Banshee

63. Žárlivost

„Nic extra pouze zrušit smlouvu." určila si Banshee podmínku.
„Ne!" zamítl zprudka Brumbál.
Banshee nad mužovou reakcí nadzvedla obočí. „Proč ne? Starče."
„Ta smlouva zaručuje, že dětem v hradě neublížíš!" vysvětlil Brumbál dopáleně.
„To není pravda řediteli a Vy to víte, smlouva má v sobě zcela jiný obsah a ten já chci v momentě, kdy zabiji hada zrušit." Banshee byla v tomhle neoblomná, nehodlala mít s Brumbálem nic společného až válka skončí. Merlin ví, čeho by byl stařec schopný, kdyby smlouva existovala i po tom všem.
„Zapomněla jsi má milá Banshee na jednu věc, hada budeš muset zabít, tak jako tak," řekl Brumbál a tvářil se u toho jako kocour, co právě slízl smetanu.
Měl pravdu, ať byl had jakkoli nebezpečný, pořád to byl viteál a ten bylo nutné zničit, aby Tom mohl zemřít a Harry/Banshee splnili svůj úkol daný Smrtí. Sakra, připomeňte mi někdo, proč jsme toho starce nechali naživu! Ta myšlenka jí prolétla hlavou tak rychle, až ji málem nezachytila, ale význam samotné myšlenky jí vnukl nápad.
„S tím souhlasím řediteli, ale chtěla jsem Vám dát možnost jít na to chytře. Zvolil jste si, bohužel pro Vás, špatnou volbu. Teď, pokud mě omluvíte, půjdu." rozloučila se Banshee a šla ke dveřím, dalo by se říct i tanečním krokem.
Ředitel nechápavě sledoval, jak se u dveří najednou zastavila.
„Jo, abych nezapomněla, dejte hlídat vchody do Zapovězeného lesa, nechceme přece, aby se nám ztráceli studenti." Ani nečekala na ředitelovu reakci, rovnou se otočila a zmizela mu před očima, aniž by prošla dveřmi.
Albus zůstal paf, čekal, že mu bude vyhrožovat, vždyť jí odmítl zrušit smlouvu! Tak co potom mělo tohle znamenat, že by se na stará kolena pomátla. Jiná možnost ho totiž nenapadla. Na tváři se mu postupně rozlil úsměv. Rozhodně s ní pěkně zametl! On je tady ředitel, s ním si nikdo hrát nebude! V euforické náladě se natáhl pro svou oblíbenou laskominu, pohled mu díky tomu padl na zčernalou ruku.
***
Bradavice se probudili do pochmurného dne. Harry, ležící v posteli, netušící jak se do ní včera dostal, se postupně od Banshee dozvěděl všechny novinky. Když se pak spojení mezi nimi umírnilo, vstal a udělal ranní hygienu. Dnes byla sobota, nebylo tedy třeba si brát školní hábit. Natáhl na sebe tedy vlněný svetr a kalhoty, na to ještě kouzlem vyhřátý zelený hábit. Sklepení bylo, i přes snaživost skřítků, studené. Obzvlášť v prosinci, to si člověk připadal jako v ledničce.
Poklidil v pokoji, přes týden mu na to nějak nezbýval čas a on měl rád ve věcech pořádek. Přesto mu tato činnost nezabrala mnoho času, takže po shlédnutí hodin zjistil, že se za chvilku podává snídaně. Po marném boji se svým žaludkem se do Velké síně vydal. Cestou ho překvapil mladý Malfoy, který se k němu bez jediného slova přidal. Procházeli chodbami provázeni pohledy udivených spolužáků. Harry nebyl rád, že na sebe strhuje pozornost, se svým štěstím někde zakopne a rozplácne se jako žába. Proto se rozhodl rychle zjistit co od něj mladý Zmijozel chce. Koutkem oka se na něj podíval a viděl, jak Malfoy odráží pohledy těch, co se dívali příliš dlouho. „Čím jsem si zasloužil pozornost ctěného veličenstva," řekl Harry posměšně na půl úst, aby mu ostatní kolemjdoucí nerozuměli.
