Banshee

48. Nevinná duše

„Takže podle tebe nemám šanci?" V Severusově hlase nebyla stopa po emoci. Jasná známka toho, jak mu na následující odpovědi záleží.
„Upřímně nevím, Harry tě roky nenáviděl, bude těžké si ho jakkoli získat." Pokrčila Banshee rameny. „Neztrácela bych naději, ve tvých vzpomínkách viděl, jak to ve skutečnosti bylo. "Harry i když se to nezdá, umí odpouštět, proto jsem si ho vybrala."
„Vybrala?" ozval se Severus zmateně. „Myslel jsem, že se lidé s Banshee v sobě rodí."
„Většinou ano, Banshee si vybírají dítě než se má narodit. Dochází tak k většímu spojení. Někdy se však stane, že dítě Banshee odmítne a brání se. Potom dojde k samovolnému potratu, nebo se narodí mrtvé. U Harryho to bylo jiné, vybrala jsem si ho když mu bylo devět měsíců. Dá se říct náhodou, upoutal mě svou čistou duší a pevnou vůlí. Dlouho jsem ve světě hledala a nikdo mi nepřišel dost dobrý. Jedni byli příliš zkažení světem, nemohla bych jim vstoupit do duše. Stvořila bych monstrum, které by si mě pomalu podrobilo. Jiní zase měli příliš slabou vůli. Zešíleli by."
Banshee se otočila na břicho, chtěla vidět na Severuse. Musela mu říct, jaká je nechtěla, aby žil v představě, že je nějaký anděl, no fuj! Vnitřně se otřásla, jednou se s nimi setkala a po onom setkání se zapřísáhla, že víckrát ne.
„V mladém věku mě bavilo lidi postupně dovádět k šílenství. Časem ti všechno, ale z nevšední a přestane tě to bavit. Nechápu, jak Vy lidi můžete toužit po nesmrtelnosti, je to nuda!"
Severus nestačil koukat, kam se to dostali. Odtáhl se od Banshee a posadil se. Potřeboval odstup, zřejmě i on nosil, tak trochu růžové brýle.
„Vzala jsi toho chlapce od jeho rodičů, aby jsi se mohla usídlit v jeho duši!" V Severusovi vřel vztek, sám věděl jaké je být rodičem a přijít o Emily, jediný světlý bod v jeho životě, by bylo nesnesitelné. Vztek se znásobil, když Banshee pokrčila ledabyle rameny.
„Ano, já nejsem jako vy lidé, nelpím na citech. Dokud nenajdu druha, jedině k němu mám vyhraněnou lásku. Snažím se Vás teď chápat, ale nebylo tomu tak vždy, až když přišel Harry a trval na tom, že potřebuju porozumět, z části se mu to i povedlo. On mě dokáže ukočírovat i když nemáme pána. Má pevnou vůli, raději by se zabil, než aby dovolil abych ublížila nevinnému."
Viděla, jak Severus naproti ní těžce polknul. Klekla si, díky tomu se Severusovi koukala přímo do očí, když pronesla to, co bylo třeba říct. „Já nejsem anděl Severusi, jsem čiré zlo, stvořené z temnot."
Severus měl chuť Banshee ze své mysli vyhodit, ale hlavou mu vrtala poslední otázka. „Vím, co jsi zač a čeho jsi schopná, jednu dobu jsem tebou byl přímo posedlý, hledal jsem o tobě každou zmínku, informaci. Dočetl jsem se o tvých zvrácených skutcích z dřívějška, proto mě zaráží, proč jsi se přidala k Brumbálovi. Pán Zla by se, podle všeho, k tobě hodil víc."
