Banshee

13. Rodina

Další část :) 

Do Snapea jakoby uhodilo. Málokdo se mu odvážil odporovat a co se týkalo studentů, tak nikdo. Dokonce i Draco nebo Julian na to měli až příliš slabé žaludky. To se ale nedá říct o tomhle klukovi, který je učiněný sebevrah. Nejenže napadne Juliana Raddla, ale dovoluje si mu odporovat přímo v hodině před svědky. Nutí tak Severuse jednat. A to ihned, jinak ztratí veškerý respekt, co si za ta léta v Bradavicích pracně vydobil. Rychle ho obešel a postavil se před jeho lavici. „Pane Morteme, víte vůbec, kde jste a s kým mluvíte?" Zašeptal Severus vztekle tak, že ostatní měli problém ho zaslechnout i přesto, že bylo ve třídě ticho jako v márnici. Harry, doposud v klidu míchající tuhnoucí mast, se na něj zmateně podíval a poznal že je zle, ale nestáhl se, naopak. „Pane profesore, moc dobře vím s kým mluvím a kde jsem. Vy jste profesor lektvarů a tohle je učebna lektvarů," řekl klidně Harry a chtěl se vrátit zpět k míchání. V tu chvíli ale mast z kotlíku zmizela. Harry plný vzteku zvedl hlavu a probodl Snapea pohrdavým pohledem. Snape v klidu vrátil hůlku do rukávu a smetl z něho neviditelné smítko. Byl sám se sebou spokojený, ještě to ale neskončilo. Hodlal Mortema úplně potopit. „Pane Morteme, tímto vám uděluji školní trest na dva měsíce s panem Filchem." Třída zalapala po dechu. Nikdo z nich nechápal proč tak dlouhý trest jen za odmlouvání. Snape jim to objasnil celkem rychle. „Váš trest je nejen za odmlouvání učiteli, ale i za napadnutí svého spolužáka Juliana Raddla a v neposlední řadě i za to, že jste nepřišel připraven na mou hodinu." Studenti v lavicích ani nedutali. Čekali, kdy jeden z nich vybuchne a roztrhá toho druhého na cucky. Harry byl plný vzteku a nenávistí vůči Snapeovi, že to snad nebylo možné. Nejraději by mu teď na místě rozpáral hrdlo svými vlastními zuby. To ale nebylo v Harryho silách. Za prvé se musel držet role studenta. Za druhé - Banshee by mu to za žádnou cenu nedovolila. Za třetí - jakmile by Snape vydechl naposledy, Banshee by se utrhla ze řetězu.

Jaká to ironie. Člověk, který mu na světě nejvíc ublížil ho i bez toho, aniž by vlastnil medailon drží při zdravém rozumu. Toto uvědomění nesl Harry těžce, ale statečně. Stejně se s tím nedalo nic dělat. Ve své mysli zatlačil veškeré emoce do pozadí a nasadil ledovou masku. „Kdy trest začíná, pane?" zeptal se dutě. Snape na něj na vteřinu zíral jak na blázna a Harry v jeho pohledu vyčetl čirý šok než se před ním uzavřel. „Dnes večer v osm hodin. Buďte tam včas." Potom se Snape otočil na patě a odešel ke katedře. Už si chtěl sednout, když se ozvalo prudké zaklepání na dveře. „Dále," vyzval Snape příchozího. Dovnitř vlítla jako uragán Lily Potterová. „Severusi, musíš se mnou. Tvá dcera je na ošetřovně!" vydala ze sebe jedním dechem žena a s panikou se dívala na Severuse. Ten ve tváři ztratil to málo barvy co měl. „Draco, postarej se tady o to!" přikázal a rozeběhl se z učebny ven, následován Lily.

V učebně jakoby se na chvíli zastavil čas, lidé kolem netušili co se stalo. Událost jim docházela postupně. Začali se naklánět ke svým sousedům a ptát se. Draco si to ale poměrně rychle vzal do rukou. Vstal ze svého místa a všem přikázal, ať vzorky dají na stůl k učiteli a uklidí po sobě. Harry tak udělal. Jen neodnesl onen vzorek. Dal si brašnu na rameno a odešel ze třídy na oběd. Ve Velké síni byl mezi prvními. Zaplul na své místo a nandal si jídlo. Co nejrychleji ho snědl a vyšel ven. Šel na další hodinu, která se konala venku. Zamířil k hájence, kde se zrovna profesor skláněl nad dřevěnou bednou. Stoupnul si kousek od profesora a čekal na zbytek spolužáku. V hlavě si přemítal okamžiky z věže a v duchu analyzoval každý svůj krok. Jediný, kdo ho ve skutečnosti viděl byl ten zrzek. Bohužel mu Harry nestačil poupravit paměť. To bylo snad jediné riziko, o kterém věděl. Ti ostatní byli mimo sebe. Netušil ale, že jeden pár očí viděl téměř vše...