Banshee

9. Pokoj

Další část :) 

Prošli širokou tmavou chodbou, kde na konci bylo jasně vyznačeno na velkých dřevěných šipkách: 'Dívky napravo, chlapci nalevo'. Harry se rozhlížel kolem sebe, sám musel uznat, že chodby ve Zmijozelu jsou opravdu hodně temné a vlhké. Nebýt hořících loučí byla by tma jako v pytli. Jediné, co by dodávalo trochu světla byla modrá voda za okny, kde se občas mihne ledajaký živočich. Malfoy zahnul do chodby nalevo, kde Harry postupně jak šli napočítal deset dveří. Zastavili se až u těch posledních. Draco se podíval za sebe a pak na něj, v očích mu Harry jasně vyčetl nervozitu i když se to snažil všemožně skrýt. Jenže to, jak uhýbal pohledy ho jasně prozrazovalo. Nakonec ale vzal za kliku a rázně otevřel dveře prozatím temného pokoje. Harry ho obešel, přešel až k prahu a v tu chvíli se louče v pokoji rozhořely a rozsvítily celý pokoj. První, co Harryho napadlo při nakouknutí do pokoje bylo slovo skládka. Přesně tak pokoj vypadal, všude byl rozházený rozbitý nábytek. Jediné, co se dalo považovat za funkční, byla postel. Ale i ta držela při sobě jen silou vůle. Zkrátka všechno v tom pokoji bylo na nic. Harry dopáleně vešel dovnitř, mohl si tak zničené věci prohlédnout zblízka. U zdi vedle dveří byla skříň s vylomenými dveřmi. Stůl, který dříve sloužil ke psaní korespondencí, ležel na zemi uprostřed a rozložený na několik dílů. Židli v tom haraburdí nikde neviděl. Další věc, která se dala lehce poznat byla pohovka. Harry by přísahal, že je na vlas stejná jako ta, kterou zahlédl ve společenské místnosti, ale tahle byla něčím politá. Z dalších úvah ho vyrušil Malfoyův lehce uštěpačný hlas. „Jiný pokoj není, budeš se muset spokojit s tímhle." Harry jen kývl, co jiného měl taky dělat, ještě jednou se podíval po pokoji, něco mu tady po celou dobu chybělo, jen nemohl přijít na to co, až konečně mu jeho zpomalený mozek poslal zprávu, co to je. Okno, chybí tady okno. „Malfoyi!" křiknul na chlapce, který se právě chystal odejít. „Proč tu není okno?" zeptal se jednoduše. Draco se trochu neochotně vrátil. V jeho obličeji byla vypsána škodolibost. „Morteme, nebudeme si tu hrát na hlupáky." Harry při této větě jen nadzvedl obočí a čekal, až se Malfoy uráčí pokračovat, naštěstí nemusel čekat dlouho. „Tenhle pokoj je zkrátka jen kumbál na nepotřebné, rozbité věci a hlavní primus - Julian Riddle rozhodl, že budeš spát tady." Harrymu pomalu vše začalo docházet. Nechal Malfoye v klidu domluvit, aby se dozvěděl vše. „Okno tady není, protože tu prozatím nebylo potřeba. Pokud ho tak vehementně potřebuješ, musíš poprosit někoho z učitelů, nebo primusů. Sám si okno vyčarovat nesmíš i kdyby mělo být sebelepší. Ostatně to ti tady nemusím ani vykládat, všechno je to zapsaný v Historii Bradavic, to je ta kniha, kterou jsem ti milostivě půjčil v knihovně, abys za mnou nechodil s každou prkotinou. Takže jí koukej přečíst! Jinak ti nechám udělit školní trest!" S touto výhružkou se Malfoy otočil na patě a hrdě odkráčel. Harry nad jeho chováním jen musel zakroutit pobaveně hlavou, před chvílí vypadal, že se ho bojí a teď zas je na něj drzý. Jak to tak vypadá, tahle sebranka se rychle oklepe, asi bude potřeba víc přidat na pile. No, uvidíme, jak se to vyvine. Rozhodně ho ale namíchlo, že ho strčili sem. Vsadil by se o cokoliv, že v ložnici šestého ročníku místo je, ale proč se omezovat, když ho můžou strčit sem do kumbálu, že? Trochu naštvaně vytáhl hůlku a mávl s ní směrem ke dveřím. Ty se s bouchnutím zavřely a rozvířily tak kolem sebe prach. Harry si okamžitě dal ruku před pusu, ale i tak se mu částečky prachu dostaly do krku, nepříjemně ho lechtaly a nutily ho kašlat. Když se trochu uklidnil, otočil se kolem své osy. Čím víc si pokoj prohlížel, tím víc mu přišlo, že je to jako kobka bez oken. Stěny byly plné plísní a pavouků, takže se pomalu nedalo poznat, jakou barvu mají. Prkna na podlaze vrzala, dokonce jich pár bylo uvolněných. Tohle jestli dá do pořádku tak, aby se tu dalo žít, bude zázrak. S povzdechem odložil tašku s věcmi ke zdi ihned vedle svého kufru. Trochu s nechutí se pak se otočil čelem ke všemu tomu nepořádku. Jako první nechal zmizet prach a