Banshee

11. Profesor Black

Ráno přišlo až příliš brzy. Harry vstával jak na popravu, vůbec se na tenhle den netěšil a taky to tak vypadalo. Věci, které mu normálně zabrali pár minut mu teď trvali dvakrát déle. Nebylo proto divu, že na snídani dorazil mezi posledními. Jeho včerejší místo bylo naštěstí volné. Šel si tam rovnou sednout a pokusit se něco sníst. Jenže. Jen co dosedl a dal si brašnu vedle na zem, tak se ozvalo zpod stolu pronikavé rozzlobené mňouknutí. Trochu váhavě se pod něj podíval v okamžiku se střetnul s pohledem pronikavých žlutých očí. Kočka na něj zle zahlížela a nevypadala vůbec spokojeně s tím, že tu sedí cizinec. Sám Harry musel uznat, že ta kočka nevypadá zrovna k světu. Kožich měla na několika místech vypelichaný. Každá kost na těle jí byla vidět. To ale nebylo to nejhorší, Harry jasně cítil pach smrti. Musel se z toho začít kousat do rtu, aby nezakvílel. Tahle kočka tu už moc dlouho nebude a oba to věděli. Harry dvakrát nepřemýšlel co dělá, protože kdyby jo, tak by to v životě neudělal. Vzal mističku, ve které bylo teď už jen pár hroznů a nasypal je jinam. Prázdnou misku potom naplnil čerstvým mlékem. Pak jí dal opatrně a hlavně nenápadně pod stůl a vrátil se zpět ke své snídani jakoby nic. Bohužel si ho ale jeden pár očí všimnul. „Draco, kdo to je?" zeptala se dívka šeptem. Draco se mírně otráveně podíval směrem, kterým dívka ukazovala. „To je, Emily, Harry Mortem, objevil se tady včera, od něj se drž dál!" varoval svou kmotřenku ihned na začátku. Emily ho ale moc neposlouchala, protože se po celou dobu dívala na Harryho, který si právě mazal chleba slabou vrstvou másla, až když zaslechla poslední větu, zpozorněla. „Cože? Proč?" věnovala Dracovi zmatený pohled. „Protože, milá zlatá, včera dal Juliánovi pěkně do nosu a já bych byl nerad, kdybys dopadla podobně," zamlčel už jen to, že si to ten kluk zasloužil, nikdo nikdy neví, kdo je poslouchá. „Takže ještě jednou. Drž se od něj dál, a to beze srandy!" Emily nikdy neměla ráda, když jí někdo něco zakazoval. Jediný, od koho to ještě snesla, byl otec, ale od nikoho jiného to nesnesla. „Mně by neublížil!" prohlásila s jistotou a ještě si překřížila ruce na hrudi, aby svým slovům dodala větší váhu. Draco lenivě nadzvedl obočí a prohlásil: „ Jak to ty můžeš vědět prosímtě." Zdálo se však, že jí tímto ještě víc popudil. „Neptej se na otázky, který jsou úplně jasný, radši se dívej víc kolem sebe!" prskala na něj jednotlivá slova tiše a pak se zvedla a odešla. Harry, netušící, co se odehrálo před chvíli uprostřed kolejního stolu si nalil čaj. Usoudil, že chleba do sebe asi dneska nedostane. Byl rád, že zpod stolu se začalo ozývat spokojené mlaskání. Jestli má chuť k jídlu, není to ještě tak zlé. Čaj měl Harry brzy vypitý, takže mu nezbylo nic jiného, než se zvednout a jít na svou první hodinu. Zrovna procházel dveřmi Velké síně, když se málem srazil s divným člověkem. „Promiňte," omluvil se vzápětí Harry, ale ten chlap si ho ale vůbec nevšímal. Místo toho se hnal k místu, kde před malou chvilkou Harry seděl. Sehnul se okamžitě pod stůl a začal na tu kočku vlídně mluvit. Harrymu došlo, že to bude asi majitel kočky. Když se na ty dva díval tak musel uznat, že to přísloví 'jaký pán, takový mazlíček', se knim perfektně hodí. Zakroutil nad tou myšlenkou hlavou a pokračoval radši v cestě, nerad by přišel na první hodinu pozdě. Mapa, kterou konečně vylovil s brašny mu ukazovala, že se má vydat do druhého patra chodbou vlevo. Tak taky udělal. Rozhodl se vrátit mapu zpět do tašky a za chůze jí tam opatrně zastrkával tak, aby z ní na konci dne nebyl salát. Když už jí tam měl, ucítil tvrdý náraz do lokte. Jen taktak to ustál a naštvaně zvedl hlavu, aby mohl vynadat tomu pitomcovi, co do něj tak surově vrazil. Slova mu odumřela na rtech, když poznal, o koho se jedná. Nestačil ani nic říct, ten pitomec byl rychlejší. „Co se tady motáš, Brejloune?"

Harry vzteky zatnul ruce v pěst, ale nenechal se vztekem ovládnout. Rozhodl se raději bránit slovně než fyzicky, dal do svého hlasu veškerou nenávist, kterou v sobě měl. „To ty by sis měl dávat pozor na jazyk, taky by se ti mohl náhodou pěkně zamotat a věř mi, to bolí víc než zlomený nos. Rozhodně bys strávil na ošetřovně víc času." Harry jednotlivá slova říkal klidně i přes svůj vztek, ale každý, kdo měl v sobě kousek zdravého rozumu by se klidil z cesty.