Banshee

66. Strach

Harry se probral do nového dne se zavřenýma očima. Nechtělo se mu ještě otevírat oči, chtěl si užít poslední chvilky klidu, než mu začne denní kolotoč nanovo. Ještě, že je dnes pátek a zítra začnou Vánoční prázdniny. Tím pádem jedna jeho povinnost odpadne.
S povzdechem rozlepil víčka, hodil nohy dolů z postele a sednul si. S úpěním si začal protahovat krční páteř, když najednou zahlédl na nočním stolku něco, co tam včera rozhodně ještě nebylo, obrovskou kytici slunečnic. Harry se k ní jako ve snách nahnul a nasál vůni Severusovi magie. Štěstí se Harrym prohnalo jako vichřice. Konečně se Severus dává dohromady. Harry se plný radosti a štěstí podíval na postýlku. Čekal, že se bude malý přinejmenším vrtět, když spal klidně celou noc. Veškeré štěstí najednou zmizelo lusknutím prstu, místo něj nastoupila čirá hrůza. Dítě v postýlce totiž nebylo. Harry se k ní přihnal a úplně nelogicky ji začal prohledávat, jako kdyby se v postýlce mohlo malé dítě ztratit. Děs a zoufalství ho naplňovalo každým okamžikem víc a víc. V hlavě se mu najednou objevila tvář Emily. Nechal postýlku postýlkou a vypotácel se ven z místnosti. Dveře od Emilyina pokoje div nevyrazil, jak se tam snažil rychle dostat. Dřevo naštěstí povolilo a Harry vrazil dovnitř tak neopatrným pohybem, že neudržel rovnováhu a spadl na zem. To ho však nezajímalo, rychle se rozhlédl po dětském pokoji, který byl bez jediného živáčka. Žaludek mu sevřela ocelová pěst. Vyškrábal se pracně na nohy a utíkal zpět na chodbu. Harryho racionální já vzalo za své, byl jako pomatený. Vůbec mu nedocházely souvislosti, před očima měl jen obě prázdné postele kde měli spát děti, které měl chránit. Na konci chodby byl nucen zastavit, před očima se mu začaly dělat černé skvrny. Svezl se vyčerpaně po zdi a donutil své plíce zhluboka se nadechnout, dodat jim potřebný kyslík. Mysl se díky tomu pomalonku projasňovala a Harry reagoval opět rozumně. Strach byl v jeho nitru sice pořád, ale už ho dokázal ukočírovat. Seděl by na chodbě klidně ještě chvíli, kdyby nezaslechl hlasy. Vůbec nepřemýšlel, na nohy se dostal jak nejrychleji mohl a utíkal za hlukem.
Vletěl do kuchyně rozčepýřený, neupravený a čelil hned několika pohledům. Koutkem oka zaznamenal levitující modré vajíčko, ve kterém spal Will. Napětí ho konečně opustilo a následná úleva mu povolila všechny svaly v těle, až se zapotácel, ale než stačil upadnout dvě paže ho chytly a vmanévrovaly na židli.
„V pořádku?" ozval se hlas mistra lektvarů, stojícího u bledého chlapce v obavě, aby nespadl na zem.
„Jo dobrý," hlesl Harry a díval se přitom na Emily, která se zvesela cpala čokoládovými žabkami.
„Severusi, co to má znamenat?!" vykřikl ženský hlas pobouřeně.
Harry sebou při nečekaném zvuku cuknul a otočil se po hlase. Udiveně si všimnul Lily Potterové sedící u stolu.
„Myslím, že to je moje věc!" odbyl ji Snape a aniž by se na Lily otočil zeptal se chlapce: „Co si dáš k snídani Harry?
Harry chystající se odpovědět, byl přerušen mladou pobouřenou paní Potterovou.
„Severusi! Nemyslela jsem si, že zrovna ty jsi něčeho takového schopný, nevěřila jsem těm lžím co se v Bradavicích povídají. Sama jsem tě dokonce BRÁNILA!" poslední slovo zavřískla tak hlasitě, až se malý probudil a spustil pláč. Harry automaticky vstal a rozešel se k Williamovi. Paní Potterová ho však předběhla.
„Promiň mi chlapečku, nechtěla jsem tě probudit." Omlouvala se a natáhla k dítěti ruce s úmyslem vzít ho do náruče. V Harrym to pěnilo, ta drzost, jak si tohle může dovolit, ani se nezeptala! Zatnul vzteky nehty do kůže a čekal až si Williama vezme ta ženská k sobě. Nejradši by jí to však zakázal a dítě před ní nejradši schoval a pak se to stalo! Malý Willy se z vajíčka prostě a jednoduše přemístil pryč z Lilyina dosahu. Přímo Harrymu do náruče, který ho pohotově chytil a přitiskl na prudce bušící srdce.
