Black Swan /CZ/

47.

Druhého dne ráno byl na hradě takový shon jako snad ještě nikdy předtím. Nikdo nevěděl, proč chce Lord Hade promluvit ke svým lidem. Tedy nikdo. Lilith stála opřená u balkonu, na kterém Hade obvykle pronášel své prohlášení a propalovala ho pohledem.

Muž tam stál, opíral se o svou hůl a cosi tiše šeptal Persephone. Lil nebyla hloupá, věděla o co jde. Ještě aby ne, když po ní její bratr předevčírem chtěl ten prsten po matce, který teď nosila Pers na levé ruce.

Tedy, prsten po matce. Ona věděla svoje. Sice si nebyla úplně jistá, jestli se neunáhlil, ale nemohla protestovat. Vybral si skutečně dobře.

Hade se vydal sám o holi ke vchodu na balkon a dívka ho následovala. Lilith tam pořád stála opřená a propalovala svého bratra pohledem.

Koré se oblékla bezpochyby slavnostně. Oblékla si černozlaté šaty se zdobným rukávem a vlasy nechala volně spadat kolem odhalených ramen, jen nahoře jí je držela zlatá čelenka. Vypadala dostatečně důstojně.

Když Hade vyšel na balkon, ozval se hlasitý potlesk a šťastné výkřiky. Usmíval se na ně a oni na něj. Byli rádi, že ho vidí, že je skutečně v pořádku. Zamával a otočil se na Pers a naznačil jí, aby za ním přišla.

Nadechla se. Nerada vystupovala před lidmi a tak se jen znova nadechla, zavřela oči a vešla na balkon.

Křik se ještě zesílil a když otevřela oči, uviděla, jak na ni všichni dole mávají. Vykulila oči a zamrkala. Pevně sevřela  Hadeovu ruku a podívala se na něj. I kdyby chtěla cokoli říct, nedostala by ze sebe ani hlásek.

Dav začal skandovat její jméno. Ona se třásla a pevně svírala jeho ruku. On se tou druhou opíral o hůl a věděl, čím si právě prochází. Znal ji. Po chvíli vysvobodil svou dlaň z její a zvedl ji nad hlavu, čímž okamžitě utišil dav před nimi.

"Jistě se zajímáte, proč jsem vás sem svolal."

Lidem to zašumnělo.

"Ponejprv bych vám chtěl poděkovat za spolupráci během opravy vesnic po bouři. Bohužel jsem se jich nemohl účastnit s vámi, stejně jako Lady Persephone."

Dotyčná se pokusila o úsměv a trochu plaše zamávala, což mělo mimořádný ohlas. Dokonce jejím směrem vyletěly čtyři žluté květiny.

Hade na ni kývl a ona zakroutila hlavou. On ji ale jen mírně poposunul před sebe a ona nahlas polkla.

"Co jim mám jako říct?" Zašeptala a on pokrčil rameny. Dav ztichl. Všichni se na ni dívali a ona mlčela, neschopna slova.

"Chtěl bych vám něco oznámit." Zachránil ji Hade a položil jí volnou ruku na rameno. "Včera večer Lady Persephone souhlasila s tím, že si mě vezme."

Takový křik snad Koré ještě neslyšela. Všichni mávali a smáli se, provolávali jejich jména. Dívka pevně sevřela římsu před sebou a nadechla se. Jakoby na povel všichni utichli, protože viděli, že chce něco říct.

"Já..." začala a polkla a v tu chvíli se jí na obličeji objevil výraz, který ještě nikdo neviděl. Všiml si toho Hade, Lilith, dokonce i Styx s Hadeovi třemi přáteli. Byl to výraz napůl pořád děsivý, ale z velké části taky laskavý. Vypadala tak klidně a vyrovnaně jako ještě nikdy předtím. A s výrazem, kterým by uchlácholila i mrtvého poprvé pronesla něco veřejně.

"Chtěla bych vám moc poděkovat za všechny dary, které mi byly poslány. Rovněž vám chci říct, že udělám co bude v mých silách, abych byla dobrou..." zarazila se, ztratila slova. "Dobrou Lady ze Západních ostrovů." Dokončila a podívala se na Hadea. Ten byl mírně řečeno překvapený a v jeho očích se na chvíli zrcadlilo naprosté štěstí a vědění.

"Jsi to ty." Vyhrkl, snad jakoby nad tím ani nepřemýšlel. Ona jen zvedla obočí a podívala se na dav před sebou.

Zvláštní ovšem je, že to samé napadlo i Lilith. Že si její bratr skutečně vybral správně.