Black Swan /CZ/

1.

Persephone se vůbec, ale vůbec nezajímala o společenský život. 

Posadila se a odhrnula si vlasy z obličeje. Její nohy se dotkly studené kamenné podlahy a ona se konečně pořádně probrala. Mívala pod postelí kožešinu, ale dala ji pryč, protože se potřebovala každé ráno probudit a to jí pomáhala právě ledová podlaha.

Usnula ve své noční košili, jedné z mála věcí v jejím šatníku, které měly jinou barvu než tmavou. Netrvalo dlouho a převlékla se do černých korzetových šatů a vlasy sepnula do drdolu. Každodenní rutina.

Zavřela knihy, které byly rozložené na jejím pracovním stole a pečlivě je schovala do truhly. Nepotřebovala, aby je tu někdo našel ležet. Mohla by z toho mít problém. Neměla by totiž ani vědět, že ty knihy existují, natož je mít u sebe a po nocích je studovat.

Vyšla ven a protočila panenky. Po chodbách stály vázy s bílými liliemi, nápad její sestry. Celá ta její narozeninová oslava byla šílená. Chtěla tady tu společnost mít celý měsíc a to bylo něco, co nemělo obdoby. Persephone neměla ráda lidi a několikrát to zmiňovala, ale její matka tvrdila, že jí to pomůže. Její matka ji ale zcela očividně nechápala, protože byla vždy ve společnosti oblíbená, což se o Pers, jak jí zkráceně občas říkala, říct nedalo.

Ona si to nemyslela. Nechtěla se vůbec zdržovat nějakými ducha pustými konverzacemi s lidmi.

Na rozdíl od Odette, ona chtěla něco dokázat, být někým, něco umět. Při vzpomínce na svoji sestru se ušklíbla a rozhodla se, že pokud to půjde, bude se jí vyhýbat.

Vydala se do hlavního sálu, nebo kamkoli, kde najde otce. Někdy měla pocit, že Rothbard byl tím jediným, kdo ji chápal.

______

Našla ho v jeho pracovně. Seděl za stolem, psal cosi do jakéhosi notesu a mračil se. Mocný a nezlomitelný, vysoký, hubený a pohledný. Blond vlasy mu spadaly na ramena a modré pronikavé oči koukaly do papírů, časem nedotknuty.

"Persephone?" zvedl pohled a pousmál se.

"Tati." kývla na něj a vešla dovnitř. Chvíli tam jen tak stála a koukala na něj. Nakonec se rozhodla ještě naposledy zkusit zlomit jeho rozhodnutí. "Nechci se celé té šarády účasnit. Musím?"

"Musíš." odpověděl jí a zavřel notes. "Claudette si to tak přeje."

"Ale já prostě nechci. Mám moc práce a prostě nemám čas na takové hlouposti." zamračila se a založila si ruce na hrudi.

"Persephone, prosím tě. Občas se musíš vídat s lidmi. A když jsme u lidí a hloupostí, dnes máme ještě jednu dlouho plánovanou návštěvu." pronesl a vstal. Celý v černém vypadal podobně jako jeho dcera. Nebezpečně.

"Přijede prostřední z Lordů ze západních ostrovů, ten o kterém jsem ti říkal. Nevím co s ním mám dělat." Tvář stáhl do grimasy, která skutečně nebyla přátelskou.

"Prosím tě. Nějak to zvládneme. Vždyť za tebou přece jezdí tolik lidí žádat tě o pomoc..."

"Přesně tak." přerušil ji a zabubnoval prsty o desku stolu. "Jenomže Lord Hade není člověk. On je jakási směsice čarodějnické a lidské krve, dostatečně zředěné. Nechutné."

"Tati." ozvala se ona a povzdechla si. To samé dokola. Ona si nemyslela, na rozdíl od svého otce jsou lidé nějak odlišní od čarodějů, nebo snad, že je někdo méně hodnotný než ten druhý, jí to bylo jedno. Pro ni byli všichni zbyteční.

"Nevím co po mě chce, ale doufám, že tvoje máti nebude chtít, aby tu zůstal. Ty lidi ještě zvládnu, ale napůl čaroděje? Nemyslím si, že jsem tak tolerantní." zamumlal a přitom se vydal ven z místnosti.

"Mám u toho být?" optala se ona a vyslala k otci jeden z mála úsměvů, které uměla. Na rozdíl od Odette, která rozdávala úsměvy na všechny strany, se skoro neusmívala, zastávala totiž názor, že úsměv si druhá strana musí zasloužit.

"Jistě. Kdyby to bylo něco menšího, mohla bys to vyřídit za mě." napadlo ho a ihned se cítil i tvářil docela lépe. Persephone ráda řešila za otce problémy, protože tak mohla zkoušet své schopnosti a ukázat, že není stejné éterické budiškničemu jako Odette.

"Moc ráda, otče. Moc ráda."