Banshee

69. Darius

Harry
Kde se stala chyba, Merline! Harry v podobě Banshee, chodil sem a tam po pokoji, kde prožil část svého života. I přesto co se zde odehrálo, pořád to bral jako útočiště. Plný zoufalství se div netahal za vlasy, za svou kolosální blbost. S odstupem se na celou věc díval jinak. Prozrazení se dalo vyhnout, jenže on musel jednat jako idiot a hnát se na záchranu bez rozmyslu. S povzdechem si sednul do rohu pokoje. Co jen bude dělat, do Bradavic už nemohl. Brumbál ho měl v hrsti, Voldemort měl svého hada a ovládal temné bytosti. Situace byla vážně na pytel, jak z tohohle ven. Harry přemýšlel tak usilovně, div mu nešli slyšet kolečka otáčející se v mozku. Přitom si drbal škrábance na ruce, které svěděly jako ďas. Potvora jedna zatracená, to nemohla zůstat v té kleci! Klel Harry potichu, najednou se však v drbání ruky ustal. Někdo byl v domě a nebyl to člověk! Harry vystartoval z rohu pokoje s hůlkou v ruce, ale nestačil udělat ještě ani krok a málem se srazil s mužskou hrudí, která tam před chvílí rozhodně nebyla. Harry v šoku pozvedl hlavu a setkal se hnědýma očima. „Dariusi, co tady děláš..." hlesl šokovaně a kousek odstoupil, aby si muže prohlédl v celé jeho kráse. Darius, pán všech temných bytostí, nejvyšší mocná bytost hned po Smrti, se za tu dobu co se viděli naposledy vůbec nezměnil. Pořád byl až přehnaně okouzlující, sen každé ženy, muže či temné bytosti, bylo to jedno téměř nikdo mu neodolal, když si Darius usmyslel.
„To je mi tedy přivítání," řekl Darius a rozhlédl se kolem sebe. „Koukám, že je to tady pořád stejná díra," konstatoval znechuceně a vrátil se pohledem zpět k Harrymu. „Řekni mi má nezkrotná Banshee, kolikrát ti budu muset ještě zachránit tvé ctěné pozadí!" Na konci věty se dalo vycítit jisté ledové napětí.
Harry nechápavě nakrčil obočí. „Co tím chceš říct!" obořil se na muže a demonstrativně zkřížil paže na hrudi.
„Předem ti mám chuť zakroutit krkem, proč se pro Merlina pleteš do války kouzelníků, máš být nestranný!" uhodil na chlapce Darius, ale nenechal ho ani se obhájit a rovnou pokračoval. „Prosím Tě jen se nesnaž vymluvit na viteály a Brumbála, na to ti neskočím. V momentě kdy s tebou chtěl uzavřít tu zpropadenou smlouvu, jsi měl okamžitě odmítnout a zavolat mě!" křičel rozčíleně Darius a měřil si Harryho pohledem. „Co už vůbec nechápu je to extempore s lektvarem a následným soubojem s tím chlapcem! Ty máš jediný štěstí, že tě mám v oblibě, jinak bych tě nechal stáhnout z kůže!"
Harry tiše stál a poslouchal Dariusovo běsnění. Věděl, že si to zaslouží, ale tak nějak by nic neměnil, i kdyby mu Darius vynadal kolikrát chtěl. Stál si za vším co udělal, tedy skoro za vším. „Můžeš mě stáhnout z kůže až tohle všechno skončí, teď momentálně je potřeba vyřešit jiný problém. Voldemort přišel na to jak ovládat temné bytosti," ozval se Harry do ticha, které se najednou rozprostřelo po místnosti a zaplnilo každý kout.
„To není možné!" vydechl šokovaně Darius a upřel zrak někam za Harryho. Najednou sebou cuknul, jako by dostal ránu elektrickým proudem. Do teď prázdný pohled v mužových očích nahradil vztek. „Ten hadí sliz!" vykřikl vytočeně a zatnul ruce v pěst. „To si odskáče!"
Harrymu na tváři hrál úsměv když si do Daria chystal rýpnout, přestože riskoval polámané kosti. „Neříkal jsi náhodou, že se do kouzelnické války nemáme plést?" Úsměv mu následně zmrzl na rtech, když se okolo muže objevil temný vír. Harry odstoupil ke zdi. Dvakrát stačil mrknout a vír zmizel a Harrymu málem spadla brada na zem. Darius před ním stál v černém brnění, které vypadalo nedobytně. Harry vytušil na co muž chystá a musel ho v tom zastavit.
