Banshee

3. Brumbál

Omlouvám se, že je to tak pozdě. Ale je tu další, kapitola doufám že si jí užijete. 

O několik let později

V pokoji byla tma. Přesto bylo jasně vidět od svitu měsíce, stát siluetu v okně. Dlouhé bílé vlasy sahající až do pasu díky měsíci to vypadalo, jakoby měnily barvu z bílé na stříbrnou. Každý umělec by vám řekl, že je to nádherný pohled stvořený pro obraz. Jenže kdo by se na namalovaný obraz podíval, vždy by došel k tomu, že osoba na něm je příliš strnulá a bez života.

Harry stál u okna a díval se na měsíc v úplňku. Zrovna se vrátil z další z mnoha záchranných misí. Povedlo se mu zachránit pětičlennou rodinu i psa, před Voldemortovými Smrtijedy. Ten chlap měl snad deset životů. Před šestnácti lety zmizel, aby se vrátil ještě silnější a šílenější. Harry už několikrát litoval, že ho nemůže zabít on sám. Jeho úkolem je přijít na to, co mu dodává nesmrtelnost a zničit to. Jisté podezření měl, ale ničím nepodložené. Další věc, která mu dělala starosti bylo, že se blíží něčí smrt. A to někoho velice významného v kouzelnické společnosti. Banshee to cítila už dlouho, ale Harry jí nedal svolení, aby vyhledala toho, koho se smrt týkala. Na to měl až moc práce sám se sebou. Nedávno totiž zemřela Agnes a Harry jen čekal, kdy se objeví nový majitel domu. Nemusel ani moc přemýšlet nad tím, kdo to bude. Neviděl ho už pár let od toho incidentu. Pamatoval si to ráno až moc dobře. Probudil se odvázaný, rány se někdo pokoušel neodborně vyléčit. V tu chvíli mu bylo totálně jedno kdo. Měl co dělat, aby se z té bolesti nezbláznil, duši měl roztrženou vejpůl. Jedna strana i nadále Snapea milovala a ta druhá se ho bála a nenáviděla ho do morku kostí. Tak moc si přál zapomenout, ale nešlo to. Nešlo zapomenout, když ho měl denně ve snech nebo nočních můrách. Záleželo na tom, co si jeho podvědomí zrovna vybralo, do teď nezjistil, co je horší. Je pravda, že si byl jistý jedinou věcí a to tou, že stále nosí jeho řetízek. Za ta léta se ho několikrát pokoušel kontaktovat díky němu. Harry ale nikdy neodpověděl. Neměl na to odvahu. Z jeho myšlenek ho probudila až Banshee, která vycítila, že už není čas to odkládat. A Harry konečně svolil a nechal jí ať si dělá co jen uzná za vhodné. Ocitl se ve víru barev typický pro přemístění, zavřel oči a počkal až ten kolotoč ustane. Nohy se ocitly na pevné zemi, rychle otevřel oči a párkrát zamrkal. Rozhlédl se a poznal, že se nachází v ložnici, kde to páchlo smrtí.

Jeho Banshee se jen tetelila. Pohybem ruky rozsvítil svíčky. Nebylo to dostatečné světlo ale stačilo, aby poznal, kdo v té posteli leží, sám Albus Brumbál. Poznal ho díky novinám ve kterých se v jeden čas objevoval celkem často a navíc se proslýchalo, že z něj má Tom strach. Nehledě na to byl tenhle člověk pro válku důležitý. Přešel k posteli, kde se stařec právě probouzel. Harry čekal obvyklý scénář, vyděšený výraz a prosby. To se ale nestalo, místo toho, aby na něj vyvalil oči tak jen se unaveně usmál. „Á vida, jdeš mi ukončit trápení a oznámit mou smrt."

Harry se k tomu nevyjadřoval. Něco mu tady nehrálo, muž byl sice na pokraji smrti, ale sama Smrt ho odmítala. Hrubě ho proto chytil za ruku a ponořil se s Banshee do jeho těla. Stačila chvilička a bylo mu vše jasné, černá magie - jedna z nejčernějších! Ani se nepozastavil a začal tu kletbu, která žila vlastním životem lákat k sobě do těla, kde se jí pomalu ale jistě krmil. Když už nezbyl ani kousek tak Banshee trochu neochotně opustila starcovo tělo. Harry chtěl pustit Brumbálovu ruku a zmizet. Ale stařec byl rychlejší, chytil Harryho ruku tak pevně, že neměl možnost se jí pustit. Vztekle na něj proto zasyčel, ale muž si z toho nic nedělal. Zíral na něj se slzami v očích. „Takže ty opravdu existuješ. Banshee co bere, ale i dává. Jedna co se narodí jednou za tisíc let, navíc si mužského rodu. Ach bože právě si mě zbavil jedné z nejčernějších kleteb na kterou není lék!"