Banshee

28. Velký pan Malfoy

Harry se opatrně odtáhl a ještě než vstal, věnoval Emily nervozní úsměv. Neměl tušení, co na té holčičce je, ale dokázala mu jeho ocelové hradby narušit, jako nikdo jiný. Ne vlastně ne, byl tu ještě jeden člověk, co to dokázal také, jenže tomu už nikdy nedovolí se dostat až k němu. Emily dělala všechno tak nečekaně a nenuceně, že nestačil nastavit svůj ochranný mechanizmus. Jen tak přišla a objala ho a Harryho zaplavilo tisíce pocitů, kterým nerozuměl, tudíž se jim neuměl bránit. Jedna věc je ale jistá - lidský dotek byl příjemný pokud neubližoval.

S těmito myšlenkami došel ke dveřím a dnes už po druhé je otevřel příchozímu. Za dveřmi stál velmi špatně naladěný Draco Malfoy a podivně páchl. Harry ho nehodlal zvát dovnitř, tak stál ve dveřích a čekal, co z něj vypadne. Nečekal bohužel dlouho.

„Je tu Emily Morteme?" vyštěkl a už chtěl překročit práh, ale silná elektrizovaná rána ho donutila ustoupit. Vykulil na Harryho oči a mnul si bolavou hruď, kam ho rána zasáhla.

„Co to sakra bylo?" dostal ze sebe šokovaně.

„To je, milý Malfoyi, varování pro všechny, kdo by chtěli do mého pokoje vstoupit bez pozvání," odpověděl Harry a nechal své rty roztáhnout se do zlého úsměvu. Uslyšel za sebou kroky, trochu podstoupil a tím odhalil Emily, která držela opět svůj kufřík. Sebevědomě se postavila vedle Harryho a naštvaně propalovala Malfoye pohledem. Ten okamžitě zrudl vzteky, div mu nešla pára z uší.

„Tady se schováváš, ty malej ďáble!" procedil skrz zuby a chtěl se po Emily naštvaně natáhnout. Naštěstí si zavčas uvědomil elektrickou barieru. To ho ale nezastavilo od toho, aby pokračoval ve svém výlevu vzteku.

„Víš ty vůbec, kolik to všechno stálo galeonů a ty to jen, tak vyleješ do záchodu?!" Poslední slovo zařval tak nahlas, že se Emily raději schovala za Harryho. Malfoy si jejího činu dobře všiml a uchechtl se. „Neschovávej se, to ti nepomůže, protože jakmile vyjdeš ze dveří, zmaluju ti prdel tak, že si týden nesedneš, to ti garantuju!" vyhrožoval vzteky bez sebe.

Emily sevřela pevněji svůj kufřík a oči se jí začaly podivně lesknout. Přesto statečně čelila Dracovu vzteku.

„Promiň, ale já musela, bylo tam toho tolik... Navíc není správné toto dělat, kazí to zdraví," snažila se své jednání Emily ospravedlnit. Dá ale zůstala tam kde byla, neodvážila se k Dracovi přiblížit.

„To si ze mě děláš srandu, Emily! Sakra, ty netušíš, jak všichni zuří!" Rozhodil přitom teatrálně rukama.

„Pojď sem, nebuď srab, neschovávej se za tím klukem!" Emily sklopila hlavu a rozešla se za Dracem, ale udělala sotva dva kroky, když ji zastavila ruka na jejím rameni.

Harry byl celou dobu potichu, nehodlal se do té podivné debaty mezi nimi plést. Rozhodně se mu nelíbilo, jak se Malfoy choval k Emily, jeho vyhrožování, že jí ublíží v něm spustilo ochranný pud. Navíc tu byl ten podivný puch, co z něj šel. Vrtalo mu to hlavou. Emily se snažila Malfoyovi vysvětlit, proč to udělala - ne že by jí to k něčemu bylo. Harry tomu, co říkala, ani za mák nerozuměl a nehorázně ho to vytáčelo. Musel se na chvilku ztratit ve svých myšlenkách, protože ho překvapilo, když se Emily najednou rozešla k Malfoyovi a právě to donutilo Harryho mysl si konečně rovzpomenout, odkud ten pach zná. Ohnivá whiskey! To je to, čím ten kluk tak smrdí! Pak už mu všechno zapadlo do sebe, popadl Emily za rameno a jemně ji dal zpět za sebe.

„Ty nikam nepůjdeš!" rozkázal Emily a ta kupodivu vypadala, že se jí ulevilo a bez řečí uposlechla. To se ale nedalo říct o Malfoyovi.

„Co to dovoluješ, ty ubožáku?!" zařval Malfoy a vytáhl hůlku.

