Black Swan /CZ/

50.

Persephone vykřikla, posadila se a ruce jí vystřelily k hrudi. Dýchala přerývavě, ale co bylo zajímavější, její manžel seděl vedle ní. Lokty se opíral o matraci a s vykulenýma očima na ni koukal.

"Jsi v pořádku?"

Koré se nadechla a podívala se na něj.

"Měla jsem špatný sen."

Neměla jen špatný sen. Bylo to pořád jedno a to samé, akorát dnešního dne již byla vize kompletní. Cosi ostrého pronikající její hrudí. Hadeův křik. Tohle už nebyl špatný sen. Až do této chvíle si to mohla namlouvat, ale po tom, co dnes viděla...

Musí mu to říct.

"Hade... Měla jsem vizi. Mám ji už od chvíle, kdy jsem tě poprvé potkala, akorát..." zarazila se a podívala se na něj. Jejich osudy byly propletené už dávno předtím, než se poznali. Ona jen doufala, že to vydrží ještě chvíli.

"Vizi?" zamračil se muž vedle ní a ona přikývla. Její oči už přivykly tmě a tak na něj docela dobře viděla.

"Vizi. Umírám v ní."

Muž se napřímil a podíval se jí do očí. "Umíráš v ní? Co tím myslíš?"

"Něco... Něco mi probodne srdce. Pak se vždy vzbudím."

"Proč si mi to neřekla!?" zvýšil hlas, ale pak se zarazil, jakoby mu něco došlo.

"Nevěděla jsem, že je to vize. Byl to jen zlý sen, ale teď..."

Hade koukal před sebe, mlčky. Měl by jí to říct. Zasloužila si to vědět. Měla by to vědět. Byla teď přece jeho žena.

"Umírám." 

"Cože?!" vykřikla pro tentokrát ona a zamrkala. "Jak to myslíš, že umíráš?"

"Umírám. Proto jsem přišel za tvým otcem. Jsem jen člověk, Koré a moje tělo není schopno vydržet magii, která..."

"Proč si mi to neřekl?!"

"Nechtěl jsem ti ublížit."

Následovalo ticho, vyděšené ticho. A pak oba dva ve stejnou chvíli vyhrkli svoji otázku.

Hadeova byla "Jsi si jistá, že se to stane?", zatímco ta Persephonina byla jiného rázu.

"Kolik ti zbývá času?"

"Nevím." odpověděli oba naráz a Koré si uvědomila, že nejspíš pláče. Hade ji objal a políbil ji do vlasů.

"Smrt na nás čeká na všechny, drahá. Ale je jen na nás, jak si poradíme s čekáním na ni. Já jsem potkal tebe a ty jsi mi dala naději."

"Víš moc dobře, že můj život by bez tebe nedával smysl." odpověděla mu a objala ho ještě pevněji. Pro něj by byla schopná postavit se i samotné Smrti. Nedovolí, aby umřel. Ochrání ho.

Usmála se na něj a on ji políbil na tvář, opatně, tak, aby slíbal všechny slzy na jejím nádherném obličeji. Venku svítalo.

První den nového života. Jejich první den jako manželé. Hade ji políbil na rty a opatrně ji položil na záda. "Kdyby tě kdokoli chtěl čímkoli probodnout, nedovolím mu to."

Ona se usmála a políbila ho zpátky. Bylo by to bývalo skončilo plněním manželských povinností, kdyby pro ně osud neměl nachystáno něco jiného. 

Osud totiž umí být pěkně škodolibý, víte?

Tichým hradem se ozvalo zabušení na bránu. Bylo hlasité tak, že Persephone ihned vyskočila z postele, popadla župan a ve chvíli kdy její manžel sotva uchopil hůl už je přemístila dolů a začala otevírat bránu. 

To, co spatřila byla osoba, kterou skutečně nečekala. Za vchodem, opřená o dřevěnou hůl, bledá jak smrt, oblečená v dlouhém hnědém plášti stála Gaia. Byla bledá, šaty z rostlinek byly zvadlé a ona sama vypadala, že není daleko od smrti.

"Gaia!" křikla Koré a jen tak tak ji stihla zachytit, jak se její přítelkyně skácela k zemi.

Vyděšeně se podívala na Hadea. Něco bylo špatně. Něco bylo opravdu špatně.