Black Swan /CZ/

38.

Hned dalšího večera Lilith zamkla dveře jednoho ze salonků a otočila se ke svým společníkům.

"Jsem ráda, že jsme se dnes konečně setkali. A všichni víme proč."

"Nelíbí se mi." prohlásil Aikos a pohodlně se usadil ve křesle. 

"Tobě se taky nelíbí nikdo." zamumlal Minos a napil se ze své sklenice vína. Lilith si povzdechla a podívala se na lavici u krbu, kde seděl Rhadamantus a trochu se usmíval.

"Já si myslím, že si vybral dobře. A to, že je čarodějka podle mě není vůbec problém." opáčil a Lilith přikývla.

"Myslím si, že je to ta správná dívka. Ale nejvíce nám toho asi může říct Styx, že ano?"

Styx se ozvala z rohu místnosti, do nyní téměř nespatřena.

"Od toho jsem tady, ne? Lady Lilith." dodala, postavila se a vydala se pomalým krokem k nim. "Já si myslím, že je to ta pravá. Ale to co já si myslím nebo to, co si kdokoli z nás myslí, není podstatné, že ne? Tohle je jen na něm. On si ji vybral."

Všichni mlčeli. Pak promluvila Lilith. "Styx má pravdu. I přes fakt, že ji nemám příliš v lásce, budu muset souhlasit."

"Nápodobně." opáčila Styx a zamračila se. Jejich souboj v zírání ovšem narušil Aikos.

"Stejně se mi nelíbí."

"Tobě se taky líbit nemusí." srovnal ho Rhadamantus a následovalo všeobecné ticho.

"Já vím, já vím. Ale musíme se o něj postarat, slíbili jsme to. A tahle Persephone vypadá, jakože ho skutečně miluje." prohlásila Lilith a Styx polkla pichlavou poznámku o tom, že se tak možná děje právě teď.

______

Dny plynuly jako voda. Jako voda v moři, ke kterému Persephone občas vyšla a koukala se k severovýchodu, k domovu. I když čím dál tím víc měla pocit, že její domov je tady, s Hadem, Lilith a taky se Styx. Styx jí byla blízká, přestože spolu téměř nemluvily. Lilith se s Pers snažila navázat přátelství, ale moc jim to nešlo.

Persephone slyšela ten šepot, ty pomluvy.

Čarodějnice. Bosorka. Zrůda. Matky před ní schovávaly své děti, obchodníci se báli o své zboží, lidé se jí vyhýbali. A ona jim vlastně taky.

Jediný důvod, proč se ještě neobjevil nějaký útok na její osobu, byl, že všichni věděli, že by to rozzlobilo Hadea a Hade byl někdo, koho si tady rozzlobit nechtěli. Jeho lidé ho milovali.

Ji ne. Ale to se poddá, jak říkal Hade. Pousmála se při vzpomínce na něj. Dělal ji šťastnou, skutečně šťastnou. Nevěřila, že by někdy mohla být ještě šťastnější.

V tu chvíli jí do obličeje zavanul ostrý vítr a před očima se jí zatmělo.

A pak ji uviděla. Silnou bouři s blesky a rotujícím větrem, kterak přichází od západu, ze širého moře. Ta bouře smetla všechno s čím se setkala, i město.

"Slečno Persephone!" uslyšela Styx a po chvíli ji i uviděla. Vrátil se jí zrak a ona popadla dech. "Jste v pořádku?"

Pers zjistila, že klečí na kamenité zemi a rychle se vyškrábala na nohy. "Bouře." vydechla a znova zakopla, takže tentokrát skončila na zemi celá. Styx ji vytáhla zpátky a podívala se jí do očí.

"Co se děje?"

"Zatím nic. Musím... Musíme na hrad. Musím mluvit s Hadem." vydechla a skoro se rozběhla po kamenité pláži zpět ke hradbám města.