Banshee

53. Neville

„Co to má znamenat Brumbále!" rozkřikl se muž ve středních letech a strkal svou ženu, spolu se synem za svá záda. Druhou rukou už pevně svíral hůlku, mířící s ní na Banshee. Brumbál, jako nezbedný kluk, pokrčil rameny a beze slova si sednul do ředitelského křesla. Harryho nezapomněl propíchnout vyzývavým pohledem tipu: vyřeš si to sám.
Harry nikterak jeho pohled nezaznamenal, jelikož se soustředil na ozbrojeného muže. „Dobrý den, pane Longbottome, rád Vás poznávám." Harryho hlas zněl vstřícně a mile. Ruce měl opřené o parapet, tak aby na ně muž dobře viděl. „Nepřišel jsem nikomu z Vás ublížit, naopak chci Vašemu synovi pomoct." přešel rovnou k věci.
„To Vám mám jako věřit!" mlel si muž dál svou.
Naštěstí se do toho vložil Alastor, který několik minut čekal, jestli se do toho vloží sám Brumbál. Ten seděl, jako žába na leknínu a cucal si ty svoje odporný bonbóny. „Franku uklidni se." Těžkým krokem k bystrozorovi došel a položil mu ruku na rameno. „Není to žádná past, klidně tu hůlku schovej a raději poslouchej, protože to co se teď dozvíš je to nejlepší, co se mohlo tvýmu synátorovi stát."
Frankova ruka na chvilku doopravdy zakolísala. Neville, měl ale malinko jiný názor. „Tati nesmíš!" křikl ukrytý za otcovi zády.
Harry to sledoval s kamennou tváří. V žaludku se mu shromažďoval vztek. Kluk opravdu nebyl takový, jaký by měl být. Schovat se za otce, to snad není možné. Tohle to, to nemůže nikdy porazit Voldemorta. Lidé co v toho kluka věří, by si měli pronajmout pozemek na hřbitově. Znechucený se otočil zpět čelem k oknu. Okrajově vnímal, jak se Moody snaží Longbottomovým vysvětlit situaci. V odrazu skla Harry zaznamenal další osobu, vztek v něm zabublal.
„Říkal jsem, že není připraven na válku," zašeptal ředitel tiše.
„Čí je to asi tak vina, starče!" procedil Harry skrz zuby.
„Na mně vinu neházej hochu, chtěl jsem jen, aby měl klidné dětství. Časem, až bych sám uznal, že je připravený..."
„Brumbále, musím uznat že to hrajete opravdu dobře, ale na mě si nepřijdete, vím že něco skrýváte, a že se to týká Longbottoma," prsknul Harry, jak vzteklá kočka a vzdálil se od Brumbála.
Moody mezitím přesvědčil Longbottomovi, aby si Banshee alespoň vyslechli.
„Tak tedy dobrá Vílo smrti. Poslouchám, ale pokud mě a mou ženu nepřesvědčíš, odejdeme a ty nám v tom nebudeš bránit!" Frank Longbottom byl muž činu, nerad chodil kolem horké kaše a jen tak něčeho se nezalekl. Díky těmto vlastnostem byl jeden z nejlepších bystrozorů.
„Nemám v plánu, nijak Vás ohrožovat, jak už jsem řekl, chci Vám pomoc. Budu Vašeho syna učit umění souboje. Spolu s několika vybranými účastníky, aby se jednou mohl postavit Pánovi Zla." Harry v očích Franka Longbottoma našel malou jiskřičku zájmu. „Chci válku skončit. Už bylo zabito příliš lidí, kterým ještě nevypršel čas. Voldemort si ze Smrti dělá dobrý den a to musí přestat!"
Pan Longbottom váhavě kývl. „Máte pravdu, musí to přestat, ale řekněte mi, proč to neukončíte Vy. Raději vystavujete nebezpečí mého syna."
Harry tak nějak tušil, že se na tohle dřív nebo později někdo zeptá. Měl proto připravenou odpověď, takovou jakou bylo třeba říct. Jenže jak se díval bystrozorovi do očí pochopil, že v tomto případě nejdál dojde s pravdou a upřímností. „Rád bych, to mi věřte, ale nejde to. Věštba je jasně daná bohužel. Já, mohu jen nabídnou svou pomoc."
Frank se podíval po své ženě, ta kývla. „Tak tedy dobrá můžete Nevilla učit, ale vše předem projednáte tady s Alastorem Moodym." určil si podmínku Frank.
Harrymu spadnul kámen ze srdce, už se chtěl přesunout ke smlouvě a všem vysvětlit proč jsou tady a co se od nich žádá.
„NE JÁ SE NENECHÁM UČIT OD NIKOHO, JAKO JSI TY!" zařval nepříčetně chlapec stojící za otcovými zády.
