Banshee

39. Imponovaní

Vracet se zpět do těla nebylo zrovna to nejlepší, co Harry kdy zažil. Dalo se to popsat asi takhle: Už jste si někdy přeleželi ruku, nebo jakoukoli část těla? Jestli ano, tak si tu bolest a následné mravenčení představte v celém těle. Harry musel zatnout zuby, když se bolest měnila na to protivné mravenčení. Seděl v tom křesle asi deset minut, než si byl jistý, že může vstát. Stejně byly jeho první kroky, jako kdyby byl těsně před důchodem. Teprve u dveří se to jakž takž srovnalo, chytil za kliku a otevřel. V chodbě nikdo nebyl, vyšel ven z ložnice a dveře za sebou pečlivě zavřel.

V obývacím pokoji na první pohled nikdo nebyl a Harry už si chtěl odechnout úlevou. Jenže se přepočítal, jen co vešel víc dovnitř, tak si koutkem oka všiml Luciuse a Draca. Oba okamžitě zareagovali na jeho příchod. Lucius uctivě kývnul hlavou a Draco ho k Harryho překvapení napodobil. Mimoděk ho napadlo, co se za tu dobu stalo, že Malfoy tak obrátil. Upřímně, ta jeho drzost byla osvěžující.

„Máte, co jsem chtěl?" zeptal se Harry poté jim kývnutí oplatil.

„Jistě, pane Morteme," reagoval Lucius hbitě a podal mu malý balíček.

„Děkuju, na shledanou," rozloučil se Harry a co nejrychleji se hnal k východu, podle hodin na stěně nad vchodem do chodby bylo něco po dvanácté. Nejvyšší čas po anglicku zmizet. Bohužel dneska si na něj musel někdo zasednout, protože něco tak obyčejného, jako odejít z tohohle prokletého místa mu nebylo dopřáno.

„Harry," ozvalo se za ním. Zvaná osoba prudce zavřela oči a v duchu posílala všechny svaté do pekel.

„Pane profesore," otočil se Harry ke Snapeovi čelem. Dívali se na sebe ze vzdálenosti celého pokoje. Severus stál ve vchodu, kde se nacházely ložnice. Harry naopak mířil ven z bytu.

„Potřebuji s vámi mluvit, pane Morteme." Snape to řekl tak, že většina studentů by se krčila strachy a bez řečí profesora následovala. Harry nebyl většina a navíc nebyl tak úplně student.

Harry neměl v úmyslu se Severusem mít další rozhovor obzvlášť, když s ním mluvil takovým tonem.

„Promiňte, pane profesore, musím se pustit do lektvaru." Harry byl ve své řeči chladný a odtažitý. Tak nějak doufal, že se Snape urazí, a než se jeho ješitnost dá dohromady, bude Harry připravený mu čelit.

„Nech ho jít, Severusi, ať se mezi vámi stalo cokoli, vyřídíte si to jindy. Pan Mortem musí stihnout připravit lektvar a času není nazbyt." Přiklonil se nečekaně na Harryho stranu Lucius Malfoy.

Severus se minutu nezmohl na slovo, jak ho přítelova reakce překvapila. Poměrně rychle se však vzpamatoval a věnoval Malfoyovi staršímu podrážděný výraz.

„Ty se do toho nepleť! Nic o tom nevíš!" zašeptal nebezpečně.

Lucius nasadil výraz snoba, aby tím zamaskoval všechny pocity. Svému příteli ale nezůstal jako správný zmijozel, nic dlužen. „Měl bys ses nad sebou zamyslet, začíná se z tebe totiž stávat větší prevít než obvykle." Pak se elegantně otočil a s nosem nahoru odkráčel ke krbu, kde se odletaxoval.

Draco se za otcem ani neohlédl, místo toho si to zamířil přímo k Harrymu. „Je mi líto, jak jsem se před tím zachoval, Morteme," šel Malfoy rovnou k věci. „Otec mi vše objasnil."

Harry se při poslední větě zamračil v mysli se mu vybavilo, jak některé kouzelnické rody objasňují dětem některé věci.

„V pořádku, Malfoyi," odbyl ho Harry, upřímně neměl náladu dnes cokoli dalšího řešit.