Black Swan /CZ/

45.

Persephone byla skutečně překvapená, když se probudila a zjistila, že v její ložnici je tolik věcí, které skutečně neznala. Po obvodu byly ve vázách postaveny květiny, převážně jakési žluté, ty, které znala ze svých letmých procházek po ostrově. U dveří stál koš ryb, vedle něj asi osm láhví vína, sud piva, koš plný jakési červené látky a spousta panenek.

Co to je?" zvedla obočí Persephone a otočila se na Styx, která právě přinášela do místnosti náruč plnou květin.

"Dary. Pro vás."

"Pro mě?"

"Jistě. Od lidí." Dívka na posteli se posadila. Cítila už se trochu lépe, o to horší ovšem byly její obavy ohledně Hadea. "Donesli vám to na znamení vděku."

"Jenom jsem zastavila bouři." pokrčila rameny a Styx se zasmála.

"Jste teď hrdinka. Lidé si šeptají, že jste vtělením Koré. Chtějí vám postavit sochu vedle té na náměstí."

Pers udiveně zamrkala, opatrně se postavila a přešla ke koši s látkou. Když se pozorně podívala, zjistila, že pod karmínovou je ještě stejná látka v barvi půlnoční modři.

"Co s tím vším budu dělat?" poznamenala a podívala se do koše s rybami. "Nemůžete to třeba odnést do kuchyně? Co mám dělat s košem ryb?"

"Myslí si, že jste polobohyně. Co já vím?"

______

"Jak se cítí?" zeptal se Hade a Lilith, která u něj seděla ve dne v noci, odpověděla.

"Docela dobře. Momentálně sedí na posteli a snaží se zapálit svíčku. Taky se dožaduje tvé přítomnosti."

"A proč jste ji sem neposlali?" zamračil se a Lilith se zamračila taky. Měla k tomu svoje důvody, které nám ale pro tuto chvíli ještě musí zůstat utajeny.

"Tak proč?" Zvýšil hlas a Lilith vstala.

"Jen jsme se báli, vzhledem k tvému stavu, že by se mohlo..."

"Mohlo co?" Nadzvedl se na loktech a šel z něj strach. "Okamžitě ji doveď!" Poslední tři slova zahřímal skoro nelidsky, děsivě. 

"Jak si přeješ." sykla a napadlo ji, že by ho skutečně neměla provokovat. Odešla z místnosti a Hade se trochu uklidnil a opatrně se posadil, aby si nepohnul s nohou.

Persephone vešla dovnitř, pořád bledá jako smrt, ale tentokrát už v černé sukni a bílé košili, s vlasy sepnutými do polocopu.

"Hade." usmála se a sama došla až k židli u jeho hlavy. Posadila se a nevšímala si zamračené Lilith, která opouštěla místnost a vypadala, že je poměrně vykolejená z toho, co se stalo.

"Koré. Jsem rád, že jsi na tom lépe."

"Lépe než ty? To není zas tak těžké." zasmála se, ale pak ihned zvážněla. "Moc mě to mrzí, drahý. Nezvládnu čarovat tak brzy, abych ti mohla tu nohu napravit dříve, než sroste."

"To nevadí. Stejně už bylo na čase."

Persephone zvedla obočí. Muž naproti ní se ale jen usmál.

"Jsem voják. To, že budu kulhat mi půjde jen ke cti. Pořídím si hůl a konečně budu vypadat důstojně." Pronesl to takovým tónem, že se dokonce i Persephone musela nahlas zasmát a to ona se nahlas často nesměje.

Hade se na ni zakoukal, láskyplným, milujícím pohledem. V tom pohledu bylo všechno. Tak dlouho žil osamělý život, ale teď si byl jistý, že je to ona. Tak která je mu souzena. Jeho věčnost, jeho jaro, které sice přišlo až k podzimu jeho života, ale to nevadí.

Miloval ji a teď už si byl jistý tím, co musí udělat.