Banshee

65. Máma na plný úvazek

Malý William se měl čile k světu. On, jako jediný nedělal Harrymu starosti. To se však nedalo říct o zbytku rodiny. Emily už nebyla ta veselá usměvavá holčička, stala se z ní tichá zakřiknutá osůbka. Jen v Harryho a Williamově přítomnosti se snažila usmívat. Harry po čase vypozoroval, že malý Will, kterému začala říkat Willie, ji držel nad vodou. Na Harryho se zase upnula, odmítala trávit čas sama ve svém pokoji. Raději si sedla ke kuchyňskému stolu a dělala úšklebky na Willyho, zatímco Harry vařil. Ten se najednou stal, "ženou v domácnosti i matkou," aniž by ho na to, kdokoli připravil. Neměl na vybranou, jak se později ukázalo, Severus odmítal cokoliv, co se týkalo Williama. Jediné co zařídil byl rodný list, který Harry našel hned druhý den ráno v obývacím pokoji na stolku. Emily tehdy chtěla Severuse obejmout, jenže on udělal to nejhorší co mohl, odtáhl se. S vysvětlením, že potřebuje čas, ať ho nechá na pokoji. Pak prachsprostě odešel do laboratoře. Harry v ten moment uvažoval, jestli nechtěl v Emily takto vzbudit nenávist vůči Willimu. Rozhodně se mu to nepovedlo. Naopak Emily to vzala úplně z opačného konce. Na malého nedala dopustit a rodný list pomocí Harryho nechala zarámovat a pověsit hned vedle svého nad krb. William tak získal, největšího zastánce jakého mohl. Emily, ale nemohla zvládnout péči o malé novorozeně, když sama byla ještě dítě. Právě v ten moment se do toho vložil Harry a stal se rodičem obou dětí, které se na něm staly závislé ve všech směrech. Co se týkalo Severuse, o tom byla škoda mluvit, když netrávil čas v laboratoři, tak byl někde venku. Emily i malého úplně ignoroval. Tehdy, když odešel poprvé se Harry regulérně rozhodl přespávat u Snapeů a bylo mu jedno, co na to Severus řekne, ať si to zkusí, dostane rovnou ťafku mezi oči. Emily se nabídla, že se uskromní ve svém pokojíčku, ale to Harry zamítl. Raději přičaroval s povolením ředitele, který byl velmi vstřícný, další místnost. Nebyla nijak obrovská, jen tak velká, aby se do ní vešlo vše co malé dítě potřebuje, plus postel pro Harryho. S výbavou pokoje a oblečením pro Wilyho pomohla madam Malfoyová, celé to i zafinancovala. Harry se jí chtěl nějak odvděčit, ale chtěla po něm jediné, aby se dobře postaral o děti, když toho není ten darebák schopen! William měl díky ní, vše na co si jen vzpomněl, ale ty nákupy byly vždy horor. Harry to měl v živé paměti ještě teď a to jenom tlačil kočárek, naštěstí po něm milé dámy nic jiného nechtěli. Ale jedno na tom všem bylo pozitivní, Emily to prosvětlilo stíny v očích. Právě proto se těch nákupních maratonů Harry rád účastnil.
Všechno i bez přímé přítomnosti pána domu klapalo. Emily chodila do školky, vždy doprovodu Ankiho. Harry se mezitím přichystal do školy a počkal až se přemístí skřítek zpět, aby pohlídal Williama, než Harrymu skončí škola. Poté co Harrymu skončili povinnosti ve škole, se pokaždé vrátil. Pomohl Emily s úkoly a obstaral malého. Anki jim mezitím udělal něco dobrého k večeři. S plnými žaludky se většinou přemístili před krb s nějakou hrou, nebo si Emily s Harrym prostě povídali jaký měli den. Williama ležícího na teplé kožešině mezi sebou. Malý nezbeda za zvuku jejich hlasů usnul, jako když ho do vody hodí. Vůbec byl na tak malé dítě velmi živý. Harry si ze začátku dělal starosti, vzal proto Williama k madam Pomfreyové. Ta dítě pečlivě vyšetřila a po skončení mu řekla, že chlapeček je zdravý. Když jí Harry svěřil své obavy ohledně jeho spánku. Prohlásila, že si nemá dělat starosti a Williama ukládat pravidelně do postýlky, že jde jen o zvyk. A měla pravdu, jakmile Harry nastavil nějaký řád, dítě si na něj zvyklo a bylo po problému.
