Banshee

67. Špatné rozhodnutí

Harry nechal stát zkoprnělého Severuse v obývacím pokoji a šel se umýt. V koupelně přemýšlel jestli udělal dobře, když po něm chtěl zrovna tohle. Severusův výraz vypadal totiž hodně šokovaně. Harry si, ale stál za tím co řekl, potřeboval si být jistý, že je pro Severuse něco víc, než jen další osoba co ho za půl roku omrzí. Banshee se Harryho snažila přesvědčit o Severusově lásce už několikrát, ona v ní pevně věřila. Harry sice taky, jenže lidé jsou v tomto ohledu nestálí. Ať je Severus jaký je, pořád je to člověk. Muž co měl dost partnerů, aby mohl Harryho s nimi srovnávat. Zkrátka Harry potřeboval jistotu, že jedná správně.
Zkulturněný vyšel koupelny. Kouzlem si přivolal věci do školy a zamířil do kuchyně. Neměl hlad, musel se jen rozloučit, Emily by mu to jinak neodpustila. Sotva stačil vejít, už k němu běžela.
„Harry, Harry já dnes nejdu do školky!" křičela a málem u toho skákala radostí.
„To je fajn, aspoň si uklidíš pokojíček," řekl Harry a s pocukávajícími koutky sledoval, jak se Emily zarazila. Výraz v její tváři se nedal přirovnat ničemu jinému, než výrazu nakopnutého štěňátka. Harry se koutkem oka podíval po Severusovi a málem vyprsknul smíchy když uviděl, jak i Snapeovi cukají koutky úst. Oba se střetli pohledem a na chvíli zapomněli na okolí. Teprve až holčička tahající Harryho za rukáv je probrala do přítomnosti.
„Harry je to nutný, v pokojíčku totiž ještě není takový binec. Prosím, že to nemusím uklízet!"
Harry se smíchem odpověděl: „Samozřejmě že ne, pouze jsem tě škádlil, užij si volno." Dal Emily pusu do vlasů a nechal ji ať si jde sednout ke stolu a dojí si snídani. Nadhodil si těžkou tašku na rameni a přešel k vajíčku, co se tiše vznášelo u Severusovi židle. Dal Wiliamovi pusu na čelíčko, v rozpacích se podíval na Severuse. „My se uvidíme na hodině," šeptl, aby malého neprobudil i když toho neprobudilo prakticky nic.
„Ty snídat nebudeš?" zeptal se Snape zamračeně.
„Ne, musím si ještě něco zařídit," odpověděl Harry neurčitě a už se chystal odejít, když ho překvapila Severusova žádost.
„Já pusu nedostanu?"
Harryho to šokovalo tak, až mu sklouzla taška z ramene a s duněním přistála na zemi. „Ehm ty bys chtěl?" zeptal se Harry inteligentně, pomalu se otáčející zpět k Snapeovi.
Severus místo odpovědi vstal a došel si k Harrymu sám pro polibek. Sklonil se a otřel se jemně o Harryho rty. Nebyl to nijak vášnivý polibek, i tak se z něj Harrymu zatočila hlava.
Odcházel z komnat jako ve snách a málem by zapomněl proč vůbec tak pospíchal. Vzpomněl si až když ho na chodbě ovál studený vzduch a rázným krokem si to štrádoval rovnou na ošetřovnu. Pořád si nebyl jistý jestli dělá dobře, nemohl však nechat Severuse udělat další chybu. Lily Potterová je sice vlezlá Mandragora, ale především je Severusova přítelkyně. Cestou potkal jen pár studentů, bylo ještě dost brzy, teprve začínala snídaně a Harry doufal, že Potterovou zastihne. Štěstěna naštěstí stála jednou při něm, málem se spolu srazili na schodech.
„To nemůžeš dávat pozor nemehlo jedno!" křičela hned, co chytla zpět rovnováhu.
„Promiňte," omlouval se Harry. „Chci s Vámi mluvit, šlo by to?" zeptal se a zadržel ji v chůzi.
„Ne!" odpověděla a vytrhla se tak razantně, až se oba zakymáceli. S nenávistným pohledem ho obešla, Harry se bohužel pro ni, nehodlal jen tak vzdát.
„Madam Potterová?" křikl na ženu nahlas, až se pár lidí na ně otočilo. „Nechci Vás obtěžovat, jenže mě od rána bolí břicho, mohla byste se na to podívat?" Harry se tvářil dostatečně zkroušeně, aby nikoho nenapadlo pochybovat o jeho slovech. Jestli předtím byl ženin pohled nenávistný, tak teď byl přímo vražedný, kdyby mohla zabíjet pohledem, Harry by ležel na schodech v kaluži krve. Několik studentů si ošetřovatelku překvapeně měřilo, takový pohled u ní ještě nezažili, vždy byla usměvavá a laskavá.
