Banshee

33. Komplikace nebo vražda

Po tomto prohlášení nastalo v obývacím pokoji takové ticho, že kdyby spadl špendlík, bylo by to slyšet až na druhém konci hradu.

Harry se nad tím ani nepozastavil. Něco mu říkalo, že lidské emoce nepochopí, tak se o to raději nesnažil.

Klekl si na zem ke konferenčnímu stolku. Lehce luskl prsty o sebe a naproti němu se objevil prázdný svitek a hned na pravé straně kalamář s připraveným husím brkem. Do prstů vzal brk a zvedl ho. Než ale začal psát, hrot brku pečlivě otřel o hrdlo kalamáře. Ticho kolem stále přetrvávalo a Harry si nerad musel přiznat, že ho vytáčelo. Proto zvedl pohled a přejel očima ostatní v obývacím pokoji.

„Děje se něco?" zeptal se ležérně a pustil se do psaní. Prostorem se ozvalo odkašlání.

„Harry, co jsi přesně myslel tím "spoutat Banshee"?" Severusův hlas byl zbaven veškerých emocí. To byla známka toho, jak moc ho situace děsí. Měl tušení, co tím Harry myslel, ale třeba to jen špatně pochopil.

Harry, který byl skloněný ke své práci, se na Severuse nenamáhal podívat, když mu odpovídal.

„Jednoduše, Severusi, Banshee v sobě utlumím na několik hodin. Jelikož nemám vůbec tušení, jak dlouho souboj mezi mnou a Malfoyem bude trvat, raději navařím dvojitou dávku." Reakce, která přišla poté, si bude pamatovat ještě hodně dlouho.

„TY JSI SE ÚPLNĚ ZBLÁZNIL!" zařval Severus nepříčetně a nesedět mu na klíně teď vyděšená Emily, vztekle by z křesla vyletěl. „Chceš se zabít?! Nebo tě život ve kterém jsi zdravý a vitální přestal bavit?!" Severus se snažil ze všech sil neřvat, ale sem tam se mu to stejně nedařilo. Stačilo si jen pomyslet, co se stane, pokud lektvar vypije.

Harry byl vyděšený ze Snapeova, dá se říct, hysterického výstupu. Nevěděl, že bude někdo z nich tušit, co se mu stane, až ten lektvar vypije. Čekal, že se ho budou na lektvar vyptávat, měl proto vymyšlenou historku, kterou jim namluví. Snape mu ale všechno zkazil. Typická Snapeovic famílie. Nezbývalo mu nic jiného, než dostat Malfoye na svou stranu, vždyť jde o jejich syna.

„Severusi, jsem duševně zdráv a vím co je v sázce." Dopsal poslední položku a sroloval svitek.

„Opravdu? Nezdá se mi. Normální člověk by se nepředávkoval lektvarem, který ho pomalu bolestně bude zabíjet!" Severusova slova byla jako led.

„Severusi, něco ti řeknu, já nejsem člověk. Jsem všelicos, ale člověk ne a abych tě uklidnil, mám v plánu přežít." Tím Harry debatu ukončil a zvedl se z pokleku. Do ruky čapnul popsaný svitek. Rázně se rozešel k Luciusovi, který stál vedle Dracova křesla. Vrazil mu do ruky svitek.

„Za jak dlouho, jste schopný sehnat tyto ingredience?" Pohledem kmitl ke svitku. Lucius pochopil a svitek rychle rozbalil. Po chvíli, kdy měl zrak upřený na papír, se ozval.

„Mohu je sehnat klidně do půl hodiny."

„Skvěle, čím dřív, tím líp," zaradoval se Harry upřímně. Narcisa však jeho radování překazila otázkou, na kterou se chtěla zeptat většina.

„Pane Morteme, proč chcete dělat ten lektvar? Neříkal jste náhodou, že mému synovi nebezpečí nehrozí?" Narcisa byla jako vždy při své otázce zdvořilá a nedala najevo, jak moc ji znepokojil výstup, který tu před chvíli předvedl Severus. Blackovi - Malfoyovi nesmí dát najevo, jak moc se bojí. To jí celý život vtloukávali do hlavy a ona se toho držela. Proč tedy najednou měla pocit, jako kdyby ten kluk všechny její obavy vyčetl přímo z duše?