„Dariusi ne! Voldemorta musí zabít Neville Longbottom!" Přiskočil k němu rychle ve snaze zabránit mu v přemístění. „Navíc má ještě pořád svůj poslední viteál, toho hada!" přemlouval ho Harry dál razantně.
„Já vím, jen se chystám trochu srovnat síly a vzít si zpět co je mé. To já vládnu temnotě a nikdo jiný! Urazil mě už jen tím, když si nechává říkat Pán Zla! On, co je pomatený šílenec ovládaný stihomamem. Mimochodem hada ten šílenec už dávno zabil. Brumbál tě chtěl nalákat do pasti a zřejmě zabít." Oznámil Darius v klidu
Harry pouze vykulil oči na víc se nezmohl. To však netušil, že to není všechno.
„No ovšem málem bych zapomněl. Nebyl jediný, kdo se tě měl v plánu zbavit, Raddle mladší získal lektvar na zničení Banshee, který se ti chystal v nestřežený okamžik podat. Naštěstí k tomu nedostal příležitost." Při posledním slově se Dariusovi na tváři objevil úsměv žraloka.
„Co máš za lubem Dariusi?" zeptal se opatrně.
„Nic co by si sám nezasloužil. Řekněme, že se ho chystám převychovat, aby pro příště věděl jak se má chovat k někomu, jako jsi ty. Nikdo nebude ubližovat mé malé nezkrotné Banshee, né beztrestně."
Harry i když byl dojatý jeho slovy, se chystal ohradit ke slovu malý, neměl rád, když někdo narážel na jeho výšku. Nedostal však možnost.
„Pokud mám do toho co mluvit, tak Harry není Váš pane. Žádám, ať jste kdo jste vypadněte!" ozval se ledový hlas ode dveří. Harry sebou cukl a překvapeně se ke dveřím podíval.
„Severusi!" vykřikl šťastně a rozběhl se za ním. Doslova skočil do profesorovi náruče. „Co tady děláš?" zeptal se, na odpověď však nečekal, naprosto spontánně dal Severusovi pusu na rty, když si poté uvědomil co udělal chtěl se odtáhnout, jelikož znal Severuse natolik aby věděl, že nemá rád když se city vyjadřují před někým dalším. Severus ho však překvapil. Harryho k sobě přitáhl a prohloubil polibek. Všechno kolem přestalo existovat, v Harrym vybuchovali tisíce pocitů, tolik odstínů štěstí, až se z toho Harrymu zatočila hlava. Teprve až jim oběma docházel kyslík, byli nuceni se odtrhnout.
Severus vzal Harryho tvář do dlaní. „Jsi v pořádku?" zašeptal potichu, tak aby to slyšel jenom Harry. „V tom nejlepším," odpověděl Harry stále trochu mimo z polibku. Severus nad tím jenom zakroutil hlavou, ale uvnitř byl na sebe pyšný. Nikdy na nikoho nepůsobil tak, jako na Harryho a popravdě to zvedalo jeho ego do výšin. „Dole na tebe někdo čeká," řekl tajemně a pustil ho. Harry zareagoval okamžitě, obešel Severuse a vyběhl ven z ložnice. Severus počkal, až bude na schodech, poté se zaměřil na toho podivného muže v brnění. „Halloween už byl pokud se nemýlím." Posměšnost ze Severusova hlasu přímo odkapávala. Muže to, ale nerozhodilo, usmál se na Severuse tím nejširším úsměvem v očích se mu smích však neodrazil. Místo toho v nich Severus našel chladný vztek.
„Severus Snape předpokládám, dovol, abych se představil. Vládce temných bytostí." Teatrálně se Darius profesorovi poklonil. U kohokoliv jiného by to vypadalo směšně, když vezmeme v úvahu v čem byl oblečen. K Severusově nelibosti to tak vůbec nevypadalo, naopak v každém pohybu byla elegance. Snape vládce probodl zastrašujícím pohledem. „Je mi jedno kdo jste, žádám Vás, abyste odešel z mého domu a přestal obletovat mého přítele!" Na poslední slova dal Severus zvláštní důraz. Místností se rozezněl ostrý smích.
