Banshee

38. Pouto druhů

Harry neměl rád, když byl stažen do podvědomí, nebyl tak schopen ovládat své tělo. To se dnešním dnem rozpadlo na prach a stačilo k tomu jedno uklouznutí. Nechat Banshee, ať se na tom klukovi vyřádí podle libosti byl špatný nápad. Litoval toho. Nechal se příliš ovládnout nenávistí. Tou prostou emocí, která napáchala tolik škody, že to nikdy nedokáže dát do pořádku.

Tohle všechno probíhalo Harryho myslí a pouze okrajově vnímal vládnoucí Banshee. Z jeho sebelítosti ho probral až Bansheein úžas a pocit hrdosti. Uklidil vzpomínky do truhly a opatrně nakoukl co se děje. Na chvíli se tak oba dva dívali jedním zrakem, každý se ale u toho cítil jinak. Banshee samolibě a Harry radostně věděl, jak Emily trápilo, že se v jejím věku ještě neprojevila magie. Škoda jen, že se nemůže radovat spolu s ní. Štěstí nahradil tíživý kámen smutku a viny. Stáhnul se zpět v tiché naději, že už nebude muset nikdy vylézt. Po nějakou dobu to skutečně tak bylo, dokud ho málem nepovalily Bansheeininy pocity. Takové u ní ještě nikdy nezažil, on sám měl problém některé z nich zařadit do správných kolonek. Proti svému přesvědčení opět nakoukl, jelikož byl u vytržený z těch pocitů. Chtěl vědět, co dokázalo v Banshee rozpoutat takovou bouři. Vzápětí toho litoval, mohlo ho napadnout, že za tím bude Snape. Ke kolotoči pocitů se přidalo i Harryho mírné rozhořčení, ale zároveň se nemohl od té podívané odtrhnout. Byl jako šmírák, který nakukuje klíčovou dírkou. Banshee ho nemohla za žádnou cenu postřehnout, protože nezasahoval do nervového systému. Harry by měl zatajený dech, kdyby to bylo možné. To, s jakou něhou se ho dotýkala, jako by uctívala zem, po které chodí. Harryho najednou zamrzelo, že neměl možnost Severuse Snapea poznat. Banshee na tohle, jak je vidět, už svůj názor měla. Stačilo jí deset vteřin a hned věděla, že Snape je pro ně ten pravý. Harry byl v tomhle ohledu víc lidský, také ho táhlo pouto druha, ale né tolik, jako Banshee a proto mohl zůstat tím obezřetným.

Pravda, Snape udělal před lety chybu, která ale nebyla z části jeho. Větší vinu na tom, co se stalo nesla Agnes, která využila Severusova žalu a poštvala ho proti nim. Harry si myslel, že mu to nebude moct nikdy prominout, ale situace se poté, co přišel sem do školy změnila, Severus svých činů litoval. Sice nebyl ukázkový tip dobrého člověka, měl své mouchy, ale to má každý. Hlavní bylo, že v něm Harry dokázal najít člověka, kterému může odpustit. Navíc tu byl ten souboj, co nevypadal pro něj vůbec dobře, tak proč nechat věci hnít. Raději oboum ulehčí zbytek života. Úplně se ztratil v myšlenkách a příjemné pocity, co cítil od Banshee tomu jen pomohly. Vůbec si neuvědomil, kdy se stáhl a přestal je sledovat. Proto ho vlna bolesti protkaná smutkem převálcovala jako tornádo nejvyššího stupně. Harry lapal po vzduchu s vypětím sil se snažil emocionální tornádo uklidnit, ale neměl šanci. Pokaždé, když už to vypadalo v pořádku, vrátilo se to jako boomerang a silou ho to praštilo. Musel to vzdát a raději se to pokusit ignorovat, občasné záškuby prozrazovaly jeho selhání. Donutil se přemýšlet, co mohlo Banshee takhle rozhodit, že se těmi pocity málem zalkla. Napadla ho jen jedna situace, která to mohla způsobit. Sálem podvědomí se prohnala Harryho lítost a ta se ještě zvětšila, když se vedle něj objevila Banshee ve své druhé podobě.

„Vy lidé jste tak přízemní," spustila hned a začala před Harrym chodit sem a tam.

Harry, který dosud seděl v tureckém sedu se nenamáhal ani zvednout hlavu, když se zeptal: „Co se stalo?" V tónu hlasu neměl ani špetku zájmu. Hrál to, protože znal Banshee, čím víc by dal najevo zájem, tím víc by ji to rozzuřilo.

„Co se stalo?! Ty se ještě ptáš?" Prudce se k němu otočila, až jí bílý hábit zavlál okolo kotníků. „Severusovi záleží na tom spratkovi Pána Zla! Možná ho dokonce miluje, jen je dost tvrdohlavý, než aby si to přiznal!"