Všichni v místnosti ztichli, příliš šokovaní chlapcovým výbuchem. Neville nikdy nad ničím neprotestoval, byl to hodný a poslušný chlapec co se chtěl celému světu zavděčit.

Harryho výbuch, podobající se vzteklému čtyřletému dítěti překvapil. Nečekal, že se chlapec vzepře dospělým. Zároveň ho to potěšilo, jelikož se v něm přeci jen nějaká ta bojovnost našla. Teď už jen stačilo nasměrovat ji správným směrem.
„Tvůj výbuch vzteku, jinak se tomu ani říkat nedá," zpražil ho Harry pohledem. „se bude brát na vědomí, pouze tehdy, až se přestaneš schovávat za otce."
Chlapec zrudnul, jako řepa a stoupl si vedle otce. „Já s Vámi nebudu cvičit! Jste netvor!" ukázal na Banshee prstem.
Harry se rozhlédl po ostatních a skoro všichni byli šokováni Nevillovým výstupem. Dva lidé však ne. Střetl se s pohledem mistra lektvarů, z očí mu dokázal vyčíst hořkost a zklamání z chování, co tu ten kluk předváděl. Brumbálovi z očí čišela radost, věděl od začátku jak to dopadne, proto se moc nevzpouzel.
„Tak zaprvé, není slušné na někoho ukazovat prstem, to tě určitě doma učili," poukázal Harry v klidu a pozoroval, jak Neville, dal paži podél boku, ale tvrdohlavý- navztekaný pohled mu nepřestával oplácet. „Za druhé, nebudu to pouze já, kdo tě bude učit umění boje." Chlapec už se nadechoval, že Harryho přeruší. Harry, ale honem pokračoval. „Za třetí mi vysvětli, proč si o mě myslíš, že jsem netvor?"
Lidé okolo si začali sedat na vyčarované židle či křesla. V Brumbálovi se probudilo slušné vychování, tak je tiše vyčaroval, nebo za to mohla postarší madam v podivném klobouku, co do Brumbála dloubla holí? Nikdo z přítomných, ale neodtrhl z chlapce pohled. Viseli mu na rtech a čekali, jak Neville odpoví. „Jsi jak sup, co se živí, zdechlinami!"
Harry nadzvedl obočí, takovou odpověď vskutku nečekal. Chystal se mu zatleskat nad tak originální odpovědí. Bohužel k tomu nedostal příležitost.
„Neville, buď od té dobroty a přestaň dělat drahoty." Augusta Longbottomová vstala ze svého pohodlného křesla, její hůl zlostně klepla o podlahu. „Netušila jsem, že mám tak nevychované vnouče!" zvýšila hlas, autorita z ní tryskala na míle daleko.
Harry si všimnul, jak se Neville lehce přikrčil a loupnul pohledem po holi.
Frank se váhavě chystal vstát, ale dotyčná dáma ho rázně zastavila. „Ani se o to nesnaž synu! I ty máš máslo na hlavě!"
Harry se nestačil divit, ta dáma měla ale vyřídilku, to se jen tak nevidí. Dotyčný si zase rychle sednul a nahnul se ke své ženě, něco jí pošeptal do ucha. Alice rázně zakroutila hlavou.
„Neville, ty hlupáku, ty tady odmítáš jedinečnou šanci zapsat se do dějin!" dostávala se dáma do ráže a rozešla se ke svému vnukovi, který se krčil čím dál tím víc.
Harry, těsně než se k Nevillovi dostala, jí zastoupil cestu. Vytušil, že kdyby to nechal zajít dál tak by se chlapec mohl ještě víc šprajcnout a to Harry nechtěl. Neville do toho musí jít dobrovolně. „Madam odpusťte mi mou troufalost, ale dovolím si nesouhlasit, Váš vnuk není hlupák."
Augusta Longbottomová překvapeně zamrkala, když se Banshee postavila přímo před ní. „Nebojte, svůj názor změníte hned, jak vnuk vezme do ruky hůlku," prsknula po Harrym vztekle.
