Black Swan /CZ/

42.

"Opatrně s ní."

Záblesk světla a mlha před očima

"Myslím si, že se uhodila do hlavy."

"Viděli jste to? Držela to celé sama, úplně sama!"

"Panebože, Lord Hade! Kde že jsi říkala, že je?"

"Odneste ji nahoru a ať na ni někdo dává pozor."

Persephone slyšela hlasy, ale nechápala je, nedokázala je zařadit, ani si nebyla jistá, jestli si je nevymyslela.

"Jsi moje šikovná holčička."

Tento hlas už znala, znala ho dobře. Patřil její matce. Dokonce měla pocit, že na chvíli uviděla i její tvář, ale pak se propadla do temnoty.

A pak další záblesk a znova, znova se jí vrátila ta vize.

Stála uprostřed Velké síně, doma. Byla si jistá, byla si tím tak jistá, jakože věděla, že se jmenuje Persephone.

"Koré!" ozval se za ní Hadeův hlas a ona se podívala dolů. Přesně jak čekala se jí na hrudi zvětšoval karmínový květ krve.

"Koré!"

_______

"Hade!" zakřičela a otevřela oči. Nedokázala se ovšem posadit, jen ležela a trhnutím otevřela víčka. Do jejího okna bubnoval déšť a nejspíš byl den, i když to nebylo jistě.

"Slečno Persephone, klid." ozval se dívčí hlas, který Pers okamžitě přiřadila Styx. Dívka na posteli sebrala všechnu sílu co měla a vzepřela se na loktech. Byla ve své ložnici a u její hlavy na židli seděla Styx.

"Jak... Kde... Hade..."

"Nenamáhejte se, prosím vás. Spala jste skoro dva dny." uklidňovala ji Styx, ale tak nějak to mělo spíš opačný efekt.

"Kde je Hade?" vyhrkla a Styx trochu vyděšeně ustoupila.

"Slečno Persephone, měla byste si lehnout."

"Kde je Hade?" zvýšila hlas ona a posadila se úplně, až se jí zamotala hlava.

Styx mlčela.

"Tak kde je?" zeptala se Koré a cítila, jak jí zrychluje tep.

"Je u sebe. Během bouře si zranil nohu, už dva dny se mu ji všichni lékaři na ostrovech snaží dát do pořádku."

"Poranil? Jak poranil?" V tu chvíli se nějakým způsobem vyhoupla na nohy. Sice přitom málem omdlela, ale to jí bylo jedno.

"Zlomil si holení kost. Doktoři říkají, že si ji roztříštil. Okamžitě si lehněte, slečno! Nejste ještě dost silná, aby..."

Persephone ji ale přerušila a to docela hrubě.

"Co ty o tom víš. Já jsem čarodějka, sama vím kdy mám dost síly. A nenechám si rozkazovat od někoho, jako jsi ty." sykla, převážně protože byla vyděšená z toho, že se něco stalo Hadeovi. A protože všichni známe Persephone, víme, že  si tak nějak neuvědomila, že to co říká, je hrubě neslušné. Vlastně si neuvědomovala téměř nic, mysl měla zatemnělou, ale věděla co chce. Doklopýtala se ke dveřím, kde téměř spadla na kliku, které se přidržela a otevřela si na chodbu. Tam klopýtla a opřela se o protější stěnu.

Celý svět se zatočil, zůžilo se jí vidění a na chvíli neviděla téměř nic. Pak se ale vydala vpřed, nohy se jí pletly, dvakrát málem spadla, ale nakonec se jí podařilo otevřít dveře k Hadeovi do ložnice.

Kolem jeho postele stálo asi šest mužů, se všemi těmi mžitkami před očima je nedokázala pořádně spočítat.

"Ukažte mi ho." Vydrala ze sebe a muži ustoupili, protože všichni věděli kdo je. Když stála u postele, podlomily se jí kolena a ona skončila klečící u Hadeovy zraněné nohy. Holeň byla nateklá, byla na ní podlitina a byla v jednom místě zcela očividně roztříštěná.

Hade spal.

Pers nečekala ani chvíli a natáhla dlaň nad zraněné místo. Napjala všechny svaly v těle a zamumlala zaklínadlo.

Nic.

Zkusila to znova a pak ještě jednou. Pak se podívala na svoje třesoucí ruce a uvědomila si, že se stalo to, s čím tak nějak počítala.

"Ne... Ne..." vydechla a snad z vypětí se rozplakala.

Přišla dočasně o své schopnosti. Nebylo to neobvyklé u kouzel takovýchto rozměrů. Ale než zvládne znova kouzlit, může to trvat týdny, přinejlepším. A tou dobou už budou kosti srostlé, ale to budou srostlé špatně, protože jestli měl roztříštěnou kost, jakože měl...

Už taky nikdy nemusel chodit.

"Promiň, Hade." vzlykla a nepřestala plakat, dokud ji jeden z přítomných nedonesl zpět k ní, dokonce plakala tak dlouho, než znova upadla do nevědomí.