Banshee

62. Viteály

Udělal pár kroků, když se za ním ozval šramot. S hůlkou v ruce se otočil. Kousek před ním stál jeho profesor Sirius Black, tentokrát v lidské podobě. Vedle něj shrbený šedý vlkodlak. Profesor přišel až těsně k Harrymu. „Děkuju," řekl přiškrceně. Harry kývl a schoval hůlku a otočil se od nich. Sotva se však znovu rozešel, profesor ho následoval.
„Jsem rád, že jsi zase v pořádku se vším všudy," rozpovídal se Black srdečně. „Protože nebýt toho nevím, jak by to dnes dopadlo. Vůbec nechápu, co se stalo, tahle oblast je jinak bezpečná..." kroutil Black hlavou.
„Být Vámi pane profesore, tak si dnes najdu bezpečný úkryt a do lesa nějakou dobu nelezu." Vyjádřil se Harry tiše doufající, že tím se Blacka zbaví.
„Ty víš, co se tam stalo? Proč na nás ti parchanti zaútočili?!" vyjel Sirius na chlapce ostrým tónem.
Harry stále pokračující v chůzi se na Blacka také obořil. „Ten tón si vyprošuji, pane Blacku! Nezapomeňte s kým jednáte a kdo vám a vašemu vlkovi zachránil život!"
Muž skutečně zkrotnul, dokonce se mu ve tváři objevil stud.
„Budeme to muset oznámit Brumbálovi," změnil téma Sirius.
„To jistě, určitě nebude nadšen až zjistí co zase Voldemort vymyslel." souhlasil Harry, něco mu přitom našeptávalo, že ředitel to už ví.
„Co s tím má společného Voldemort? Myslel jsem, že je tak pět stop pod zemí a dal konečně pokoj."
„Lákavá představa pane profesore, ale zcela naivní," zasmál se Harry hořce. „Voldemort se bohužel nerozhodl to vzdát a vykopat si hrobeček, k našemu neskonalému neštěstí. Raději se pilně činil v tom jak ovládnout temná stvoření. Proto na Vás ta trojice zaútočila." Dovysvětlil Harry a změnil opět podobu do nevinného studenta.
„Počkej! Chceš tím naznačit, že ty stvůry na nás neútočily dobrovolně?" Sirius chytil chlapce za zápěstí a prudce jím trhnul čelem k sobě. „Kruci, zastav když s tebou mluvím!" Následně sebou prudce trhnul a chlapcovo zápěstí pustil. Ty oči byly skutku děsivé a co teprve ten chladný vztek co za nimi tiše doutnal.
„Člověk by čekal vlku, že když zachráním tvého druha, projeví k nám trochu úcty."
Siriusovi se po zádech prošla zimnice při zaznění toho hlubokého až démonického hlasu. Poplašeně se podíval po Remusovi. Vykulil oči, když uviděl, jak se vlk poplašeně krčí v poddajné pozici a tiše kňučí. Obraz před ním ho šokoval, tohle nebyl vlkodlak jakého znal. Remus mu obvykle přispěchal na pomoc, ať byl v jakékoliv situaci. Co se tu ksakru děje! Začínal sám sebe proklínat, že Remuse pořádně neposlouchal. Už mnohokrát, s ním probíral tuto bytost, jenže Sirius byl Sirius. Jedním uchem tam, druhým ven. Jediné co snad stačil z těch rozhovorů, zachytit byla Remusova úcta k tomu stvoření. Řekněme si, ale po pravdě, ke komu Remus úctu nechová?
„Dám ti jednu radu, červe. Být tebou dnes už Harrymu nelezu na oči. Mohlo by se taky stát, že tvou záchranu vezme zpět."
Po tomto podivném proslovu se mu chlapec rozplynul před očima. Poslední co viděl, byly sytě zelené oči plné chladu. Sirius se na vlkodlaka otočil a zíral. Potom těžce polknul a přiškrceně ze sebe dostal: „Reme, jsem ve velkém průšvihu?" Vůbec ho neuklidnila vlkova reakce. Ten si útrpně povzdechl a ignorujíc Siriuse prošel kolem něj směrem do Chroptící chýše.
***
Ticho v ředitelně přerušilo hlasité přemístění. Brumbál tiše lelkující v křesle nadskočil. Hůlku měl v ruce dřív, než si to stačil sám uvědomit. Srdce se starci rozeběhlo, aby se následně uklidnilo, když si uvědomil kdo to je. Hůlku už se chystal uklidit, všimnul si však u chlapce podivného držení těla.