„Banshee nikdy nebude tvá, dokud ti z vlastní vůle nepředá medailon, co nosívá ukrytý na krku. Pak teprve můžeš tvrdit, že je tvá, dřív ne!" Darius se k Snapeovi přiblížil na několik stop a doslova si užíval mužovu prohru. „Ty vůbec nevíš čeho všeho je Banshee schopná jenom pro trochu pozornosti. Banshee láska se ti může kdykoli vymknout z ruky, je to temná bytost, ať má nositele jakého chce. Co když se jednou špatně zachováš a tvá milovaná Banshee si vybije zlost na tvých dětech," řekl Snapeovi to nejhorší co jenom mohl, ve snaze ho zastrašit.
„Zapomínáte na jeden důležitý detail, pane." Nenechal se Severus vyděsit a vyzývavě se díval Vládci temnot do očí, ve kterých se na malý moment objevil zmatek. Byl to mžik, ale Severus si toho jako vycvičený špion všimnul a s úšklebkem na rtech pokračoval. „Mezi Banshee a dětmi je ještě Harry a ten by nedopustil, aby našim dětem bylo ublíženo."
Dariusovi okamžik trvalo, než nabral zpět ztracenou rovnováhu, je pravda, že na Harryho jaksi zapomněl. „To na tom nic nemění, z divoké Banshee se nikdy nemůže stát máma kvočna!" vykřikl Darius svůj nejdůležitější argument.
Severus už otvíral ústa, aby vznesl námitky, když uslyšel kroky a smích své dcery na schodech. Najednou se ho zmocnila nervozita, neměl vůbec ponětí proč, snad ho slova toho zabedněnce nahlodala? Jak nervozita rychle přišla tak také odešla, stačil k tomu moment, kdy se Harry spolu s Emily vynořili za rohem, Harry držel holčičku za ruku, zatímco dítě mu v náručí spalo. Vešli společně do pokoje, Emily se ani nerozhlédla kolem jak měla obvykle ve zvyku, až příliš byla fascinována Harryho dlouhými bílými vlasy. Severus jim okamžitě vyšel vstříc, nevědomky se postavil tak, aby všechny tři zakryl vlastním tělem.
Darius to vše sledoval s rostoucím zájmem. Dívenka držící Banshee za ruku nevypadala, že by se jí bála. Tiskla se k jejímu boku a za ruku jí držela tak pevně, jakoby se snad bála, že se víla smrti rozplyne. V očích dětský úžas, tady se rozhodně nedalo mluvit o strachu. Dítě v náruči Banshee spalo tak klidně, jak jen dítě může spát, když se cítí v bezpečí. Pozoruhodné, vskutku pozoruhodné. V neposlední řadě tu byl muž oděný v černém hábitu, který nebyl Dariusovi vůbec příjemný. Na pohled působil chladně, jako kus šutru a zároveň se v jeho postoji dala vyčíst vypočítavost. Rozhodně se nehodil k jeho nezkrotné Banshee, aspoň ne na první pohled. Na ten druhý, trochu pokřivený viděl, jak spolu tvoří pár, který do sebe zapadá. Nebudou to mít spolu však lehké, ale kdo má? „Mohla sis vybrat líp," ozval se dostatečně nahlas, aby dal najevo že je stále tady a přehlušil tak svoje dotěrné myšlenky, z kterých hrozila psychická újma jak byly sladké, ještě štěstí, že mu je nikdo nemohl číst. Banshee se mu za vyrušení rodinného setkání, odměnila tím nejšťastnějším úsměvem, jaký u ní Darius kdy viděl.
„My jsme s výběrem maximálně spokojení," řekl Harry jemně a postupně se setkal s pohledem, každého ze své malé rodinky.
Darius s úmyslem rozloučit se a nechat jim soukromí, udělal krok k Banshee. Najednou se, ale kolem rodinky objevil podivný světélkující štít. Darius se překvapeně zastavil před překážkou. Viděl jak se Banshee otočila zaraženě k dívence.
„Emily co se děje?" zeptal se Harry a podal Williama Severusovi.
„On tě od nás vezme pryč!" vzlykla Emily a držela se Harryho jako klíště. Rozčarovaný Harry vzal holčičku do náruče. „Nikdo mě od Vás neodloučí, neboj se," uklidňoval Emily šeptem. „Darius se chtěl asi jenom rozloučit, nic víc." Emily však na Harryho slova nedbala, pouze se ho držela okolo krku a vzlykala mu do ramene. Harry se podíval bezradně na Severuse.
