Banshee

68. Pravá identita

Harry procházel chodbou zabrán do vlastních myšlenek. Nevšiml si proto malinkého pergamenu co mu letěl naproti, všiml si ho teprve až ho cvrnknul do nosu. Zmatený a ve střehu po něm hmátl. V okamžiku, kdy pergamen rozložil, ho do očí uhodilo kudrlinkované písmo. S protočením očí se dal do čtení.

Milý Harry
Pokud to je jen trochu možné, přijď dnes po vyučování za mnou.
Ředitel školy Albus Brumbál.
Heslo: Citronáda
Harry vzkaz zmačkal a kouzlem odstranil. Tušil co po něm Brumbál chce, jenže Harry toho schopen nebyl pokud Banshee nespolupracovala. Ředitel udělal tu chybu, že si proti sobě Banshee poštval.
***
Harry společně se spolužáky mířil k hájence na hodinu kouzelných tvorů. Postupně se všichni sešli u hájenky, Harry se zastavil kousek od své koleje a čekal, než začne hodina. Všiml si, jak na něj ostatní žáci zahlížejí, nikdo Harryho v Bradavicích pořádně neznal, přesto si dokázali dát dvě a dvě dohromady. Zmijozelové věděli, že urážet Harryho veřejně by jim neprospělo, tak zůstali jen u nenávistného zírání. Tedy někteří z nich ti chytřejší dělali pravý opak. Harry to ignoroval, jako všechno co mu přišlo malicherné, nedůležité pozornosti. Po jeho boku se objevil Malfoy se svým doprovodem. Harry na ně ze slušnosti kývl, víc se bavit nehodlal, naštěstí to Zmijozelové pochopili a bavili se jen mezi sebou. Hlasité štěbetání studentů přerušil až rozčílený dívčí křik.
„Rone, nech mě na pokoji!"
Harry zpozorněl, jako většina se otočil za křikem a uviděl Hermionu Grangerovou, jak utíká před Weasleym. S pozdviženým obočím sledoval oba Nebelvíry. Nijak se do toho nehodlal plést. Hermiona je holka od rány s takovým tupcem si poradí. Taky že ano, v momentě kdy Hermioně došla trpělivost s vtíravým Weasleym, se prudce otočila dozadu a majzla ho svou těžkou taškou do hrudi. Harry se ušklíbl bolestnému výrazu zrzka. Nebelvírka si to zatím naštvaně vydupala až k přihlížející skupince, kde byl i Harry. Vlasy za ní vlály jako rozzuření hadi, nebylo proto divu, že dívce všichni ustupovali z cesty. Harry nemohl jinak, než se šklebit. Zrzek si mnul bolavou hruď a něco svým přátelům divoce vypravoval. Ti se však smáli a kroutili hlavami.
„Je to idiot. Myslí si, že mu na ty jeho průhledný sladký řečičky skočím, ani náhodou!" durdila se Hermiona. Harry odtrhl pohled od Nebelvíru a otočil se k ní. „Čím tě náš slavný Weasley tak vytočil, že si zasloužil tvůj hněv?" zeptal se Harry poťouchle.
„Slavný?! To sotva, mizera to je! Myslí, že když je přítel slavného chlapce - co - přežil tak mu neodolá žádná! Pff já mu dám rande!" Nebelvírka se postavila vedle Harryho, tváře rudé od rozčilení.
Harry nestačil zírat. „Počkej Weasley tě pozval na rande?" Vražedný pohled od kudrnaté dívky mu jako odpověď stačila. Zakousl se do rtu, aby v sobě potlačil smích.
„Nevím co to do něj najednou vjelo, ještě donedávna mi nadával a ponižoval a teď..." kroutila hlavou Hermina.
„Neznáš to přísloví, co se škádlívá, to se rádo mívá." Nadhodil Harry ze srandy. Taky za to dostal pěstí do ramene.
Profesor stále nedorazil a Harry začal být nervózní. Byl v Bradavicích jen chvíli, ale jedno se na těchto hodinách naučil. Pokud se profesor opozdí, má pro ně připravené něco velkého a nebezpečného. Dveře hájenky se najednou rozlétly dokořán a z nich vylítl velký černý pes. Na první pohled se dalo poznat, že neutíká pryč z radosti. Pes byl očividně pořádně vyděšený. Studenti se za ním dívali, někteří se dokonce pochechtávali. Nevšimli si proto profesora, který vyšel z hájenky s dřevěnou klecí v ruce.
