Banshee

70. Pán temnot

„Chci vysvětlit kdo byl ten šašek v tom brnění!" vyštěkl Severus v okamžiku, kdy se ocitli v jednom z přijímacích salonů.
Harry v šoku naprázdno otevřel a zavřel ústa. Nevěděl co to do Severuse najednou vjelo, proč se choval tak iracionálně. „Severusi sedni si, znervózňuješ mě." dostal ze sebe tiše. Severus po něm loupl pohledem a Harry znejistěl když ho profesor ignoroval a dál chodil sem a tam před pohovkou. „Je to Pán temnot, v jeho kompetenci je udržet všechny temné bytosti v rozumných mezích. Dá se říct, že je hned po Smrti druhý nejmocnější. Skoro nikdo o něm neví, je pro lidstvo ještě větší neznámou, než Banshee." Harry slova říkal rychle a s minimálním počtem nadechnutí. Prsty křečovitě zatínal do čalounění pohovky. Bál se, Severus totiž vypadal, že každou chvíli vybuchne.
„Co ty s ním máš společného?!" vykřikl Snape tak prudce, až sebou Harry na pohovce bolestně trhnul. To donutilo Severuse se trochu ovládnout. Zhluboka se nadechnul, snažící se v sobě tu prudkou žárlivost potlačit.
„Já s ním nic společného nemám. Vlastně mám svůj vlastní medailon tady u sebe." Harry vytáhl s rozklepanými prsty medailon zpod hábitu. „Darius nade mnou nemá žádnou moc!"
Severus, vyveden z míry náhlou naléhavostí v Harryho hlase, si k němu konečně sednul. „Odpusť, chovám se jako hlupák," řekl téměř nesrozumitelně, nerad si přiznával chybu, o to těžší bylo se omluvit. „Víš vidět tě s tím šaškem, jak na tebe div nešišlá, nebylo zrovna příjemné."
Harry dnes už podruhé nenacházel slov. Severus se na něj nezlobil, jenom žárlil. Harry se neudržel a na tváři se mu rozlil úsměv od ucha k uchu. „Ty se nezlobíš, ty žárlíš!" vydechl užasle.
Severus chtěl okamžitě protestovat, ale stačilo se podívat do Harryho očí a veškeré protesty nechal být. Raději se snažil rychle změnit téma. „Říkáš Pán temnot, jenže co tady dělal když s tebou nemá nic společného?" Položil první otázku co nejklidněji. Nečekal však, že Harry položí svou.
„Řekl ti Brumbál proč už Voldemort nerukuje Smrtijedy?"
Severus byl jeho dotazem zaskočený. Harry to poznal a proto se dal do vysvětlování.
„Zjistili jsme totiž proč byl tak dlouho ticho a nikoho nesháněl, tedy nikoho z kouzelníků." Harry schoval medailon a zamračeně se otočil na Snapea. Ten měl co dělat, aby napětím nevyskočil z kůže. Nesnášel když ho někdo nechával tápat. „Přišel na to jak se nabourat do mysli temných bytostí..." Harry se opět odmlčel, protentokrát to Severusovi ani nevadilo, tato informace ho zaskočila. Voldemort byl šílenec, ale že až takový. Merline! Kouzelnický svět proti tomu šílenci nemá šanci. Z paniky ho vytrhlo teprve jméno toho šaška.
„Nevím jak to dokázal, ale Darius to zastaví."
Neochvějná jistota v Harryho hlase Severuse jen popudila. „Jak si tím můžeš být tak jistý, ten šašek si možná říká Pán temnot, ale já znám Temného pána a ten se nevzdá. Obzvlášť když cítí, že má vítězství na dosah!"
Harry v Severusově tónu poznal zlost, přestože se snažil své emoce nedat najevo. Harry vycítil jak moc ho Darius znepokojuje, zkrátka v něj nevěřil. Harry se mohl snažit Severuse přesvědčit, jenže k čemu by to bylo. Severus je tvrdohlavý člověk a na některé věci si musí přijít sám. „Voldemort není vhodná osoba na to vést temné bytosti. Jediné co mu to přinese, je zkáza v podobě sebezničení." Harry ignoroval to jak sebou Severus trhnul při zaznění onoho jména.
Severus vstal z pohovky. Začínal se v tom všem ztrácet. Pán zla ovládací temné bytosti. Pak tu byl šašek v černém brnění co si nechává říkat Pán temnot. „Co chce tedy ten šašek podniknout?" zeptal se, ve snaze udělat si ve věci aspoň trochu jasno.