Draco po něm hodil nakvašený pohled. „Chci ti poděkovat za Severuse, viděl jsem ho dnes ráno a vypadá daleko líp."
Harry kývl hlavou a víc se k tomu nevyjadřoval i když na Malfoyovi bylo vidět, že by rád slyšel víc.
„Jak se ti povedlo přesvědčit ho, aby se pořádně vyspal? My jsme se o to snažili několik týdnů a málem nás za to naposledy vynesl v zubech." Neudržel na uzdě svoji zvědavost Zmijozel a stejně se zeptal. „Vůbec, je to takové jiné, jen co se objevíš ty, kmotr přestane pít, jeho životospráva je celkově lepší. Vlil jsi mu do žil nový život." dodal významně.
Harry se na něj překvapeně otočil. „Malfoyi, od kdy ty jsi tak sentimentální." zakroutil hlavou překvapený chlapec. „Že ty ses nám do někoho zamiloval a najednou vidíš svět v růžových barvách." utahoval si z něj.
Zmijozel nafoukl tváře, prošpikoval Harryho nadávkou a se zavířením pláště zmizel. Harry málem vyprskl smíchy nad Dracovým teatrálním divadlem. Smích ho však přešel v momentě, kdy se nechtěně rozhlédl kolem sebe a všiml si Severuse s doprovodem po boku. Opět tu byla na scéně žárlivost, jenže tahle byla prudší, daleko za hranicí toho co cítil včera. Oči se mu změnily samy od sebe, musel pryč a to rychle, dřív než to ohnivé klubko co se mu vytvořilo v žaludku, vytryskne ven. Sklonil hlavu k zemi a bezhlavě se rozběhl do nejbližší prázdné učebny. Nevnímal do koho cestou vrazil, v uších mu hučela vlastní krev. Okolí pro něj přestalo existovat. Teprve až zapadl do prázdné učebny a zabouchl za sebou dveře, nechal ze sebe vše vytrysknout. Bohužel nedomyslel, že tím zničí veškerý zbývající použivatelný nábytek v místnosti a udělá z něj trosky. Záchvat nekontrolované magie trval snad věčnost, ale nakonec skončil a Harry vysíleně klesl na kolena. Z posledních sil dolezl do nejbližšího kouta, kde si dal nohy k sobě a nechal zbytkové emoce v sobě doznít. Podivné napětí měl v sobě stále, nedokázal se ho zbavit, ani když uvolnil všechny svaly v těle. Léta držel emoce na uzdě, až teď zjistil, že jakmile se trošičku víc projeví, nedokáže je ovládat. V tomto stavu nemohl zůstat v Bradavicích, nastal čas zabít hada a zmizet, než někomu vážně ublíží. Z myšlenek ho probralo cvaknutí kliky. Někdo vstoupil do poničené učebny. Harry se ještě víc natěsnal do rohu, tiše, naivně doufajíc, že dotyčný vypadne. Nestalo se, osoba vstoupila dovnitř a tiše se plížila až k němu. Harry s hlavou položenou na kolenech uslyšel zašustění pláště. Donutilo ho to zareagovat a podívat se, kdo ho to přišel otravovat. Nezvedl pořádně ani hlavu a už poznal o koho se jedná. Stačilo se zaměřit na vyleštěné polobotky z kvalitní kůže.
„Co tady děláš?" ozval se ochraptěle.
„Chtěl jsem zjistit, proč jsi tak uháněl chodbou," odpověděl hluboký mužský hlas a nohy se posunuly směrem k Harrymu.
„Nechoď blíž!" zastavil ho příkře Harry.
Severus poslechl a s obavou hleděl dolů na Harryho. „Co se stalo? Někdo ti ublížil?" pokládal jednu otázku za druhou.
