Banshee

19. Napadení

Tak jsem tu zase, vítám vás  v novém roce a doufám že jste měli bohatého Ježíška a veselého silvestra tak jako já. Teď jako vždy nová část:)    

„Promiň, já nechtěla," špitla a dívala se na něj jako hromádka neštěstí. Harry útrpně zavřel oči. „V pořádku, nic se neděje, pro příště buď trochu potichu, prcku," zabrblal a podíval se na Emily, která se na něj znovu usmála. Holčička po chvíli sklopila oči ke koláči, který stále držela v ruce. Už se natahovala k tomu, že ho vrátí na talířek, když ji Harryho ruka zastavila. „Sněz ho jestli chceš, mně ten jeden bohatě stačí," řekl poté, co se na něj zmateně podívala. Emily ale zakroutila hlavou a podívala se na druhý konec místnosti. „Já nemůžu, táta by se zlobil. Dovolí mi sladké jedině po večeři a to jen jednu žabku. Říká, že sladké je dobré ledatak na kažení zubů a díky tomu mají děti kaz dřív, než jdou vůbec do školky." Harry se sám pro sebe ušklíbl. Navenek však zakroutil hlavou. „Tvůj táta má sice pravdu, ale za dnešek se toho stalo tolik, že jeden koláček už to nezhorší a kdyby něco, beru to na sebe," mrknul na ni spiklenecky a snažil se poprvé v životě usmát. Měl trochu výčitky svědomí z toho, jak na ni před chvíli vystartoval, možná proto jí ten koláč dal a navíc - za ty rozzářené oči to stálo. Tak tam oba seděli a jedli koláče. Harry zkusil i zvláštní nápoj a zjistil, že je to horká čokoláda s marshmellowny. Emily z něj celou dobu nespustila pohled, jakoby se bála, že jakmile otočí hlavu jinam, Banshee se jí rozplyne. Jejich idylku jim pokazil až Severus. Objevil se u pohovky a mračil se na svou dceru, která právě dojídala poslední kus koláče. „Emily," zasyčel vztekle, „ty si nepamatuješ, co jsme si řekli o sladkém?!" Harry se celý napnul a ruka s hrnkem se mu mírně rozklepala, proto raději hrnek odložil a podíval se na Emily. Ta si z otce nic nedělala, v klidu se mu dívala do očí. „Já si dobře pamatuju, co jsme si říkali o sladkém, ale taky si mě učil, že pokud mi někdo něco nabídne a já tomu člověkovi věřím, tak to nemám odmítat, že to potom vypadá neslušně." Emily při poslední větě pozvedla bradu a s výzvou se podívala Severusovi do očí. Ten se nezmohl na slovo. Otvíral a zavíral pusu, ale žádné slovo z něj nevyšlo. Harry se neudržel a uchechtnul se, výraz ve Snapeově tváři byl k nezaplacení. Tím na sebe upoutal jeho pozornost, jejich pohledy se střetli. Zelená s černou vedla tichou válku, ve které nebylo vítěze. Harry ve Snapeově pohledu dokázal kupodivu vyčíst obrovskou vinu a touhu po odpuštění. V těch Harryho zas byl strach a nenávist. Ani jeden nemohl vydržet a Harry byl první, kdo cuknul pohledem. Raději se podíval na dno hrnku, kde bylo tak na jeden doušek. „Emily, jdeme. Už je pozdě a ty jdeš ráno do školky," zachraptěl podivně Snape, donutil tak Harryho aby se na něj znova podíval. Snape působil najednou strašně nesvůj, musel si dokonce dvakrát odkašlat, aby dostal pod kontrolu svůj hlas. Emily si otce zaraženě změřila, ale z místa se nepohnula. „Je ti dobře, tati?" zeptala se starostlivě. Snape se ale s odpovědí nenamáhal, místo toho svou dceru hrubě chytil za loket. Holčička hlasitě vypískla, jelikož se lekla a taky nebyla na tohle jednání od otce zvyklá. Byl to přesně ten typ otce, který štěká, ale nekouše. Nikdy ji neuhodil, ani jí nezpůsobil sebemenší oděrku. Zacházel s ní jako s princeznou, tedy až do teď. „Tati, pust! To bolí," špitla Emily plačtivě a snažila se s otcova sevření vykroutit. Následně se seběhlo několik věcí najednou. Emily někdo objal okolo pasu a odtrhl ze Severusova sevření.

Nestačila ani hlesnout a už byla za zády Banshee. Harry celou situaci ze začátku sledoval v klidu, jenže jak se Snape začal chovat ke své dceři hrubě, něco se v něm sepnulo a reagoval tak, jak reagoval. Čapnul holčičku za pas a schoval ji za sebe. Pak vytáhl hůlku a namířil ji přímo na Snapeovo srdce. Stalo se to tak rychle, že ostatní nestačili ničemu zabránit. Harry kolem sebe šířil chlad, který se do každého zakousnul jako bestie, která je připravená se bránit, když se kdokoli přiblíží. Harry si ani neuvědomoval že tohle varování kolem sebe vyzařuje. Jeho celá pozornost se upírala na muže, který stál naproti němu. Harrymu se hůlka klepala, jako list ve větru, v očích měl slzy, kterým nedovolil za žádnou cenu stéct přes okraj. „Nesmíš jí ubližovat, je ještě dítě a ty se musí chránit. Neubližuj jí prosím!" Celý se klepal, ale hlas měl kupodivu pevný, jako ještě nikdy. Věděl, že mířit na Snapea hůlkou je k ničemu, že by mu Banshee nic z toho, co se mu honí myslí udělat nedovolila, to by raději otočila kouzlo, proti Harrymu i kdyby je to mělo oba zabít.