pavouky. Potom plíseň ze stěn. Zjistil tak, že stěna byla dříve bledě modrá. Nechal dalším kouzlem barvu oživit. Bylo smutné, že barva v pokoji nevynikala díky hořícím loučím v pokoji, ale nedalo se nic dělat, po tmě tu nebude a jiný zdroj světla nemá. Jako další věc na seznamu opravil podlahu. Rozbitá a uvolněná prkna bylo lehké opravit a zasadit zpět na své místo, horší bylo napravit to, aby nevrzala, ale i na to nakonec přišel. Když byla podlaha hotová, roztřídil rozbitý nábytek na dvě hromádky. Na tu, kterou opraví a na tu, které se zbaví. Tato práce mu šla rychle od ruky, takže nakonec v pokoji byly opravdu dvě hromady. Tu první zmenšil do velikosti dětského nábytku a uložil do papírové krabice, kterou posléze vyčaroval. Vše do ní uložil a krabici strčil pod postel. Z druhé hromádky postupně našel a vytahal díly psacího stolu, spolu s židlí. Pak jen stačilo jedno mávnutí hůlkou a stůl byl na světě. Barvu měl černou a pod psací deskou šuplík. Holt žádný zázrak, ale na psaní úkolů, kterým se zřejmě nevyhne to stačilo. Přidal k tomu dřevěnou, polstrovanou židli ve stejné barvě a tím měl jeden set nábytku hotový. Skříň, která stála u dveří, odsunul a místo toho tam dal zmíněný stůl se židlí. Skříň pak přesunul naproti posteli. Opravil jí do původní podoby a nechal jí tak. Na uložení oblečení bude čas později. Na řadu přišla totiž postel. Znovu mávnul hůlkou a v duchu si představil robustní železnou postel s dřevěnými čely. Kouzlo jeho přání skutečně vyplnilo. Pak už jen stačilo nahradit proleželou matraci a slabé přikrývky. To vše šlo bez problému, matrace byla za chvilinku jako nová, stejně tak peřina a polštář v modré barvě a jako bonus na obě dvě věci přidal zahřívající kouzlo. V místnosti nebyl krb, takže tam bylo poměrně chladno, ale to Harrymu nevadilo, měl radši chládek než vedro. Měl okamžitě chuť si do té postele lehnout, ale ovládl se, bylo potřeba toho ještě hodně dodělat. Malá knihovnička, kterou připevnil nad postel byla maličkost. Stejně tak komoda, kterou umístil kousek od skříně, jeden noční stolek spolu s petrolejovou stolní lampou. Jako poslední mu padl pohled na politou pohovku u zdi a jak si všimnul, ta pohovka blokovala další dveře. Pohovku odsunul a trochu zvědavě otevřel dveře. Za dveřmi se skrývala malá funkční koupelnička, dalo se říct, že tam byl jen sprchový kout, umyvadlo a záchod. Opravdu byla hodně malá, ale komu by to vadilo, když byla soukromá? Harry zase zavřel dveře a s malým úsměvem se vydal opravit poslední dva kusy nábytku. Pohovku si nejprve trochu nejistě prohlédl. Na místě, kde se obvykle sedělo, byla bílá skvrna. Harry nemusel být Einstein, aby mu nedošlo, od čeho to je. Trochu zhnuseně mávnul hůlkou, že skvrnu odstraní. Překvapením bylo, že skvrna byla odolná a zůstávala na svém místě. Harry vyzkoušel celou řadu čistících kouzel, ale žádná nezabírala, až nakonec musel použít starou, dobrou metodu. Zavřel oči a představil si, jak skvrna postupně mizí. Tato magie byla poměrně vyčerpávající a musela se mít hodně pod kontrolou. Naštěstí jí za ta léta Harry pod kontrolou měl. Přesně věděl, kolik mu kouzlo vezme energie a kde je Harryho hranice. Pohovka byla jako nová a kdoví proč Harrymu vadila její černá barva, přitom měl černou barvu rád. Nakonec nad sebou jen zakroutil hlavou a mávnul hůlkou směrem ke kusu nábytku. Černá pohovka se změnila na hnědou a přesunula se doprostřed pokoje, kde se naproti ní složil obyčejný stolek se skleněnou deskou. Harry si pyšně prohlížel svůj nový pokoj. Ještě tu ale něco chybělo. Chvíli musel přemýšlet, než mu to došlo. Naposledy mávnul hůlkou a na podlaze se objevil koberec v barvách zmijozelu. Byl kolem postele až k pohovce, jinak všude byla podlaha. Harry nechtěl zakrýt celou podlahu, stačila jen část, aby po ránu nezábla do nohou. Teď už si v klidu mohl vybalit. Přešel tedy celý pokoj až k protější zdi, kde měl opřenou tašku o kufr. Vzal obě věci a vydal se k posteli, kde obě zavazadla položil. První, co vybalil byli věci z kufru. Skříň byla moc velká na tak málo věcí, co měl, ale co, nikdo to neuvidí tak, co to řešit. Když byl kufr prázdný, zavřel ho a strčil pod postel. Radostně se