„Ne Severusi, protentokrát si za to můžu sám," zasmál se hořce Harry. „Jdi prosím pryč, chci být sám." odháněl od sebe muže. Potřeboval se zase dát dohromady a nebyl si jistý, jestli se zvládne na Severuse i jen podívat, aniž by se v něm všechno zase nerozbouřilo.
„Nikam nejdu dokud nezjistím o co tady jde!" procedil skrz zuby Snape.
„Tvrdohlavý jako vždy, ale toto je moje kaše a i kdybys mi chtěl na krásně pomoct tak nemůžeš!" odbyl ho protivně Harry.
Severus poznal o co se chlapec snaží, jenže on nebyl nevyzrálý puberťák. „Harry no tak, nech si pomoct, jsme v tom přeci společně, vždycky jsme byli a vždy budeme." Během své dojemné řeči si Severus klekl na zaprášenou podlahu. Říkající slova, která ve skrytu duše toužil říct už dávno. „Já jsem si od tebe nechal pomoct včera, tak mě nech ti to oplatit." Slova z něj vycházela sama, nemanipuloval chladně, jak to dělal s lidmi obvykle. U Harryho manipulace nebyla možná, jak se už dříve utvrdil. Stačilo se podívat do jeho očí a všechna slova, co si pečlivě připravil se vypařily. Když se to stalo poprvé byl z toho mírně rozčarován, později na sebe použil několik protikouzel v domnění, že ho někdo proklel. Naštěstí tahle divná anomálie fungovala jen vůči Harrymu, k Severusově úlevě.
Harry překvapeně zvedl pohled k Severusovi, když si k němu klekl. Vznešený mistr lektvarů teď klečel ve špíně a prachu, jen kvůli němu. Divné však bylo to, že to v něm spíš probudilo vztek, než vděčnost. Muž, kterého miloval, tady před ním klečel a čekal, až si mu vylije srdce. Bohužel Harry měl v hlavě obraz Severuse a Raddla, jak vedle sebe v klidu kráčí, sem tam se náhodou otřou prsty o sebe. Žárlivost dokáže člověku hodně zamotat hlavu.
Severus se nenápadně dostal až k Harrymu, který vypadal duchem jinde. „Harry co je s tebou? Začínáš mě děsit," zašeptal Snape znepokojeně a dotkl se jemně Harryho ruky položené na kolenou. Harry sebou kupodivu vůbec neucukl, ale za to mluvil úplně s cesty.
„Musím zabít hada," řekl a tím Severuse úplně vykolejil, profesor mu ve zmatku dal dlaň na čelo. Dokonce se ho zeptal, co dnes jedl nebo pil. Nereagoval. Už s ním chtěl zatřást, když Harry zatřepal hlavou a zase byl očividně při smyslech.
„Severusi, já musím pryč, nezvládám to, lámu se!" V Harryho hlase bylo tolik zoufalství, že to donutilo Severuse, vzít ho k sobě do náruče. Marně si lámal hlavu, co se mohlo pokazit, vždyť byli na nejlepší cestě!
„Vždycky jsem si myslel, jak jsou lidé přízemní, nedokážou ovládat primitivní emoce. Díky tomu jsem si připadal lepší, protože já jsem je měl vždy a za každé situace plně pod kontrolou."
Severus držel Harryho pevně, nehodlal riskovat chlapcovo zmizení. V hlavě, zatímco Harry vyprávěl, mu malinko svitlo. Najednou byl rád, že se mu Harry nesnaží dívat do tváře.
