Banshee

46. Nic není takové jak se na první pohled zdá

Všem vám moc děkuju že jste se nabídli na opravování Banshee patří vám můj dík. Možná teď budou kapitoly o trochu delší takže si je víc užijete :) 

18+

Agnes neměla ponětí proč si vzpomněla zrovna na tohle. Byla to bezvýznamná vzpomínka, která skončila tím, že ji Eileen bez pardonu vyhodila z domu. Tím ukončila jejich sourozenecký vztah na několik let. Horší bylo, že ta zapomenutá událost odstartovala zbytek vzpomínek. Najednou v nich viděla vše, co zapírala nejen Eileen, ale i ona. Vždyť ta mudlovská věc na obličej, co zakrývala modřiny, měla své nedostatky, sem tam se modrá místa na obličeji přehlédnout nedaly. Neodvážila se na tento detail nikdy zavést řeč. Nechtěla Eileen ztratit a byl tu Severus, její synovec, kterého milovala jako vlastního syna.

Kolik toho Eileen tajila, co všechno byla lež?! Bolest v hrudi byla ještě horší, zklamala neochránila svou malou sestřičku. Pohledem zavadila o Severuse, zvedl se v ní neuvěřitelný vztek. Byl tak podobný svému otci, až se Agnes udělalo špatně. Nehodlal truchlit pro svoji matku, tím pro Agnes skončil. Probudila se v ní pomstychtivost, chtěla mu ublížit stejně, jako on jí. Zbourat mu ideály o někom koho div neuctíval.

„Dobře Severusi, chápu, že ti tvá matka ublížila, a mrzí mě to." Nasadila Agnes lítostivý pohled, aby bylo divadýlko víc uvěřitelné. „Ale nezasloužila si takový konec!" povzdechla si Agnes, téměř plačtivě. V duchu se poplácala po rameni, za její herecký výkon by ji mudlové nominovali na Oscara.

Severus neměl tušení, co přijde. Teta před pouhou minutou vypadala, že ho na místě zabije, a najednou bum, je jí to líto?! Zmijozel v něm byl na pozoru.

„Přišla za mnou Severusi, chtěla to mezi vámi urovnat, přála si, aby to mezi Vámi fungovalo. V tu dobu jsem netušila, co se mezi vámi stalo a Eileen mi to odmítala říct. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než to respektovat. Vypadala hrozně, rakovina byla v posledním stádiu. Eileen mluvila jen a jen o tobě. Když jsem se jí ptala, jak se cítí, řekla že dobře, ale bude jí ještě líp, když se usmíří se svým malým chlapečkem."

Agnes poznala, že uhodila na správné místo, protože Severus k ní zvednul oči plné neprolitých slz. Zase to byl chlapec, který potřeboval matku. Zvedla se z křesla a přešla k chlapci, vzala ho za ramena. Zranitelnost ze Severuse přímo čpěla. Agnes zasadila poslední úder. Nikdo, nebude špinit památku Eileen, a to ani její vlastní syn.

„Severusi, ty ani nevíš, jak moc tě milovala." Pohladila chlapce po tváři a nasadila smutný úsměv. Uvnitř se však smála, jako šílenec co byl připoután ke kůlu na hořící hranici. „Přišla, aby dostala příležitost ti to říct. Potřebovala uzdravit a ty víš, kdo jí tento dar mohl poskytnout." Schválně mluvila v hádankách, Severus nebyl hloupý kluk, takže mu to brzy došlo.

„Chceš říct že..." zašeptal, z tváře mu zmizela i ta poslední barva, která se tam držela.

„Ano přišla jí poprosit o pomoc, myslela si, že jí vyhoví už jen kvůli tobě."

Severus začal prudce trhat hlavou ze strany na stranu, přitom se pokoušel Agnes vytrhnout. Žena v očích chlapce jasně četla nevíru, bolest a zklamání.

Severus se přestal bránit, raději upřel pohled na tetu. „Řekni, že to není pravda!" Neúmyslně ženě obtočil prsty okolo loketních jamek a silně se zaryl.

„Ty tady svojí matku snad někde vidíš?" Zasmála se krutě Agnes. „Zabila jí, prachsprostě ti matku zavraždila!" Pustila zmítajícího se chlapce, který padl na kolena. Agnes se konečně dočkala slz, kapičky tiše dopadaly na zem, zatímco chlapec se otřásal tichými vzlyky.