Black Swan /CZ/

76.

Persephone uslyšela, kterak se za ní otevírají dveře a otočila se. Až do této chvíle stála v ložnici u okna a koukala se ven, protože už zařídila všechno, co měla. Teď ale uviděla svého manžela, který si jistými pohyby sundával korunu a plášť, otočila se k němu a usmála se.

"Celý den jsem tě neviděla. Dokonce jsem za tebe musela rozhodnout o osudu jednoho válečného zločince," přivítala ho a přešla až k němu. Byla boso, vlasy měla rozpuštěné a na sobě měla černé šaty jednoduchého střihu, v pase přepásané zlatým páskem. Výstřih pečlivě zakrývala, dělala to od chvíle, to tenkrát málem umřela a na hrudi jí tak zůstala nehezká jizva. Na rozdíl od Odette to nezasáhlo její obličej, ale i tak se jako Bohyně Smrti rozhodla na tento detail neupozorňovat.

"Zcela jistě jsi to zvládla skvěle. Tvoje sestra měla nějaké problémy v Tartaru a Lilith se pohádala se Styx, musel jsem to vyřešit," usmál se a políbil ji na čelo. Od celé té záležitosti s umíráním a zmrtvýchvstáním ji ještě pořádně nepolíbil. Nechtěl, aby měla pocit, že na něco tlačí, nebo tak.

"Zajímá mě, jak to zvládáš. Posledních pár dnů jsme tu měli rušno a já doufám, že se ti tu alespoň trochu líbí," pokračoval a ona se zasmála.

"Vyrostla jsem v zámku na dně jezera. Tohle místo je mi příjemnější než bys vůbec věřil," podívala se na něj a on se usmál.

"To je skvělé. Takže ti nic nechybí?"

"Chybí," zvážněla ona okamžitě a ani nevěděla jak se jí podařilo udělat výraz, který znepokojil i Boha Smrti. Ten ustaraně naklonil hlavu a položil jí dlaň na rameno.

"Copak ti chybí, Koré?" zeptal se a dívka měla pocit, že víc lásky v jednom pohledu snad ani nemůže být.

"Chybí mi můj manžel. A ne - nech mě domluvit!" ušklíbla se, když uviděla, jak se Hádes nadechuje, aby pronesl něco o tom, že se snaží být tím nejlepším a že sice není Lord Hade, a tak dále. To ale nemyslela a ani nechtěla vytahovat.

"Háde, já tě miluji, z celé hloubi mého srdce. Miluji tě, protože vím, že Lord Hade a ty sice na první pohled působíte jako úplné opaky, ale uvnitř," položila mu ruku na hruď, "unvnitř jste oba dva stejní. Ba dokonce mám pocit že Hádes mě miluje o maličko víc, než Lord Hade. Ale to skutečně není to, o čem jsem chtěla mluvit."

Muž před ní na ni zíral, neschopen slova. Nevěřil, že něco takového skutečně řekla. "To... Je nejspíš to nejhezčí co kdy kdo řekl Bohu Smrti," dostal ze sebe. Ona se usmála.

"Přesně tak. Lidé se k tobě otáčí zády, utíkají před tebou a prosí, ti silnější se k tobě staví čelem s prohlášením, že dnes ne. Ale já na to mám trochu jiný názor, Bože Smrti," usmála se a mrkla na něj. "A když říkám, že mi chybí můj manžel, myslím tím, že by se můj manžel mohl přestat bát, že si nejsem jistá a zase se začít chovat jako můj manžel."

Hádes se zasmál a zakroutil hlavou. "Koré, i ty jedna šibalko," políbil ji na tvář a potom na rty. Objal ji a pak zcela nečekaně vytáhl obě dvě spony, které jí držely šaty na ramenou a látka tak spadla a jediné co už zakrývala byla spodní část těla, to díky tomu pásku kolem pasu. Hádovi se naskytl nejen pohled na její ňadra, ale taky na jizvu, která zde sice byla, ale jakoby dodávala dívce na osobitosti.

Persephone couvla dozadu, přivřela oči a usmála se. Rukama vjela pod ten kus látky co byl ještě před chvílí jejími šaty a rozepnula ho, takže tmavá látka sklouzla na zem. Bez toho, aby přerušila oční kontakt se svým manželem si lehla do postele a přikryla se přikrývkou.

"Budeš tam jen tak stát, nebo se ke mě přidáš?" usmála se, když viděla, jak na ni její manžel skoro nevěřícně kouká. Pak, jakoby se probudil z transu se ušklíbl, bez sehnutí si zul boty a naklonil se nad svoji ženu.

"Jestli se přidám? Dnes ti, milá moje, ukážu, jakou chybu udělali, když ze mě neudělali Boha Lásky," zašeptal jí do ucha a políbil ji a když tak udělal oba dva věděli, že jsou těmi nejšťastnějšími bytostmi v celém všehomíru.