„Dobrý večer Brumbále," pozdravil Harry, který v tomto okamžiku ani Harrym nebyl. „My dva jsme se neměli to potěšení zatím blíž poznat."
Brumbálovi se z toho ledového hlasu dělalo podivné nevolno. Věděl s kým má tu čest, s obávanou Banshee. Toporně vstal snažící se na tváři vykouzlit úsměv, hrát svou obvyklou roli milého dědečka. „Rád Vás poznávám madam, neposadíte se?"
Z Banshee vyšlo něco, co se asi mělo podobat smíchu, akorát že u toho tuhla krev v žilách. „Madam! Pane bože dědku, nechme těch her!" utnula ho hned na začátku. „Raději si to pojďme ujasnit. Nejednáte s Harrym, to bych si být Vámi zapamatovala. Ostatně myslím, že to brzy poznáte, jaký je mezi námi rozdíl, já nejednám v rukavičkách. Jednou mi zalžete a budete si přát, abyste to nikdy neudělal." Banshee po celou dobu do Brumbála zabodávala pohled. Ředitel se pro jednou cítil velmi nejistě. Nedokázal, odhadnou žádnou Banshee reakci a to ho házelo do né moc příjemné situace. Musel být vykolejený, asi delší dobu, protože si ho Banshee prohlédla od hlavy až k patě a dovolila si něco, co by si jiný nedovolil v jeho přítomnosti ani pomyslet.
„Tak sednete si už konečně na zadek, nebo tu hodláte zemřít stářím, i když ve Vašem případě by to zas tak dlouho netrvalo." Brumbál na obávanou bytost koukal doslova vyjeveně, málo starci chybělo, aby nehledal bradu až na zemi.
Banshee si vykolejeného Brumbála vychutnávala. Dobře si byla vědoma hůlky, co tiše spočívala v ředitelových prstech. Nijak jí to však vrásky nedělalo. Brumbál nebyl zas takový hlupák, aby na ně zaútočil, obzvlášť když jedná s ní. Rozhodla se usadit do jednoho z křesel. Nedala řediteli ani chvilku oddechu a rovnou šla k věci. „Jak dlouho víte, že Tom ovládá temné bytosti a opovažte se mi lhát!"
Ředitel se zapřel do křesla, ve tváři špatně ukrývané překvapení. „Nevěděl, jen jsem měl jistá tušení, která nebyla podložená fakty."
„Dobrá tedy, ale proč jste ty svá tušení, jak vy říkáte, nenaznačil, aspoň Harrymu. My bychom se to snažili zastavit ještě v zárodku, teď už je na to příliš pozdě." Banshee z toho všeho byla přinejmenším rozmrzelá. Plesnivý stařec dělá víc práce než užitku.
„Nechtěl jsem Harryho moc zatěžovat, svůj úkol má a nevypadá to, že se blíží k jeho zdárnému splnění. Raději se motá kolem mého zaměstnance." Brumbál se s vítězným úsměvem natáhl pro jeden z citronových bonbonů v domnění že Banshee pěkně usadil.
Banshee se nenechala rozhodit, naklonila se téměř přátelsky v křesle směrem k Brumbálovi. „Víte Albusi, Harry je strašně poctivý chlapec. Nerad, když to není nutné, obchází pravidla. To, však není můj případ."
Brumbál neměl tušení o čem to mluví. Díval se zmateně na Banshee, která najednou zavřela oči. Ředitel se v předtuše napjal, hůlku stále držící v ruce. Zčistajasna se ředitelnou prohnala magie zakladatelů. Brumbál kmitnul očima kolem sebe.
Na stole se objevila sametově modrá krabička.
„Diadém," prohlásila Banshee poťouchle.
Albus se natáhl po krabičce tak rychle, jako by se bál, že se rozplyne. Odklopil víko a vskutku! Na červeném polštářku, trůnila korunka. Díval se na ni upřeně hodnou chvíli, snad nemohl uvěřit, že jsou o krok blíž ke zničení Voldemorta. „Je určitě pravá?! ozval se najednou útočně stařec a zaklapl rázně víko.
„Klidně si jí zkuste Albusi, do rakve by Vám určitě slušela!" nedala se Banshee. Pak si, najednou povzdechla, veškerá bojovnost z ní vymizela. „Co budeme dělat Brumbále, Tom ovládá temné bytosti."