„C-co se to?" zašeptala Lily a podívala se, kam dítě zmizelo. Její šokované zalapání po dechu, když zjistila kde se chlapec nachází jasně napovídalo, že tohle nečekala. Prkenně se napřímila a studeným pohledem si Harryho změřila. Hlas, ale měla vřelý, když se otočila na Severuse. „Z chlapce bude jednou silný kouzelník Severusi, můžeš být pyšný."
Harrymu připadalo jako kdyby se to, co se tady stalo snažila zamluvit. Znovu se pohodlně posadil na židli, Williama bezpečně v náručí. Z druhé strany se k němu přitiskla Emily, které jako každý den dal pusu do vlasů a popřál dobré ráno. Neuvědomující si osoby v místnosti, co z něj nespouštěli zrak.
„To jsem na celou svou rodinu," proťal ticho Severus zírající na trojici u kuchyňského stolu. Harry mu pohled oplácel s uvědoměním Severusovích slov, která v něm hrála na strunky štěstí. Zřejmě proto se na muže usmíval, jako zamilovaný blázen.
Lily pozorovala celý ten výjev před sebou a i když jí vnitřní hlas našeptával, že má vypadnout a nechat je, neposlechla. Bylo v ní tolik zášti co sílila, když doslova cítila ten pocit štěstí, který se kolem rodinky točil. Sama zloba ji vedla ke slovům, co následně vypustila z úst. „Severusi neříkej mi, že ty, muž takového formátu, se spokojí s někým jako je on," řekla posměšně, rukou mávajíc k chlapci, který se najednou na kuchyňské židli zdál menší. Lily, ačkoli si byla vědoma Severusova varovného pohledu ještě neskončila, tížilo jí toho na srdci ještě příliš mnoho, aby to teď odpískala. „Chlapec přišel odnikud, nemá ani pořádné vzdělání! A to nemluvím o tom, že je mladý!" Z Lily slova padaly, jak shnilá jablka ze stromu. „Nemá na kontě vůbec žádné peníze! Jeho rodný list je také hodně divný. Rodiče neznámí, proboha! Vždyť, vždy je známa aspoň matka."
V Harrym s přibývajícími slovy zatrnulo. Do teď cítil jakýsi smutek, jenže při posledních větách se v něm probudila obava. Podle toho co tu povídala, se v jeho identitě hrabala, to nebylo dobrý. Podíval se po Severusovi, jediné co viděl byla prázdná maska, zírající na běsnící ženu.
„Napadlo tě vůbec, ty tupče, že může být služebníkem Voldemorta a donáší mu všechno tiše a zatepla! Říkám ti, ty i ředitel bude ještě litovat, že jste mysleli něčím jiným, než mozkem!"
Harry zalapal po dechu a vykuleně sledoval, jak se Severus rozzuřeně přihnal k Potterové a čapnul jí za loket a vyvlékl z kuchyně. Harry si všimnul Emily, nenápadně se snažící vplížit za nimi. „Kampak mladá dámo!" řekl tiše a přitáhl si holčičku zpět.
„Harry, ale no tak! Chci vidět jak táta s tou babiznou zatočí," zakňučela nešťastně a zkoušela pomocí štěněcího pohledu Harryho přesvědčit, aby ji pustil.
„Nikdo tady s nikým točit nebude, protože se bude jediné a to snídat," prohlásil Harry a donutil jemným tlakem Emily sednout. Holčička ještě zabručela na protest, ale jinak už seděla v klidu. Harry vstal a dal spícího Williama do vajíčka a přesunul ho k Emily, ta začala dítě jemně houpat. Harry se tak mohl v klidu pustit do snídaně.
„Jak dlouho jste vůbec vzhůru?" zeptal se a dal připravit vodu na čaj a kafe.
„Dlouho ne, táta chtěl připravit snídani, když jsem ho tady překvapila já." Emily se u toho usmívala, jako sluníčko. Harrymu, díky tomu úsměvu co byl stejný jako dřív, spadl ze srdce další kámen, o kterém ani nevěděl, že tam je. Neptal se jestli otci odpustila, bylo mu to i tak jasné. Najednou se holčička dala do chichotu a vyskočila ze židle. Harry zmateně pozoroval jak doběhla na konec druhého stolu a čapla sladkosti, už se ji chystal upozornit, že za chvilku bude snídaně, ale Emily k němu přiběhla a popadla ho kolem pasu. „Neuvěříš, kde táta včera byl," smála se, dívající se nahoru na Harryho.