„Mýlil jsem se. Já je neměl pod kontrolou, pouze byly ztlumené. Život v izolaci měl mnoho výhod, nemusel jsem čelit každodenním nástrahám emocí. Agnes se občas postarala, aby den nebyl stejný, ale na to si člověk zvykne stejně rychle, jako na občasný spánek. Suverénně jsem si sem pak nakráčel s tím, že žít mezi lidmi bude brnkačka. Merline, jaký já byl hlupák! Učení mi nešlo, nebýt Hermiony nikdy bych se v tom pořádně nevyznal. To ani nemluvím o začlenění se do kolektivu a nevyčnívat, to se taky nepovedlo. Neumím jednat s lidmi, nevím jak se mám ve správných situacích chovat. Je to všechno tak strašně matoucí! Severusi je špatné, když jsem žil v domnění, že jsem dokonalý?"
Severus Snape němě zakroutil hlavou na víc se v téhle chvíli nezmohl, ne že by na tom záleželo, Harry i tak pokračoval dál.
„Žárlivost mě probudila z toho krásného omylu, copak dokonalý člověk by dokázal pro nic za nic žárlit a nepoznat lásku když ho ovládne?"
V učebně po této otázce nastalo ticho. Severus věděl, že tentokrát se po něm bude žádat odpověď. Problém byl v tom, že neměl ponětí, jak na to reagovat. Nebyl ten typ, co uměl ovládat sladké řečičky. Naopak, jeho silnou zbraní byly břitké poznámky a sarkasmus. To se sem v tuto chvíli, jaksi nehodilo. Přestože byl Severus v mírné panice, srdce, které nemohl nijak ovládnout, bušilo do žeber v bláznivé radosti z Harryho posledních slov. Harry si v jeho náručí povzdechl, možná chtěl něco říct, ale Severus mu k tomu nedal příležitost. Přitáhl si Harryho tvář k té své a spojil jejich rty v jedny. Chlapec ztuhnul jako prkno a na jemné polibky nijak nereagoval. Severus v duchu sám sebe proklel a chtěl se odtáhnout, asi to nebyl tak dobrý nápad, jak si původně myslel. Už se odtahoval s omluvou připravenou na jazyku, když Harryho paže vystřelila nahoru a chytila mužův zátylek. Další polibek, tentokrát iniciovaný oběma stranami, byl neohrabaný, málem se při tom Harryho nečekaném zapojení srazili bolestivě nosy. Ale koho to zajímalo, je rozhodně ne. Po tak dlouhé době konečně odhodili zábrany a poddali se jeden druhému. Polibek byli nuceni ukončit až když jim docházel dech. Severus se odtáhl první, aby viděl Harrymu pořádně do tváře. Chlapec měl stále zavřené oči, jakoby chtěl v sobě nechat doznít ten samotný pocit z polibku.
Harry vycítil Snapeův pohled a ač byl stále trochu mimo z prožitého okamžiku, otevřel oči. Při pohledu na muže se neudržel a věnoval mu ještě jeden polibek. Tušil, že bude poslední, jelikož nedovolí, aby jeho morální zábrany znovu povolily.
„Nikdo není dokonalý Harry, to si pamatuj." rozpovídal se zčistajasna Snape. „Pokud jde o žárlivost, tak občas není na škodu. Mnohdy si kvůli ní uvědomíme, co vlastně cítíme."
Harry nejdříve nechápal o čem to Severus mluví, stále měl na mysli polibek a jak moc dobře se při něm cítil. Zmínka o žárlivosti ho vrátila zpět na zem. „Ty to nechápeš Severusi! Já jako Banshee, mohu těm druhým, co si na tebe uplatňují nárok ublížit, nedej Merline je i zabít! Nejhorší na tom je, že nemůžu jen tak přijít a říct tenhle je můj! Nech ho napokoji, jinak špatně dopadneš! Nemám právo si nárokovat ženatého muže." poslední větu Harry zlomeně zašeptal.
„A co bys udělal kdybych ti řekl, že už nejsem ženatým mužem. A vůbec mi nevadí, když si mě nárokuješ. Ovšem, když pro mě budou platit stejná pravidla."

Tak se nám to pomalinku začíná rýsovat. Konečně jsou ti dva spolu však to taky trvalo :D

Všem moc děkuju za podporu jste borci :)