Brumbál vstal, výraz vážný, krabičku položil na stůl a přešel k oknu. „Situace je ošemetná, nikdy bych si ani nepomyslel čeho všeho je Tom schopný, aby došel svého cíle. Viteály jsou samy o sobě dost, ale toto jsem až do teď považované za nemožné. Tom je chytrý, došlo mu na jaké jsi straně. Tak ve svém panickém strachu udělal něco, co momentálně vyrovnalo misky vah. Ale jen na chvíli, Tomova mysl i tělo nevydrží takový nápor, obzvlášť až mu zničíme viteály. Sám sebe odsoudil k záhubě."
„Nabízí se otázka kdy? Za měsíc, dva, rok? Nemůžeme čekat Brumbále, lidé tam venku umírají! Banshee rozhodila paže zoufale kolem sebe.
„Myslíte, že to nevím?! Ale nemohu si ty ztracené životy přespříliš vyčítat, zbláznil bych se!" Kolem Brumbála vířila jeho rozezlená magie, on sám stál čelem k Banshee a prudce oddechoval.
Nepředstíraný výbuch emocí konečně ukázal, že Brumbál má i přes své intrikářství srdce.
Banshee raději smířlivě kývla. „Chápu, jen situace se musí řešit hned. Každý tvor, i ten co do společnosti tak úplně nezapadá, má právo svobodné vůle."
„Co tedy navrhujete? zeptal se Brumbál tiše.
„Najít co nejdřív zbývající viteály a zničit je. Oslabí ho to a vyláká ven."
Brumbál najednou vykročil někam za Banshee.
„Co to děláte!" popuzenost v hlase Banshee byla dost znát. Ředitel nereagoval, tak se zvedla z křesla a vydala se k němu, na jazyku poznámku o senilních dědcích.
Ředitel si víly smrti nevšímal, jeho plnou pozornost měla malá nenápadná skříňka, která byla zabezpečená snad víc, než celá ředitelna. Pomocí řady kouzel ji otevřel a nechal Banshee nahlédnout dovnitř.
Vílu smrti málo co v životě dokázalo překvapit, ale poté co skepticky nahlédla do skříňky, otevřela pusu údivem. „Jak jste je dokázal sehnat v tak krátkém čase?" ozvala se udiveně.
„Manželé Malfoyovi se ukázali v této věci velmi nápomocní," vysvětlil Brumbál a zavřel skřínku s viteály.
„Takže pokud se nepletu, zbývá jen Nagini," konstatovala Banshee stále udiveným hlasem.
„Ano a to je práce pro Vás!" oznámil Brumbál, když si sedal zpět do ředitelského křesla.
„Ale prosím Vás Brumbále, jak jste na tohle přišel."
Banshee sedící také v křesle naproti řediteli, si přehodila nohu přes nohu, na tváři výraz naprosté pohody. Starého muže tím viditelně zmátla.
„To je přeci jasné Banshee, Nagini je nebezpečná, její kousnutí je pro člověka smrtelné. Pak tu máme Toma, ten si ji hlídá, jako oko v hlavě, nikdo se k ní nesmí přiblížit."
Brumbál se v řeči zastavil a přemýšlivě na Banshee zíral. Víla smrti se na něj usmála jako šílenec. Ředitel byl nucen dvakrát těžce polknout, tak moc ho osoba naproti němu znervózňovala. „Upřímně jsem čekal, že se sama nabídnete na tento konkrétní úkol," řekl po chvilce.
Banshee úsměv se ještě rozšířil, i když se to zdálo nemožné. „Ach starče, Vy si mě pletete s Harrym. Jsme možná v jednom těle, ale jsme oba úplně jiní. Zatímco Harry je hrdina každým coulem, i přes svou chladnou masku by se pro každého rozkrájel. Já však nejsem dobrák od kosti. To víte svět je zlý, je potřeba odhadnout, kdy a jak v něm přežít." Banshee měla takovou chuť na dědulu mrknout, ale nakonec si to rozmyslela a čekala, kdy mu to dojde.
„Co za to tedy chceš?"

Předem se všem omlouvám že kapitola vyšla až dnes, nebudu Vám sem psát důvody to by bylo dlouhý a hlavně nijak záživný :) 

Tak a jinak všem moc děkuju za podporu jste nejlepší :)