Banshee

57. Brčko

Dny plynuly, zatímco Harry pomalu nabíral síly. Emily za ním přišla hned druhý den, po tom co se probral z bezvědomí. Harry byl v ten moment vzhůru a pokoušel se srovnat si myšlenky. Cítil se slabý jako moucha a chtělo se mu spát. V spánku mu, ale bránily myšlenky a taky obrovská žízeň. Ta se umocňovala tím, že měl zdroj k jejímu zahnání jen kousek od sebe.

Vrzly dveře a Harry očekával madam Pomfreyovou, kontrolovala ho každou půl hodinu. Otočil hlavu ke dveřím připraven říct si o vodu. Dveře se ještě o kousek pootevřely a dovnitř proklouzla drobná postava.

„Emily." vydechl Harry zírající na holčičku, která stála u dveří a nevypadala, že chce jít dál. Dívali se na sebe. Zelená schovaná za skly brýlí se střetla s modrou. Dítě udělalo krok a Harry v mylné domněnce, že chce Emily prchnout, natáhl ztěžka ruku směrem k ní. Na jazyku ho pálila slova k zastavení, ale nebyly potřeba. Emily se rozeběhla k němu, v dalším okamžiku ji měl v náruči.

„Har-ry já se omlouv-vám za vše-chno s-e omlo-uvám." dostávala ze sebe na pokraji hysterie. Harryho zašimraly její vlasy na tváři. Donutil ruku k pohybu a odstranil je stranou. Našel pod nimi uplakanou tvář plnou viny.

„Ššš neplač, je to v pořádku," šeptal a hladil Emily po tváři. Ležela mu na hrudi jak malé kotě, které potřebovalo chránit. Pevněji kolem ní utáhl paži a nechal si zmáčet košili. Vycítil, že Emily se potřebuje vyplakat. Doslova cítil, jak z ní opadává napětí. Plakala dlouho, ale Harry ji po celou dobu pevně držel, nepustil ji i když ho tělo bolelo. Ignoroval to. Zvedl hlavu jelikož zaslechl kroky, ve dveřích se zastavila madam Pomfreyová, dívala se na dojemný obraz před sebou. Kývla na Harryho, který jí kývl zpátky a dal tak najevo, že je vše v pořádku. Tiše zavřela dveře, s úsměvem na tváři.

Emily zvedla hlavu a podívala se na Harryho. „Bude to jako dřív, že jo?" zeptala se nakonec po dlouhém tichu. Harry oplácející jí pohled kývl a pro odlehčení atmosféry dodal: „Tak co jsem všechno zmeškal, když jsem byl v limbu?" Odměnou mu byl Emilyin smích a otření slz z očí.

„Je toho dost. Co chceš slyšet první?" zeptala se chraplavě, předchozí pláč byl na jejím hlase znát.

Harry automaticky pokrčit rameny. To se však ukázalo jako špatný nápad, tělem mu projela ostrá bolest. Vynaložil všechny emoční síly, aby se mu obličej nezkřivil do bolestné grimasy. „Tak třeba jestli to všechno k něčemu bylo? Stojí Malfoy v čele Zmijozelu?" položil otázky, které ho nejvíc zajímaly.

Emily kývla a výrazem se jí prohnala podivná emoce. „Jo, vše je tak jak má, dokonce ještě lepší."

Harry nechápajíc pokrčil čelo. „Jak lepší?"

„No táta říkal Luciusovi a Narcise, že to pár Zmijozelům otevřelo oči," řekla a sklouzla z Harryho hrudi vedle na polštář.

Harryho hrudi se sice ulevilo, ale z odpovědi Emily nebyl vůbec moudrý, bude se na to muset zeptat přímo Severuse. Najednou Emily zvedla prudce hlavu z polštáře. Na její tváři Harry zahlédl škodolibý úsměv. „Harry, že neuhádneš co táta provedl Dracovi?" Harry skutečně neměl potuchy, ale někde vzadu v mozku se mu objevil vykřičník. „To nemám tušení, ale hádám podle tvého úsměvu, že to nebylo nic hezkého?"

„To je slabý slovo, Draco si díky své blbosti zažíval čtrnáct dní v Bradavicích peklo."

„Co ten kluk zase provedl?" zeptal se podrážděně. „Doufám, že nevyzval na souboj samotného Voldemorta z toho ho tahat už rozhodně nebudu!"