu z horkého dechu, co mu ovál ušní lalůček a dopadal v horkých intervalech na krk, projel podivný pocit tělem. Klopýtavě od Snapea odstoupil. Tváře Harrymu zčervenaly jako při horečce a kdo ví, třeba ji má, jinak by mu nebylo přeci najednou takové horko. Musel se ke Snapeovi otočit zády, protože ten jeho intenzivní pohled to horko jen zhoršoval. Dal si, ale pozor, aby byl v přímé linii mezi Snapem a Blackem. Když už byla řeč o Blackovy, dotyčný si nedělal hlavu, jestli ho někdo slyší, v rozčilení zvyšoval hlas čím dál víc.
„Nesnaž se mě přesvědčovat Remusi, oba jsme se přesvědčili, že to není pravda. Snape má, jak se zdá, dvojí metr." Loupnul pohledem po Harrym. Chlapec sklonil hlavu k zemi, neunesl profesorův nenávistný pohled. V mužových očích mohl jasně číst obvinění z toho, co se stalo.
„Stejně za to můžeš ty! Proč tě sem Brumbál bral!" vykřikl Sirius vztekle a rozešel se rychlým krokem k Banshee, ignorující svého přítele, který se ho snažil marně zastavit a Snapea co na něj výhružně namířil hůlku. Nevšímal si jich, jeho jediný cíl byla ta otravná víla co ohrozila Remuse.
Harry se rozzuřeného muže nebál, proč taky. Pes co štěká, nekouše. Navíc ho musel obdivovat, je pouhý smrtelník a neváhá se Banshee postavit čelem. Šílené, ale Harry byl ten typ, co tohle tiše obdivoval, naštěstí. Být to jinak, muž by tu už ležel v kaluži krve. Profesor si tento fakt ve své zlobě neuvědomil, došlo s úsměvem Harrymu. Zato vlkodlakovi ano, jinak by se na Harryho nedíval se smrtí v očích a nepokoušel se přítele, tak zoufale zastavit. Harry loupnul koutkem oka po Snapeovi, viděl, jak se se škodolibým úsměvem dívá na Blacka. Pryč byl ostražitý postoj, který měl ještě před malou chvílí. Zřejmě mu došlo, čeho se Black právě dopouští.
„Tak odpověz, na něco jsem se tě ptal!" Tyčil se nad chlapcem, který byl tak o hlavu menší, než on. Aspoň to mu přineslo nějaké uspokojení. Škoda, že mu to kazí Remusova ruka co ho držela tak pevně za rameno, až to bolelo.
„Vy se mě neptáte profesore. Vy tu na mě pouze jen a jen řvete." řekl Harry v klidu a oplácel pohled rozzuřeným očím. „Ale stejně Vám odpovím, nechci být označován za dalšího hrubiána, kterých je tu bohužel tolik," povzdechl si na oko smutně Harry. „ S Brumbálem máme jistou dohodu, neptejte se mě jakou, na to nehodlám odpovídat. Řeknu Vám pouze tohle, já pomůžu Brumbálovi a on zase mě."
Black se ho chystal přerušit. Harry zvedl výchovně prst a honem pokračoval: „Jsem tu pouze proto, že v Bradavicích je ukryto něco, co nám pomůže přiblížit se k porážce Voldemorta. S Brumbálem jsme se dohodli, že bude nejlepší, když budu vystupovat jako student. Oddálíme tak prozrazení, na které straně skutečně pro teď Banshee stojí."
V místnosti nastalo ticho. Tři muži na Harryho zírali, jako kdyby právě spadl z jiné planety.
„Pokud jde o ten incident, pane profesore Lupine, myslím, že bychom si to měli nechat pro sebe." Dodal Harry a ve skrytu duše doufal, že vlkodlak bude souhlasit. Nerad by to řešil s ředitelem. K Harryho úlevě Lupin kývl na souhlas, už se chtěl radovat, ale pokazil mu to Black, který se do toho zase vložil.
„Tak to teda ne kluku, ty jsi tady ohrozil profesora a chceš to nechat jen tak."
Harry stihl otevřít pusu, ale to je všechno co udělal. Slova mu vzal někdo úplně jiný.
„Nevím, kdo tady koho napadl Blacku, jediný zraněný je tady pan Mortem."
„Který je vlastně převlečená víla smrti." skočil Severusovi Black do řeči. „A ty, většinový odpůrce takových tvorů, se s ním očividně kamarádíčkuješ." Najednou se celý profesorův výraz změnil na škodolibý, přejel pohledem jak Harryho, tak Severuse. „Řekni Snape, jaké to je když šukáš se smrtí, je v tom aspoň nějaký rozdíl..."
Dál se nedostal, jelikož ho umlčelo kouzlo od jeho vlastního přítele.

Chyc, chyc, chyc a zase hych přesto jsme na 50. kapitole jupí !!! (Imaginárně si otvírá šampáňo)

Děkuju za vaše komentáře k minulé kapitole i hvězdičky hrozně potěšily.