Black Swan /CZ/

7.

Persephone přišla až ke svému místu a Hade vstal, jak se sluší a patří.

"Lorde Hade." kývla na něj a on se natáhl, aby chytil její ruku. Když tak udělal a políbil ji na hřbet ruky schované v rukavičce, dívka byla ráda, že má závoj. Nikdo ji ještě takhle neuvítal a ona měla pocit že se na chvíli i začervenala.

Nesmysl.

"Prosím, jen Hade. Pokud vám to tedy nevadí." usmál se na ni a ona přikývla.

"Jak chcete. Tak tedy Hade. Já jsem Persephone." pronesla jakoby nic a posadila se.

"Persephone? Není nějaká zkrácenina toho jména?"

"Je." odpověděla prostě a ani se na něj nepodívala. "Ale tak dobře se neznáme."

On se mírně zasmál a napil se. "Máte pravdu. Ale zajímalo by mě to. Pers? Persie? Phinie?"

"Ještě jednou řeknete slovo Phinie a proměním vás v žábu, Lorde Hade."

"Vám se nelíbí vaše jméno?" zvedl on obočí a dívka se na něj otočila. I pod závojem byl vidět sarkastický pohled.

"Vy byste byl spokojený se jménem Persephone?"

"Jmenuji se Hade, co byste řekla?" vrátil jí to a ona naklonila hlavu na stranu.

"To je jméno? Myslela jsem si že je to titul nebo něco takového."

"Jméno. Nevím, co to moje rodiče popadlo."

To já také ne." pozvedla obočí, když před ni postavili talíř s polévkou. Kývla na něj místo přání dobré chutě a začala jíst.

Koukal se na ni, dokonce i když jedl. Znervozňovalo ji to. Nechtěla, aby se na ni někdo díval. Soudit přeci umí každý.

"Mohl byste se prosím koukat do talíře? Znervozňujete mě." opáčila po chvíli a Hadea napadlo, že to s ní bude mít ještě těžší než si myslel.

"Omlouvám se."

Seděli tam chvíli v tichosti, do té doby, než Persephone dojedla a zvedla pohled. Naproti ní si její sestra živě povídala s jakýmsi černovlasým mužem, kterého Pers neuměla a nechtěla zařadit a když se podívala na svou matku, mohla skoro cítit, jak jí pohledem naznačuje, aby se alespoň tvářila, že konverzuje.

"Vy jste tedy voják?" začala, ale nevypadala, že by ji to nějak moc zajímalo.

"Byl jsem. Teď již jen odpočívám."

Otočila se na něj. "A vy jste bojoval, nebo jste spíš jen v bezpečí velel?" zamručela, jakoby počítala s druhou možností. Byl to přeci jen šlechtic.

"Vždy jsem šel se svými muži, slečno. Zbabělost není vlastnost, která by  byla mou dominantou."

Dívka se na něj otočila. "Takže jste viděl mrtvé?" Zněla skoro nadšeně.

"Viděl. Není to takové, jak se to popisuje."" odpověděl jí poněkud zaraženě.

"Jsem zainteresována v nekromancii, abyste si něco nemyslel. Pouze zainteresována, ale přesto. Nikdy jsem neměla možnost vidět mrtvého nebo dokonce smrt na vlastní oči. Vy ano. Vyprávějte mi." koukala na něj a poprvé za tu dobu, co s ní mluvil mu přišlo, že ji skutečně zajímá to, na co se ptá.

"Slyším je. Slyším duše mrtvých, když opouští tělo. Je to možné?"

Persephone se uchechtla. "To asi sotva. Nemůžete slyšet duše mrtvých. Spíš slyšíte něco jiného, tohle prostě není možné. Neslyšíte spíš umírající? To by bylo pravděpodobnější." Zase ta dikce baronky. 

A nebo Lady ze Západních ostrovů, napadlo Lorda Hadea a při představě, že by kdy mohla ta dívka před ním někdy přistoupit na to, že by stala jeho ženou se musel skoro zasmát. Tak naivní představu už dlouho neměl. To spíš slunce vyjde na západě.

"Nevím co slyším." odpověděl a ona za závojem přimhouřila oči.

"Tomu věřím." přitakala a začala se věnovat kuřeti před sebou. 

Lord Hade byl bezesporu jediný muž v této místnosti, který podle ní vůbec stál za to namáhat se udržovat rozhovor.

A když měla takový názor Persephone, tak to bylo co říct.