Harry se nenamáhal vytahovat hůlku, ale dovolil své magii, aby kolem Malfoye zakroužila, jako dravec, co je schopen zabít, když tomu bude nucen.

Malfoy v okamžiku zblednul, cítil tu syrovou moc, která kolem něj zatím jen varovně kroužila. Namáhavě spolkl knedlík, který se mu utvořil v krku a pomalu schoval hůlku. Dal přitom dobrý pozor, aby to Mortem viděl. Nechtěl se s tím klukem pustit do křížku. Hrozně se mu ulevilo, když magie kolem něj zmizela stejně náhle, jako se objevila. Hůlku ale už za žádnou cenu nechtěl vytahovat.

Harry se pro sebe ušklíbl, Malfoyovi stačilo málo na zkrotnutí. Neměl ale v plánu s ním ještě skončit, takže když to Draco nečekal, chytil ho za límeček košile a vtáhnul silou dovnitř. Praštil s ním surově o zeď vedle dveří. Muselo to vypadat komicky, protože Malfoyovi sahal sotva ke krku. „Tak teď mě dobře poslouchej, chlapečku, protože se nehodlám opakovat." Počkal, až blonďák popadne vyražený dech než pokračoval.

„Tak zaprvé, pokud se dozvím, že jsi Emily jakkoli ublížil, udělám z tebe hovnivála a nic a nikdo ti nepomůže se vrátit do tvé lidské podoby, to ti můžu zaručit. Zadruhé, ještě jednou tě uvidím opilého v přítomnosti dítěte, znechutím ti to pití tak, že když se na něj podíváš, bude ti neuvěřitelně zle a budeš si přát, aby ses nikdy nenarodil. A konečně zatřetí, nazvi mě ještě někdy ubožákem, tak přijdeš o jazyk. Je ti to jasné?" Harry čekal co kluk na to, bohužel Malfoy na jediné, na co se zmohl, bylo kulit strachy oči. Když už to začalo být trapné, Harry s ním zatřásl a zopakoval otázku.

„Tak je ti to jasné, nebo to potřebuješ vysvětlit razantnější metodou?" Přitvrdil Harry a konečně se dočkal odezvy.

„J-já r-rozumím, Morteme," řekl vystrašeně Draco a snažil se z pevného sevření dostat.

Harry se falešně usmál, jednou rukou ho pustil a poplácal po bledé tváři.

„Hodný kluk, jsem rád, že si rozumíme a teď zmiz." Harry nechal úsměv zmizet místo toho nasadil nejvíce naštvaný výraz. Nenechal vůbec Malfoye, aby se vzpamatoval, prostě ho vyhodil ze dveří, stejně jako ho vtáhl dovnitř. Bylo mu jedno, že se blonďák neudržel na nohou a spadl. Co mu je do něj? Prásknutím za ním zavřel dveře a opřel se o ně zády a ruce si dal na kolena. Horní část těla ohnul, snažil se vydýchat příval pobavení. Najednou se místností naplnil veselý dětský smích. Harryho hlava se tak prudce zvedla, až mu ruplo bolestně za krkem. Tělem mu projel šok, jak mohl zapomenout na Emily, která toho všeho byla svědkem? Nerozuměl tomu co vidí, Emily se smála? Opatrně se k holčičce začal přibližovat. Čekal, kdy se to v ní přepne a bude brečet, nebo utíkat. Pořád se smála a Harry netušil, co má dělat. Na konec si klekl na zem čelem k Emily a čekal.

Emily si přes slzy smíchu všimla Harryho rozpoložení, nedokázala se ale přestat smát. Nohy ji neudržely a tak se svalila Harrymu do náruče, chytla se za bolavé břicho, pěkně ji bolelo od toho smíchu. To ji donutilo se konečně dát do kupy. „Viděl jsi, jak se tvářil?!" dostala ze sebe a znovu se dala do smíchu. „Velký pan Malfoy se málem strachy počůral."

Harry jí poslední větu vůbec nerozuměl, ale stačil mu tón, aby pochopil, že Emily necítí strach. Uvolnil se, rty se mu samy roztáhly do něžného úsměvu. Stavby okolo jeho srdce byly čím dál víc na padrť a mohl za to tenhle malý tvor, který se mu uhnízdil bez pardonu na klíně.

Emily se přestala smát a rukama sáhla po Harryho pažích a donutila je se obtočit okolo jejího trupu. Tvář zabořila do jemné látky hábitu, byla na prosto spokojená a hlavně šťastná. Konečně si našla opravdového kamaráda.

Tak co vy na to, Harry s Dracem pěkně zatočil ne? 

Další chci vám všem, moc poděkovat za vaší podporu, nehorázně mě žene ku předu :)