„Myslím, že je toho na ní moc v poslední době," řekl Severus ponuře a pohladil dceru po zádech.
„Kdybych tohle neviděl na vlastní oči, nevěřil byc, že z mé nezkrotné Banshee se opravdu stala máma kvočna," vyprskl Darius kyselým tónem.
„Nebuď citron Dariusi." uzemnil ho Harry lehce. „Pokud vím, měl jsi něco v plánu, tak se tu nezdržuj!" vyhazoval pana Temnot.
„Css jsi nezdvořilá Banshee, tvůj druh má na tebe špatný vliv."
Harry už se nadechoval k protestu, ale Dariusova zvednutá ruka jej zarazila.
„Ale jinak vypadáš šťastně, šťastněji než kdy dřív a to mi stačí. Teď mě omluv, musím jít." rozloučil se.
Harry mu jen kývl na rozloučenou, když v tom se muž zarazil. „Ovšem abych nezapomněl, ty už se do toho všeho raději nepleť!" ukázal na Banshee rozkazovačně prstem. Harry na to reagoval sladkým úsměvem, kterým Dariuse jenom víc naštval.
„Já si ho ohlídám" ozval se Severus pevně.
Darius kývl. „Dobrá tedy, nashledanou Severusi Snape." Pak zmizel tak náhle, jako se objevil. Harry si nahlas úlevně oddechl, měl Dariuse rád i přes jeho vrtochy, jenže někdy ho bylo moc. Koutkem oka zkontroloval Emily, která byla nezvykle potichu. Dívenka měla zavřené oči a pravidelně oddechovala, na tváři stále nezaschlé stopy po slzách. Opatrně ji políbil na čelo. „Neboj prcku, vše už je v pořádku," zašeptal k vyčerpané dětské tvářičce.
„S tím souhlasím." vyrušil Harryho Severusův tichý hlas, zvedl hlavu a podíval se na muže, který v rukách držel malé novorozeně. Prapodivný obrázek, kde komu by se možná nelíbil, ale Harry se nemohl vynadívat. Teprve až když Snape nadzvedl obočí v němé otázce, se Harry donutil vzpamatovat. „Měli bychom je uložit," navrhl a otočil se k Severusovi zády aby nepoznal, jak je Harry mimo. Na chodbě se byl nucen zastavit. „Kam je dáme spát?" zeptal se nejistě a nadhodil si Emily oparně v náruči, naštěstí to s ní ani nehnulo.
„Do mého starého pokoje, to bude asi nejlepší." odpověděl Severus po chvilce a obešel Harryho. Společně došli až Severusovu starému pokoji co byl až na druhém straně domu, co nejdál od toho Harryho. Agnes zřejmě chtěla svého synovce uchránit od Banshee. Chlapec se ušklíbl při představě jejího hněvu, kdyby je teď viděla. Další jeho úvahy přerušil Severus otevírající jedny z mnoha dveří a vcházející dovnitř. Harry Snapea zvědavě následoval a překročil práh pokoje. První čeho si všimnul, byly Severusovi a jeho věci zabalené v taškách. Zřejmě musel vydat nějaký zvuk, protože se na něj Severus otočil.
„Přikázal jsem Ankimu, aby zabalil všechny naše věci. Skřítek to zřejmě pochopil po svém doufám, že se nezlobíš." Severus položil Williama do jeho postýlky.
„Ne vůbec, upřímně jsem se s nimi rozloučil když jsme prchali s Banshee z Bradavic." Konstatoval Harry, snažící se vymotat malé prstíky z vlasů. Jednou rukou to šlo dost těžko a nakonec mu musel přispěchat na pomoc Severus. Společnými silami vymotaly malé dětské prstíky bez větší újmy. Severus pak Emily uložil. Harry mezitím měl v úmyslu vzít si své věci a přemístit se do pokoje. Měl dojem, že je třeba si odpočinout a až pak si o všem promluvit. Ruka na jeho boku ho vytrhla z přemýšlení.
„Co se děje?" zašeptal Severus tak potichu, že mu Harry spíš odezíral slova ze rtů.
„Nic, promluvíme si zítra, nechám Vás odpočinout," usmál se Harry a natáhl se pro svůj skromný majetek.
„Nepotřebuju odpočívat!" prsknul Severus naštvaně, přemístil svoji ruku z boku na loket a táhnul Harryho z pokoje.