U krbu trávili takhle skoro každý večer a Harry vypozoroval, že je to Emilyina nejoblíbenější část dne. Úderem sedmé hodiny se William začal vrtět a jejich hodinový pokec skončil, nastal čas koupání divé zvěře. Will vodu miloval, takže to většinou dopadlo tak, že Harry byl mokrý a malý šťastný. Emily si pro změnu nenechala ujít žádné bratrovo koupání. Pilně při něm asistovala, když byl William okoupaný, vylil Harry vaničku a kouzlem vyčistil a uklidil. Emily se pak opláchla, když Harry strojil a krmil malého vedle v místnosti. Pak se všichni tři vydali do přičarované místnosti, co sloužila jako Williamova a Harryho ložnice. Emily si bez pardonu vlezla Harrymu na postel a počkala, až Harry vedle ní položí Willyho. Harry poté došel pro jednu z dětských knih, co měli zrovna rozečtenou. Takhle ty dva nezbedy uspal. Z posledních sil pak uložil Williama do postýlky a Emily přenesl do jejího pokoje. Po těchto úkonech, si kouzlem umyl zuby, hábit změnil na pyžamo a padnul do postele na několik hodin, dokud se malý nevzbudil na krmení. Spal tvrdě, jediné co ho mohlo vzbudit byl dětský pláč. Nebylo proto divu, že nepostřehl, kdy se Severus vrátil ze svých toulek.
***
Severus
Seděl v hospodě v tom nejvíce tmavém koutě a rozhlížel se kolem sebe, před sebou sklenici ohnivé whisky, kterou po malých douškách upíjel. Hospodský na něm nikdy moc velkou tržbu neudělal, jelikož Snape si dal vždy jen jednu sklenku a tu pil celý večer. Později mu na pult hodil několik mincí a odešel. Hostinský se nikdy na nic neptal. Rozpoznal, že tenhle muž nebude jeden s těch sdílných.
Severus měl v plánu dopít poslední doušek a jít, když vedle něj vrzla židle.
„Najít tě byla fuška, to ti povím," ozval se chlapecký hlas.
Severus nenuceně natočil hlavu a mladíka částečně ukrytého ve stínu propálil pohledem. „Co tu chceš?!" zeptal se příkře.
„Se mnou si žádné hospody navštěvovat nemusel. Zřejmě není tak dobrý v posteli, jak sis myslel co?" Ignoroval mladík otázku a položil svou, která Severuse vytočila doběla, ale nedal to na sobě znát. Zatím.
„Řekni, jaké to je vychovávat cizího fakana?" pokračoval dál v provokování. „I když ty máš na to lidi, že? Upřímně nechápu jak to můžeš trpět, já bych ho i s tím fakanem dávno vyhodil a dcerušku postavil do latě."
Severusova tvář ztvrdla do žuly. Záda měl najednou jako pravítko, jasné varování pro okolí, že je zle.
„Víš, co se teď povídá po škole?" Nadhodil Raddle konzervačním tónem.
„Nemám tušení, Juliane," procedil skrz zuby Snape.
„To se smíchy potrháš. Prý, že jsi to dítě pojal za své, dokonce je to bratr tvé dcery a Mortem tvá osobní dě*ka. Řeknu ti, ty urážky co ten kluk musí snášet, jsou k popukání. Snad jen Malfoy a několik lidí z Nebelvíru se ho snaží ještě bránit. Já být na jeho místě tak lezu kanálama. On však vypadá, že je mu to jedno, mnohem raději chystá dětem kašičky, nechápu," zakroutil hlavou znechuceně.
Severus postupně stravoval všechny informace. O urážkách k Harryho osobě neměl ani ponětí. Vlastně o ničem co se dělo v jeho koleji neměl ani ponětí. Stejně tak v jeho rodině. Severusovým nitrem se šířil podivný pocit, který cítil jen párkrát za život a to byl stud. Myslí se vrátil do okamžiku, kdy od své rodiny zbaběle utekl. Vyvolal pomocí vzpomínek všechny emoce a postupně se jimi prodral. Po skončení uznal, že se zachoval, jako pitomec mírně řečeno. Opustil Emily, když byla v té nejtěžší situaci. Na Harryho hodil všechnu tu zodpovědnost přestože věděl jak moc chlapec bojuje s vlastními démony. Jenže v tu dobu měl pocit, že na něj všechno padá, zkrátka nemohl jinak, Merlin mu odpusť. Dariana byla mrtvá, nikdy k ní nic necítil, to ne, ale nechtěl vychovávat její dítě, které si upletla Merlin ví s kým. Potřeboval jenom čas se s tím vším smířit, bohužel to udělal po svém, takže špatně. Otázka jestli to půjde ještě napravit...
Z myšlenek ho probral dotek na ruce.
„Kašli na ně, spolu nám bylo nejlíp," zašeptal Julian, snažící se Severuse svést.
