Je tu další kapitola :) a s osmičkou si asi počkáme až se nám korektorka vrátí s dofči:)
„Kde je?" prolomila ticho Emily, která se právě probudila ze svého snu, a unaveně mrkala okolo sebe.
Snape přitom nereagoval ani na Lily, ani na Brumbála, oba dva se mu přitom snažili něco říct, ale jejich slova se ztrácela v šumu, co mu zněl v uších. Jediné, co dokázal vnímat, byla jeho dcera, kterou si ještě víc přitáhl k sobě a do ucha jí zašeptal: „Odešel." Jen co ta slova vyslovil, zalitoval jich. Emiliny oči se zaplnily slzami.
„Tati, on nemohl odejít, nepoděkovala jsem mu za záchranu, nebýt jeho, bylo by to hodně zlý. Navíc si mě učil, že poděkovat je slušnost a já nepoděkovala. Bude si myslet, že jsem nevychovaná." Dostala ze sebe mezi vzlyky a zabořila hlavu do tátova černého pláště, kde se usedavě rozplakala.
Lily Potterová stála téměř vedle profesora lektvarů a nic z toho, co se právě stalo, nechápala. Nikdy neviděla Severuse takhle mimo, i když je pravda, že jednou ano, to když mu oznámili, že mu zemřela matka. Měl ten samý výraz plný žalu a viny.
Dostala chuť mu lusknout prsty před obličejem. Tohle nebyl Severus Snape ten se nehroutí a nedívá se do prázdna na místo, kde před chvílí zmizela osoba v zeleném plášti. Muž, kterého znala ona, by se snažil utišit svoji dceru a ještě by jí tiše vynadal, že dělá scény na veřejnosti. Jenže tenhle Snape se od toho starého zřejmě lišil. Udělal pravý opak, přitiskl si ji k sobě i s tou ohavnou dekou a nechal ji plakat pro člověka, kterého ani nezná.
Divné, zřejmě těch deset let, co byla v zahraničí, se tu ledasco změnilo. Čekala, že když se sem vrátí, bude Severus šťastný a budou zase ti nejlepší přátelé, kteří se budou snažit přesvědčit lidi okolo, sebe že ta kreatura, co tu před chvílí stála, je vlastně zrůda, co si hraje na soudce i kata.
Několikrát se kvůli tomu s Jamesem pohádala. On zastával názor, že přesně tohle svět potřebuje. Říkával, že soudy jsou stejně zkorumpované a hrabou si jen samy pro sebe. Každého, kdo má víc peněz, pustí, ale nikomu se ještě nepovedlo uplatit Banshee, byla jediná nestranná a každému dala přesně to, co si zaslouží.
Ne, Lily, nikdy nebude zastáncem vraha, co si myslí, že je Bůh! Vždyť o co je lepší než Voldemort? Správně, v ničem! Oba jsou stejní! A Severus je jen zaslepený, bude ho muset z té slepoty probrat a přesvědčit ho na jaké straně je pravda.
***
Harry se přemístil do nedaleké uličky. Roztřeseně se opřel o zeď za sebou. Nohy i ruce se mu třásly jako při horečce. Vsadil by cokoli, že nemá oči čistě zelené, ale v podobě Banshee.
Tak málo chybělo, aby se utrhla ze řetězu. Bože, proč jen na něj sahal? Proč ho zdržoval? Mohl děkovat Merlinovi, že ho nechytil za ruku, ale za rukáv. Přesto v jakém byl rozpoložení, si jasně uvědomoval dvě věci.
Zaprvé, nikdy nesmí dovolit Severusi Snapeovi, aby se ho dotknul. Jinak se může stát katastrofa.
Zadruhé, proč na něj netasil hůlku hned, co mu předal dítě? Čekal to od něj. Vždyť ho nenávidí. Stejně jako Harry jeho. Kdyby nebylo Banshee, pokoušel by se ho sprovodit ze světa. Jenže ta sentimentální víla smrti mu to nedovolí. To by radši donutila Harryho otočit hůlku proti sobě.
Harry nad tím zakroutil hlavou. Musí se vzpamatovat, ujasnit si své priority a zboje už stejně utéct nemůže, takže musí hrát s tím co má. Není toho moc, ale lepší než nic.
ČTEŠ
Banshee
FanfictionDěj: Banshee v kouzelnickém světě je velkou neznámou. Málo, kdo ví co je vlastně zač. Přesto je jediná, kdo se smrti nebojí, naopak jí téměř vládne. Jak do toho všeho, zapadá Harry a Severus to se dozvíte, když si tohle přečtete. Všechna práva jso...