vrhnul na poslední věc, která byla potřeba udělat. Taška ležela na posteli zcela osamoceně a Harry se nemohl ubránit úsměvu, když z ní vytahoval nové knihy a učebnice, které si koupil. Ihned našly svoje místo v malé knihovničce nad postelí. Psací potřeby si uložil do šuplíku u psacího stolu. Kotlík i přísady dal prozatím dolů do skříně. Stejně tak i jednu z uniforem, tu druhou si nachystal na postel na převlečení. Na noční stolek postavil klasického budíka, koupil ho v jednom krámku a jelikož doma měl také jeden a když bylo potřeba tak podle něho vstával. Rozhodně nehodlal své zvyky měnit, jen proto, že je tady. Ještě si tam položil rozvrh a koutkem oka se podíval, co ho zítra čeká a nemine. S povzdechem vytáhl poslední věc, školní brašnu. Do ní si postupně naskládal vše, co bude zítra potřebovat. Včetně zmenšeného kotlíku a ostatních věcí na lektvary, které si tak pečlivě uložil do skříně. Brašna byla skutečně těžká, když jí pak zvednul s úmyslem si jí dát ke psacímu stolu, aby na ní zítra nezapomněl. Použil tedy ještě na brašnu odlehčovací kouzlo. Pak jí teprve odnesl ke stolu, kde jí položil na desku tak, aby na ní dobře viděl. Trochu zmoženě si pak promnul čelo. Kdo by to řekl, že jeden den může člověka tak zmoct. Setkání s člověkem, kterého doufal že už nikdy neuvidí, nákupy. Souboj s deseti Smrtijedy, kteří chtěli zabít malou holku a jako třešnička na dortu hezounek, co si o sobě hodně myslel a tvrdil, že je syn pána Zla. Jo, rozhodně byl zralý do postele, jenže den ještě neskončil a podle hodin je za chvíli večeře. Sebral z postele školní uniformu a vydal se do koupelny. Jen co vstoupil do koupelny, celá místnost se rozzářila světlem. Harry trochu zmateně kouknul nahoru. U stropu se vznášela modrá koule, která vydávala dostatek světla na to, aby dobře viděl. Tohle kouzlo znal, jen je škoda, že ho nemohl použít i v pokoji vedle, protože by to vyvolalo spoustu otázek. Jak asi kouzelník dokáže skřítčí kouzlo? Z toho by se asi nevymluvil. Trochu zmoženě zakroutil hlavou, aby rozehnal zbytečné myšlenky a vrátil se k tomu, kvůli čemu tady vlastně je. Uniformu si pověsil na malý věšák za dveřmi a přešel k umyvadlu s visícím zrcadlem na zdi. Poprvé tak spatřil, jak vypadá v těch brýlích. Otřesné. Bylo to první slovo, co ho napadlo a pak si je rozčíleně strhnul z obličeje a položil je na umyvadlo. Jeho oči se tak konečně rozzářily v plné síle. Opravdu je měl hodně výrazné a to nemusel být ani v podobě Banshee. Harry se chvíli díval do zrcadla, než si všimnul, že na zrcadle je něco divného. Nebylo kouzelné a podle rýhy z boku se dalo otevřít. Harry na nic nečekal a zrcadlo skutečně odklonil. Uvnitř našel kartáček, pastu, šampony, strojek a pěnu na holení. Poslední dvě věci nepotřeboval, ale zbytek vytáhl ven a položil na umyvadlo. Šampón si hned dal do sprchového koutu. Potom se svlékl a vlezl si dovnitř, pustil na sebe příjemně teplou vodu a doslova cítil, jak z něj po chvíli všechno napěti mizí. Umytí mu netrvalo ani pět minut. Když pak vylezl, okamžitě hmátl po ručníku, který visel na háčku vedle. Celý se vytřel do sucha a pověsil ručník nahoru na dveře sprcháče. Natáhl na sebe školní uniformu. Jediné, co mu dělalo problém byla kravata, ale i tu si na konec - dá se říct - zavázal. Z umyvadla si vzal brýle a nasadil si je. Jako poslední sesbíral špinavé prádlo a hodil ho do koše, který stál vedle dveří od koupelny. Pak se vydal zpět do pokoje, kde se podíval na budík a viděl, že je právě čas jít na večeři. Vyšel teda z pokoje na chodbu a viděl, že není jediný, kdo se tam chystá. Uzamkl dveře silným kouzlem a chtěl se rozejít do společenské místnosti, tam už se stačilo držet lidí, co míří do Velké síně. Sotva udělal dva kroky, když se zarazil a znovu se otočil ke dveřím. Chvíli vypadalo, že nad něčím zvažuje než vytáhl hůlku z pouzdra v rukávu a namířil jí na dveře, něco si poté pro sebe zamumlal a okolo dveří se objevila oranžová záře. Harry počkal, než vybledne a teprve potom spokojeně uložil hůlku zpět do pouzdra a spokojen se svojí prací konečně zamířil na večeři.

Tak co vy na to? 

Moc vám děkuju za hvězdičky a komentáře mám za ně vždycky strašnou radost.