„Řekněme, že když se to všechno začalo zaznamenávat, byla jsem v bláznivém věku. Bavilo mě lidi dohánět k šílenství, až se sami zabili, nebo zabili nevinného. Provokovala jsem samotnou Smrt, dokonce byla doba, kdy jsem chtěla nastoupit na její místo. Vypustila jsem na zem mor. Smrt byla trpělivá, vše přecházela v domnění, že mě to časem přejde. Mor byl pro ni poslední kapkou do přeplněného poháru. Potrestala mě tvrdě, jako ještě žádnou jinou Banshee předemnou. Odepřela mi lidskou schránku s tím, že pokud se do 700. let nenajde čistě ryzí duše, která mě přijme jako sobě rovného, rozplynu se. Jak už jsi pochopil, taková duše se našla, sice na poslední chvíli, ale našla. Pokud jde o Brumbála a Toma, to je jiný příběh.
Banshee chytla Severuse za zápěstí, palci mu v uklidňujícím gestu hladila vnitřní stranu zápěstí. Dívala se muži do očí, ve kterých se nedalo nic vyčíst, byly studené, jako kameny. Nakonec ten pohled nevydržela a zaklopila hlavu. „To co jsi našel je pravda, dokázala jsem být krutá, sem tam krutá i zůstávám, někdy to jinak ani nejde." Banshee se zhluboka nadechla a těžce vydechla. „Dávám ti na výběr Severusi buď mě odmítneš a já ti zmizím ze života, nebo mě přijmeš se všemi chybami, které mám." Po obtížných slovech chtěla Severuse pustit a společně s Harrym opustit jeho mysl, není dobré, že jsou tu tak dlouho. Měla v plánu mu dát čas na rozhodnutí. V momentě, kdy se začala odtahovat, s ní Severus prudce trhnul směrem k sobě. Nečekala to a tak tváří nabourala do Severusovi hrudi.
„Nikdo není dokonalý a nejméně já, mám dny, kdy jsem podle Emily na zabití. Moje druhé jméno je ironie. Dokážu lidi rozplakat na minutu přesně. Myslíš, že s tím dokážeš žít?"
Banshee byla stále v mužově náručí když jí to říkal, usmívala se jako blázen. Ze srdce se Banshee odvalil obrovský balvan, o němž ani netušila, že tam je. Její druh ji přijal, Merline! Slastně zavřela oči. Užívala si ten okamžik, jako ještě nikdy nic. Ucítila, jak Severus bere její hlavu do dlaní a zvedá. Nebránila se, nač, když ji čekala sladká odměna v podobě Severusových rtů. Po dlouhé době se od sebe odtáhli. Banshee otevřela oči a šťastně se na druha usmála.
„Tak s tebou není k vydržení jo? Chudák Harry, nebude to mít s námi jednoduché." Banshee to ze sebe vyklopila dřív, než o tom stačila pořádně popřemýšlet. Uviděla na Severusově tváři výraz, který doposud nezahlédla, chvíli jí trvalo, než ho rozpoznala, byly to obavy.
„Neboj, získáš si ho, stačí aby jsi mu dal šanci ti důvěřovat, zbytek půjde sám." Naklonila se k Severusovi a než ji stačil zastavit, dala mu pusu na čelo. To jaký Severus nasadil škleb nekomentovala, ani nemohla, musela se kousat do jazyka, aby nevyprskla smíchy. „Nashledanou Severusi brzy se zase uvidíme." Pak luskla prsty a prostě zmizela.