Harry nechápající, co může být tak zábavné, si k ní přiklekl. „Nemám ponětí, ale už podle tvého výrazu bych hádal, že Severus velmi trpěl," ušklíbl se Harry na Emily a počkal co z ní vypadne.
„Jo! Šel do Medového ráje, kam ho musím málem táhnout Hipogryfy, když tam chci."
Harry se musel smát, jenže né tomu co říkala Emily, ale její tváři, která při vyprávění vypadala komicky.
„Tak se zdá, že tam teď budeš Severuse tahat častěji co?" Pocuchal holčičce ze srandy vlasy a zvedl se.
„To si piš!" prohlásila Emily a utíkala si sednout.
Harry dodělal snídani a s pomocí Emily ji nachystal na stůl. Stále častěji se díval směrem, odkud zmizeli ti dva. Napětí v něm narůstalo, až to nevydržel a po položení konvice s čajem řekl: „Emily, počkej tady s Willym, né že tě napadne mě následovat!" Výhružně zvedl prst na šklebící se Emily. Víc dělat nemohl, holčička byla zvědavá jak blecha, marné bylo vyhrožování. Stejně, ale když procházel obloukem ven z kuchyně, tak se na ní naposledy výhružně podíval, odměnou mu byl o něco širší úsměv. Nechal to být a vydal se chodbou směrem k obývacímu pokoji. Každým dalším krokem blíž, v něm narůstal neklid. Na prahu zůstal tiše stát, pozorující Severuse už z dálky poznal, že něco není v pořádku, ženu nikde neviděl.
„Brzo přijde na to, co jsi zač," promluvil Severus ponurým hlasem.„ A já jí v tom nezabráním, změnila se, tak strašně se změnila."
Harry, těžce polykající, se rozešel ke Snapeovi. „Nemůžeš za to. Potterová je chytrá, dalo se čekat, že na to dřív, nebo později přijde," šeptl Harry. „Nemůžeš se jí divit, jak řekla, objevil jsem se z nenadání a hned jsem si získal tvoji důvěru, prakticky za nic."
„To není pravda!" vykřiknul profesor otáčející se k Harrymu čelem.
„Já vím, my oba jsme ušli dlouhou cestu, abychom se dostali až sem." Uklidňoval Harry rozzlobeného muže. „Jenže zkus se na to podívat z pohledu neobjektivní osoby."
Severus vypadal, že o Harryho slovech skutečně přemýšlí. „Možná máš pravdu, ale pořád jí to nedává právo říkat takové věci, říct to kdokoli jiný proklel bych ho," přísahal Severus mrazivě.
Harry o tom ani v nejmenším nepochyboval. Věděl z vlastní zkušenosti o Severusově prchlivém chování, když ho někdo opravdu vytočil. Byla tu však druhá strana mince, kterou si Severus nepřipouštěl a to ženino chování, kterým ho hluboce ranila. Harry před sebou viděl muže, co si to jediné opravdové přátelství střežil, jako oko v hlavě a právě teď hrozilo, že o něj přijde. Netušil jak se to stalo, ale ocitl se v Severusově náručí. Pevně ho držel, poskytující mu tichou útěchu. Muž nejprve nereagoval, paže mu volně visely podél těla. Harry tedy přidal na intenzitě obětí a doslova se na muže pověsil. Vyjekl, když mu zem pod nohama zmizela.
„Jsi moc malý, musím se k tobě příliš sklánět, moje záda trpí," řekl Severus do Harryho krku.
„Nemyslím si, že zrovna tahle jim pomůžeme," oponoval Harry, snažící se v sobě udržet chichot nevyzrálého puberťáka.
„Přijde na to jestli bychom nenašli polohu, ve které bych záda nenamáhal."
Harry, pevně svírající mužova ramena, ztuhl.
Severusovi to samozřejmě neušlo a hned polekaného Harryho pustil. „Odpusť já-" Dál se s omluvou nedostal, Harry jeho neohrabané vyjadřování, přerušil jemným polibkem.
„V pořádku nic se neděje, jen na tento druh vztahu ještě nejsem připravený." vysvětloval své chování Harry. „A navíc o tobě nic nevím."
„Nechápu, co tím myslíš?" zamračil se Severus.
„No, vím o tobě pouze to co vědí všichni, kteří jsou v tvém okolí. Já tě chci poznat jako partnera, se kterým budu po zbytek života.

Další kapitola na světě, kdo teď nenávidí Lily? :D 

Jinak jako vždy všem moc děkuji za hlasy i komentáře neuvěřitelně mě to těší.