Banshee

47. Zkáza

Harry víc vidět nedokázal, roztřesenou rukou zamrazil vzpomínku. Vzpomínka se zastavila, jako když stopnete film v televizi. Harry dýchal, jako kdyby právě uběhl deset kilometrů. Kolena se mu třásla, přesto nemohl odtrhnout zrak od stopnuté vzpomínky. Díval se na mladého Severuse, jak otevírá dopis, v tmavě hnědých očích se odrážely tisíce pocitů. Všechno byla lež, pane bože, tolik let v podvodu. A jen kvůli zahořklé ženské, co se potřebovala mstít. Harry byl tak mimo, že málem nezaregistroval pohromu, co se na ně valila v podobě purpurově černé zkázy. Naštěstí s Banshee to co viděla, tak neotřáslo, takže v momentě, kdy šlo do tuhého, Harryho probrala z ochromení. Ten sebou cuknul, když se mu v hlavě rozezněl její naléhavý hlas. Nerozuměl tomu, co na něj řvala, ale stačilo se zaposlouchat do tónu a hned věděl, že je zle. První zkontroloval pohledem Severuse, ležel na zemi a nevypadal vůbec dobře, jenže tu byl větší problém. Ta věc se zvětšila do obřích rozměrů a postupně požírala vše co jí přišlo do cesty. Rychle se k Severusovi rozeběhl a odtáhl ho dál. Kleknul si k němu, jeho hlavu si dal do klína. Kriticky si ho prohlédl, vnější zranění Severus naštěstí neměl. Horší bylo že ho nevnímal, zorničky byly bez odezvy, rozšířené a když se k němu ještě víc naklonil, zjistil že si Severus tiše mumlá.

„Já nechtěl, já nechtěl, já nechtěl."

Nic víc z něj Harry nedostal a ta věc pohlcovala čím dál víc Severusových vzpomínek. Nebylo času nazbyt, musí začít jednat a to pěkně rychle. Harry bez rozmyslu přenechal vedení těla Banshee. Ta snad Snapea přivede k rozumu, Harry zatím Banshee mocí ochrání všechny vzpomínky.

***

Banshee kroutila hlavou. „Severusi Tobiasi Snape, budu ti muset podrobně vysvětlit, co se skrývá pod pojmem šťastné vzpomínky." šeptala mu blízko obličeje a sálem plných vzpomínek, dobrých i špatných, nechala proniknout z nitra i svou lásku. Věděla, že tohle Severuse probudí z nicoty, do které se propadl a taky že jo. Za chvíli muž prudce zamrkal. Banshee se rozšířil úsměv na tváři. Nemohla si pomoct, její ruka sama od sebe pohladila muže po tváři. Severuse, který se do teď rozhlížel zmateně kolem, dotek donutil zaměřit svou pozornost na mladíka nad sebou.

„Co se stalo?" zeptal se ochraptěle.

„Stalo se to, co nikdo z nás nechtěl, podlehl jsi tomu běsu, ale jelikož jsi na něj nebyl sám, tak se to dá ještě zachránit." Banshee mluvila rychle, aby jí do toho Severus nemohl skočit a neustále ho hladila po tváři.

Severus v sobě ucítil závan paniky, ta se však neudržela dlouho. Mohla za to snad ta dlaň, která byla příjemně teplá a vřelá. Severus nechal paniku panikou, raději se celým svým bytím položil do toho milujícího doteku. Nemohl si vybavit, kdy se ho naposledy někdo takhle dotkl...

***

Vzpomínky se mezi sebou začaly promíchávat, až se nakonec do popředí dostala jedna, byla na ní sotva půlroční holčička. Seděla Severusovi na klíně, muž se na ní mračil něco jí očividně říkal, jenže holčička ho nevnímala. Dívala se na něj, jako kdyby její otec byl z jiného světa. Snad si to potřebovala ověřit, tak svou malou ručku zvedla, aby jí neohrabaně položila na Severusovu tvář, div mu tak nevypíchla oko. Muže to v proslovu zastavilo, na tváři cítil teplo. Neohrabané prstíky se ho snažily hladit po tváři a Severus po dlouhé době ucítil ve svém nitru vřelé teplo.

Severusovy vzpomínky se začaly předhánět, ukazovaly se postupně všechny vzpomínky, na kterých byla ona holčička. Snapeova dcera Emily Snapeová. Purpurově černá zkáza, neměla proti vzpomínkám na Emily šanci, postupně se začala zmenšovat, přesto se tak lehce nevzdávala. Snažila se ukořistit jakoukoli vzpomínku, kterou by se přikrmila, od toho tu byl však Harry, který jí v tom zabraňoval svou Banshee mocí. Měl toho parazita v hrsti, už se pomalu radoval, když viděl, jak se začíná zmenšovat. Bohužel to zakřikl, purpurově černá věc sáhnula po vzpomínce co pro Severuse hodně znamenala.