„Pojďte tedy se mnou pane Morteme, podíváme se na to vaše bebínko!" řekla mrazivě a minula Harryho. Vztekle vydupala po schodech nahoru. Harry ji bez problému následoval a v duchu Lily posílal do pekel. Díky jejímu chování o tom bude vědět za chvíli celá škola sakra! Proč nikdy nic nejde podle plánu!
Oba prošli dveřmi ošetřovny, která zřela prázdnotou. Potterová rovnou zamířila do kanceláře. Harry neváhal a v klidu vešel za ní. Sotva pustil kliku zavřených dveří, kouzlem byl odmrštěn na protější zeď. Tvrdě do ní narazil, až to zadunělo. Těžkopádně se svezl na zem. V hlavě Harrymu hučelo jak v úlu, byla to pořádná šupa. S pohozením hlavou ze strany na stranu, se pokoušel dát opět zrak do ostrého vidění. Banshee moc mu v tom velmi rychle pomohla. Obyčejného čaroděje by to na několik vteřin vyřadilo ze hry. Harry však nebyl ledajaký čaroděj. Zvedl hlavu a podíval se přímo do Lilyiných očí. Z nenávisti co z nich čišela, Harrymu přejel mráz po zádech.
„Co ty jsi zač?!" zašeptala nevraživě a zapíchla hůlku do chlapcova krku.
Harry bolestně sykl, ale k odpovědi se neměl.
„Tak odpověz!" procedila skrz zuby na důraz a ještě víc zatlačila hůlkou na Mortemův krk.
Harrymu pomalu při pohledu na ženu, docházelo co musí udělat. „Ty víš kdo jsem, proto mě tak nenávidíš, tvoje magie se ti snaží napovědět, tak jí poslouchej a budeš mít odpověď," řekl bez emocí.
„Nesnaž se mě obalamutit svými řečmi, nejsem Severus!" Mladá žena byla čím dál vzteklejší, neuvažovala proto rozumně, v tomto stavu nemělo cenu se jí snažit napovědět.
Harry i když nerad udělal razantní krok. V nestřeženou chvíli, Potterové vyrazil hůlku z ruky a převzal ji do svého vlastnictví.
„To vskutku nejsi, Severus by mě po odzbrojení bezprodleně spoutal," upozornil Harry na Lilyinu chybu a vstal míříc ženinou hůlkou přímo na ni.
Lily zůstala klečet, vzhlížela však na Harryho jako na největší špínu, co je třeba odstranit. „Zab mě ty zatracenej Smrtijede!" vykřikla když už se napětí v místnosti nedalo snést.
Harry naklonil hlavu na stranu a usmál se. „Proč bych to dělal, s živou je s tebou větší legrace. V jednom se však mýlíš, nejsem Smrtijed, jsem něco mnohem horšího má milá."
Lily si chlapce prohlédla, naštěstí ji přitom napadlo konečně se postavit a neklečet před člověkem, který jí nesahá ani po kotníky. Divné, ale bylo, že se nebála, naopak pokud tím zachrání ty malé andělíčky a jejich otce, klidně se obětuje. „Je mi koneckonců jedno, kdo nebo co jsi, pro mě vždy budeš ten co Severuse zblbnul," řekla se záští v hlase.
„Najednou ti je jedno, kdo jsem? Ale no tak, nevzdávej to ženská, zrovna když to začalo být zajímavé." Harry odhodil ženinu hůlku na druhou stranu místnosti a dvěma kroky překonal vzdálenost, která je dělila. „Napovím ti, koho se v poslední době bojí Voldemort," zašeptal do Lilyina ucha a sledoval, jak to Potterové pomalu dochází. Přesně v okamžik, kdy jí to zapadlo do sebe, od něj couvla.
„To není možné, vždyť jsi ještě kluk?!" vydechla a ruku si zděšeně připlácla na pusu. Dál mezi nimi prodlužovala vzdálenost, až se jí nohy zapletly do sebe a málem upadla, jen tak tak se zachytila stolu. Najednou Lily tváře zčervenaly vzteky. „Děláš si ze mě jenom srandu, chceš mě zastrašit!" vykřikla, hlas se jí však klepal. „Kdybys byl Banshee, proč by ses zajímal o místního mistra lektvarů, který jak víme, není žádná výhra v loterii," řekla triumfálně, nenápadně se přibližovala ke své hůlce.