***
Harry otevřel unaveně oči. První co zaznamenal bylo, že se nachází v Snapeově ložnici. Někdo ho sem musel přenést. Pohyb vedle něj ho donutil otočit hlavu. Nešlo to lehce, jako kdyby byla ze železa, za krkem mu nepříjemně zapraskalo. Byl neuvěřitelně unavený, že mu chvíli ani nedocházelo, kdo to vedle něj leží. Severus Snape, napověděl mu mozek pomalu. Muž vedle něj ležel téměř bez hnutí, Harry by nevěřil, že se před chvílí pohnul, kdyby to neslyšel. Natáhl ruku a dotkl se té Snapeovy, co ležela kousíček od něj. Zkontroloval, jak je na tom muž zdravotně. Banshee moc se mužem prohnala a nesla se sebou zpět jen dobré zprávy. Pár dní spánku, trocha klidu a bude zase dohánět studenty k nepříčetnosti. Kůže pod prsty se zachvěla, Harry se přestal soustředit a zvedl pohled. Setkal se s upřeným pohledem černých očí, Severus byl vzhůru. Chlapec odtáhl ruku, připadal si najednou nepatřičně.
„Budeš v pořádku," řekl, snažil se tak odvést pozornost od toho, že spolu leží v posteli.
„Já vím," promluvil Snape hlubokým vábivým tónem, takový od něj Harry ještě neslyšel.
Naštěstí nedošlo k trapnému tichu, jelikož se ozval zvuk otevírání dveří. Harry odvrátil zrak od Snapea, ale ještě si stačil všimnout, jak se Snape zamračil. Chlapec to připisoval bolesti hlavy, protože i jeho parádně bolela a to nebyl ten, kdo v ní měl cizího hosta na návštěvě. Zvuk vrzajících dveří bolesti zrovna neulevoval. První, co Harry zahlédl ze svého místa, byly malé dětské prsty držící kliku. Následně dovnitř nakouknula Emily.
„Tati!"" vykřikla a už se hnala za otcem, jak velká voda. Harry zpozoroval, jak Snape ztuhnul. Holčička si ale ničeho nevšimla, vlezla na postel a div na svého otce neskočila. Snape si Emily přivinul neohrabaně do náruče. Oba se drželi, jako kdyby nikdy neměl přijít zítřek. Harry si přišel nepatřičně a ten pocit se ještě zvětšil, když uviděl ve dveřích Malfoyovy. Tiše vstal z postele, aniž by si ho objímající se dvojice všimla. Přešel ke dveřím. „Jděte dovnitř, rád Vás uvidí, hlavně ať pro dnešní noc nezůstává sám," zašeptal unaveně, když je míjel ve dveřích. Zamířil si to k východu, když se před ním s tichým PUF objevil Snapeův skřítek.
„Anki se omlouvá, že ruší, ale nese pánovi jeho lektvar." Skřítek se uklonil a se sklopenou hlavou Harrymu podával lektvar."
Harry si ho vzal a strčil do kapsy. „Děkuji skřítku, co jsi udělal se zbytkem?" zeptal se odměřeně.
Skřítek zvedl hlavu a vykulil na něj oči. „Anki n-naplnil j-jen jednu lahvičku víc v kotlíku nebylo pane."
Harry si skřítka podezřívavě změřil. Tvor byl z jeho přítomnosti očividně nervozní, jako většina tvorů z něj měl strach, ale nelhal to by poznal.
„Jestli lžeš skřítku tak si tě najdu..." S těmito slovy ho obešel a vyšel z bytu. Nechápal, kam se mohl zbytek lektvarů vypařit, dělal lektvar ve středním kotlíku z obsahu mohlo být, tak deset lahviček, on měl však k dispozici jen jednu, jak to?
Nohy se mu únavou pletly, byl rád že Zmijozelská kolej od Snapeova bytu není tak daleko, jinak by si ustlal na chodbě. Konečně procházel vchodem do společenské místnosti, ve které, zaplať Merlin, nikdo nebyl. Z posledních sil se doplahočil ke dveřím pokoje. Už otevíral dveře, když koutkem oka zahlédl blonďaté vlasy. Rychle vklouzl do pokoje a úlevně je za sebou zavřel. Dnes už opravdu neměl na nikoho náladu. Trochu pracně ze sebe stáhl hábit, předtím než ho hodil na pohovku, vytáhl z něj dvě lahvičky a položil je na stolek před pohovkou. Pak hodil hábit na opěradlo a rozešel se k posteli. S úlevným povzdechnutím si na ní sednul, skopnul boty a lehnul si. V zádech mu přitom hlasitě zakřupalo. Neměl sílu se jít umýt, nebo i jen převléct, na to se cítil příliš unavený. Víčka mu klesla téměř okamžitě, nestihl se už ani přikrýt. Poslední, co vnímal, byly hořící louče za klesajícími víčky.

Konečně jsme se dočkaly té přítomnosti zase je na scéně Harry:) 

Všem vám moc děkuju za komentáře k minulé kapitole a hvězdičky. Neuvěřitelně mě to těší a popohání ku předu.