Banshee

43. Zarezlé zámky

Moc se všem omlouvám dřív mi to nevyšlo :( Včerejšek byl nějaký hektický. 

 

Pod Harryho nohama se objevila tmavá kamenná podlaha, úplně stejná, jako zeď z kamenů, ale byla hladká jako sklo. Člověk měl dojem, že stál na černém kluzišti. Vskutku impozantní, pomyslel si Harry a rozhlédl se po vzpomínkách. Jak si je postupně prohlížel, došlo mu, že to jsou všechny nepodstatné, byly na nich zobrazeny okamžiky všedního dne. Harry opatrně posunul první várku vzpomínek na stranu. Nebránily se, tak Harry pokračoval dál, dokud nenašel to, co hledal. Zdroj všech problému. Schovával se za vzpomínkami na ženu, kterou Harry neznal. Nechtěl být všetečný, tak ženu s miminkem v náručí posunul k těm ostatním. A konečně se mohl dostat k víru falešných emocí vyvolaných lektvarem. Harry ho obezřetně obešel, byl to vlastně chuchvalec purpurově černé barvy, který zle problikával, jakmile se k němu Harry přiblížil. Zkusil to ještě párkrát, než uznal, že tohle sám nedá. Poodstoupil dál tak, aby se mohl pohodlně rozhlédnout kolem, ale Severuse nikde neviděl. Posunul i zbytek vzpomínek, jenže muže nikde nenašel. Pak si vzpomněl na vítr, mohl být právě ten vítr? Ne, to není možné.

I přes své přesvědčení zavolal do prostoru: „Severusi, pojď sem, potřebuju tvou pomoc." Pořádně nedořekl poslední slabiku a kolem něj se prohnal vítr, který postupně nabral podobu strhaného Severus Snapea. Harrymu poklesla brada, nemělo cenu se ptát, jestli je v pořádku, očividně nebyl. Raději řekl to, co považoval v tuhle chvíli za nejlepší.

„Nesmíš se tomu tak poddat, Severusi, to všechno je kouzlo lektvaru, najdi v sobě sílu a společně to zničíme." Severus se na něj podíval tak prazvláštně, že Harry netušil, co si má myslet.

„Co ty jsi zač, Morteme?

„Nechápu," ozval se Harry. V hlase měl jasně zmatek.

Severus udělal něco, co by většinu lidí z jeho okolí vyděsilo. Rozesmál se. Nebyl to ale veselý smích, naopak, ten prostý zvuk trhal uši a v duši zasadil neklid.

Harry se přistihl, jak se v něm všechno sevřelo, srdce pokryl studený led. Čekal, že se společně vypořádají s problém, pak si oba půjdou svou cestou, jako doposud. Toto však byla situace úplně jiná, neuměl v ní chodit a Severus se pořád smál. „Dost!" zakřičel a chytil Severuse za ramena. „Dost, Severusi." Dlaně z ramen přemístil na Severusovy tváře, muž se přestal smát v momentě, kdy se ho Harry poprvé dotkl a teď se na něj vyjeveně díval. Harry mu pohled oplácel vůbec si neuvědomoval, že k Severusovi mluví uklidňujícím hlasem a mělo to své účinky. Severus zavřel oči a pomalu se uklidňoval, doslova z něj spadlo všechno napětí.

Harry stáhl dlaně z mužových tváří tehdy, kdy Severus oči zase otevřel. Byl v nich vidět klid a rozhodnost. Vzdálil se z mužova osobního prostoru a otočil se k tomu problému, kvůli kterému tady byl. Ucítil, že Severus si stoupl vedle.

„Mluvil jsi o nějakém lektvaru, chci slyšet víc," řekl Severus nadále nespouštěl pohled z toho chuchvalce, co se mu tady roztahoval a přinášel pouze zkázu. Nevšiml si proto Harryho překvapení.

„Takže jsi mě vnímal," konstatoval prostě. „Ono toho není moc co říct," pokračoval Harry. „Lektvar je hodně starý, dá se říct, že první jeho vznik se zaznamenal, kdy jsem já byl ještě v plenkách. Tehdy se povídalo o ženě, která ho vyrobila kvůli muži, co se málo projevoval v posteli. Bohužel nedomyslela své jednání. Jakmile muž lektvar vypil, nezvedla se v něm touha, ale agrese a svou ženu zabil. Ministerstvo skandál ututlalo, jelikož se jednalo o velmi vlivného a vysoce postaveného muže. Lektvar se vyrobil pouze jeden, tou nebohou ženou, a recept se záhadně ztratil. Nikdo neví o existenci takového lektvaru, jenom muž, který zabil svou ženu. Výčitky ho před dvěma lety dohnaly k pomalé bolestné smrti."