Banshee

77. Miluji tě

Harry byl rád, že držel v rukách Williama, jinak by po Severusovi skočil jak nevyzrálá puberťačka. Muž stojící ve dveřích měl ve tváři vepsáno, tolik emocí. Harry zůstal v úžasu zírat, nikdy Severuse takto neviděl. Vždy si i před ním ponechal aspoň malou část své masky, ale v tuhle chvíli se ve Snapeově výrazu dalo číst, jak v otevřené knize: Radost, něha a obrovská úleva byly ony emoce, které převládaly.
Dívali se jeden na druhého, neschopni se jakkoliv pohnout. Harry cítil, jak se Banshee dere na povrch, chtěla se přivítat se svým druhem. Harry ji však zatlačil razantně zpátky. Ještě nebyla vhodná doba, co když se Severus hněvá, že ho nechali ve štychu. Musí si to předem vysvětlit, teprve pak se mohou vítat.
Emily se dívala z jednoho na druhého a když viděla, že se k ničemu nemají, nahlas si teatrálně povzdechla. „Achjo, já z Vás vykvetu," vykřikla a natáhla se po Williamovi. „Pojď Wille, necháme ty dva, ať si tu vystojí zamilovaný důlek."
Harry na její vyjádření reagoval zmateným koktáním. „J-jak co," vypravil ze sebe a konečně se pohledem od Severuse odtrhl.
Emily se jenom zasmála, vzala si do náruče chlapečka a odkráčela.
Harry ji chtěl zastavit, jenže než stačil vyslovit jediné slůvko, byl vtažen do pevné náruče, vonící po bylinkách.
„Je drzá jako opice, ale v podstatě má pravdu," ozval se Severusův hlas u Harryho ucha. Srdce mu v hrudi udělalo kotrmelec, více se k muži přitiskl a nasál do sebe příjemnou vůni bylin. Stál by tu klidně celou věčnost, Severus měl však jiný názor, jelikož ho začal táhnout do své pracovny.
Dveře se za nimi s duněním zabouchly, Harry se nestačil pořádně rozkoukat a už byl na ně přitlačen. Polibek, který následoval, byl neohrabaný, se špetkou zoufalství, dvakrát se bolestně srazili zuby, než našli ten správný úhel.
Líbali se dlouho, nehodlali se vzdát rtů toho druhého, až nedostatek kyslíku je donutil se od sebe odtrhnout.
Harry se opřel o Severusovo rameno, stále zrychleně dýchajícímu, mu z úst vyklouzla omluva.
„Za co se momentálně omlouváš?" ptal se Severus, prsty zabořil do nepoddajné černé kštice. Konečně byl Harry doma, nechal ten pocit znít celým tělem. Tři měsíce... Pro někoho krátká nepodstatná doba. Pro Severuse však hotová muka, ve chvíli kdy Harry zmizel, byl na pokraji šílenství, jediné co ho drželo byly děti a pozdější uvědomění, kde se asi Harry nachází. O to bylo zoufalství větší, protože věděl, že Harry může být pryč i roky, když ho teď držel v náručí, rozplynuly se ty tři měsíce trápení do nicoty.
Harry se od druhého muže zmateně odtáhl a pohlédl mu do očí. „Přeci za to, že jsem Vás tu nechal," vysvětlil smutně.
„Neměl jsi na vybranou, Harry," uklidňoval chlapce Snape.
„Počkej, ty víš, kde jsem byl?" zamumlal Harry do černého hábitu.
„Samozřejmě," prohlásil Snape arogantně a zvedl ukazováčkem Harrymu bradu, aby mu viděl do očí. „Zapomněl jsi, že jsem jedno období byl posedlý vším, co se týkalo Banshee."
Harry se úlevně usmál. Odstoupil od Snapea a přešel k pohovce. „Vidíš a já si dělal starosti, jak to všechno vezmeš a ty zatím..." kroutil hlavou Harry, sedající si na gauč.
„Nemysli si, že jsem neměl obavy. Přeci jenom, neměl jsem tušení, jestli se vrátíš." následoval ho Severus a sedl si těsně vedle, nemohl se od chlapce držet dál, byl pro něj, jako magnet.
„Vždycky, bych se vrátil, Severusi. Nikdo by mi v tom nezabránil," řekl Harry upřímně.
Severus sledoval tu krásnou mladou tvář, srdce mu v hrudi hlasitě bušilo. Ten zrádný orgán věřil Harrymu každé slovo. „Jsem rád, že ses vrátil." vyslovil, ani se nad tím nestačil zamyslet. Tělo mu následně ztuhlo, sám nevěděl proč, vždyť tohle byl Harry, jeho Harry, který se mu za projev citu nikdy nevysmál.