Harry v jejích očích četl nejen vztek, ale také dobře zamaskovaný strach. Strach o jediného vnuka, kterému bylo dáno porazit Pána Zla. Položil jí ruku na rameno a podíval se jí do očí. Nechal ji aby si v jeho pohledu přečetla, že nenechá jejího vnuka jen tak zemřít. Pro všechny přítomné bylo obrovským překvapením, když se stará dáma najednou unaveně nahrbila a těžce si povzdechla. Veškerá bojovnost byla pryč. Harry jí podepřel a doprovodil pomalu do jejího křesla, ještě než se žena posadila, Harry se k ní naklonil a zašeptal: „Udělám pro to aby přežil všechno, to Vám přísahám!" Úlevný výraz na tváři madam Longbottomové Harryho utvrdil v tom, že přesně na tohle čekala od chvíle, co se vnuk narodil. Dokonce se jí v očích objevily slzy. To vykolejilo nejen Harryho, ale i Franka Longbottoma, který okamžitě vstal a běžel ke své matce. Harry taktně ustoupil, do tohohle se nechtěl za žádnou cenu míchat. Raději zaměřil pozornost na Nevilla, který stál uprostřed ředitelny osamocený, s bolestivým výrazem ve tváři. V Harrym se něco pohnulo, došel k nebelvírovi a chytil ho za rameno. „Promluvíme si v soukromí?" položil nakonec větu, jako otázku, chtěl aby měl Neville pocit, že má na vybranou.
Neville se podíval nejprve na svou rodinu, která se točila kolem jeho babičky. Pak pohled rychle odtrhl, jako kdyby viděl něco co nechtěl.
Harry viděl v jeho očích lásku, kterou ke své rodině choval. Také si ale všiml, jak ho samotní lidé v jeho okolí považují za slabého jedince a to byl možná kámen úrazu. Harry chtěl tuto nálepku, co mu přiřadili, z chlapce strhnout a ukázat co se v Nevillovi skrývá. Nehorázně se mu ulevilo, když nebelvír kývl na souhlas. Bez otálení došel ke dveřím ředitelny a otevřel. Vyšel ven a postavil se vedle ke zdi. Počkal až Neville za sebou zavře dveře. Neville nejspíš očekával, že půjdou někam dál, ale Harry prostě sjel zády po zdi a sednul si. Neville pokrčil rameny, jednoduše ho obešel a napodobil ho. Harry ještě začaroval okolí proti odposlechu.
„Jste menší, než jsem si myslel," řekl Neville naprosto upřímně a mimo téma. „A ty vlasy Vám teda na mužnosti taky moc nepřidají," dodal tomu korunu.
V Harrym se uvolnilo napětí, o kterém dosud nevěděl a rozesmál se jako už dlouho ne. Po chvíli slyšel, jak se k němu nebelvír přidal. Smáli se opření o zeď, jako dva šílenci co právě utekli od Svatého Munga.
„Máš pravdu, ale když jsem se je pokoušel ostříhat, povyrostly, tak jsem to vzdal," řekl Harry mezi hlubokými nádechy. Břicho ho bolelo od smíchu, jako ďas. „Naštěstí mé druhé podobě tohle háro nehrozí." Zatahal se za jeden z bílých pramenů.
„Cože, ty máš ještě další podobu!?" zeptal se udiveně nebelvír a znovu donutil Banshee naproti sobě ke smíchu.
„Ty opravdu víš jen málo o našem druhu, že jo?" usmál se Harry stále v sobě dusící smích. Sledoval, jak Neville nabral do tváří červenou barvu.
„Klidu hochu, určitě tu máte knihovnu a v ní Bestiář. Tam určitě najdeš něco o nás." chlácholil Nebelvíra. Neville, se k tomu dál nevyjadřoval a tak Harry s povzdechem opřel hlavu o zeď a zavřel oči.
„Já nemůžu bojovat ve válce Banshee, nejsem pro to stavěný. Má magie je slabá a nevyrovnaná." Nebelvír se uchechtl. „Víš ty vůbec, že jsem byl nějakou dobu tiše považován za motáka." Z chlapcova hlasu čišela hořkost. „Řekni, nebyl by to gól, kdyby chlapec-který-přežil byl moták. Vždyť ani nemám odvahu říct nejmenované osobě, že k ní něco cítím!" vykřikl zoufale a dal si obličej do dlaní.
Harry se pro vlastní šok nezmohl ani na slovo. Vedle něj najednou neseděl kluk z Nebelvíru, co se na první pohled zdál jako věčný náfuka, který se svýma kumpánama terorizoval ostatní. Tenhle kluk byl zlomený, jelikož už dal světu více než měl.
„Neville podívej se na mě!" přikázal Harry a trpělivě čekal, až k němu chlapec zvedne utrápené oči. „Ty nejsi moták! Jsi silný kouzelník, jen tvoji magii potřebujeme dostat na povrch, aby tebou bublala jako horká láva, připravená zničit cokoli co se jí dostane do cesty." mluvil Harry plamenně, na každé slovo dával důraz, aby nebelvír neměl pochybnosti. „Já se toho rád zhostím, spolu s ostatními vybranými z tebe uděláme kouzelníka, který se dokáže odvážně postavit Voldemortovi."

Nevím co mám napsat pod kapitolu tak napíšu jen tohle děkuju  jste skvělí  :)