Black Swan /CZ/

59.

Persephone padala.

Nevěděla odkud ani kam, věděla jen, že padá. Nebo alespoň měla ten pocit. Všude kolem ní byla jen tma a motala se jí hlava. A pak se objevila ta světla. Barevná a čím dál tím jasnější, modrá, červená, teplá i studená.

A pak dopadla.

______

"Hade!" vykřikla Koré a pokusila se posadit, ale ostrá bolest na její hrudi ji položila zpátky na lopatky. Střep. Ten střep. Pamatovala si, že se to stalo. Tak jaktože byla...

"Persephone, uklidni se!" ozval se hlas, známý, ale ne Hadeův. 

"Styx?" otočila dívka hlavu jejím směrem a skutečně - byla tam. Ale vypadala tak nějak jinak. Nebo to snad bylo jen tím, že se právě probudila ze skoro jisté smrti?

Stála tam, v dlouhých jednoduchých šatech a vlasy jí spadaly po ramenou až k pasu. Jako vlnky vody. Na hlavě měla čelenku, tenkou, zlatou s modrým kamínkem na čele.

"Co to máš na sobě?" vyhrkla a Styx si povzdechla.

"Už zase se chováš nevhodně." zakroutila hlavou, ale bylo to myšleno přátelsky. Koré napadlo, že už ji nebaví probouzet se takhle. Začíná to být stereotypní.

"Kde je Hade? Je v pořádku? Nejsem si jistá co se stalo, byl tam hluk a on... A pak ten lustr..."

Nedávalo to smysl. Nic z toho nedávalo smysl. Co tady dělala Styx? Co to měla na sobě? Jak dlouho byla mimo? A poslední otázka, kde to sakra je? Protože toto místo nepoznávala. Byla to ložnice, ale jiná než znala. Ležela na velké dubové posteli, závěs u okna byl zatažen, byl černý. Celé to působilo jako její ideální pokoj, ale neznala to. V paláci nebyla. Tak kde byla?

"Persephone..." začala Styx, ale Koré ji nenechala domluvit.

"Vždyť já si myslela, že jsem tam umřela. Přeci jen, ten střep..."

"Umřela jsi tam." Zarazila ji žena v modrém a Persephone otevřela pusu, jakoby chtěla něco říct, ale neudělala to. Pak zvedla obočí a udiveně naklonila hlavu na stranu.

"Tak co dělám tady?"

"Jsi mrtvá." Konstatovala Styx, jakoby to nic neznamenalo. "Tedy, technicky nejsi, ale prakticky vlastně ano. Je to složité."

"Složité?" zasmála se Pers a zakroutila hlavou. "To není legrace. Kde je Hade?"

"Ve světě živých."

"A já jsem?" zamrkala a pořád nevěřila tomu, co se to děje.

"V Říši Mrtvých."

"A co tu dělám?"

"Jsi mrtvá." Styx skutečně vypadala, že ji celá situace nijak nevzrušuje. Koré se posadila a následně i s obtížemi postavila, aby jí viděla do očí.

"Jestli jsem mrtvá, tak co tu děláš ty?"

"Já jsem tady, abych se o tebe postarala. Já sem patřím."

Koré už to ani neposlouchala, odstrčila ji stranou a vyrazila k oknu. Tahem jedné ruky i přes bolest odhrnula závěs a podívala se ven.

V tu chvíli, i přes zapírání existovalo jen jedno vysvětlení. Skutečně byla mrtvá.

Matně si pamatovala historky o Říši Mrtvých. O Podsvětí. O Říši Stínů. A to co viděla před sebou nemohlo být nic jiného, než právě toto. Viděla lány luk s občasnými stromy a mezi nimi, ano, viděla to jasně, se pohybovaly Stíny. Byly to Stíny, viděla je, šlo to poznat.

Nedělala to ráda, ale zalapala po dechu.

"Bohové." vydechla a periferně viděla na Styx, která přišla až k ní a položila jí ruku na rameno.

"Ano. Přesně. Bohové. O to tady víceméně jde."

"Ale já nejsem... Nejsem Stín. Jak?" Špatně se jí tvořila slova. Byla mrtvá. Mrtvá.

Mrtvá.

"Vysvětlím ti to. Je to trochu složitější. Obleč se a počkám na tebe venku."

______

Koré to pořád nechápala, ale i tak se oblékla. Vybrala si volné černé šaty, jen v pase přepásané zlatým páskem. Vybrala si je schválně. Když se totiž převlékala, zjistila, že v místě jejího smrtelného zranění má nehezkou nezahojenou jizvu. Nechápala jak je to možné, když je mrtvá, ale co už.

Vyšla ven a zjistila, že je na chodbě jakéhosi paláce. Už se ani nedivila. Nedivila se dřevěné podlaze o obkladu, nedivila se bílým mramorovým sochám po obvodu chodby. Nedivila se ničemu. Už ne.

Byla mrtvá.

"Sluší ti to." Pronesla Styx a vydala se kamsi chodbou. Persephone šla za ní a zastavily se až ve chvíli, kdy se dostaly na jakýsi balkón, ze kterého měly rozhled na celou pláň před nimi.

"Kdysi dávno byl stvořen svět. Stvořila ho bytost tak mocná, že zvládla transformovat to, čemu ty říkáš Pradávná Magie v energii tak mocnou, že dokázala tvořit světy. Z této síly stvořila i své dva syny. Jednomu svěřila vládu nad lidmi a druhému, tomu zodpovědnějšímu - i když to nerada přiznávám, protože jsem vždy měla blíž k tomu nahoře - svěřila věčnou péči o jejich mrtvé duše." Vyprávěla Styx a Pers přemýšlela, co je asi s Hadem. Uvidí ho ještě někdy?

"Poslouchej mě, Persephone. Je to důležité." Probudila ji ze snů a pokračovala dál.

"Tak to bylo tisíce let. Nikdo si na nic nestěžoval. Až na mě." Styx se vydala pomalým krokem kamsi chodbou a Pers za ní.

"Proč sis stěžovala? Kdo vlastně jsi?" Ptala se ona a snažila se s ní držet krok.

"Jsem Styx, Bohyně Hněvu. Odděluji a spojuji mrtvé a živé a být tady dole mě ubíjí. Někdy ti o tom řeknu..."

"Bohyně Hněvu?" Vykulila oči Koré a udělala krok stranou.

"Bohyně Hněvu. To není to podstatné."

"Není. Podstatné je, jak je možné, že nejsem Stín. Protože jestli něco vím, tak pak to, že..."

Styx ji pohybem ruky zarazila. "Je to jednoduché. Bůh Smrti, jeden z těch bratrů, které jsem zmiňovala, ti zakázal umřít."

"A proč by to měl dělat?" zatvářila se poněkud vyděšeně Persephone a Styx se pousmála.

"To je právě to složitější."