„Nebylo, rozhodně nebylo a oba to víme, ty se tady snažíš oživit něco, co už není. Řeknu ti to jednou a naposledy. Nechci tě teď,ani nikdy v budoucnu, pro mě jsi uzavřená kapitola!" Tímto se mladíkovi vytrhl a zvedl se ze židle.
„Budeš toho litovat Snape!" křičel za ním Julian, když platil hostinskému u pultu. Nevěřil slovům vyřčenými v hněvu a ublíženosti. V klidu vyšel z hospody a na prahu se neprodleně přemístil. Objevil se v Prasinkách pod nohama mu zapraskal štěrk. V dály uviděl věže Bradavického hradu, ale zahlédl ještě něco. V obchodě nesoucím název Medový Ráj se ještě svítilo. Zaváhal jen na sekundu v následující chvíli si to rázoval přímo k obchodu. U dveří se málem otočil na patě a odešel, vždyť tohle nebyl jeho styl! Dobře si však uvědomoval, že v poslední době toho pos*al mnoho a někde začít musí, tak proč ne tady. S veškerým sebezapřením vešel dovnitř, zvonek nad ním otravně zacinkal. Prodavač, doteď předkloněný u pultu, zvedl hlavu a málem mu spadla brada, když poznal profesora Snapea. Okamžitě se napřímil, stále ohromený se zeptal: „Budete si něco přát, pane profesore?"
„Jistě, jinak bych sem nelezl, dejte mi Marcipánové pusinky a Čokoládové žabky."
Prodavač u vytržení šel hned splnit profesorovo přání.
„Tady to je!" Položil prodavač na pult sladkosti. Severus vytáhl z čarované kapsy hábitu požadované mince a dal je muži.
„Děkuju a přijďte zas!" zahlaholil zvesela.
„To určitě!" zabručel Severus pod nos a shrábl z pultu sladkosti, které ukryl v hábitu. Z obchodu odešel, jak nejrychleji mohl v němé přísaze, že sem se už nikdy nepodívá. Venku se mezitím spustila pěkná chumelenice přitáhl si hábit blíž k tělu a chtě nechtě se rovnou přemístil k sobě do ložnice. Vděčný že mu Brumbál, jak si zapomněl toto privilegium odebrat, když už nebyl služebníkem Pána Zla. S povzdechem si sednul na postel a postupně vytáhl s hábitu svůj nákup. Váček s penězi ukryl do nočního stolku. Na sladkosti hozené na posteli chvíli koukal, jako kdyby najednou nevěděl co s nimi.
Ale co nikdo neřekl, že to musím předat osobně, pomyslel si a vzal sladkosti do ruky. Tiše otevřel dveře ložnice, jako první zamířil k Emily. Její pokoj byl temný, jen malá lampička na nočním stolku osvětlovala spící tvář malé holčičky. Severus položil sladkosti na stolek, aby si jich Emily všimla, až se probudí. Potom jí opatrně přikryl až na ramínka a s pohlazením po vlasech odešel. Pokoj, kde přespával Harry s dítětem nebylo těžké najít, mnohokrát před ním stál neschopen vejít dovnitř, ale dnes ne. Konečně si byl vědom svých chyb a hlavně byl připraven jim čelit! S bušícím srdcem vešel dovnitř a opatrně za sebou zavřel dveře. Rozhlédl se kolem a přesto, že nebylo skoro nic vidět, poznal že pokoj je plně vybaven pro dítě dokonce poznal styl vybavení. Narcisa se činila bude muset vymyslet, jak se jí odvděčit. Neslyšnými kroky přešel k posteli přisunuté ke zdi na niž ležel očividně vyčerpaný chlapec. Nepohnul sebou ani když Severus vytahoval hůlku, jak tvrdě spal. Severus s ladností pohnul hůlkou do spirály a na stole se objevila kytice se slunečnicemi. Přičaroval ještě vázu s čerstvou vodou a společně to položil na stolek. Až když byly slunečnice ve váze došlo mu, že jich vyčaroval nějak moc, objem kytice byl obrovský. Váhal jestli to má spravit, ale nakonec si to rozmyslel. Další jeho kroky přerušilo tichounké fňukání z kolébky. Severus se otočil k spícímu Harrymu zády a rozešel se k postýlce. Naklonil se nad postýlku, dítě v ní znejistělo, už se chystalo přidat na hlasitosti, když Severus promluvil uklidňujícím hlasem a strčil mu zpět do pusy dudlík. Poté Severus sledoval, jak dítě opět upadá do spánku.
„Však my si na sebe zvykneme Williame," zašeptal než odešel spát do své ložnice doufajíc, že zítřek bude lepší.

Doufám že vás, to dále baví číst i když se tam moc akce teď neděje :) 

Moc děkuju všem za podporu podobě hvězdiček. 

Speciální dík patří těm co sem tam přidají komentář to je pro mě krásná odměna:)