Banshee

42. Rvačka

Stáli na opačných stranách postele. Snape vypadal, že každou chvíli vybuchne od zvířecího vzteku, který se v něm hromadil. On ho však nedokázal ovládat, jako kdyby se najednou ocitl mimo své tělo. Vnímal, co se děje, ale nedokázal to zastavit, jeho tělo ovládaly pouze základní pudy a pocity. Vztek byl jedním z nich a bohužel měl navrch. Ve své mysli křičel hrůzou do ochraptění, když se tělo hnalo k Harrymu a Emily. Nabádal v mysli Mortema, ať proti němu vytáhne hůlku. Kluk ho nemohl však vyslyšet, proto mohl pouze pozorovat tu hrůzu v očích. Znovu se to pokusil zastavit, ale stal se vězněm ve vlastním těle. Vydechl proto úlevou, když se vedle chlapce objevil Anki, jeho úleva netrvala dlouho, skřítek přenesl sice jeho dceru do bezpečí, ale na Harryho jaksi zapomněl.

Stal se němým pozorovatelem. Viděl, jak sebou Mortemovo tělo smýklo pod postel, než se ho vůbec stačil dotknout. Ústa, která neovládal, ze sebe vydaly zvířecí zvuk, až by Severusovi přejel mráz po zádech, kdyby byl vládcem svého těla. Mortem vylezl z druhé strany postele. Zírali na sebe.

Severus v Harryho očích uviděl něco, po čem se mu ulevilo, bojovnost a poznání. Té druhé emoci Severus zprvu nerozuměl, dokud mu to Harry nezačal v bezpečí na druhé straně postele vysvětlovat.

„Snape, vím, že tam někde jsi, vzpamatuj se a bojuj! Podle mě ti někdo přimíchal do alkoholu lektvar na zvýšení emocí. Takže máš dvě možnosti, buď to v sobě ovládneš, nebo tě proženu po hradě, dokud nepadneš vyčerpáním."

Severusovi spadl kámen ze srdce, ale né proto, že věděl, co se s ním děje, jeho úleva pramenila z pohledu do těch nezdolných očí, které ho ujistily, že ať to dopadne jakkoli, nedovolí, aby Severus někomu z dětí v Bradavicích ublížil. Měl je sice za fakany bez kouska myslícího mozku, pořád to však byly nevinní tvorové, kteří neměli proti vycvičenému dospělému čaroději šanci.

Severus se musel ve svých myšlenkách ztratit až příliš dlouho, jelikož tělo se bez jeho přičinění znova pohnulo a Severus se o pár okamžiků později propadl do své dětské noční můry.

Harry se snažil Snapeovi domluvit, ale bylo to zbytečné. Akorát polevila jeho ostražitost a toho Snape využil. Pohnul se rychleji, než Harry považoval za možné, naštěstí to bral přes postel, tím dal Harrymu čas dostat se na druhou stranu pokoje. Nestačil ani překročit práh místnosti, když ho Snape strhnul surově zpět do pokoje. Harry tvrdě dopadl na podlahu, až se mu zatmělo před očima. Svět nabíral barvy pozvolna, instinkty ale pracovali na plný výkon, proto vycítil spíš, než viděl, že se kněmu Snape blíží. Vykopl nohama směrem, kde tušil Snapea, ozvalo se vyheknutí. Trefa! Harry se otočil na břicho a snažil se dostat na nohy. Zrak už byl v pořádku, ale asi bude mít vzadu na hlavě pořádnou bouli. Konečně stál pevně na nohách, jenže se mu kolem krku obtočila Snapeova paže. Harry ani na minutu nezpanikařil a donutil vší silou své tělo do předklonu. Snape automaticky šel za ním. To, co následovalo potom, Harry dělal hrozně nerad, obzvlášť když věděl, jak moc to bolí, ale udeřil Snapea do slabin. Stisk okolo krku zakolísal. Pořád na něm ale Severus visel. Harry ho druhou rukou chytil za bradu, zaklonil hlavu, potom sebou celý smýknul. Snape ho neudržel a spadnul na zem. Harry toho začínal mít plný zuby, na chvíli se mu v mysli objevil bizardní obraz, jak Snapea omračuje pánvičkou. Harry byl tak zoufalý, že by tu pánvičku i uvítal, hlavně aby se nemusel bránit holýma rukama. Otočil se čelem ke Snapeovi a s lítostí v duchu konstatoval, že je připraven na další kolo. Snape se na něj znova rozeběhl a Harry uhnul přesně, když po něm Snape chňapal, ještě mu natavil nožku, takže se Snape znovu válel po zemi. Harry na něj skočil ve snaze ho znehybnit. Bohužel Snapeovi nedělo problém unést dejme tomu padesát kilo na zádech. Prostě se s ním zvedl jako nic a Harry měl co dělat, aby se na jeho zádech udržel. Visel na Snapeovi jako medvídek koala a odmítal se ho pustit. Muž si uměl však velmi rychle poradit. Postavil se zády ke zdi a zacouval prudce dozadu. Ozvala se tupá rána a Harryho zaúpění. Harry se svezl podél zdi, záda ho bolela, jako čert. Pokusil se zvednout, když ho pevná pěst srazila zpět na zem. Chytil se za bolavou čelist, lehce s ní zkusil zahýbat, bolelo to, ale nebyla zlomená. Propálil Snapea vzteklým pohledem. „Začínám toho mít plný zuby, Snape, do teď jsem ti nechtěl ublížit, ale jestli mě ještě jednou praštíš, natrhnu ti ucho," procedil Harry skrz zuby. Snape zřejmě nebral jeho slova vážně, protože se napřahoval k další ráně.