Harry měl chuť se smát jejímu nenápadnému manévru. Nepodnikl však nic, aby ji zastavil. „Záleží na úhlu pohledu Potterová," prohlásil s pokrčením ramen.
„Ale no tak, netvrď mi, že Severuse miluješ! Vždyť kdyby byla pravda, co tady tvrdíš, tak ty nejsi schopen lásky!" Lily se ze samého rozhořčení zastavila. „Přečetla jsem o Banshee hodně, mě tak lehce neobalamutíš chlapečku!
„Tak to tím pádem víš, že jediný ke komu může Banshee cítit lásku je její druh." Harry začínal ztrácet trpělivost. Chtěl vše probrat v klidu a ne se tady dohadovat. „Podívej Potterová to, že jsem ti prozradil, kdo vlastně jsem má svůj důvod."
„Jaký prosím tě," zasmála se posměšně Lily.
Harryho trpělivost vypršela, v místnosti se zčistajasna prohnal vítr. Lem Harryho školního hábitu se větrem zavlnil. „Až příliš si dovoluješ na mou rodinu a mě došla trpělivost!" Harryho hlas byl ledově chladný. „Měl jsem v plánu nabídnout ti jedinečnou nabídku, smazat tak tvůj důvod častých návštěv mého přítele, ale rozmyslel jsem si to." Harryho oči i přes brýle žhnuly intenzivní zelení.
Lily tak konečně pochopila, že to není hra.
„Někdo jako ty, plný zášti a zloby nemá právo vlastnit tak vzácný dar. Příroda udělala dobře a já se proti ní nehodlám stavět!" Harry sám sebe proklínal za ten ubohý nápad. Lily Potterová nebyla na dítě připravená. Tolik po něm toužila, až se z ní stala psychicky nevyrovnaná žena. „Jedno ti však poradím, svým chováním jednou skončíš sama. Nedopusť, aby se tak stalo." Více s Potterovou nehodlal ztrácet čas, došel ke dveřím, otevřel je a s posledním pohledem na Lily odešel.
Sotva za sebou dveře zabouchl, rozrazily se dveře ošetřovny a dovnitř se jako velká voda přihnala madam Pomfreyová, s chlapcem po boku, z kterého tekla krev proudem. Harry zůstal se zájmem stát a pozoroval, jak ošetřovatelka pomáhá chlapci na postel.
„Hlavně si nelehejte a držte hlavu skloněnou dolů." Dirigovala chlapce Pomfreyová. Nečekala na odpověď a utíkala do skříňky pro lektvary.
Harry se přiblížil k huhlajícímu klukovi ve zmijozelském stejnokroji. Téměř okamžitě ho poznal a měl co dělat, aby se nezačal chechtat na celé kolo. „Ale copak Raddle, narazil jsi do sloupu?" promluvil ke Zmijozelovi na oko lítostivě.
Zmíněný sebou při zvuku Harryho hlasu prudce škubl. Zvedl hlavu a Harry si díky tomu mohl všimnout ošklivě zlomeného nosu. Julian se snažil něco říct, ale huhlal tak moc, že mu nebylo rozumět.
„Co se dá dělat Raddle, bez svého tatíčka už nejsi tak děsivý." Konstatoval Harry a poplácal Juliana po hlavě, jako psa. S úmyslem ještě něco dodat otvíral pusu, ale všiml si jak si to k nim štráduje madam Pomfreyová.
„Á Harry, ráda tě vidím, co potřebuješ?" zeptala se Poppy a položila lektvary.
„Jen jsem se stavil madam, co se stalo Raddleovi?" položil svou otázku a snažil se přitom tvářit normálně, ale dalo mu to zabrat.
„Má ošklivě zlomený nos." Zamračila se na Zmijozela než pokračovala: „Navážel se ve Velké síni do jedné dívky z mudlovské rodiny a jak už to u mudlů bývá, dívka jednala po svém."
Julian se nesrozumitelně začal bránit, jenže ošetřovatelka ho mávnutím ruky přerušila a vytáhla hůlku. Harry se rozloučil a odešel z ošetřovny, ještě než zavřel tak zaslechl madam Pomfreyovou.
„Kluku hloupá, ten nos už zřejmě nespravím tak dobře, jako byl dřív." Následovalo táhlé zakňučení, které určitě nepatřilo madam Pomfreyové.

Tak doufám že jsem ti udělala radost :) Můžeš si představit že jsi to byla ty!

Všem moc děkuju za komentáře a hvězdičky dnes slaví povídka třicet tisíc přečtení! Pane bože mě odvezou :)