Banshee

35. Pravá tvář

Překvápko !!!! Všem vám moc děkuju, za nabízenou pomoc, velmi si jí vážím. Udělala mi hroznou radost.  Tím děkuju moc dočasné korektorce za opravu kapitoly. 

Zároveň vám musím oznámit že stálá korektorka už je plně mobilní:)     

Harry byl jednoduše šťastný. Jestli jsou tohle jeho poslední bezstarostné okamžiky, než nastane peklo, nemohl být spokojenější. Velice dobře si vzpomínal na den, kdy Severuse a Emily uviděl. Tenkrát ho popadla nehorázná panika z člověka, ve kterém poznal Severuse. Myslel si, že se propadl do své osobní noční můry. Nebýt malé holčičky stojící u Severusova boku, směle by tomu i uvěřil. Severus se však za tu dobu změnil. S jakou láskou se díval na Emily, se dalo ledasco poznat, třeba to, že by své dceři nebyl schopný ublížit. Možná bylo na čase odpustit staré křivdy, nerad by byl, aby tu po něm zůstaly nedořešené křivdy, ať neděle dopadne, jak chce. Třeba poté, co mu Harry odpustí, dokáže Severus sám sobě odpustit také.

Sledoval ty dva, jak se spolu hašteří, nakonec si Emily naložila plný talíř salátu. Nedalo se přehlédnout, kolik tam najednou bylo kukuřice. Tato rodinná pohoda ho jen utvrdila v rozhodnutí, vyřešit vše co je třeba. Z jeho myšlenek ho vyrušil zvonek, co se ozval bytem.

Severus, který se chystal vrátit k jídlu, odložil příbor a vstal.

Harry s Emily pokračovali v jídle dál. Pár minut se nic nedělo, snad jen co bylo slyšet, byly vzdálené hlasy, kterým nebylo rozumět. Následně se ozvaly kroky a nebyly jedny. Ve vchodu do kuchyně se zjevil Severus, těsně následován Julianem Raddlem. Harryho instinkty křičely na poplach. Než ale stačil něco udělat nebo zamyslet se, co tu nehraje, ozvala se Emily.

„Tati, co se děje? On tu přece už nemá vůbec co dělat." Na Emily bylo vidět, jak jí otcovo chování mate. Severus si jí, ale nevšímal. Připravoval, totiž u kuchyňské linky kávu a Raddle si k Harryho vzteku sedl na židli, kde seděl před tím Severus a co horšího, klidně si nabídl z jeho nedojedené porce. Harry zatnul vzteky ruce do pěsti, jak on toho kluka nenáviděl. Nejraději by ho zabil, škoda jen, že nebyl zas tak prolezlý zlem, aby to mohl udělat. Banshee se v něm snažila dostat ven a rozpárat tomu klukovi hrdlo, a Harry dostal chuť, kdoví proč, jí to dovolit. Ale nemohl. Proto s obrovskou nechutí v sobě potlačil vražedné choutky. V jeho výrazu se ale musela promítnout ta krvelačnost, protože Raddle najednou zblednul. Harry si toho všimnul a rozhodl se to podpořit šíleným úsměvem, který nechal vklouznout na tvář. Nemělo to sice takový účinek, jako když byl v podobě Banshee, ale i tak strach nahnat dokázal.

„Tati?" Emily vstala od stolu a šla k otci, zatahala ho za rukáv, pro upoutání pozornosti. V momentě, kdy se k ní Severus otočil, staly se tři věci na jednou: Emily udělala dva kroky dozadu, Raddle sprostě zaklel a Harry vytáhl hůlku a Raddlea zpoutal. Rozhostilo se takové ticho, že Harry slyšel vlastní srdce prudce bít. Hůlku svíral až příliš křečovitě v ruce, mozek mu opožděně posílal informace až teď. První byla, že hůlku, kterou svíral, nebyla Harryho Mortema, ale Banshee. Druhá, Snape nebyl v pořádku. Harry rychlým krokem obešel stůl, vůbec si nedokázal vzpomenout, kdy vstal ze židle. To teď nebylo vůbec důležité. Podstatný byl Snape, co stál u kuchyňské linky a nehýbal se. Harry ho obešel a vstanul mu tváří v tvář. Na první pohled Harry poznal rozšířené zornice až se ztrácelo bělmo, na čele se mu rašil pot. Sáhnul mu na zápěstí, tep mírně zrychlený. Chytil ho za obě ramena a zacloumal, s ním. Nic, žádná odezva. Byl jak loutka, které někdo přestřihl lanka. Prudce do něj strčil, Severus klopýtl, než znovu našel rovnováhu, ale jinak se nic nezměnilo v obličeji se mu nepohnul ani sval, zrak upíral do prázdna. Harryho upoutal pohyb na židli, výraz vyhladil do nic neříkající masky.