„Toho pitomýho psa si nevšímejte, je to strašpytel." Promluvil Hagrid v hlase mu byla znát naštvanost, ale získal si tím pozornost třídy. „Dnes mám pro Vás něco extra speciálního!" řekl a s rachotem položil klec na dřevěný stolek. V Harrym zatrnulo, zatímco ostatní se nahrnuli se znuděnými výrazy ke stolku. Harry stál jak přibitý na místě. Tvor v kleci se snažil dostat ven a na všechny okolo prskal, syčel, a cenil zuby. Lisá bílá kůže, vyčnívající kosti všude po těle. Ocas podobný opici, stejně tak hlava. Tvor by se při troše dobré vůle dal přirovnat opravdu k opici, jenže jeho oči položené po stranách hlavy bez panenek mluvili o opaku. Místo prstů měl dlouhé ostré drápy. Z huby se daly vidět jedovaté zuby. Pro člověka smrtelné. Navíc ten tvor byl ve špatné kleci! Tady se v nejbližší době stane neštěstí. Harry ať chtěl, nebo ne vycítil smrt o minutu dříve, než skutečně udeřila a ne jen jednu. Stál před volbou nechat studenty Bradavic zemřít a neprozradit se, nebo nestavět se osudu do cesty a zachovat identitu Harryho Mortema. Pro někoho těžká volba, pro Harryho však ne, stačilo se podívat na jejich bezstarostné úsměvné tváře a bylo rozhodnuto. Harry Mortem tu dneškem končí. V okolí Bradavic se najednou ozvalo odstrašující kvílení, které nabíralo na síle. Studenti spolu s učitelem byli neznámou silou odstrčeni daleko od klece. Mnoho z nich přistálo na zadku, trvalo jim příliš dlouho se vzpamatovat a vytáhnout hůlky. Vyděšeni tím co je napadlo, se rozhlíželi kolem sebe. V tu samou chvíli klec konečně povolila, tvor byl na svobodě a hnal se na svou nejbližší oběť. Dívka stačila jen děsem vykulit oči, než se tvorovi postavila do cesty Banshee. Tvor se na vteřinku zarazil a z úst vypustil vzteklé zasyčení, které mu bylo k jeho překvapení oplaceno. Dívka v panice zvedla hůlku, sama netušila co udělá, ale byla vyděšená k smrti. Z hůlky jí však žádné kouzlo nevyšlo, za zápěstí ji totiž chytly ledové prsty. Dívka cukla hlavou na stranu a setkala se s očima Draca Malfoye, který kroutil hlavou a zápěstí jí tlačil směrem dolů. Zmíněný Zmijozel nebyl nehloupější, věděl co právě Mortem udělal a tím jim zachránil život. Nemohl tedy nechat Pansy, aby ve svém strachu vyslala na Banshee kouzlo. Společně začali couvat, pryč od nebezpečí, několik lidí je dokonce napodobilo, hůlky stále v pohotovosti. Draco si periferním viděním všimnul skupiny profesorů, jak k nim běží. V čele se Snapem a ředitelem, jen Merline ať nedoběhnou pozdě!
Harry se ze všech sil snažil udržet Banshee na uzdě ,ale nebylo to možné. Příliš dlouho se za poslední týdny držela víla smrti v pozadí a narušila se tím rovnováha. Banshee odstrčila Harryho z vedení a jemu nezbylo tedy nic jiného, než vše sledovat z pohledu diváka. Nemohl udělat nic, aby zabránil následujícím událostem. Bezmocně sledoval, jak na ně tvor skočil s úmyslem je kousnout do krku a vpustit do nich jed. Banshee byla však na tenhle tah připravená a uskočila a sama vzala tvora za ocas. Tvor na to reagoval po svém, otočil se po Banshee s úmyslem do ní zatnout drápy. Banshee si nechala jednu ruku skutečně podrápat, ale tou druhou čapla tvora za šíji a tím ho zneškodnila. Držíce prskající zvíře dál od sebe, se rozhlédla kolem sebe. Nesetkala se s ničím jiným, než se strachem, který šel cítit na míle daleko. Některé věci se zkrátka nezmění. Znechuceně se obrátila na zničenou klec a mávla rukou, nevšímající si zděšených výkřiků kolem. Poničené dřevo se vrátilo do původního stavu a celá klec se změnila do bytelné, ze stříbra. Banshee do ní tvora doslova hodila a s posledním vzteklým zasyčením, za ním zaklapla dvířka. Neotočila se na obecenstvo ztuhlé strachem, nebylo třeba, věděla co musí udělat. „Řediteli toho tvora vraťte kam patří, myslím, že mezi svými mu bude lépe. Pokud jde o to ostatní, stačí poslat sovu. Sbohem." Hlas měla ledový jako sníh, co pokrýval zelenkavou trávu. To bylo však jen na povrchu, uvnitř se skrývaly skutečné emoce. Bolest, vztek a mnoho dalších emocí, které raději dál nezkoumala. Proč se jenom ten pitomec, rozhodl zase konat dobro, vždyť lidé umírají dnes a denně, když bude každého z nich zachraňovat, nikdy nedojdou poučení, akorát to zase odnesou oni dva! Odloučení do druha je až příliš kruté, obzvlášť teď, kdy je pouto křehké. Věděla, že tam někde je, doslova ho cítila, ale neotočila se a nerozloučila. Označila by jeho a mrňata za cíl, už takhle budou středem pozornosti, protože mnozí si spojí Mortema s Banshee. Není třeba je v tom ještě utvrzovat. Křečovitě zavřela oči a přemístila se pryč z Bradavic.
