Banshee

52. Alastor Moody

Omlouvám se za opoždění. 

Harry stál u schodiště, opírající se o zábradlí a poťouchle se díval dolů na Brumbála, jak manévruje se svou loutkou z Fénixova řádu. Několik obrazů v horním patře si ho všimlo a začaly vzrušeně šeptat. Než, ale mohlo jejich štěbetání dojít dál, Harry je ledabylým mávnutím ruky všechny umlčel. Neměl v úmyslu být prozrazen, když rozhovor dole nabíral na obrátkách.

„Alastore, nemůžeš věřit všemu, co se píše v novinách," mluvil klidně Brumbál sedící za svým stolem.

„Brumbále, nemluvte na mě jako bych byl jeden z prvňáčků! Vy dobře víte, že jsem byl jeden z nejlepších bystrozorů, já se nedám nachytat na vařený nudli!" vykřikoval kulhající muž vztekle. Harrymu se hned zalíbil a nejen díky jeho skleněnému magickému oku, které bylo velmi všímavé. Hlavní důvod byl ten, že se nebál postavit starci, když si to situace žádala.

„Na rovinu Brumbále, je ta bytost na naší straně? A žádné vytáčky!" Muž se znaveně svalil na polstrovanou židli naproti Brumbálovi, asi ho zmohla ta plamenná řeč a to vzteklé dupání po ředitelně.

Harry se potutelně zašklebil. Odlepil se od zábradlí a nechal na sebe vklouznout podobu Banshee. Proč by nemohl starce trochu v jeho hře potrápit.

„Brumbále, možná nastal čas, aby jste svým věrným, řekl pravdu." Harry sešel po schodech jako pán. Bavil se nad výrazy mužů. Jeden překvapený, druhý naštvaný. Obešel Brumbálův stůl, z něhož vzal mističku se semínky. „Jak se ukázalo, moje volba byla prozrazena." konstatoval hravě Harry a semínka přisypal fénixovi do krmítka.

„Takže je to pravda, Banshee je na naší straně." šeptl muž se skleněným okem s nímž si Harryho zběsile prohlížel. Harry se musel kousnout do tváře, aby se nezačal smát.

„Pane...?"

„Moody, Alastor Moody. Bývalý bystrozor a nyní člen Fénixova řádu." napověděl rychle Harrymu.

„Pane Moody, těší mě, že Vás poznávám." řekl Harry upřímně.

„Co tady děláš Banshee." skočil do toho jejich rozhovoru prudce Brumbál.

Harry se k němu, s předstíranou vlídností otočil. „Oh, odpusťte mi Brumbále moji nevychovanost, ale přišel jsem v důležité záležitosti." usmál se na zamračeného Brumbála a sednul si do druhého křesla. Potají doufal, že Brumbál udělá svůj trik s manipulací.

„Alastore, dozvěděl jste se vše, co jste potřeboval. I když trochu neplánovaně." Přitom hodil pohledem po Harrym, který mu to vrátil nevinným pokrčením ramen.

„Teď nás prosím omluv. Máme tu pár věcí na projednání." Brumbál byl při své řeči vlídnost sama, už se pomalu zvedal z křesla, že Moodyho vyprovodí osobně když...

„Klidně seďte Brumbále, rád si totiž poslechnu co má Banshee na srdci tak závažného, nakonec jsem členem řádu." usadil Moody Brumbála.

„J-jistě Alastore," řekl zaraženě Brumbál a sednul si zpět do křesla.

Harry se v duchu smál jako blázen. Konečně někdo, kdo Brumbála neposlechne na slovo a neskáče, tak jak Brumbál píská. Větší šanci už si Harry nemohl přát.

„Brumbále," oslovil vyvedeného Brumbála Harry. „Slyšel jsem, že jste chlapci co má porazit Voldemorta dal volno, je to tak?"

Brumbál ho probodl podezřívavým pohledem. „Ano je to pravda, ten chlapec-."