„Madam Malfoyová, ten lektvar je - jak jste jistě pochopila - pro mě. Váš syn bude v pořádku, pouze chci zabránit komplikacím." Harry sledoval madam Malfoyovou a lehce poznal, i když se to snažila skrýt, jak moc má o svého jediného syna strach. Za zády se ozvalo pohrdavé odfrknutí.

„Ty sebevraždu nazýváš komplikací?" Severus zatnul ruce v pěst.

„Jakou sebevraždu, tati, o čem to mluvíš?" zeptala se Emily obezřetně a čekala, jak na to její otec zareaguje. Ten na ni v mžiku obrátil veškerou pozornost. V očích mu Emily vyčetla vztek, za kterým schovával strach.

„Pokud Harry utlumí svou Banshee, může dojít k usmrcení. Samotná Banshee se bude po celou dobu tomuto procesu bránit, dokud se úplně neosvobodí, potom dojde k destrukci těla a Banshee mrtvé tělo, které ji zradilo, opustí." Severus nikdy své dceři nelhal a nikdy jí nic nepřikrášloval, ať byla pravda sebehorší. Emily se tak mohla spolehnout, že od táty pokaždé uslyší pravdu i když se ji lidé kolem snaží uchlácholit. Prudce sebou trhla směrem dopředu, oči vytřeštila na Harryho. On se však jejímu pohledu vyhýbal.

„Budu muset jít," vyhrkl Harry. Najednou se cítil nepříjemně a mohly za to Emilyiny oči, co se na něj skelně dívaly. „Až budete mít vše ze seznamu, dejte mi vědět, přijdu si pro to, ale mějte na paměti, čím dřív to bude, tím líp." Otočil se směrem k východu s úmyslem odejít, udělal sotva dva kroky, když ho zoufalý vzlyk přibil na místě. Křečovitě zavřel oči v marné naději zůstat silný, už se mu to málem i povedlo, to by se ho nesměly dotknout malé drobné prsty, které mu následně vklouzly do dlaně a pevně stiskly. Zbaven vůle a přemožen palčivými pocity se svezl na zem.

Drobounké prsty z dlaně zmizely, aby se mu objevily na tvářích a k Harryho šoku setřely dvě sotva patrné slzy. Harry otevřel oči a nechal Emily, ať mu vklouzne do náruče. Pevně ji objal, držel jako záchranné lano, které ho drží při posledním kousku zdravého rozumu.

„Nesmíš umřít, Harry," zamumlala Emily plačtivě a víc se k němu přitiskla. Věděla, že je pozorují a možná to teď Dracovi přijde, jako kdyby ho zradila. Tak to ale nebylo. Draca milovala jako staršího bratra, který se o ni celý život staral. Draco nejde na smrt v přesvědčení, že nikomu nebude chybět. Narcisa i Lucius ho milovali i když to na první pohled tak nevypadalo. Koho ale měl Harry?

Harry otevřel ústa, ale slova z nich nevyšla. Zjistil, že Emily nedokáže zalhat a být nad věcí.

„Budu se snažit, slibuju," dostal ze sebe i přes obrovský knedlík v krku. Nečekal, že Emily bude jednat takhle, jeho dosavadní zkušenosti s lidmi byly prachbídné. Navíc se s Emily zná pouze pár dnů, nebylo přeci možné, aby si k sobě našli tak brzy cestu. Rozhlédl se nenápadně kolem sebe a zůstal zaraženě zírat. Nikdo kromě nich v obývacím pokoji nebyl, kam se to všichni poděli a kde je Snape?

„Kde jsou všichni?" Harry se začal zvedat i s Emily. Ta se usmála od ucha k uchu, než ale stačila něco říct, přerušilo ji její vlastní kručící břicho.

„Tady má někdo hlad," konstatoval Harry a položil holčičku na zem.

„No co, je čas večeře." Emily kolem sebe rozhodila rukama a rozběhla se někam za Harryho.

Harry se překvapeně podíval na hodiny, které stály na krbové římse a opravdu byl čas večeře. Právě proto se rozhodl rozloučit. Problém byl, že najednou nebylo s kým. Emily zmizela někam do útrob bytu za svým hladem. Pokrčil rameny a rozešel se do chodby, která vedla k obrazu.

Vím nic moc ale teď se tam nic moc dít nebude:) Dala jsem jím trochu oddechu od napínavých akcí.

Děkuju všem za podporu jste skvělý.