„Přesně nevím, ale podle mě si vezme zpět svou nadvládu nad bytostmi, řekl nakonec Harry.
„To je tedy pomoc! Řekni mi co se tím vyřeší, stále má své viteály, když nepočítám hada." Odfrkl si Severus jedovatě.
Harry pomalu ztrácel trpělivost, snažil se mít však klidný hlas, když promluvil. „Už je nemá ve svém vlastnictví Severusi. Všechny viteály jsou teď v bezpečí v Brumbálově kanceláři. Mohl by jsi, až si odpočineš, za ředitelem dojít a o všem mu říct, ať začne školu evakuovat a zničí viteály dřív, než se Darius objeví."
„Do Bradavic už nemohu," ozval se Severus tiše.
„Proč, co se stalo?" Harry vstal, přešel k Severusovi a jemným pohybem ruky ho otočil k sobě.
„Napadl jsem ho." oznámil chladně.
Harry vykulil oči. „Proč pro Merlina!" vykřikl šokovaně.
„Ty se ptáš proč! Je to manipulativní dědek co by klidně nechal všechny v hradu zemřít, jen aby vyhrál válku!" Severus se Harrymu vytrhnul, potřeboval prostor. „Věděl jsem, že není úplně bez poskvrnky, vždy se tvářil tak blahosklonně, jako kdyby byl samo dobro," šeptal si pro sebe Severus.
Harry si smutně povzdechl. Na Severusovi bylo vidět, jak je Brumbálovým chováním zrazený. Snape i když to nikdy neřekl nahlas, starého ředitele obdivoval. Prozření bylo o to bylo krutější. Harry bezradně stál kousek od muže, rád by mu pomohl, jen netušil jak. Bál se k němu jakkoli přiblížit, Severusův postoj totiž křičel, jděte pryč! Chci být sám! „Najdu Ankiho a poprosím, aby nám připravil něco k jídlu, ano." oznámil Harry tiše a otočil se k Severusovi zády.
„Nemám hlad, chci být sám," ozval se Severus, chladně, na Harryho se přitom ani nepodíval.
Harrymu poklesly ramena, v žaludku ho zatížil pocit viny. Severus zvolil jeho, ale ztratil přitom celý svůj život. Své studenty, svou práci a především jistotu v ředitele. Harry odešel ze salonku těžkým krokem. Jakmile byl dostatečně daleko, opřel se o zeď a zavřel oči. Napojil se na Dariovu mysl a pomocí obrazů mu sdělil, kde najde viteály. Je třeba zničit je co nejdřív a Brumbál se teď najednou jevil, jako velká neznámá, nemohl se na něj proto spoléhat, že viteály zničí. Po ukončení spojení otevřel vyčerpaně oči a rozhlédl se po chodbě. Nikde nikdo, chodba byla prázdná a chladná. Harry se otřásl zimou, musel se začít hýbat, jinak tu akorát nastydne. V domě nikdo týdny nebyl, tak byl nevytopený a řádila v něm meluzína. Harry se odlepil od zdi a vydal se do kuchyně. Už z dálky zaslechl řinčení nádobí, Anki se musel hned, co zatopil u dětí v krbu, činit. Harry překročil práh, ocitl se tak v obrovské kuchyni. Nedalo se tedy ničemu divit, že Ankiho nejdřív nemohl najít, našel ho až teprve když zarachotily hrnce na druhé straně kuchyně. Harry zpozorněl a rozešel se tam. „Anki!" zvolal do prostoru přibližující se k hromadě. Několik hrnců spadlo s rachotem na podlahu. Harry zahlédl skřítkova špinavá ouška. Honem přispěchal na pomoc v domnění, že to na tvorečka spadlo.
„To byste nevěřil kolik špíny tady je!" Durdil skřítek, hned co měl volné dýchání. Poté vyskočil na nožky a lusknutím prstu se daly hrnce do pohybu. Harry zakroutil udiveně hlavou, skřítčí magie ho nikdy nepřestane překvapovat. Přitáhl si k sobě stoličku a sednul si. Anki se zatím činil kuchyň za malou chviličku, byla jako ze škatulky. „Děkuju ti Anki za mé věci." Přerušil mlčení Harry.
„Pan Harry nemá zač, patří do rodiny."
Harry skřítkovi věnoval smutný úsměv.

Ahoj všichni! Je po Ježíškovi, doufám že jste, si ho užili, tak jako já! Věřte že byl akční :D 

Všem Vám přeju, hezký zbytek svátků a doufám že se kapitola líbila :) Komu byl sympatický Darius neboli šašek, tak příště si ho užijete do syta, jelikož mu věnuji celou jednu kapitolu a možná i tu další uvidíme :)