Banshee

32. Kujme pikle

Moc se všem omlouvám za opoždění kapitoly.    

Severus tomu nemohl uvěřit. Sám se považoval za nadprůměrně chytrého člověka. Jak mohl ale přehlédnout to, co bylo na pohled očividné? Když se na to zpětně podíval, uvědomil si, v čem udělal chybu. Příliš se zaměřil na Harryho Mortema jako na osobu a nevšímal si okolností kolem sebe. Spekuloval až moc složitě. Pohyb na klíně přerušil jeho myšlenky. Podíval se do obličeje Emily a viděl, jak se škodolibě šklebí. Následoval její pohled a překvapilo ho, když mu zrak padl na bledého Draca. Něco musel propásnout. Okamžitě nasadil svůj profesorský pohled, rozhodnutý zjistit, co se děje.

„Draco, jsi v pořádku?" zeptal se.

Dal do svého hlasu tolik autority, že nebyl pochyb o tom, že na svůj dotaz chce pravdivou odpověď.

Draco byl studentem zmijozelské koleje, takže poznal, že lhát svému kolejnímu řediteli, navíc kmotrovi, nemá cenu, obzvlášť když jsou u toho rodiče. Ti ho teď sledovali stejně intenzivně, jako zbytek obecenstva v místnosti. Musel s pravdou ven. Opatrně odložil šálek s čajem, který Anki přinesl společně s otcovou holí. Klepaly se mu přitom ruce. Koutkem oka se podíval na otce. Mračil se, takže si jeho slabosti v podobě třesu musel všimnout. Kupodivu to Draca netrápilo. To otce přejde, jen co se dozví, čeho se dopustil.

„Neměl jsem ani tušení, co je Mortem zač, tak jsem včera před Zmijozely rozhlásil, že jakmile potkám Harryho Mortema, vyzvu ho oficiálně na souboj." Sklonil pohled k zemi, nedokázal se podívat nikomu do očí. Slyšel ale jejich reakce a neslyšitelnější byla ta otcova.

„Ty idiote! Na co jsi pro Merlina myslel!"

Otcův hlas byl tak plný zlosti, že se Draco přikrčil v křesle. Věděl, co teď přijde, automaticky se celý napnul v očekávání na bolest. Ta ale nepřišla. Draco zvedl zrak a brada mu div nepadla na zem. Otcovu paži, ve které držel napřaženou hůlku, držela Banshee v podobě Mortema. Lucius se prudce otočil v domnění, že je to jeho žena, kdo ho zadržel ve vykonání kouzelnického výprasku. Draco napjatě sledoval otcův výraz, když mu došlo, kdo se mu dovolil postavit.

„Pane Malfoyi, bít svého syna není právě teď nejlepší řešení." Harry Luciuse donutil silou sklonit paži dolů tak, aby hůlkou nemířil na svého syna. Lucius se neodvažoval protestovat, nezapomněl však provrtat Draca pohledem hodný Malfoye. Poté se otočil na Harryho a nahradil ho podlézavý až uctivý tón.

„Omlouvám se, jenže to, co udělal je nehorázná hloupost, nehodná rodu Malfoyů! Vyzvat vás na souboj, to může jen snad nebelvír!" Malfoyovi naskákaly na krku červené fleky od rozčílení.

„Vím," uťal ho Harry a zamířil ke krbu. „Je to komplikace, ale tak nějak jsem ji očekával." Klekl si k hořícímu ohni a natáhl ruce blíž, aby si zahřál prokřehlé prsty. „Mohu Vás ale uklidnit, pokud k tomu souboji dojde, Váš syn bude v bezpečí."

„Jak si tím můžete být tak jistý! Kdykoli se může stát, že se přestanete ovládat a Draco zemře!" Narcisa poslední slovo zasípala a zvedla se z pohovky. Udělala dva kroky ke křeslu, kde seděl Draco.

„To se nestane!"

Všichni v Harryho hlase slyšeli naprostou jistotu a paní Malfoyovou to na chvíli uklidnilo. Stejně ale dala ruku na Dracovo rameno a jemně ho zmáčkla. Koutkem oka si všimla Severuse a Emily. Oba po celou dobu byli potichu, až to bylo podivné. Oba dva se dívali na chlapce podobným, přesto jiným, pohledem. V očích Emily převládala emoce zbožňování. U Severuse se jí málem zatajil dech, takový pohled znala, přesně takhle se na ni díval její manžel na začátku manželství. Pak na její místo nastoupil pán Zla, který jí Luciuse vzal ve skoro každém slova smyslu. Už pro něj nebyla nejdůležitější osobou na světě. Severus měl totožný výraz ve tváři. Díval se na toho chlapce s takovou láskou s míchanou kapkou vášně, že to kohokoli, kdo by se jen podíval, trklo do nosu. Jenže znala Severuse dost dlouho, aby věděla, že ten tvrdohlavý beran si to buď neuvědomuje, nebo to sveřepě popírá. Najednou se Emily otočila přímo na ni a jedním okem nenápadně mrkla. Vzkaz byl jasný, nebyla jediná, kdo si všiml Severusova pohledu. Přesto všechno nešlo Narcise do hlavy, proč zrovna ten chlapec. Bytost tak nebezpečná, že i pán Zla se otřese při zaznění jejího jména. Věděla, že Severuse přitahovalo nebezpečí, doslova tím žil, ale že byl až takový blázen... To prostě nedávalo smysl, určitě neví všechno. Zato Lucius ano. Bude se ho muset zeptat, až budou v soukromí svých pokojů, které jim laskavě přidělil ředitel. Harry Mortem se najednou zvedl z podřepu a koukl se na Draca.