Banshee

22. Zrada

    Školník s kočkou po boku, šel po chodbě naproti nim. Harry ho měl v plánu zastavit, jeho pohled však upoutala kočka. Vykračovala si po chodbě, očividně si užívala svého zdraví a Harry tomu byl rád, nahlas by to ale za žádnou cenu nepřiznal. Nebyl ale jediný, kdo si jich všimnul. Emily v okamžiku, jak je zahlédla, se k nim rozeběhla.

„Pane Filchi!" vykřikla radostně, tím na sebe upoutala mužovu pozornost, kterou dosud věnoval své kočce. Filch zvednul prudce hlavu, jakmile zaslechl své jméno. Harry už zdálky poznal, že se mračí, ale když zjistil, kdo se ho opovážil oslovit, jeho postoj se rázem celý změnil. Na tváři se mu objevilo něco, co se vzdáleně podobalo úsměvu.

„Co se děje, slečno Snapeová?" optal se znepokojeně. Emily se vesele zasmála a doběhla k nim, bez zaváhání si klekla ke kočce a začala jí hladit.

„Nic, pane Filchi, to u vás se spíš stal zázrak," vyjádřila se o stavu kočky, která si její péči plně užívala.

„Jak jste to dokázal?" ptala se dál, přitom se zvedla ze země s kočkou v náručí. Školník mlčel a drbal se na bradě.

„Já nic neudělal, slečno, sám to nechápu. V jednu chvíli jsem ji nechal v té koupelně se smrtí na kahánku a v další byla plně zdravá," dostal ze sebe zdráhavě, stále trochu mimo z toho, že je jeho Paní Norisová v pořádku.

Harry šel pomalu za nimi a po celou dobu, poslouchal rozhovor těch dvou. Došel až k nim, bylo mu líto, že bude muset jejich debatu ukončit, ale za chvíli začíná snídaně a Emily musí ke svému otci, ať nemá ještě větší průšvih.

„Prcku," oslovil dívku a počkal, až se k němu otočí. Emily byla ponořená do školníkova vyprávění, ale stačilo, aby Harry promluvil, a hned mu věnovala pozornost a nejen ona. „Musíme jít," řekl a díval se, jak Emily kývla a loučila se s kočkou.

„Pane Morteme, včera jste nedodělal školní trest, byl jsem proto nucen to ohlásit vašemu kolejnímu řediteli a odevzdat mu vaši hůlku." Vyrušil ho školník znepokojivou zprávou. V Harrym přitom zatrnulo, ale nedal to na sobě znát, už i tak bylo poznat jakou radost z toho školník má.

Zachoval se naprosto opačně než školník čekal. „Děkuji, pane Filchi, beru na vědomí a hůlku si vyzvednu u pana profesora." Tato reakce školníka totálně vyvedla z míry a to nebyl konec. Emily položila kočku na zem s tím, že půjdou, ale Paní Norisová si to zamířila k Harrymu. Filch se na Harryho zle ušklíbl, snad přesně věděl, co chce kočka udělat.

To se nedalo říct o Harrym, ten po ní hodil jeden ze svých studených pohledů. Zbytečně, kočka se ocitla až těsně u jeho nohou a... otřela se mu o nohy, k tomu začala hlasitě příst a mňoukat. Pohled kočky se upřel na ty dva, Emily se křenila, jak sluníčko, za to Filch kulil oči, div mu nevypadly, asi tohle nebyla reakce, kterou od své společnice čekal. Další jeho reakce byla, že koukal z Harryho na kočku a zpátky. „Paní Norisová, jste v pořádku? Co to děláte!" rozkřikl se na nebohou kočku a prudce ji zvedl ze země. Harry to viděl jako perfektní šanci na únik, tak čapnul Emily za ruku a oba obešli školníka, co se snažil své kočce domluvit.

Harry nad chováním tohoto zvířete kroutil hlavou. Zachránil jí život, fajn, ale tím to končí, žádné kamarádíčkování! Jeho rozpoložení musela pochytit i Emily, jelikož mu pevněji stiskla ruku.

„Jsi další člověk, který Paní Norisové padl do noty," broukla a za chůze začala poskakovat. Harry si díky tomu stisku uvědomil, že Emily drží za ruku. Trošku v něm zatrnulo, ale nevytrhnul se, nenašel na to odvahu a nechtěl vidět znovu ten pohled, který zahlédl v pokoji. To raději zatne zuby a bude doufat, že už jsou jen kousek a jak to tak vypadalo, Merlin ho vyslyšel. Ušli jenom pár metrů, když se Emily zastavila. Pustila se ho a popošla k obrazu, kde byl nerudný dědek v podivném hábitu. Zašeptala heslo, Harry nepostřehl, jaké, ale stačilo mu, když se rám obrazu začal otevírat.