***
Severus
Udělal dobře, že odešel.
Tuhle větu si Severus opakoval stále dokola od té doby co mu Harry/ Banshee zmizeli před očima. Jinak hrozilo úmrtí, jako první by šel na řadu ten pitomec poloobr. Proč pro Merlina tahal na pozemky takovou stvůru, co očividně ohrozila studenty na životě. Pouze okrajově vnímal co se kolem děje. Kolegové se snažili uklidnit situaci i on by měl svojí kolej zpacifikovat. V tuto chvíli toho však nebyl schopen. Potřeboval se nejprve srovnat se situací, když už jsme u toho, ředitel si právě usmyslel obtěžovat ho, snad po něm nebude chtít, aby se k tomu veřejně vyjádřil, protože s tím ho pošle k Trollovi.
„Severusi pojď se mnou do ředitelny prosím," žádal ředitel mistra lektvarů, který ho probodl svým odstrašujícím pohledem. Ředitel se však za ta léta co Severuse znal, stal proti těmto pohledům zcela imunním. Severus zas poznal, že nemá na vybranou a rázným krokem Brumbála následoval do ředitelny. Cesta probíhala v tichosti, teprve až dorazili do soukromí ředitelny se ředitel chopil řeči.
„Severusi není to ničí vina-"
"Že není!" skočil řediteli Snape do řeči. „Nesnažte se mě vytočit řediteli, jelikož oba víme, čí je to vina. Vaše! To vy nedbáte varovných signálů!" křičel Severus na ředitele, který se tvářil na výsost nechápavě. „Jak to myslíš Severusi, nerozumím?"
„Tak Vy nerozumíte, Brumbále. Co třeba ten pitomej pták, který napadl pana Malfoye ve třetím ročníku! Měl být usmrcen, místo toho si žije někde vesele dál! A dnes mohli studenti přijít o život! A to pouze vaší vinou, protože nejste schopen ukočírovat vášeň toho obra pro nebezpečné tvory!"
„Severusi uklidni se!" zakročil do profesorovi triády Albus. „Chápu tvé spravedlivé rozhořčení, ale není to takhle lepší? Harry by se do samotného boje stejně nezapojil, kvůli samotné rovnováze dobra a zla."
„Takhle je to! Když nemůže přiložit hůlku k boji, proti Pánovi Zla, zbavme se ho!" Severus byl v ráži, čím dál víc ztrácel nad sebou svou pověstnou kontrolu. Tak, tak se držel, aby po řediteli nevyslal jednu nepromíjenou kletbu, jak mohl být léta vůči Brumbálovi tak slepý. Albus Brumbál, ředitel školy čar a kouzel byl ještě horší, jak samotný Pán Zla. Jediná výjimka mezi Pánem Zla a Brumbálem byla, že u Voldemorta, jste si byli jistí na čem jste a v případě, že s Vámi nebyl pán Zla spokojen, tak Vás čekala jistá smrt, ale v tváří v tvář. Zatímco Brumbál byl zákeřný bezpáteřník, který Vás byl schopný bodnout do zad, když to nejméně čekáte. Severus byl do morku kosti Zmijozel, takže viděl pouze dvě možnosti. Buď bude své instinkty ignorovat a dál si hrát na profesora a učit někoho kdo o to vůbec nestojí a později zemře ve válce nebo... Hůlku vytáhl ani nevěděl jak. „Mdloby na tebe," vykřikl dávající do omračujícího kouzla všechnu sílu. Ředitel padl jako podťatý. Severusův první impuls byl útěk, jenže pak mu padl pohled na několik listin položených v rychlosti na stole, z nichž jedna byla podepsaná krví. Překvapeně listinu zvedl a dal se do čtení a nestačil se divit, Brumbál byl zdá se schopen zajít až na samý okraj propasti, aby dosáhl svého.
„Starče ty máš jediné štěstí, že jsi bezvědomí," zašeptal Severus štítivě a listinu si vzal. Po rychlém prohledání pracovní desky, jich ještě několik ukryl do hábitu a pak se bez ohlédnutí přemístil krbem do komnat.
***
„Anki!" zvolal hned, co vystoupil z krbu.
„Ano pane," ozval se skřítek kousek od Snapea v ruce držící prachovku.
„Sbal nám všechny věci a pokud možno co nejrychleji!" přikázal Snape příkře a hnal se do dětského pokoje. Neobtěžujíc se klepáním, rovnou vešel. „Emily otázky až potom, jdeme!" Severus nečekal, až holčička cokoli řekne, vzal dítě, Emily čapnul za ruku a pospíchal do ložnice, kde bylo možné se přemístit. V duchu se modlil k Merlinovi, ať to vyjde.

Všem moc děkuju za komentáře, hvězdičky a čtení.