Black Swan /CZ/

39.

Persephone vtrhla přímo na zasedání rady, jakoby se nechumelilo. Hade zrovna seděl za stolem a o něčem horečně diskutoval se svými společníky, když tu ji uviděl. Za zády jí stála Styx a ta taky nechápala, co se to vlastně děje.

"Koré, my tady teď..." začal, ale ona ho přerušila.

"Evakuujte pobřeží, stáhněte rybáře a zabezpečte město. Blíží se bouře, ze západu." pronesla smrtelně vážně a položila ruku na stůl, nyní postavený uprostřed Velké síně.

"Bouře?" zvedl obočí Minos a podíval se ven z okna. "Žádnou nevidím."

"Až ji uvidíte, bude pozdě. Hade, věř mi, viděla jsem ji."

"Viděla?" nakrabatil čelo on a starostlivě se na ni podíval.

"Měla jsem vizi. Hade, prosím. Bude to staletá, ne-li tisíciletá bouře. Musíš své lidi dostat do bezpečí."

Hade na ni koukal a věděl, že mu nelže. On to věděl. Jenomže jak to dokázat ostatním?

Nemusel. V tu chvíli se to totiž dokázalo samo.

Aikos se ozval od okna.

"Vypadá to, že má ta vaše čarodějka pravdu. Západní hlídky vyslaly signál o nebezpečí."

Persephone se zamračila ještě víc. Hade neváhal ani vteřinu, otočil se a za chůze začal rozdávat rozkazy.

"Dostaňte všechny do sklepů, ať zabarikádují okna a schovají se. Já a Rhadamantus jdeme k pobřeží, dostat lidi do města. Persephone, postarej se o služebnictvo. Pohyb!"

S posledním slovem se rozběhl a ona za ním. Ještě předtím, než se dostal ke schodům zarazila ho, políbila a zašeptala. "Dávej na sebe pozor."

"Neboj." usmál se na ni a pohladil ji po tváři. "Ručíš mi tady za to." řekl jen, ale to už sbíhal schody dolů a Pers měla zvláštní pocit, že to dnes bude mimořádně zlé.

______

Hadeovi hučel vítr kolem hlavy, v předklonu se vyhýbal jeho poryvům a lapal po dechu. Už několikrát ho vítr málem odhodil na zem a to on si nemohl dovolit. Musel se dostat zpátky v pořádku. Musel. Kvůli ní.

Bouři jako byla tato nezažil a vážně začínal pochybovat o tom, jestli to jeho město vydrží. Vzpomněl si na Koré, na jeho milovanou Koré, jejíž obraz mu dodával odvahy.

V tu chvíli se před ním objevila postava, zápasící s větrem, hnána jím kupředu.

"Musíte nahoru! Musíte do města!" zakřičel na ženu, která s dítětem v náručí utíkala do kopce. Ta se ale zastavila a pokusila se překřičet vítr.

"Coleen! Moje dcera! Zůstala tam, nevím kde je!" Zněla zoufale a Hade jen přikývl a naznačil jí, nebo spíš pokusil se jí říct, že ji najde. Rhadamantus, který neměl takový problém s rovnováhou byl ve vsi a dostával z ní rybáře a Hade se sám vydal proti větru k osamnělému domku na pobřeží, kam mu ukázala ta žena. Šel najít a zachránit Coleen, ať byla to holka kdokoli.

______

Bouře byla silná, vítr ohýbal stromy až k zemi, všechno služebnictvo bylo schované, jen Styx stála za Persephoniným ramenem a čekala co udělá.

"Slečno, měla byste se jít schovat."

"Ne. Stejně to nepomůže. To, co jsem viděla..." Nahlas polkla a před očima se jí znovu objevil vítr trhající město na malé části a voda, která se vzedmula tak, že jí nebylo úniku. Tohle nikdo nemůže přežít.

"Lady, každou bouři jsme zatím zvládli a Lord Hade již zcela jistě..."

"Nevím co mám dělat, Styx. Musím něco udělat, musím je ochránit. Je to moje povinnost." Pronesla a chvíli se koukala dolů na město. Nikdy ji neměli rádi, nic jim nedlužila. Ale měla pocit, že ona, jako čarodějka měla něco udělat. Něco měla těsně před hranicí vědomí, věděla, že to ví, ale nebyla schopná to zformulovat.

"Koré" Ozvalo se v její hlavě hlasem jejího milovaného a ona konečně pochopila.

Pak, jakoby měla další vidění se zarazila a ihned se rozeběhla do své ložnice.