Harry poznal změnu v Severusově chování. Jeho přiznání ho neuvěřitelně potěšilo, zahodil veškeré zábrany a Snapea znovu políbil.
Severus nejdříve ztuhnul, avšak pouze na pár sekund, pak Harrymu něžný polibek obětoval. Samotný polibek byl jiný, než ten předchozí. Ten u dveří byl plný chtíče, ale tento zůstal jemný, žádný jazyk, jen požitek ze samotného polibku.
„Miluju tě, Severusi," vydechl při polibku, věnující šokovanému profesorovi ještě jeden polibek, než se odtáhl. Severus mu vyznání neoplatil, Harrymu to nevadilo, věděl jak ho ten uzavřený muž miluje, i když to nahlas neřekl. Chytil zkoprnělého Snapea za ruku a s úsměvem položil svou první otázku. „Co všechno jsem propásl, zatím co jsem tu nebyl?"
Severus nejdříve nepochytil význam otázky, až tak byl mimo. Silou vůle se donutil dát do pořádku, aspoň dokud nebude sám. „Celkem dost." odpověděl, hrdý sám na sebe, že se mu neklepe hlas. „Voldemort je mrtvý, Longbottom jej zabil a konečně nás všechny osvobodil." Palcem pohladil hřbet Harryho ruky a přitáhnul si ho do náruče, potřeboval Harrymu ukázat, jak mu na něm záleží, přestože to slovo na M neřekl. „Brumbál je také po smrti, našli ho v jeho posteli, hodiny po bitvě," oznámil další novinku a nebránil se kyselému úšklebku, když Harrymu řekl to nejhlavnější. „Není pohřben na Bradavických pozemcích, samotný hrad Brumbálovy ostatky odmítl a kupodivu to nové ředitelce McGonagallové nevadí."
Harry se uchechtl a pomyslel, co všechno mohla profesorka na dědka najít.
„Pak je tu samotný Longbottom, lidé ho oslavují tak urputně, že se už týdny nemůže nikam hnout bez ochrany bystrozorů." Severus pronášel věty s nechutí, nechápal proč Longbottoma nenechají na pokoji a nežijí si svoje vlastní životy.
Harry vycítil blížící se Severusovu špatnou náladu. Raději honem změnil téma. „Zanechme války, raději mi řekni, proč má Emily na hlavě z vlasů koště?"
„To je jednoduché, odmítala se ode mě nechat česat, prý to tahá!" odfrkl si Severus.
Harry se od srdce zasmál. „Tak je dobře, že už nikam nepůjdu, jelikož tady by mohlo dojít jednoho dne ke skalpování."
Severus od sebe Harryho odtáhnul, aby se mu mohl pohodlně podívat do tváře. „Počkej, jak nepůjdeš? Jsi přeci Banshee?"
„To jsem," potvrdil Harry a na důkaz nechal do očí proklouznout Banshee.
„Pak to tedy nechápu," odseknul Severus nevrle.
„Vzdali jsme se místa po boku Smrti," zašeptal Harry, uslyšel jak se Snape zprudka nadechl s úmyslem skočit mu do řeči. Jenže Harry potřeboval odůvodnit svoje jednání, když se mu do toho muž vloží, nebude mu to schopný pořádně a hlavně v klidu vysvětlit. „Poslouchej Severusi! Já to potřeboval udělat. Nedovedu si jinak představit naši budoucnost." V Harryho hlase zněla zoufalost, stiskl silněji Severusovu dlaň. „Smrt by mě mohla zavolat, dnem i nocí a já bych pak zmizel, Merlin ví na jak dlouho. Já takhle žít nechtěl," dořekl, dívající se na muže, v očích prosbu o pochopení.
Severus udělal jediné, co v danou chvíli mohl. Přitáhl si ho k sobě, sklonil hlavu a do ucha zašeptal jediné: „Děkuju."
Dveře od pracovny vrzly. „Můžem?" ozvalo se zpoza nich.
Severus se od Harryho odtáhl. „Pojďte vy dva," povolil a pohledem zkontroloval Harryho, jako kdyby se ptal, jestli je s tím v pořádku.
Harry přikývl, neřekli si sice všechno, ale co na tom, mají na to celý zbytek života.

Vím, že mnozí z vás čekali něco víc intimního při shledání, ale mě tyhle scény, jako takové nejdou :D 

Děkuju vám všem za podporu:)